Láska nejen psí
Když se Míša přihlásila na dvouměsíční kurz týkající se psů, netušila, co všechno zažije. Na tento kurz ji upozornila kamarádka, která také měla psy ráda, ale nebyla do nich blázen, jako Míša. Částka za kurz byla úměrná, takže Míša neměla problém ji uhradit. A nejlepší na tom bylo, že si Míša mohla s sebou vzít svého psíka, Kavalír King Charles španěla Colinna. V práci se Míša domluvila, že na ty dva měsíce, kdy bude pryč, si vezme neplacené volno, takže věděla, že až se vrátí, bude mít jistou práci. Vlastně jí to navrhl šéf, protože už Míšu znal a nechtěl o ní přijít. Měla našetřené nějaké peníze, takže jí dva měsíce bez výplaty ani moc netrápily. Klíče od bytu svěřila své nejlepší kamarádce. A rodičům to prostě jen oznámila. Ty ji znaly, takže ani neměly tendence to Míše rozmlouvat. Míša se strašně těšila, protože její dosavadní znalosti byly na úrovni amatéra – samouka. Přestože bylo léto, zabalila si pro sebe dva kufry oblečení a bot, tašku knih, sešitů a různých věcí, které by mohla potřebovat. A ještě jednu tašku s věcmi pro Colinna plus jeho pelíšek a deku. Původně chtěla jet na kurz autobusem, ale když viděla tu spoustu tašek, tak přemluvila tátu a ten ji do hotelu odvezl autem. Když se rozloučila s tátou a vešla do hotelu, zjistila, že současně s jejím kurzem, tu budou probíhat další tři. Jen tak se vyplatilo, aby si firma najala celý hotel a zaplatila kantory. Míše bylo v podstatě jedno, kolik lidí tu bude, hlavně když najde svůj pokoj a bude moci sebe a Colinna ubytovat. Došla k recepci, řekla recepčnímu své jméno a chtěla klíč. Recepční se podíval do knihy, zarazil se a hned volal vedoucího. Měl to totiž od něj rozkázané. Vedoucí se hned objevil. A spolu s ním i hlavní organizátor jejího kurzu. Míše to bylo nápadné, takže čekala, s čím přijdou. Vedoucí hotelu jí potom vysvětlil, že jednolůžkové pokoje, z nichž si jeden zamluvila, obsadily kantoři. Vedoucí jejího kurzu, jen o něco málo starší než ona, se představil jako Tomáš, se jí moc omlouval, ale v hotelu je už jen jeden volný pokoj a ten je pro dvě osoby. A tou druhou osobou má být kluk. Než stačila Míša začít protestovat, vedoucí hotelu jí vysvětlil, že pokoj je ve střešní nástavbě, a byl navržen jako dva pokoje, ale pak statik našel malou chybičku, která nedovolila postavit vnitřní stěnu. Proto jsou pokoje rozděleny jen závěsem. Mají jedny společné dveře, za nimiž je malá předsíňka. Opět jen ze závěsů. Ale každá část má svou koupelnu a toaletu. Míša se nezmohla ani na slovo. Měla v hlavě takový kolotoč, že ani nevěděla, jak zareagovat. Nakonec ze sebe vypravila, jestli je ten kluk už na pokoji. Oba vedoucí zavrtěli hlavou, že ne. Míša se zhluboka nadechla, aby to celé vstřebala a pak řekla, že chce ten pokoj nejdříve vidět, než se rozhodne. Vedoucí hotelu ji zavedl do výtahu a vyjeli spolu nahoru. Na chodbě před pokojem ještě stála připravená zástěna z rákosu. Vedoucí ji řekl, že pokud si to bude přát, můžou jí do pokoje tu zástěnu přidat. Vedoucí potom ukázal na dveře. Míša sáhla po klice, ale vedoucí byl rychlejší a dveře ji otevřel. Míša vešla. Hned zamířila doprava. Odhrnula závěs a vešla do pokoje. Hned viděla, že je vkusně zařízen. S velkým oknem, krásným nábytkem. Pak se otočila a vešla do druhé poloviny. Stejný nábytek, stejné jeho rozmístění. Ale tady byl balkon. Když si ještě představila, že tam bude mít tu rákosovou zástěnu, tak nakonec kývla. Ale chce mít balkon. A chce tam mít tu zástěnu. Vedoucí samozřejmě souhlasil. Druhý nájemník pokoje byl totiž už také v hotelu, ale galantně nechal na slečně, aby si vybrala, kde chce pobývat. On stejně neplánoval být na pokoji moc často. Na to tu měli spoustu zábavy, než aby vysedával v pokoji. Vedoucí zvedl telefon a zavolal do recepce, aby slečně Malinské donesli zavazadla nahoru do levé části pokoje. Míša jen cestou dolů nechápavě vrtěla hlavou sama nad sebou. Jak mohla připustit, že bude sdílet pokoj s člověkem opačného pohlaví. Ale už nemohla couvnout. Nakonec nad tím mávla rukou a věnovala se Colinnovi, který ji všude doprovázel. Když se znovu objevila v hale hotelu, Tomáš už na ní čekal. A ptal se, jak se rozhodla. Míša mu s úsměvem sdělila, že zatím zůstává. Tomáš jí poděkoval za velkorysost a pozval ji na kávu. Ale Míša s díky odmítla, že se chce jít podívat po okolí a taky nechat proběhnout psíka. Tomáš jen chápavě pokýval hlavou a sdělil jí, že doufá, že jeho nabídku přijme někdy později. Míša se jen pousmála, otočila se a odcházela. Tomáš ji sledoval, jak prochází dveřmi a venku pouští psa z vodítka. Když se vrátila z procházky, potkala v hale vedoucího hotelu. Ten ji ukázal, kde je restaurace s barem a kavárna. Pak jí oznámil, že jako odškodnění za pokoj, bude mít veškeré nápoje zdarma, i kdyby si denně dávala láhev šampaňského. Míša to chtěla odmítnout, ale vedoucí na tom trval, protože na tom pokoji měli původně bydlet kantoři, kteří se