PROJEKT MONTAUK
.::PROJEKT MONTAUK::.
U východního konce ostrova Long Island se nachází velmi důležitý
energetický bod, který se nazývá Montauk. Pro okolní obyvatelstvo je toto místo
známé malebnou přírodou a vysokým majákem, který jako opuštěné torzo připomíná
přítomnost starobylé pevnosti a opuštěné letecké základny. I když tato základna
byla oficiálně vojenským letectvem opuštěná v roce 1969 byla opětovně za
prapodivných okolností znovu otevřená a byla provozována bez vědomí veřejnosti a
mnohých oficiálních míst. Financování této základny zůstává doposud obestřeno
silným závojem dohadů a domněnek. Mnozí vládní úředníci hledali odpověď bez
úspěchu. Kruh jistých zasvěcenců je pevně přesvědčen, že Montauk je spojen s
kulminací jistého fenoménu, který se počal odvíjet na palubě U.S.S. Eldridge v
roce 1943. Jmenovaný fenomén je široké veřejnosti znám jako „Filadelfský
experiment“. Podle jistých faktografických materiálů katastrofou Eldridge
experimenty neskončili, ale naopak vstoupily do další fáze, která trvala
prakticky 30 let. Experimenty byly sousředěné do tří hlavních oblastí: řízená
manipulace prostoročasu, navázání spojení s mimozemskou formou inteligence a
mentální inženýrství zaměřené na manipulaci s lidským vědomím. Extrapolace toho
výzkumu spadá do roku 1983, který v systému dilatace času tvoří druhou stranu
časové trhliny jejiž ústí se nachází v roce 1943. Vážení příznivci tohoto webu,
v tomto seriálu se vydáte na dobrodružnou cestu přímo do nitra laboratoří
Montauk. Dozvíte se informace takové rozsahu, že jsou dodnes oficiálně opatřeny
nálepkou „Top Secret“. Průvodcem Vám bude bývalý vědecký pracovník, který se
účastnil Projektu Montauk, vynálezce a inženýr elektrotechniky Preston Nichols.
Člověk, který byl několikrát na pokraji smrti „jen proto“, že veřejnosti odhalil
fakta, která měla navždy zůstat pohřebená v nevědomí. Vítejte před otevřenou
bránou do podsvětí….. Vítejte v Montauk…..
Zatímco „Projekt Phoenix“ zkoumal počasí a používal radiosondy, „Projekt Rainbow“
(Projekt Duha), který byl iniciován na konci roku 1940 byl znovu reaktivován.
„Projekt Rainbow“ (bylo ve skutečnosti krycí jméno pro sérií operací jež
vyvrcholily „Experimentem Philadelphia“) se vracel k výzkumu fenoménu se kterým
se setkal na palubě USS Eldridge. Jmenovaný projekt se soustředil na výzkum na
výzkum extrémně silného elektromagnetického pole. Plody tohoto výzkumu lze
hledat např. ve vzniku tzv. „stealth craft“.
Ve stejné době byl znovu do původní funkce povolán Dr. John von Neumann s celou
svou výzkumnou skupinou. Tito lidé stáli v podstatě u založení „Projektu Rainbow“,
takže se vraceli do známých vod jenom s tím rozdílem, že nyní měli za úkol
zjistit jaké faktory způsobily krach Filadelfského experimentu.
Někdy na počátku padesátých let 20. stol. bylo rozhodnuto sloučit výzkum v
„Projektu Rainbow“ s výzkumem radiosond, takže od této chvíle se pro obě
nezávislé výzkumné linie počal používat jeden název a to „Projekt Phoenix“.
Ředitelství tohoto projektu se nacházelo v „Laboratořích Brokhaven“ na Long
Island přičemž mužem číslo jedna zde byl právě Dr. John von Neumann.
Dr. John von Neumann byl matematik, který přišel do Spojených Států z Německa.
