Hovadno 4
17. 1. 2008
Když jsem se narodil,vypadal jsem jako rozštípnutá židle.Bodejť by ne,když mě měla máma s jedním kulhavým skladníkem z Kotvy,z oddělení nábytku.Mámě ale namluvil,že je majitelem Šumavských hvozdů a že až se narodím,že budu statný jako dubisko.
Místo toho jsem měl hlavu jako ohořelý pařez z Krušných hor,uši jako dva choroše,oči jako suky a pusu jako rozšlápnutou borovou šišku.Místo kojení mě máma krmila pilinama,později,když už mi místo zoubků vyrostlo jehličí,jsem se živil hoblinama.
A aby toho nebylo málo,byl jsem buk.Všichni se mi smáli a tak když jsem slavil 20 letokruhů,spáchal jsem sebevraždu skokem do kamen.No skokem.Musel jsem do těch kamen vlézt.Ty kamna,do kterých jsem vlezl po hlavě(spíš po pařezu),patřily jedné pasačce.Ta pasačka pásla na pasece opásaná opaskem okolo pasu svoje kozy.Měla jich přesně dvě.Původně chtěla pást zmutovaný žirafy,ale nesehnala potkany,aby je mohla přikrmovat.
Vedle tý paseky byl les.A v tom lese bylo takový ticho,až z toho ticha medvěda bolely zuby.Tak k němu přiběhl zajíc a ty zuby mu huby vykopnul.A než medvěd po něm stačil šáhnout tlapou,zajíc utekl do tmy.V tý tmě žily všivý kožichy.Nebyly vůbec chlupatý,ale zato byly úplně mokrý.To jak se ty vši u toho kousání do těch kožichů potily.A aby na to v tý tmě viděly,tak měly sebou lucerničky.Byly to totiž všivý světlušky.Jedna z těch světlušek ale sebou lucerničku neměla,protože si jí zapoměla doma na nabíječce.Bylo jí to ale jedno,protože byla stejně slepá.Tak měla sebou vlčáka.Vozil jí na zádech.No on to vlastně nebyl vlčák,ale vlk.Měl černou hlavu a červenou sukýnku a zelený nohy.A bydlel na poli.Byl to totiž vlčí mák.Ta slepá všivá světluška si myslela,že sedí vlčákovi na hlavě a jak běží tak se to s ní hejbe.Ale seděla na poli v květu máku a jak to tam foukalo,tak si myslela že ten vlčák běží.
To pole hlídala krtonožka.No hlídala.Jak po tom poli jezdil kombajn,tak přejel krtka a zbyla z něj jenom zadní nožka.A jak se tam tak válela,tak si každej myslel,že tam hlídá.Aby to pole nikdo nenašel,stál tam uprostřed semafor.A svítil černě.
Vedle toho pole bagroval starej Pudil základy na barák.V poledne dostal hlad,tak to zapíchnul,vypnul motor a pustil se do grilovanýho kuřete.Kosti házel ven okýnkem z toho bagru.Po obědě,když chtěl znovu začít pracovat,tak si všiml,že okolo bagru je asi o 350 kostí víc,než z jednoho kuřete.A pak se zděsil.Při tom bagrování totiž zapoměl koukat do plánů,takže asi tak od 10 hodin bagroval na hřbitově,který sousedil s tím pozemkem.
Okolo toho pole vedla cesta,posetá kaštanama ve tvaru penicilínu.Po ní mohli chodit všichni,kromě šneků.Těm to po těch kaštanech klouzalo.To by po kaštanách museli chodit v kanadách.Já jednou u tý cesty spal.Ale v noci jsem se musel chránit,protože tam bylo spoustu zvířátek.Měl jsem moskytiéru,mouchotiéru,krtkotiéru a kancotiéru.Stejně mi to ale bylo houby platný,protože jeden kanec mi proběhl mouchotiérou a pobodal mě klama a pak mě ještě kopnul pod koleno.Tak jsem mu vynadal.Řekl jsem mu:"Ty kaňoure jeden!"
Tou dobou se ale úplně někde jinde děly věci!Sice nevim kde a jaký,ale to mi vůbec nebrání v tom,abych o tom vyprávěl.Bylo to na Sahaře.Nebo v jiným pralese.To už nevim.Svítilo tam sluníčko a hrály si tam děti.Muselo to být někde v podzemí.Ale zase
na druhou stranu,to nemohlo být v podzemí,když tam byla tma,hlína a brambory.A když se těm dětem zakutálel míč,tak jim ho vždycky hodil nějakej horník.Tak fakt nevim.No hlavně že tam nebyl žádnej trafikant.Protože trafikanti jsou pěkný svině.
Je 6 hodin ráno,venku tma,sněží,je mínus 12°C,lidi v tom čekaj na autobus a on si klidně sedí v tý svý trafice,teplomet puštěný na plný koule(má ho totiž pod stolem),čte si noviny(samozřejmě zadarmo),na stole grog a čeká až se mu v okýnku tý jeho zapráskaný kukaně objeví nějakej zmrzlej ksicht a bude chtít nějaký noviny,nebo vajgly.On mu to prodá a ještě mu s úsměvem hodí do toho zmrzlýho ksichtu:"To máme ale letos krásnou zimu co?"Pak to okýnko rychle zavře zavře,aby mu tam ta "krásná" zima nevlezla.Holt není nad to být trafikantem.Jediná nevýhoda je,že máte rudý koule od teplometu a rudej frňák z grogu...
