Olomoucká 50 Kooperativy
Tak zase jeden zabitej víkend!
Chcete slyšet jaký to bylo? Tak já vám to ve zkratce popíšu. Tak fakt vo ničem. Místo krásnýho rovinatýho závodu nás čekal závod asi s deseti horskejma prémiema. Kdo má furt do těch kopců šlapat, dyť je to porád stejný. Do kopce, do kopce a zase do kopce. A nehorší na tom je, že to co si vyjedeš nahoru si ani náhodou nesjedeš dolů. A to je porád dokola. Když jsem po třech hodinách a třiačtyřiceti minutách dojížděl do cíle, tak vítěz, pan Hruška, byl už zase zpátky (autem) 10 km od Hradce. A ještě tam k tomu měli teplý pivo a studenou klobásu. To už byl pro mě vrchol. Navečír jsme se přesunuli do Loštic. Tam jsme si dali k večeři ňáký ty smradlavý sejry. Jak to ty lidi můžou žrát. Vypili jsme pár zrzavejch patoků, dali ňáký to čůčo a šli chrápat. A to doslova. Chvilkama to připomínalo pilu v plným provozu. Další den jsme posnídali studený kafe a vyrazili na hrad Bouzov. Co k tomu říct, prostě starej hrad. Pak lehký poježdění na minikárách, to nejlepší za celej den. Jak malý parchanti. Zpátky v Lošticích jsme si dali nějakou tu flákotu od paní domácí, došli koupit ty smradlavý sejry a táhli dom do Hradce. Dva dny fakt vo ničem!
Pozn. redakce: Berte, prosím, tento Vernyho text s nadhledem. Zřejmě za to může momentální pokles hladiny alkoholu v krvi :(
Co říct závěrem: Super weekend s rodinou, přáteli a kolem. Děkujeme Loštickým za ubytování a pohoštění. Děkujeme Rybákovi za kořalku. Díky, díky, díky!!!