Jak to dopadlo se štěňaty...
Ahojky všichni,
určitě jste zvědaví, jak to se mnou a mým neplánovaným těhotenstvím dopadlo. Od onoho incidentu uteklo už pár dní (přesněji 26) a tak jsme vyrazily s paničkou k panu veterináři. Panička byla celkem nervózní a já vlastně taky - začínám tu cestu autem do veterinární ordinace poznávat a to se mi nelíbí. samozřejmě, že jsme chytily ten největší nával pejsků a kočiček, takže jsme na vyšetření čekaly asi hodinu. Zabavil nás ale 10 měsíční hafík cane corso (takový 45 kg mazlík =o). Strašně se bál a do čekárny ho museli nést 2 lidi. V ordinaci se jim pokakal. Já se teda taky bojím a do ordinace mě panička musí táhnout na vodítku, ale se mnou se to ještě dá - nevážím tolik jako ten hafan. Pan doktor si mě dal na stůl a jezdil mi po břiše nějakou studenou věcí. Potom paničce spadl obrovský kámen ze srdce (určitě jste to museli slyšet na kilometry daleko), protože pan doktor jí oznámil, že březí nejsem. Ale že máme ještě přijet příští týden na další sono (pro 100% jistotu). Při té příležitosti mi píchli pigáro (proti vzteklině a přeočkování proti psím nemocem). Pak mi panička nechala zkontrolovat ještě uši, protože měla podezření, že s nimi něco mám. A taky že jo! Když už ne těhotná, tak mám aspoň zánět =o(. Panička mi kape do oušek, nesnášim to!!! A aby jsme těch problémů neměly málo, tak jsme se zeptaly na ten posunutý čip, co panička objevila u přední nohy. Pan doktor z toho byl nešťastný a dokonce si nadával, jak to mohl takhle blbě píchnout. Ale zatím není posunutý o tolik, tak jsme to nechali na později. Příští týden nás čeká ještě kontrola - na sonu a ušisek - a snad to bude všechno dobré. ŤUK ŤUK na dřevo, abychom to nezakřikly!
Mějte se, papa Brandy a Monika