znali. Ale nakonec na kurzy nemohli dorazit a jejich náhradníci si vymínili jednolůžkové pokoje. Míša tedy přijala jeho nabídku, ale pak se se smíchem zeptala, jak číšníci poznají, že je to ona, kdo má nápoje zadarmo. Vedoucí jen řekl, že veškerý personál byl informován. Tedy, že jí nikdo žádný nápoj nenaúčtuje. Míša se pak vrátila do kavárny, kde si objednala dva obložené chlebíčky a džus. Pak usedla ke stolku v rohu, Colinn se jí rozvalil u nohou. Za chviličku servírka přinesla objednané chlebíčky. Míša ji podala peníze a servírka ji vrátila nějaké drobné. Míša se podívala, kolik. A opravdu, peníze za džus jí byly vráceny. Míša se nad tím pousmála. Pak se s chutí pustila do jídla. Když chlebíčky snědla a odstrčila od sebe talířek, padl na její stolek stín. Zvedla hlavu, aby se podívala, kdo to je? A uviděla Tomáše. Opatrně se usmál a zeptal se, jestli si může přisednout. Míša přikývla. Tomáš odsunul židli a přitom nechtěně Colinna bouchnul. Ten zaječel na celou kavárnu a vyskočil na nohy. Míša se hned k němu sklonila a začala ho uklidňovat. Tomáš se začal omlouvat a hladit Colinna. Colinn toho využil a vyskočil si Míše na klín, když si zase sedla na židli. Pak se Tomáš podíval na Míšu a podával ji obálku. Míša chtěla vědět, co to je? Tomáš odpověděl, že taková malá satisfakce za ten pokoj. Míša otevřela obálku a vytáhla několik poukázek na cvičení, tenis, masáže, do bazénu, sauny. Míša poděkovala, ale vše vrátila do obálky a podala ji Tomášovi zpět. A řekla, že to by ji nebavilo, že by z toho použila maximálně tu poukázku do bazénu, ale to ostatní ji neláká. Že raději vezme Colinna na procházku než aby šla na tenis nebo na masáže. Tomáš sáhl do kapsy a vytáhl nabídkový katalog hotelu. Podal ho Míše a řekl jí, ať si tedy sama vybere, co chce, že to zaplatí. Že cítí povinnost se jí něčím odvděčit, za ten problém s pokojem. Míša nad tím mávla rukou, ale Tomáš tu brožurku položil na stůl, zvedl se a odešel. Mezi dveřmi kavárny se otočil a zamával. Míša brožurku vzala do ruky a strčila ji do své tašky. Pak se zvedla, zatáhla Colinnovi za vodítko a odešla z kavárny. Prošla halou a nastoupila do výtahu. Nahoře vystoupila, došla ke dveřím a odemkla. Závěs na pravé straně byl zatažený a Míša jen slyšela, jak se za závěsem někdo pohybuje. Pak vešla do svého pokoje a také za sebou závěs zatáhla. Její kufry stály u stěny. Vedle taška s Colinnovými věcmi a jeho pelech. Míša z něj vyndala deku a postavila ho kousek od své postele ke stěně. Potom vybalila své věci a naskládala je do skříně. Pak ještě knížky. A psí tašku. Misky postavila pod okno, vedle dveří na balkon. Hračky položila k pelíšku. Když měla vše hotovo, sedla si na postel a sáhla do tašky pro mobil, neboť chtěla zavolat kamarádce Lindě. Přitom jí vypadl z tašky ten letáček od Tomáše. Míša položila mobil a vzala do ruky brožurku. A začala v ní listovat. Procházela typickou nabídku hotelů, když ji zaujal obrázek koně. Podívala se pozorněji a přečetla si: Možnost zajistit výlet na koních a pak tam byli další podrobnosti. Míša zvedla hlavu, podívala se oknem ven a usmála se. V hlavě se jí totiž objevil obrázek, jak sedí na koni a ten ji nese krajinou. Tohle bylo to správné. Míša si lehla na postel a její myšlenky se začaly točit kolem vyjížďky na koni. Zapomněla, že chtěla volat Lindě, že za závěsem někdo je. Realitu jí připomněl až Colinn, když se začal dožadovat pozornosti. Pak se zvedla z postele a když se podívala na hodiny, zjistila, že je nejvyšší čas, aby šla na večeři. Tak se převlékla a zavolala na Colinna. Odhrnula závěs, prošla dveřmi a výtahem sjela dolu. Colinn se jí držel, protože byl nerad sám. V restauraci si sedla k volnému stolu. Za chviličku byl u ní číšník s jídelním lístkem. Míša se dala do čtení. Nakonec si vybrala a odložila lístek vedle sebe. Colinn se rozvaloval pod stolem. Když přišel číšník, podala mu lístek a objednala si. Číšník si vše zapsal a odešel. Míša se začala rozhlížet po restauraci. Velmi se jí líbil výhled ven, který poskytovala obrovská okna, tvořící skoro celou jednu stěnu restaurace. Jak tak seděla a dívala se, ucítila, že jí někdo položil ruku na rameno. Otočila hlavu a uviděla Tomáše. Pozdravil ji a ona jeho. Pak se zeptal, jestli si může přisednout. Míša přikývla, ale neodpustila si poznámku, že Colinn je pod stolem. Tomáš se usmál, zvedl ubrus a podíval se, kde Colinn leží, aby ho zase nepraštil. Když viděl, kde leží, vytáhl si židli, aniž by se ho dotkl. Pak usedl na židli. A ještě se zeptal, jestli se může najíst s ní. Míša souhlasila. Tomáš si taky objednal a pak si začali povídat. Mezitím jim přinesli večeři. Oba pokračovali v komunikaci i při jídle. Když číšník odnesl prázdné talíře, zeptal se Tomáš, jestli by si nešla sednout k baru, dát si skleničku. Míša si sice chtěla jít lehnout, ale pak si to rozmyslela a šla. Sedla si a objednala si bílé víno. Tomáš si dal pivo a pokračovali v