Stal se významným teoretickým fyzikem přičemž se především proslavil svými
pokročilými představami o prostoru a času. Byl vynálezcem počítače a na
Univerzitě v Princeton kde sloužil jako vedoucí Ústavu pro pokročilá studia
projektoval první počítačové vakuové lampy. Dr. John von Neumann měl dobrý
intuitivně nastavený technický cit. Měl jedinečnou schopnost transformovat
teoretické pozadí v praktický technologický konsensus. Je silná základna v
teoretické matematice mu umožňovala velmi dobře komunikovat s Einsteinem a na
straně druhé mohl tuto teorii přenášet k výkonnému inženýrskému týmu. Tvořil tak
velmi dobře fungující most mezi těmito dvěmi enklávami výzkumu.
(Za to dost silně, alespoň dle mého názoru postrádal pozitivní morálně volné
vlastnosti – na rozdíl od Nikola Tesly. Ve chvíli kdy Tesla ohledně Rainbow
zjistil o co ve skutečnosti vládní elitě jde okamžitě od projektu odstoupil a
Einstein se také stáhl do pozadí, toho využil Neumann ke své kariéře atd., ale
to je dlouhý příběh, pozn. J.CH.).
Když tento vědec začal opětovně svou prácí na tomto projektu velmi rychle
zjistil, že se bude muset velmi intenzivně věnovat metafyzice. Tedy aby jste
tomu dobře rozuměli – metafyzické podstatě lidské bytosti. Jde o to že
jednotlivé technologické aspekty „Projektu Rainbow“ způsobily, že fyzikální
resp. biologická struktura lidských bytostí nacházejících se v průběhu
experimentu na palubě lodi „Eldridge“ . Jak jsem již zmínil v některém z
předchozích dílů tohoto seriálu došlo k tomu, že námořníci byli na lodi doslova
molekulárně prorostlí s dřevěnými i kovovými přepážkami na lodi či jinými čistě
hmotnými objekty. Celá řada těchto jedinců byla znetvořena k nepoznání. Zbytek
posádky měl natolik esoterickým způsobem defragmentovanou mysl, že musel být do
konce svého života umístěn v blázincích.
Dr. John von Neumann se svým výkonným týmem zhruba 10 let řešil tento problém,
tedy to proč měli lidé tak fatální potíže s elektromagnetickým polem, které je
navíc posouvalo zcela nepředvídatelně na různá místa a do různých časových
vrstev. Během tohoto výzkumu např. zjistil jak nesmírně důležitý je přesný
časový bod zrození a především početí jež příslušné linii přiděluje specifickou
časovou linii fyzikální realizace. Lze konstatovat, že klasické fyzické, ale i
metafyzické procesy lidského organismu (samozřejmě, že ne pouze něho) jsou velmi
úzkým způsobem spojené elektromagnetickým planetárním polem. Je tedy zřejmé, že
uměle vyvolané extrémně silné elektromagnetické pole muselo mít velmi silný vlil
na lidský organismus a vyvolalo chronickou řadu nekontrolovatelných
prostoročasových poruch pevně spojených s organismy všech osob ovlivněných tímto
polem. Evidentně došlo k narušení prostorového a časového referenčního bodu.
Na tomto místě by bylo velmi vhodné upozornit na fakt, že technologie „Projektu
Rainbow“ dokázala aktivovat jev, který bychom mohli nazvat „pulsní umělá
realita“. Tento efekt dokáže doslova odvolat z existenční reference našeho
prostoročasu jakýkoliv objekt a subjekt, který podlého uměle vyvolanému toku
času ze své vlastní existenční roviny mimo rámec naší reality. Ovšem z pohledu
naší reality nedochází k žádnému časovému ovlivňování. Daný prvek prostě stojí
mimo čas. Tato situace svým způsobem stojí i za efektem totálního zneviditelnění
daného objektu.
„Projekt Phoenix“ měl za úkol odstranit všechny výše popisované nežádoucí účinky
nejen na lidský organismus, ale všeobecně na hmotu jako takovou. Nakonec se
přišlo na to, že v soudobých technických možnostech lidstva (osobně bych spíše
řekl „hordy samozvaných hazardérů“, pozn. J.CH.) je v podstatě jediná možnost
jak těmto negativním vlivům zabránit. Bylo potřeba vytvořit kopii přirozené
reference času u každého biologického organismu, který by se v budoucnosti
potenciálně podobné akce zúčastnil. Jinými slovy bylo potřeba nahrát živý časový
životní parametr příslušného jedince a takto vytvořenou časovou kopii implikovat
do uměle vytvořené reality.
