Pustý ostrov
Pustý ostrov
Převrhla se loď,
obrátila se na bok,
lidé křičí,
co jim síly stačí.
Vrhají se do hlubin,
plavou, jen ti co umí,
zbytek ohromeně čumí.
Já zachytla se desky,
unesla mě hezky,
voda mě nesla dál a dál,
vítr ji v tom pomáhal.
Žraloky jsem nevnímala,
desku chladně objímala,
a voda mě vyplavila,
o balvan jsem zavadila.
Palec si poranila,
avšak katastrofu přežila,
v hlavě se mi mihli lidi,
kteří toto nepřežili.
Já byla na pustém ostrově,
kde bylo ze začátku suprově,
nikdo vás tam nerušil,
na dveře nebušil.
Jídla bylo také dost,
protože tu nebyl žádný host,
sama jsem tam byla,
a pilně pracovala.
Domek z bambusu postavila.
Pak však přišel liják hned,
a domek se zřítil na zem,
shodila ho palma,
která k zemi padla.
Mě také poranila,
ležela jsem tam,
nemoc vstát,
nikdo nestál opodál.
Začala jsem cítit chlad,
tiše se ke mně krad,
taky mě tížil strach,
že je to konec,
bum a krach.
Slábla jsem víc a víc,
neměla v těle cit,
tma mě pohltila,
a já se probudila.
Byl to hrozný sen,
ale pravdivý přeci jen,
když člověk v nouzi je,
pomoc k němu nepřijde.
A to nemusí být zrovna na pustém ostrově!!!