debatě. Tomáš se ptal, jaké má koníčky, co ji zajímá. Míša mu vypověděla, že psy jsou její vášní. Že by s nimi chtěla i pracovat. Colinn se jí zase uvelebil u nohou. Míša s Tomášem povídali a povídali, když najednou Míša za sebou zaslechla známý hlas, který řekl: Zase v pánské společnosti, jak taky jinak. Míša se otočila a viděla, že je to bohužel pravda. Za ní stál její bývalý přítel Marek. Neschopna slova, jen hlesla: Co ty tady děláš? Marek se sladce usmál a řekl, že je tu na kurzu. Míše se v očích objevil strach a přesto se zeptala, na jakém kurzu. Marek se podíval na Tomáše, pak jeho pohled sklouzl zpátky na Míšu a řekl: Počítačovém. Míše jen proběhlo hlavou, že aspoň něco. Pak se podívala na Tomáše. S bolestí v očích je oba navzájem představila. Tomáš si všiml změny v jejím chování. Míša se otočila na barmana a chtěla zaplatit, ale ten ji řekl, že pití je v pořádku. Míša poděkovala a přešla do restaurace. Tam zastavila vrchního, zaplatila večeři a odešla. U výtahu ji Tomáš dostihl. A ptal se, proč odešla. Míša mu řekla, že ji přítomnost Marka vyvedla z míry a že musí být teď sama. Tomáš ji chtěl ještě přemluvit, aby zůstala, ale to už přijel výtah. Míša nastoupila a odjela. Tomáše to mrzelo, protože se mu Míša líbila a chtěl se o ní dozvědět co nejvíc. Přitom sklopil oči k zemi a všiml si, že Colinn mu sedí u nohou. A zmateně se rozhlíží, kam mu zmizela panička. Tomáš se usmál a zmáčkl tlačítko výtahu. Nastoupil do něj s Colinnem v náručí a nechal se vyvézt nahoru. Potom zaklepal na dveře pokoje. Když nikdo neodpovídal, zmáčkl kliku. Dveře nebyly zamčené, tak vešel dovnitř. Věděl, že Míša má levou část pokoje a tak opatrně rozhrnul závěs na levé straně. A nakoukl dovnitř. Uviděl Míšu sedět v křesílku na balkoně. Už zdálky bylo vidět, že je myšlenkami někde daleko. Pustil Colinna na zem a ten se rozběhl ke své paničce. Když skočil Míše na klín, lekla se. Pak jí došlo, že ho musela zapomenout dole. Tím pádem ho musel někdo přivézt. Míša otočila hlavu a přes okno se střetla s Tomášovým pohledem. Poděkovala mu, ale zůstala sedět na balkoně. Tomáš si dodal odvahy a vešel na balkon za Míšou. Ta objala Colinna a jen koukala do dálky. Tomáš si sedl vedle Míši na bobek a dotkl se její ruky. Míša nereagovala. Pak jen otočila hlavu na Tomáše a ještě jednou mu poděkovala za Colinna. V ten okamžik se jí oči naplnily slzami. Tomáš se zvedl, řekl jí, že ráno začínají v devět hodin. A klidně může vzít Colinna s sebou. Pak se k ní naklonil, dal jí pusu na tvář a odešel. Míša šla toho večera spát hodně pozdě, ale přesto byla ráno vzhůru včas. Vysprchovala se, oblékla si své oblíbené šaty a vyrazila s Colinnem do třídy. Trošku bloudila, proto se zpozdila. Do třídy vešla minutu před devátou. Tomáš už byl ve třídě, ale seděl na svém stole a povídal si s účastníky kurzu. Míša mu kývla na pozdrav a našla si volné místo. Colinn se rozhlédl po místnosti a zjistil, že tu není jediný zástupce svého živočišného druhu. Támhle sedí dalmatin, támhle se rozvaluje bígl. A ještě kousek dál je dvojice malých pudlíků, kteří se zrovna očichávají s mamutím vlkodavem. A pak zaregistroval ještě jednoho psa. Cítil ho, ale nikde neviděl. Chtěl se rozběhnout ho najít, ale Míša ho zavolala zase zpátky k sobě. Colinn byl dobře vycvičený, proto se hned vrátil. Ale čeníškem neustále hledal onoho psa. Míša vytáhla blok a tužku. Pak zahlédla Tomáše, jak si stoupl. Poté zatleskal, aby na sebe upozornil. Když se všechny oči upřely na něj, Tomáš se představil a řekl, že je vedoucí jejich kurzu. Kdyby měl někdo nějaký problém, ať se obrátí na něj. Pak jim řekl ještě několik podstatných věcí ke kurzu, upozornil je na možnosti okolí a pak všechny propustil s tím, že zítra v devět se začíná. Když je propouštěl z místnosti, bylo dvanáct hodin. Většina lidí mířila na oběd. Míša byla mezi nimi. Když odcházela, tak se ještě otočila po Tomášovi. Ten byl skloněný, ale v okamžiku, kdy se na něj Míša podívala, se narovnal. V ruce držel vodítko. Pak udělal krok dozadu a jemně za vodítko zatáhl. Z pod stolu vyběhlo tak devítiměsíční štěně. Štěně belgického ovčáka, malinoise. Míša se jen toužebně po štěněti podívala. Pak se její pohled střetl s Tomášovým. Ten se na ní usmál, ale Míše se opět nahrnuly slzy do očí a rychle opustila místnost. Tomáš byl zmatený. Očividně se s ním Míša cítila dobře, ale po tom, co včera potkala svého bývalého přítele, tak při každém pohledu na psa má skleněné oči, jak se snaží zadržovat slzy. Tomáš se rozhodl, že tomu musí přijít na kloub. Ač se to odpoledne snažil jak chtěl, nikde Míšu nepotkal. Nenápadně ji hledal po celém hotelu, ale nenašel ji. Pak ji večer jen zahlédl ve dveřích výtahu, když se zavírali. Jen vzdychl a šel na svůj pokoj, který sdílel se svým kamarádem. Večer nemohl dlouho usnout a myslel na Míšu. Co se asi skrývá za tím vším? Druhý den ráno ji uviděl až v salonku, kde se konala první přednáška kurzu. Míša