Dr. John von Neumann byl v té době nejideálnějším kandidátem jelikož byl velmi
kvalitně obeznámen s funkcemi počítače a při této činnosti musel být počítač
použit pakliže se měly vypočítat časové reference příslušných osob a zkopírovat
tyto reference v okamžiku kdy tito lidé byli vystaveni účinkům silného
elektromagnetického pole. Počítač musel vytvořit velmi specifické
elektromagnetické pozadí, tak aby fyzické hmotné tělo bylo správným způsobem
synchronizováno. Pakliže by se tak nestalo daly by se očekávat zcela stejné a
nebo obdobné dramatické účinky.
Jak vidíte dotkli jsme se dvou vysoce důležitých prvků. Jsou jimi hmotné fyzické
tělo a samotná čistá lidská duchovní bytost. Zjistilo se, že kdyby nebyla
dodržena všechno potřebná pravidla parametr času by se stal nepřekonatelnou
překážkou pro lidského ducha a elektromagnetické pozadí stejnou překážkou pro
hmotné fyzické tělo. (Jde o velmi interesující téma, které ovšem vyžaduje
dostatečně velký prostor pro kvalitní prezentaci. Preston Nichols zde
předpokládá, že čtenář má a nebo bude mít alespoň základní znalosti z této
oblasti, pozn. J.CH.).
V podstatě rehabilitační aktivity v rámci „Projektu Rainbow“ a později „Projektu
Phoenix“ započaly v roce 1948 a vyvrcholily v průběhu roku 1967. Jakmile byl
projekt dokončen byla vyhotovena závěrečná zpráva, která byla předložena
Kongresu. Je to pochopitelné vždyť to byl právě Kongres, který projekt
financoval. Ve zprávě byly velmi objektivně a po pravdě uvedeny a opsány příčiny
selhání z roku 1943. Také bylo v tomto dokumentu zaznamenáno co je třeba učinit,
aby se podobný tragický případ již neopakoval. Byly zde prezentovány informace
jež navrhovaly jak postupovat při vývoji standardního bezpečnostního zařízení.
Objevily se zde také informační náznaky návrhu jak postupovat při teoretickém
vývoji zařízení ovlivňující vědomí lidské bytosti. A tak Kongres měl svým
rozhodnutím schválit zda uvolní finanční prostředky pro další vývoj těchto
zařízení.
A stalo se cosi velmi neočekávaného. KONGRES ŘEKL – NE!!! Zainteresovaní lidé
byli velmi znepokojeni tím co by se stalo kdyby se k držení této technologie
dostali rizikové skupiny jedinců po celém světě. A tak v roce 1969 byl „Projekt
Phoenix“ definitivně rozpuštěn a ukončen….údajně.
-=ZAJÍMAVOSTI A TEORIE OHLEDNĚ PROJEKTU=-
VÁLKA MOZKŮ
Nový způsob vedení boje
Nebezpečná cesta psychozbraní
Oběť nemůže ozáření klást odpor. Pomatení, strach, depresi, nevolnost, formování vědomí celých skupin obyvatelstva, ale také vyřazení vojenských základen z provozu a mnoho dalších manipulací s psychikou lidí, dovedou v současné době způsobit psychotronické informace modulované na určitých vysílacích frakvencích. Nezanedbatelnou roli v ovlivňování nálad a postojů lidí sehrává
Projekt Montauk
Záhadný název stěží odmaskujeme, když nahlédneme do turistických průvodců. Tam je totiž Montauk na Long Islandu popisován jako příjemné městečko s krásným výhledem na moře, jako stvořené pro surfování, jízdu na koni, golf, tenis a rybaření. To je jen část pravdy. Skromné městečko má také opuštěnou vojenskou základnu, která byla v 50. a 60. letech součástí raketové obrany. Později byly prosotory jejího areálu zahaleny tajemstvím. Začaly se zde provádět prostřednictvím nejmodernější techniky pokusy s působením na mozková centra a lidské vědomí. Mnozí z lidí experimentální praktiky nepřežili. V rámci projektu Montauk se například provádělo ovlivňování nálad lidí v okolí základny měněním frekvence radaru. Obrovský radarový vysílač v pásmu 425 - 450 megahertzů působil jako frekvenční okno, pomocí kterého bylo možno proniknout do lidského vědomí.
