Genji: Days of the blade
Genji: Days of the blade
První Genji nás před dvěma lety mile překvapil. Sice se jednalo o kopii Onimushy jak odlitou do vosku, ale velmi zručně vyrobenou a okořeněnou i špetkou vlastní invence. Základní herní mechanismy navíc byly pevné jak skála a celá ta japonská mytologická akční řezanice nám velmi zpříjemnila pár odpolední. Launchový Genji: Days of the blade pro PS3 tedy vypadal jako sázka na jistotu – žádný gejzír herní originality a kreativity, ale solidní zábavné dílko podložené fortelně vyleštěnou next-gen grafikou. Jenže ouha, pohled na výsledné hodnocení napovídá, že něco asi bude špatně.
Days of the blade navazují na konec prvního dílu a opět roubují mytologickou pohádku na fragmenty skutečné japonské historie. Armáda pekelných zrůd opět útočí a Yoshitsune i Benkei se jim musí postavit a porazit veškeré zlo. Klišé jak z partesu, stejně jako v předchozím díle, ovšem tentokrát tvůrci trochu moc vařili kašičku a výsledná story je poněkud plytká a nezajímavá. Což by nemuselo až tak vadit, pokud by samotné porcovaní ďábelské spodiny dokázalo pohltit vaši pozornost a pobavit, což bohužel dost často nedokáže. A to přesto, že nově děláte z démonů jednohubky na čtyři způsoby.
Dva plus dva jsou čtyři
Ke dvěma hrdinům z předchozí hry se velmi brzy připojí dva noví bojovníci – Shizuka a Buson. Každý z hrdinů bojuje různou zbraní, má rozdílné vlastnosti a speciální vlastnosti. Starý známý Yoshitsune je takový čistý střed, velmi agilní, zručný v práci s meči a dokonce dokáže běhat po zdech jako Princ z Persie. Benkei naproti tomu je typický ranař, kterého byste nechtěli potkat v noci v parku. Silný jako medvěd, stejně tak odolný. Ohání se kolem zbraní, jenž vyrobíte lehkým obroušením kmenu vzrostlého stromu, nebo to tak alespoň vypadá. Benkei dokáže rozdrtit i některé překážky, které vám překáží v cestě.
Shizuka je pravý opak Benkeie. Malá, křehká, pekelně rychlá. Vládne zbraním připomínajícím nabroušená zabijácká joja – takové čepele na provazech, kterými se bojuje na dálku. Navíc se pomocí nich dají stylem Indiana Jones překonávat velké propasti. Posledním do party se stává Buson, bojovník s kopím, vyvážená postava stylu Yoshitsuneho. Buson toho moc neumí, ale zase je nějak zatraceně povědomý…
Postavy si můžete přepínat téměř vždy podle vaší libosti. Každá má pro sebe vyhraněný jednu šipku na směrovém kříži, takže měnit hrdiny jde velmi snadno a rychle. Záměrem tvůrců bylo přinutit hráče, aby dynamicky střídali postavy podle potřeby. Občas se to hodí, ale pravděpodobně valnou část hry zůstanete u Yoshitsuneho, protože zabíjení je s ním nejzábavnější.
Samotný bojový systém je poměrně klasický, jedno tlačítko na rychlé slabé údery, druhé na silné, další na úskoky. Vše dohromady můžete mixovat do účinnějších a pohlednějších komb. Jejich nabídka není zase tak obrovská, ale to vyvažují nové zbraně, které nacházíte v bednách rozházených po úrovních. Každá zbraň nabízí nejen jinou vizuální podobu, ale i odlišnou paletu komb. Zbraně si můžete měnit plynule během hraní, ale popravdě jsem toho příliš nevyužíval, stejně jako střídání hrdinů – pokud to tedy nebylo vysloveně nezbytné.
Stejně jako v každé podobné hře vypadávají z pobitých nepřátel jakési duše, za které lze zbraně vylepšovat. Pochopitelně jich nikdy nemáte tolik, abyste vše vylepšili na maximum, díky čemuž můžete zapojit do hry i určitou dávku taktiky
Nuda, nuda, šeď
Celé to zní jako klasická akčňárna, kterých je dvanáct do tuctu a odnášejí si hodnocení kolem sedm a výš. Jenže u Genjiho musíme jít pod tuto hranici. Nevadní nám malé a striktně lineární úrovně, kde se prosekáváte jednou vlnou nepřátel za druhou, sem tam vyřešíte nějakou hádanku stylu najdi klíč pro zamčené dveře, na konci vybijete nějakého bosse a takhle to opakujete, než dojdou nepřátelé, dveře i bossové. Zatraceně, díky těmto prvkům jsou vlastně podobné hry tak zábavné. Dokázali bysme se vyrovnat i s omezeným pohybem po úrovních, ovšem kamera, ta je neodpustitelná.
Systém fixních kamer je v dnešní době už poměrně přežitý koncept, ale stále existují hry jako třeba God of War, které takto navozují úžasnou a unikátní atmosféru a přesto vám dají o akci vždy dokonalý přehled. Genji: Days of the blade je přesným opakem. Tvůrci trochu přiblížili pohled, aby si hráči mohli vychutnat do nejmenšího detailu vymodelovaného hrdinu, ovšem nějak jim tam už nezbylo místo pro protivníky. Nic nedokáže vytočit k nepříčetnosti jako to, když inkasujete jednu ránu za druhou od někoho, kdo je mimo obrazovku. Už v prvním díle jsme si trochu stěžovali na kameru, ovšem s tím, že: „Naštěstí se extrémní problémy s kamerou dají spočítat na prstech jedné ruky samuraje začátečníka.“ Tady můžeme použít opačnou stupnici. No, to už možná přeháním. Každopádně kamera je největším kopancem do slabin.
Nový Genji trpí i na velmi rychlý náběh stereotypu. Minule jej velmi dokázal často rozbíjet systém Kamui, nemohli jsme se dočkat, než se naplní speciální ukazatel, my zmáčkneme pár tlačítek a všichni na obrazovce prostě zemřou. Kamui je tu opět, ovšem tentokrát není tak „cool“, jiné slovo se snad ani nedá použít. Opět se sice jedná o velmi efektní způsob, jak si usnadnit bitky, ale velmi brzy se okouká.
Pestrobarevný svět
To až tak neplatí o grafické stránce hry. Sice se nejedná o příliš přesvědčivý důkaz nezměrného výkonnostního potenciálu PS3, ale po výtvarné stránce se jedná o skvělou práci. Hlavně barevné pojetí celé hry je skvělé, sice absolutní úžas se tentokrát nekoná, ovšem stále si zaslouží tvůrci lehce poplácat po rameni. Vyšší rozlišení s sebou přináší daleko větší detailnost modelů i lokací. Animace pohybu u některých postav působí lehce rozpačitě, ovšem ve valné většině je na co koukat. Na druhou stranu jsme od nové konzole čekali opravdu víc, třeba lepší zapojení fyziky, rozsáhlejší úrovně…no, asi si budeme muset ještě počkat.
Světlé stránky |
|
Temné stránky |
|
Genji:Days of the blade působí jako typická uspěchaná launchová hra. Nějeký ten rok práce by neuškodil, třeba by se hra zábavností přiblížila jedničce. Potenciál na solidní akční mlátičku by tu rozhodně byl. Třeba to vyjde přístě.
Grafika: 7/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 6/10