přišla samozřejmě se svým psím doprovodem, který se jí, jako obvykle, rozvalil u nohou. Po přednášce se Míša rychle vytratila a spěchala na pokoj. Nastoupila do výtahu a zmáčkla své patro. Potom odemkla a otevřela dveře, když uviděla, jak někdo sedí na zemi a zavazuje si tkaničky. Spolubydlící, blesklo jí hlavou. Ani by mu zřejmě nevěnovala pozornost, kdyby ji neupoutala známá bunda toho člověka. Zůstala jen nevěřícně stát, protože ten člověk se zrovna narovnal a Míša v něm poznala Marka. Vypravila ze sebe jen: Ty bydlíš v druhé polovině tohoto pokoje? Marek se samolibým úsměvem souhlasil. Míša zapadla do své poloviny pokoje. Pak jen zaslechla, jak dveře klaply, když Marek odešel. Míša prožívala šok. Daleko větší než když zjistila, že Marek je ve stejném hotelu jako ona. Ale aby byl ve stejném pokoji jako ona, to ne, to už je příliš. Pak začala balit. Tady nezůstane ani chviličku, říkala si. Potom připravila kufry a vše ostatní k odjezdu, když ji napadla ještě jedna možnost. Sjela výtahem do recepce a recepčnímu řekla, že by chtěla mluvit s jeho vedoucím. Ten se za chviličku objevil. Když uviděl Míšu, nasadil úsměv a spěchal se zeptat, co se děje. Míša se ho ptala, jestli není v hotelu nějaký pokoj, kam by se mohla přestěhovat, protože v tom pokoji zůstat nemůže. Vedoucí jí sdělil, že bohužel v hotelu není žádný volný pokoj. Míša se otočila a najednou nevěděla, co dál. Domu se jí jet moc nechtělo, ale cítila, že jiná možnost už není. Zůstat nemůže, tak nezbývá než odjet. Sedla si do křesla v hale s hlavou položenou v dlaních. Takto ji po chvilce našel Tomáš. Hned se ptal, co se děje. Míša mu řekla, že zřejmě musí odjet domu, protože tu nemůže zůstat. Proč, proč? Ptal se Tomáš pořád. Až mu to Míša řekla. Že tím klukem, se kterým sdílí pokoj, je Marek. A že tam s ním zůstat nemůže, protože ho nesnáší. Tomáš se zamračil a přemýšlel o nějakém řešení. Už se viděl, jak doprovází Míšu na autobus a mává jí, když ho osvítila spásná myšlenka. Požádal Míšu, aby na něj v hale počkala a půjčila mu její klíče. Míša sice nechápala proč, ale slíbila, že počká a podala mu klíče. Tomáš se sehnul pro Colinna, vzal ho do náruče a Míše s úsměvem řekl, že si ho bere jako rukojmí, aby neodjela. Míše se na tváři objevil náznak úsměvu. Tomáš nastoupil do výtahu a jel do patra, kde měl pokoj. Když svůj pokoj odemkl, našel svého kamaráda Radka, jak se chystá odejít. Tomáš ho zadržel a zeptal se ho, jestli by se nechtěl stěhovat. Radka zajímalo proč a kam. Tomáš ho vzal nahoru a ukázal mu pokoj, kde ještě stála Míši zavazadla. Byl komfortněji vybaven než jejich pokoj. Radek souhlasil, ale pod podmínkou, pokud mu Tomáš řekne proč to stěhování. A Tomáš mu vše vyklopil, ale až na jejich pokoji. O Míše, jejím bývalém příteli a o tajemství, které on nezná. Radek se nad tím pousmál, ale souhlasil. A to bylo pro Tomáše to nejdůležitější. Pak řekl Radkovi, ať začne balit, protože výměna se musí uskutečnit hned. Radek naházel své věci do tašek a odvezl je nahoru. Při cestě zpět vzal Míšina zavazadla do jejich pokoje. Také Tomáš si sbalil věci a stěhoval se na střechu. Když v jejich pokoji nebylo nic z jejich věcí, sjel výtahem do haly, kde ho Míša netrpělivě vyhlížela. Když ho uviděla, stoupla si a zeptala se ho, kde je tak dlouho. Že poslední autobus jede za dvacet minut. Ale Tomáš jí řekl, že ho může nechat ujet, protože má pro ní řešení. Míša na něj překvapeně koukala. Tomáš jí jen pokynul, aby ho následovala. Míše nezbývalo, než s ním opravdu nastoupit do výtahu. Když vystoupily, vedl ji Tomáš k jedněm z mnoho dveří. Pak zastavil, odemkl dveře a otevřel. Míša vstoupila dovnitř a uviděla malý pokoj se dvěma postelemi. Míša se ptala, čí je to pokoj, jak to dokázal. Tomáš jí s úsměvem řekl, že teď je to její pokoj. To už si Míša všimla i svých tašek, pelíšku, kde Colinn spal stočený do klubíčka. Míša se Tomáše ještě zeptala, kdo byl v tomto pokoji ještě před několika hodinami ubytován. Tomáš řekl, že on a jeho kamarád Radek. Že oba teď budou bydlet v jejím pokoji na střeše. Míša ale namítla, že v tom pokoji je jen jedna postel. Tomáš přikývl, že to ví, ale že tam je ještě prostorná pohovka. A jemu je stejně jedno, kde spí. Míše se na tváři objevil široký úsměv. Najednou Tomáše objala. A říkala mu, že je strašně ráda, že může zůstat, protože se na kurz strašně těšila. A že je ráda, že ho potkala. A že mu hrozně moc děkuje, že se kvůli ní vzdá pohodlné postele a bude spát na pohovce. Tomáš ji objal také a přitiskl si jí k sobě. Náhle měl strašnou chuť jí začít líbat, ale ovládl se. Míša pohnula hlavou a jeho polechtaly její dlouhé vlasy. A ucítil jejich vůni. Voněly po pomerančích. Tomášovi dalo spoustu práce, aby se ovládl. Jemně se vymanil z jejího objetí. Chtěl něco říct, ale Míša ho políbila. Pak se posadila na postel. Tomáš jí popřál dobrou noc a odešel. Míša se zasněným pohledem sledovala, jak odchází a zavírá dveře. Pak se po pokoji rozhlédla. Byl menší, praktičtěji zařízen, ale byla sama. Když takto přemýšlela, Radek také zrovna prohlížel pokoj. A povídal si přitom s Tomášem. Pokoj byl dvakrát větší než ten dvoulůžkový, lépe zařízený. Tomáš mu vše odkýval, ale myšlenkami byl u Míši. Potom řekl Radkovi, že mu přenechává postel. Radka napadlo, že je Tomáš blázen, když se dobrovolně vzdává postele, ale pak si vzpomněl, co mu Tomáš řekl. Že udělá vše, aby Míša zůstala. Že by klidně spal na zemi, jen aby neodjela. A tu najednou Radkovi došlo, že je Tomáš zamilovaný. I když to třeba nepřizná, tak je to pravda. Protože to ještě možná ani sám neví. Stačilo se na něj podívat, když o Míše jen hovořil. Oči rozzářené, hlas chvějící se nadšením. Radek se nad tím poznáním usmál, ale nechal si ho zatím pro sebe. Potom šli oba spát. Míša se té noci vyspala doslova do růžova. Ráno se slastně protáhla. Potom vstala, dala si rychlou sprchu, oblékla se a už utíkala s Colinnem ven. Když Tomáš procházel halou na snídani, uviděl Míšu, jak se na trávě před hotelem honí s Colinnem, jak mu hází hračku, kterou jí zase přinese, pak se o ní přetahují. Tomáš je pozoroval s úsměvem, ale zároveň ho píchlo u srdce, že tam nemůže být s nimi. Pak si vzdychl a šel se nasnídat. U snídaně se Míša neobjevila. Tomáš ji uviděl potom až v salonku, kde se měla uskutečnit další přednáška. Ale ani tady neměl příležitost si s ní promluvit. Teprve odpoledne ji potkal na procházce s Colinnem. Tomáš uviděl nejdříve Colinna a teprve potom Míšu. Šla proti němu a nesmírně jí to slušelo. To si myslel Tomáš, když ji poznal. Krátké letní šaty se širokými ramínky, nahoru vyčesané vlasy do drdolu a sandálky na malém podpatku. A co Tomáše těšilo nejvíce, byl ten krásný úsměv na její tváři. Nejraději by ji popadl do náručí a začal líbat. Místo toho zavolal na Colinna. Ten, když ho uviděl, se k němu nadšeně rozběhl. Míša šla Tomášovi naproti. Pak si všimla, že za Tomášem jde ten jeho psí přítel. Také Colinn už ho spatřil. A rozběhl se k němu. Tomáš došel k Míše a zeptal se jí, jak se vyspala. Míša mu se zasněným pohledem řekla, že nádherně. Ale pak zvážněla a chtěla vědět, jak se spalo Tomášovi. Ten jí vysvětlil, že usne všude, klidně i vestoje. Míša mu ještě jednou poděkovala. Tomáš to ponechal bez odpovědi, jen se nad Míšu naklonil a pošeptal jí do ucha, že jí to dneska nesmírně sluší, že je nádherná. Míša sklopila oči a v ten okamžik jí padl pohled na Colinna a belgičánkem. Pak se podívala Tomášovi do očí a jen špitla: Děkuji. A Tomáš jí rozuměl. Pak si Míša sedla na bobek a zatleskala. Belgičánek se ohlédl. Míša na něj začala mluvit. Pak zvedla hlavu k Tomášovi a zeptala se, jak se pejsek jmenuje. Tomáš jí odpověděl, že je to fenka, Areta. Míša ji zavolala jménem a Areta se přiřítila. Dva kroky před Míšou zabrzdila a s hlavičkou na stranu na Míšu koukala. Tomáš se pousmál a upozornil Míšu, že to Aretina finta, jak každého přesvědčit, že ona je naprosto nevinná, ať se děje cokoliv. Míša ji pohladila. Areta se ráda mazlila a tak za chvíli ležela na zádech a nechala se drbat na bříšku, kde to doslova milovala. Až to musel Tomáš zarazit. Zavolal Aretu k sobě a všichni čtyři se vydali na procházku. Když se tak procházeli, Tomáš vzal Míšu za ruku. Míša neprotestovala a ještě stisk opětovala. V procházce pokračovali už ruku v ruce. Jejich psíci běhali kolem, ani je nenapadlo, že by mohli utéct. Když se začalo stmívat, Míša s Tomášem zamířili k hotelu. Nevěděli, jak to udělat, aby to všichni vzali, ale dohodli se, že to zatím utají. Když se pustili a dali si polibek, přivázali si každý svého psa na vodítko. Před vchodem se Míša na Tomáše usmála, když vtom uviděla Marka. Vycházel z hotelu a zase se tak sladce usmíval. A neodpustil si poznámku, že Míša má zase mužskou společnost. Její veselost, kterou se Tomáš před chvílí opájel, zmizela jak mávnutím proutku. Její chování dostalo křečovitý nádech. Marek se ušklíbl a pokračoval v cestě. Tomáš ji pošeptal, ať si ho nevšímá. Míša mu řekla, že to nejde, protože vyvolává vzpomínky. A ne zrovna šťastné vzpomínky. Tomáš věděl, že by se ptát neměl, ale neodolal tomu a zeptal se, jaké vzpomínky. Míša mu řekla, že mu to poví buď u večeře nebo potom na pokoji. Tomáš se vnitřně zachvěl, protože doufal, že pochopí, proč Míša mění své chování, když vidí Marka a proč měla v očích slzy, když jí přivedl Colinna a potom znovu, když zahlédla jeho fenku. Míša s Tomášem nastoupili do výtahu, kde si ukradli další polibky. Míša pak vystoupila, Tomáš jel až nahoru. Oba se převlékli. Míša si pročesávala vlasy, když někdo zaklepal. Myslela si, že je to Tomáš a tak jen zavolala, ať jde dál. Dveře se otevřely a Míša se otočila. Úsměv jí v ten okamžik zmrzl na rtech. Ve dveřích stál Marek. Míša se k němu otočila zády, ale přitom ho sledovala v zrcadle. Co chceš? Zeptala se. A jak ví, kde bydlí. Marek se ušklíbl a řekl, že stačilo jen