Místo toho jsem měl hlavu jako ohořelý pařez z Krušných hor,uši jako dva choroše,oči jako suky a pusu jako rozšlápnutou borovou šišku.Místo kojení mě máma krmila pilinama,později,když už mi místo zoubků vyrostlo jehličí,jsem se živil hoblinama.
A aby toho nebylo málo,byl jsem buk.Všichni se mi smáli a tak když jsem slavil 20 letokruhů,spáchal jsem sebevraždu skokem do kamen.No skokem.Musel jsem do těch kamen vlézt.Ty kamna,do kterých jsem vlezl po hlavě(spíš po pařezu),patřily jedné pasačce.Ta pasačka pásla na pasece opásaná opaskem okolo pasu svoje kozy.Měla jich přesně dvě.Původně chtěla pást zmutovaný žirafy,ale nesehnala potkany,aby je mohla přikrmovat.
Vedle tý paseky byl les.A v tom lese bylo takový ticho,až z toho ticha medvěda bolely zuby.Tak k němu přiběhl zajíc a ty zuby mu huby vykopnul.A než medvěd po něm stačil šáhnout tlapou,zajíc utekl do tmy.V tý tmě žily všivý kožichy.Nebyly vůbec chlupatý,ale zato byly úplně mokrý.To jak se ty vši u toho kousání do těch kožichů potily.A aby na to v tý tmě viděly,tak měly sebou lucerničky.Byly to totiž všivý světlušky.Jedna z těch světlušek ale sebou lucerničku neměla,protože si jí zapoměla doma na nabíječce.Bylo jí to ale jedno,protože byla stejně slepá.Tak měla sebou vlčáka.Vozil jí na zádech.No on to vlastně nebyl vlčák,ale vlk.Měl černou hlavu a červenou sukýnku a zelený nohy.A bydlel na poli.Byl to totiž vlčí mák.Ta slepá všivá světluška si myslela,že sedí vlčákovi na hlavě a jak běží tak se to s ní hejbe.Ale seděla na poli v květu máku a jak to tam foukalo,tak si myslela že ten vlčák běží.
To pole hlídala krtonožka.No hlídala.Jak po tom poli jezdil kombajn,tak přejel krtka a zbyla z něj jenom zadní nožka.A jak se tam tak válela,tak si každej myslel,že tam hlídá.Aby to pole nikdo nenašel,stál tam uprostřed semafor.A svítil černě.
Vedle toho pole bagroval starej Pudil základy na barák.V poledne dostal hlad,tak to zapíchnul,vypnul motor a pustil se do grilovanýho kuřete.Kosti házel ven okýnkem z toho bagru.Po obědě,když chtěl znovu začít pracovat,tak si všiml,že okolo bagru je asi o 350 kostí víc,než z jednoho kuřete.A pak se zděsil.Při tom bagrování totiž zapoměl koukat do plánů,takže asi tak od 10 hodin bagroval na hřbitově,který sousedil s tím pozemkem.
Okolo toho pole vedla cesta,posetá kaštanama ve tvaru penicilínu.Po ní mohli chodit všichni,kromě šneků.Těm to po těch kaštanech klouzalo.To by po kaštanách museli chodit v kanadách.Já jednou u tý cesty spal.Ale v noci jsem se musel chránit,protože tam bylo spoustu zvířátek.Měl jsem moskytiéru,mouchotiéru,krtkotiéru a kancotiéru.Stejně mi to ale bylo houby platný,protože jeden kanec mi proběhl mouchotiérou a pobodal mě klama a pak mě ještě kopnul pod koleno.Tak jsem mu vynadal.Řekl jsem mu:"Ty kaňoure jeden!"
Tou dobou se ale úplně někde jinde děly věci!Sice nevim kde a jaký,ale to mi vůbec nebrání v tom,abych o tom vyprávěl.Bylo to na Sahaře.Nebo v jiným pralese.To už nevim.Svítilo tam sluníčko a hrály si tam děti.Muselo to být někde v podzemí.Ale zase
na druhou stranu,to nemohlo být v podzemí,když tam byla tma,hlína a brambory.A když se těm dětem zakutálel míč,tak jim ho vždycky hodil nějakej horník.Tak fakt nevim.No hlavně že tam nebyl žádnej trafikant.Protože trafikanti jsou pěkný svině.
Je 6 hodin ráno,venku tma,sněží,je mínus 12°C,lidi v tom čekaj na autobus a on si klidně sedí v tý svý trafice,teplomet puštěný na plný koule(má ho totiž pod stolem),čte si noviny(samozřejmě zadarmo),na stole grog a čeká až se mu v okýnku tý jeho zapráskaný kukaně objeví nějakej zmrzlej ksicht a bude chtít nějaký noviny,nebo vajgly.On mu to prodá a ještě mu s úsměvem hodí do toho zmrzlýho ksichtu:"To máme ale letos krásnou zimu co?"Pak to okýnko rychle zavře zavře,aby mu tam ta "krásná" zima nevlezla.Holt není nad to být trafikantem.Jediná nevýhoda je,že máte rudý koule od teplometu a rudej frňák z grogu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář