Je vše skutečně jedním? (Radůza)
Rok 2007 je pro mě rokem hudby, je ohlášeno mnoho zajímavých alb, která by se měla v jeho průběhu objevit na pultech obchodů. Můžu jmenovat Gaiu Mesiah, Matahari, Janu Kirschner a Radůzu. Právě Radůza začíná můj maratón v poslouchání hudby, jelikož je to jen pár dní, co vydala CD s názvem Vše je jedním. Když jsem se dozvěděla před několika týdny, že vydá nové CD a zároveň DVD, byla jsem samozřejmě ráda, ale něco mě přece jen mrzelo. Beru totiž za vydařenou obchodní strategii, vydat na CD i DVD pár odlišných písní, je to způsob – jak získat dost peněz? Hold hudební svět je i o tomhle. U některých interpretů jsem si na to zvykla, ale u některých mi to vadí. Ovšem berme to s nadhledem, mě osobně to nezabrání v koupi DVD.
Album Vše je jedním vznikalo dva říjnové večery v divadle Archa, ano skutečně se jedná o záznam koncertu. Je to v podstatě kompromis mezi normálními alby a mezi živým koncertem. Běžně nemám ráda takovéto záznamy, potlesk a jiné zvukové aspekty ruší příjemný poslech, ale deska Vše je jedním, je udělaná velmi dobře. Nenajdete na ní rušivé elementy. Potleskl je pouze na začátku a konci písně – vzniká tak příjemný poslech. Záznam z koncertu ovšem není jen obyčejné CD, s trochou nadsázky a možná i bez ní by se to mohlo označit za Best off, akorát radši se tohoto označení zdržme, neb mám pocit, že tyto desky vznikají, když umělci nemají tvůrčí období a potřebují peníze. Vše je jedním nabízí 70 minut hudby a 24 písní – z toho některé dosud nevydané. Album otevírá píseň se shodným názvem tedy Vše je jedním která získala zcela novou podobu: mám raději akordeon, starší verze mi přijde mnohem více naléhavější a vypovídající, ovšem pianovou verzi bych nezatracovala; je jen o něco více komornější. Druhá píseň Cestou do Jenkovic je oproti originálu veselejší a lehčí, považuji ji za nejlepší z celého alba, získala ještě krásnější nádech a je patrné, že tato písnička si žije svou svébytnou atmosférou, svým příběhem. Dokonce je slyšet pověstné klepání nohou o zem. Tadadááááá… i tohle v písni uslyšíte. Následně Radůza jen mírně polevuje z rychlému rytmu, nastupuje na playlistu píseň Bylo, nebylo, ve které se určitě najde každý. Možná i díky textu:
Bylo, nebylo Nebylo a nebo bylo za sedmero horami pršelo a jen se lilo každá rada dobrá mi.
Je těžký bát se kolik zkusíš uchovat si prostotu těžší rád mít koho musíš ale možná proto si tu.
Dívám se zpět dírou v plotě na klice zašla už měď * vzdálen jsi v čase i v hmotě *a já tě opouštím teprve teď.
Pila jsem víc než jsem měla nebylo to na zdraví jako kdybych nevěděla že se tím nic nespraví.
Jako kdybych nevěděla to, že ve mně je ten mír pro kterej jsem letět chtěla až za obzor, za vesmír.
Dívám se zpět dírou v plotě na klice zašla už měď. Vzdálen jsi v čase i v hmotě a já tě opouštím teprve teď.
Ať to bylo, jak to bylo jinak už to nebude ať mi je, či není milo mám co je mým osudem.
Než vystoupím ze všech svých těl pochopím, že nepřítel ať už chtěl anebo nechtěl nejlepší byl učitel.