poslouchat, co si jeho noví spolubydlící povídají. Míša mu řekla, že to nevysvětluje, co po ní chce. Marek se jen zeptal, jestli si s tím vedoucím jen hraje, aby jeho naštvala nebo to myslí vážně. Míša se nadechla a řekla, že to je její věc. A jemu do toho nic není. Marek nechal otevřené dveře a vstoupil do pokoje. Míša nevěděla, co dělat. Marek jí chytil za rameno a otočil si ji čelem k sobě. Míša se ho znovu zeptala, proč za ní přišel. Marek jen řekl, že ji chtěl vidět. Míša už to nevydržela, vyskočila ze židličky a začala do Marka bušit pěstmi. Přitom křičela, že je parchant, že jí sebral čtyři roky života. Že kvůli němu Dorka zemřela, že ji zabil. Markovi už docházela trpělivost a rozpřáhl se, že Míšu uhodí, když tu najednou ho od Míši něco odhodilo a Marek narazil do skříně. Zvedl se a ohlédl, co se stalo. A uviděl Tomáše, kterému létali z očí blesky. Marek se ohlédl po Míše a promluvil k Tomášovi: Dej si na ní pozor, málem mě dostala do vězení. Je to potvora, i když vypadá jako anděl. Pak se odlepil od skříně, chytil se za rameno a odkulhal ven. Tomáš šel zavřít dveře. Když se vrátil do pokoje, Míša se zhroutila. Seděla na zemi a chvěla se. Ramena se otřásala vzlyky. Tomáš se opatrně Míši dotkl. Jeho dotek ji vylekal. Tomáš ji jemně zvedl z podlahy a posadil ji na postel. Míša si vlezla do kouta, zády se opřela o zdi a kolena si přitáhla pod bradu. A ten její pohled. Naprosto prázdný a přesto v něm byl strach, bolest a nenávist. Tomáš zvedl telefon a požádal o dvě večeře na pokoj. A poprosil, aby číšník nechal stolek za dveřmi, že si to do pokoje odveze sám. Pak Míše řekl, že se za chvíli vrátí. Míša ho snad ani nevnímala. A Tomáš se bál od ní odejít. Nevěděl, co by mohla udělat. Bál se, že by se Marek mohl vrátit. Proto za dveřmi vytáhl mobil a zavolal Radkovi. Ten byl zrovna v pokoji. Sjel výtahem k Tomášovi. Ten ho požádal, aby sjel dolů do kavárny a přinesl mu dvě láhve sodovky a nějaký džus. Dal mu peníze, ale Radek se neměl k odchodu. Jen se na Tomáše koukal. Tomáš jen kývl hlavou a Radek šel za ním. Potichu otevřel dveře a Radek nakoukl do pokoje. Míša na zvuk dveří zareagovala větším schoulením se do klubíčka. Radek se podíval na Tomáše a ptal se, co se stalo. Tomáš mu řekl, že se to dozví později, protože teď musí jít k Míše. Proto nemůže jít dolů sám a posílá tam Radka. Radek to sice nechápal, ale nakonec Tomášovi vyhověl a donesl mu žádané pití. Tomáš pak zavezl na pokoj servírovací stolek a jídlo nabídl Míše. Ta se sice nechala vytáhnout z kouta, posadit ke stolu, ale snědla toho minimum. Tomáš byl rád, že snědla aspoň něco. Míša sahala spíš po džusu, po pití. Tomáš pak uložil Míšu do postele a sedl si k ní. Pomalu ji hladil po vlasech a šeptal jí do ouška, jak moc ji má rád. Pak se zeptal, kdo byla Dorka. Míša zareagovala pouze dalším přívalem slz. Ale Tomáš ji nechal, protože věděl, že když se vybrečí, tak potom bude schopná komunikovat. Tomáš seděl na posteli a pozoroval ji. Najednou si uvědomil, že Míša začala dýchat pravidelněji. Že usnula. Tomáš byl v ten okamžik na vážkách, jestli odejít spát do svého pokoje nebo si ustlat na druhé posteli. Nakonec se rozhodl, že přespí na druhé posteli u Míši, protože měl strach nechat ji samotnou. A vyspat se musel aspoň trochu, protože mu dopoledne měli přivézt jeho rodiče psa. Usínal se vzpomínkami na dnešní odpoledne, kdy se toulali po okolí a drželi se za ruce. Když se ráno probudil, našel druhou postel prázdnou. Hrklo v něm a vydal se Míšu hledat. Nejdříve prohlédl pokoj, ale nikde nebyla. Pak seběhl schody dolů do haly a zeptal se recepčního, jestli tam Míša nebyla. Recepční kývl hlavou a ukázal na kavárnu. Tomáš vešel do kavárny a našel Míšu, jak sedí u stolu se skleničkou džusu v ruce. Když se dotkl jejího ramene, tak se tak lekla, že jí sklenička vyklouzla z ruky a roztříštila se o podlahu. Míša se začala omlouvat. A Tomáš taky. Že ji nerad vylekal. Pak se ale usmál a řekl jí, že je rád, že už je jí lépe než včera večer. Míša jen přikývla. Pak ukázala na stolek v rohu místnosti a řekla Tomášovi, aby si tam sedl, že hned přijde za ním. Zvedla se, došla si pro nový džus a pak si sedla naproti Tomášovi. Dlouho hleděla do skleničky než se Tomášovi podívala do očí. Nějak nemohla najít slova. Tomáš si po chvilce přisedl blíž k Míše. Můžu se ptát? Míša přikývla. Kdo byla Dorka? Míša se nadechla a začala: Před šesti lety si koupila krásnou černou fenečku labradora, které chtěla říkat Bonie. Ale její jméno podle papírů bylo Dorotka a Míše se to jméno líbilo, tak jí ho nechala. Měla ohromnou radost, že si konečně splnila sen. Když byl Dorce rok, setkala se s Markem a o pár týdnů později spolu začali chodit. Marek neměl Dorku rád, protože jí Míša brala s sebou, jakmile to bylo jen trochu možné. Ale nějak se to vždy urovnalo, až po dvou letech se to vyhrotilo. Marek přišel domu dřív než Míša a Dorka na něj vyskočila, protože měla radost, že už není sama doma. A Marek se po ní tak ohnal, až jí zlomil přední nohu. Dorka zavyla a odpajdala do svého pelíšku. Marek jí potom připravil krmení, do kterého přidal jed. Dorka byla žravá a tak vše snědla, aniž by si něčeho všimla. O hodinu později začala zvracet, za další dvě hodiny zemřela. To už byla Míša doma a tak jí Dorka umřela v náručí. Potom udeřila na Marka, proč Dorku neodvezl k veterináři, když viděl, že jí něco je. Marek na ní začal křičet, že toho blbého čokla má raději než jeho, že kdyby se měla rozhodnout mezi ním a psem, tak pes vyhraje. Míša potom odvezla Dorčino tělo na veterinu, kde požádala o pitvu, aby byla zjištěna příčina smrti. Veterinář jí druhý den volal, že Dorka byla otrávená. A řekl jí, pravděpodobně jakým jedem se to mohlo stát. A že musela toho jedu sníst opravdu hodně. A že je zcela vyloučeno, aby takové množství sežrala náhodně, sama a jen tak. Míša prohledala byt a našla přesně to, co jí řekl veterinář jako možnou příčinu otravy. Míša seděla v kuchyni a hlavou se jí honily možnosti. Pak dorazil domu Marek. Míša mu hodila jed pod nohy a zeptala se ho, jestli jí to může nějak vysvětlit. Marek se o tom odmítal bavit. O pár dní později na něj Míša podala trestní oznámení za týrání zvířete. A Marek byl obviněn. Dostali se až před soud, který mu dal devět měsíců s podmínkou na čtyřicet osm měsíců. A Marek celou tu dobu tvrdil, že on nic špatného neuděl. Najednou Míša zmlkla. Tomáš se rozhlédl, jestli za to může někdo v okolí, ale byli v kavárně sami. Pak se ještě zeptal, proč řekla, že jí Marek sebral čtyři roky života. Vždyť spolu byli jen dva roky. Míša mu odpověděla, že ještě asi rok potom ji Marek otravoval, protože nechtěl pochopit, že tím, co udělal, ji ztratil úplně. A další rok se z toho všeho dostávala. S tím jí pomohl Colinn, kterého si vzala z útulku. A poslední rok už žila zase normálním životem. Až do doby, než tu Marka potkala. Její pevně vybudovaná zeď proti němu se zhroutila jako domeček z karet. Tomáš položil svou ruku na její a jemně jí stiskl. Pak se zeptal, co chce dělat dál. Míša pokrčila rameny. Když tu zůstane, bude ho potkávat. Buď odjede nebo se s tím smíří, což je asi nepravděpodobné. Tomáš řekl, že ji odjet nenechá. Že na to ji má příliš rád, než aby ji nechal odejít ze svého života. Pak dal Míše pusu na tvář a odešel z kavárny. Za chvíli už jen viděla, jak Marek vystupuje z výtahu s taškami. Nenápadně vyšla z kavárny a sledovala ho. Marek nastoupil do přistaveného taxíku a odjel. Nemohla věřit svým očím. Stála v úkrytu a pořád čekala, že se Marek vrátí jinudy. A takto ji našel Tomáš a ptal se, proč se schovává. Míša mu odpověděla, že viděla Marka, jak odjíždí. Tomáš přikývl. Pak se podíval jiným směrem a zeptal se Míši, jak ví, že ten jed dal Dorce Marek. Míša se otočila na Tomáše. Stiskem ruky ho přinutila, aby se na ní podíval. Řekl mi to, odpověděla. Když jsem mu řekla, že s ním končím, ať už to udělal nebo ne, tak se začal smát a do očí mi řekl, že Dorku opravdu otrávil on. Chtěla jsem s tím jít na policii, ale pak by to bylo jeho slovo proti mému. Nakonec jsem to neudělala. Proto jsem se s tím potřebovala vyrovnat. A to trvalo dlouho. Míša sklopila oči a odešla. Na pokoji si sedla na postel a najednou nevěděla, co bude dál. Seděla hodinu, dvě, ale na nic nepřišla. Pak se prudce zvedla, zvedla sluchátko telefonu a zeptala se recepčního, jestli je Tomáš u sebe na pokoji. Recepční ji sdělil, že bohužel není, protože mu přijela návštěva. Míša poděkovala a položila sluchátko. A začaly se jí hlavou honit myšlenky. Jaká asi návštěva? Že by přítelkyně? Proč teda si s ní zahrával? Míša vzala Colinna a vydala se s ním na procházku. Chtěla si utřídit myšlenky v hlavě, ale stejně pořád myslela na Tomáše. A pak ho uviděla. Seděl na lavičce a vedle něj starší pár. Pod lavičkou ležela Areta a před Tomášem seděl střední hnědý kříženec. Míša doufala, že toto je ta návštěva, která přijela za Tomášem. Proto se otočila a nenápadně se vrátila do hotelu. Na recepci poprosila, aby jí dali vědět, až se Tomáš vrátí do pokoje. Na pokoji pak sáhla po jedné knížce a začetla se do ní. Nakonec nad ní usnula. Nevzbudil ji ani telefon, ani klepání na dveře. Ale Colinnovi se to povedlo, když začal štěkat, protože uslyšel štrachat klíč v zámku. Míša se rozespale posadila na posteli, když se otevřeli dveře a v nich stál Tomáš. Oba na sebe nechápavě koukali. Tomáš pak vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a sedl si na druhou postel. Pak zvedl oči, které se střetli s Míšiným pohledem. Zničehonic se Míša zeptala, co se děje. Tomáš jen řekl, že mu recepční řekl, že jí volal, ale že to nebrala. Potom na její dveře klepal, ale neotevřela. Potom tu klepal i on, Tomáš, až ho napadlo, že tu musí být někde náhradní klíč. Ředitel hotelu ho vytáhl z trezoru a dal ho Tomášovi. Pak začal Colinn štěkat a tím Míšu vzbudil. Míša se usmála. Pak se