Obyčejné pravdy podat způsobem, který dokáže oslovit, je opravdu výhrada Radůzy. Což potvrzuje i v Tuti-boty-ré : jó,když kocour není doma, myši mají pré a líp mě nikdo nevychoval; tuti-boty-ré – kdo tohle z nás nezažil? Nikdo není svatý, takže si troufám říci, že tato odvěká pravda je všem velmi dobře známa. Nechci se zmiňovat o všech skladbách, ač by všechny stály za zmínění, proto z pestré nabídky vybírám Bremen. Myslím, že je fascinující spojení kytary, pískání a zpěv této písničkářky. Sice zde není žádná inovace oproti starší verzi, ale jelikož je to záznam z koncertu, při poslechu běhá mráz po zádech . Ačkoliv Cestou do Jenkovic je naladěna velmi optimisticky, ** Ať není mi líto** zase nostalgicky, podle mého subjektivního názoru nejvíce v sobě má opět skladba Půjdu, kam chci. Nejen.. že je zcela neuvěřitelné, kolik toho dokáže Radůza zazpívat na jedno nadechnutí, to co je cítit ze zvuku akordeonu, je nepopsatelné. Přiznávám, závidím těm, kteří tuhle píseň slyšeli na živo. Ale abych nepjala ódy na jednu píseň, na CD následuje uvolnění v podobě Dědek s cibulí. K této písni mám jednu zajímavost, ač na albu se objevila poprvé v roce 2005, zpívala ji již v roce 2003 v Noci s Andělem. Jestli jsem říkala, že Plachta na albu V hoře.. neustále minutu a půl graduje, tak na Vše je jedním, ta gradace je opravdu tak na druhou a končí s koncem píseň. Klobouk dolů.. jak tohle někdo dokáže zazpívat? Na albu jsou zachycené ovšem i další podmanivé písně: Blondýnka, Čutora či Nahoru, dolu. A Jednou to mine zpívané jak Radůzou, tak publikem… nádherné a doufám, že si to zase po třech letech zažiji, atmosféra musela být při natáčení velmi příjemná, i když.. jde to jinak? Doteď jsem se zmiňovala pouze písně, které se již na jednom ze tří alb objevily. Nyní vám zkusím představit zcela novou tvorbu, i když.. možná není nová, jen je poprvé vydaná. Marka Rybin zpívá v Antigoně – Láska je jen starý cit; naproti tomu Radůza v A Therése zase tvrdí: .. láska kalí rozum, bez ní dobře, lépe s ní.. o všem o čem je tato píseň vám nepovím, protože první polovina je ve francouzštině, takže pouze technicky: má 0:48 sekund a je velmi rychlá, na poslech působí příjemně. Což se nedá říci o melancholickém ** Vrabci na římse** jedná se spíše o takové prošení o pomoc starého přítele. Harmoniku na chvilku vystřídalo klavír v písni Celé noci; hudba je zde velmi zajímavá, ovšem na spojení s Radůzou je to nezvyk; bohužel je to pro mě zatím takové neslané, nemastné.. což se již nedá říci o Dža khere (Běž domů). Opět se zde objevuje motiv alkoholu – na stole Tokaj od večera zbyl, tohle už je zase to, na co jsme zvyklí z minulých alb, ovšem musíte počítat s tím, že bude rozumět jen první polovině písně – druhá opět v cizím jazyce. Znáte turečtinu? Ne? Poslechněte si Gocmen kizi Dalším bonbónkem alba je Kózka… jedná se o skladbu bez jakéhokoliv hudebního doprovodu, tedy pokud pominete tleskání. Celé album je uzavřeno skladbou **Za obzor, která od první chvíle vyznívá značně pesimisticky, tady je klavír nenahraditelný. Vím, že si teď protiřečím, ale pocity dělají své.
Nedokážu odpovědět na to, zda je vše opravdu jedním, ale je více než jasné, že toto album bude jedno z toho nejlepšího, co tento rok potká českou hudební scénu. Což dokazuje i statistika IFTP, ve které se Radůza drží na osmém místě v prodejnosti kompaktních disků.