zeptala, jakou měl návštěvu. Tomáš jí odpověděl, že rodiče mu přivezli psa. Jeho psa, který musel ještě po úrazu na kontrolu a proto si ho Tomáš nemohl vzít rovnou s sebou. Pak se podíval po zemi a všiml si, že jeho pes není v pokoji. Proto se zvedl a otevřel dveře. A ten hnědý kříženec vešel se vztyčenou hlavou. Tomáš se usmál a otočil se k Míše. Ukázal na psa a řekl, že toto je Dag. Míša ho zavolala k sobě. Dag začal mávat ocasem. Colinn uviděl psa a vztyčil se v pelechu. Dag se otočil, protože zaregistroval pohyb. Oba psy se seznámili a pak se Dag rozběhl znovu k Míše. Ta ho začala hladit. Přitom se ještě zeptala, jak Tomáš dosáhl toho, že Marek odjel. Tohle vysvětlení už Tomášovi tak hladce z pusy nešlo, ale nakonec to Míše řekl. Že byl za Markem a požádal ho, aby odjel. Když se mu Marek vysmál, tak mu řekl, že všechno ví od Míši. A že pokud neodjede, podá na něj trestní oznámení za napadení. Jak si spočítal, byl Marek ještě v podmínce, a proto by mu další trestní oznámení otevřelo cestu do vězení, bezpodmínečně. Proto odjel bez rámusu. Míše se rozzářily oči, jakoby jí teprve teď došlo, že Marek je skutečně pryč a ona si může užívat, aniž by se bála, že ho tu potká. A co bude dál s námi, jestli něco je, zeptala se ještě. Tomáš jen pokrčil rameny. Míša se ještě zeptala, jestli to nechá na ní. Tomáš jen zvedl udiveně obočí. Míša vylezla z postele a sedla si Tomášovi na klín. A políbila ho na rty. Tomu Tomáš neodolal a začali se spolu líbat. Potom mu Míša utekla z náruče a zmizela v koupelně. Když vyšla, měla na sobě ty šaty, ve kterých byli spolu na procházce, kdy ji Tomáš vzal poprvé za ruku. Potom sešli spolu dolů do restaurace na večeři. Při večeři se Tomáš Míši zeptal, jestli by se chtěla ještě jednou stěhovat. Míša jen vykulila oči a zeptala se proč? Tomáš se usmál, naklonil se k ní a pošeptal jí, že když je Marek pryč, tak se může vrátit do svého původního pokoje. Míša se bránila, že jí ten malý pokoj stačí. Ale Tomáš jí řekl, že už to má s Radkem domluvený. Radek se vrátí do jejich pokoje, Míša zpátky nahoru a Tomáš si nechá druhou polovinu pokoje, po Markovi. Že Radek si rád vodí na pokoj holky, ale na střeše by bylo všechno slyšet, takže Radek tam odsud chce stejně pryč. Vlastně to byl Radkův nápad, chce pokoj s pevnými stěnami. Míša se rozesmála a souhlasila. Po večeři si Míša sbalila věci a Tomáš jí pomohl odnést je nahoru. Radek už na ně čekal, vzal si klíče od Míši a s přáním dobré noci odešel. Míša se rozhlédla po pokoji a teď se jí zdál ještě krásnější než předtím. Tomáš si sebral své věci a odnesl si je do druhé poloviny pokoje. Byla to Míša, kdo část závěsu odhrnul, aby byli neustále spolu. Tomáš to zaregistroval, ale ponechal to bez poznámky. Pak se oba chystali jít spát. Každý měl svou postel, ale stejně si ještě dlouho povídali. Ráno, když se Míša probudila a vylezla z postele, našla celý pokoj prázdný. Zklamaně si vlezla zpátky do své postele, když zaslechla zvuk otvírajících se dveří. Zvědavě a s očekáváním otočila hlavu. Tomáš vešel a nesl podnos s kávou a snídaní. Položil podnos Míše na postel a sáhl pod ubrousek na podnose. A s úsměvem vytáhl poupě růže. Podal ho Míše a přidal k tomu polibek. A přání dobrého rána. Míša se usmála a dala Tomášovi pusu. A pustila se do snídaně. Potom se oba už museli obléknout a vydat se na přednášky. Cestou Míša řekla Tomášovi, že v té brožurce, kterou jí dal, je zmínka o koních. A možnost vyjížďky na nich. A že to by bylo to pravé, co se jí líbilo. Ale protože je pokoj už v pořádku, tak si to zaplatí sama. Jde jen o to, jestli chce Tomáš jet s ní. Tomáš souhlasil. Potom se rozdělily, kroky obou je vedly po své práci. Každé následující dopoledne věnovali přednáškám. A odpoledne a večery trávili spolu. Někdy šli na procházku, jindy se vydali na vyjížďku na koních. A někdy spolu jen seděli na pokoji a povídali si. Spolu využili několik možností, které nabízel hotel. Někteří účastníci kurzu si všimli, že to mezi Míšou a Tomášem jiskří, ale pak to nechali být. Všichni jim to štěstí přáli. Blížil se konec kurzu, když jednou seděla Míša s Tomášem na lavičce za hotelem a přitom si zničehonic uvědomila, že neví, kde Tomáš vlastně žije, v jakém městě. Míša jen otočila hlavu a zadívala se na Tomáše. Ten její pohled vycítil a otočil hlavu k ní. Víš, řekla Míša, že o Tobě jednu věc nevím. A kterou, zeptal se Tomáš. Kde vlastně bydlíš? Přece u rodičů, to víš. Ano, to vím, zareagovala Míša, ale v kterém městě. Přece v Litoměřicích, jako ty, odpověděl Tomáš. Míša zůstala koukat s otevřenou pusou, jak chtěla něco říct. Fakt? Nevěřila. Pak padla Tomášovi kolem krku. Tomáš nevěděl, co dělat. Myslel jsem, že to víš, vypravil pak ze sebe. Proto jsem nikdy nevyprávěl o městě, ve kterém bydlím, protože ho znáš. Já se bála, že s koncem kurzu, bude konec i mezi námi. Bála jsem se zeptat. Tomáš se usmál, pevně ji objal a pošeptal ji do ucha: Nikdy Tě neopustím.