Reflektor radaru byl namířen na dům, ve kterém se nacházely pokusné osoby. Ty byly zasahovány radiovými vlnami s obrovskou intenzitou a rozdílnými frekvencemi. Experimenty se opakovaly a zkoumání se zaměřovalo na proměny různých biologických funkcí. Změny frekvence působily rozdílně, vyvolávaly spánek, smích i pláč, stejně jako zlost a zuřivost.
V průběhu času se zjistilo, že stejných efektů změny nálad lze dosáhnout zářením, které vychází z reflektoru radaru v protisměru. Toto záření mělo výhodu, že u pokusných osob nedocházelo k tělesným újmám.
Počítač, řídící čínnost vysílače, byl naprogramován tak, že frekvence vysílání přeskakovala mezi pěti různými hodnotami. Zjistilo se, že působení na lidskou psychiku je o to silnější, čím rychleji následují jednotlivé frekvence za sebou. Cílem bylo určit, jak na člověka působí různý počet skoků mezi frekvencemi a rozdílné modulace.
Po shromáždění vyhodnocených výsledků už bylo možno vytvořit přístroj, jehož působení na lidskou psychiku bylo předem vypočítáno. Specialisté sestavili pro tento přístroj počítacové programy tak, aby byl použitelný pro armádu. Proto také vynález počítačem řízené psychozbraně dostal vysoký stupeň utajení.
Záření láme vůli
Psychologické zbraně, které mohou donutit nepřátelské vojáky třeba k tomu, aby se okamžitě vzdali, používají záření, které zlomí vůli dotyčného. Oběti se nejprve zvenčí útočícím vlnám brání, ale v určitém okamžiku je záření tak silné, že nemohou klást další odpor. V důsledku námahy, kterou se člověk brání, má údajně docházet i k trombóze mozku. Kromě zlomení vůle se dále do podvědomí dotyčného přenášejí také vzory myšlenek, které mu vsugerují myšlenky, které jsou žádoucí. To lze provádět i pomocí magnetofonových záznamů. Experimenty prokázaly, že na magnetofonové pásky lze zaznamenávat také vzory myšlenek. U psychozbraní se speciální myšlenkové vzory, nahrané na magnetofonových páskách, při přenosu vysílačem velmi rychle opakují. Je-li vysílač takových psychozbraní dostatečně silný, může způsobit dočasné „vymytí“ mozků měst, armád, zemí (používá se v době míru nejčastěji u příležitosti celostátních voleb nebo vnitrostátních mocenských zvratů) a na vyšší urovni i celých planet.
Tato psychologická zbraň, působící prostřednictvím radarových paprsků, se často nazývá „PSI zesilovač“, tedy zesilovač mimosmyslového vnímání. Existuje ovšem zbraň, ke které se označení „PSI zesilovač“ hodí ještě lépe: je to vysílač Montauk se speciálně zkonstruovaným křeslem.
Vysílač jako „vidoucí oko“
PSI zásah, uskutečňovaný z křesla Montauk, které bylo původně zkonstruováno jako řízení vysílače pro experimenty s časem, probíhá následovně. Vlny, které vycházejí z hlavy osoby, sedící na tomto křesle, ovlivňují oscilátory a jejich signály dále zpracovává počítačový program. Ten řídí generátory, které dokáží vytvořit elektrické, magnetické a gravitační pole. Myšlenky z éteru tak mohou být osobou na křesle Montauk zesíleny a zviditelněny.
Při použití této psychozbraně vytváří osoba, sedící v křesle Montauk, telepatické spojení s další osobou, která se zdržuje na zcela jiném, vzdáleném místě. Takové talepatické kontakty lze vytvořit daleko snadněji, než by člověk předpokládal. V každodenním životě k nim dochází, aniž bychom si toho byli vědomi. Příklady známe všichni.
Vzpomeneme si na nějakého přítele, najednou zazvoní telefon a na druhé straně se ohlásí právě on. Předchozí telepatický kontakt může vzniknout tak, že před telefonátem přítele uvažujeme například o tom, zda je doma, zda bychom jej zavolánim nevyrušili atd. O několik sekund později zazvoní telefon. Když se přítel ohlásí, volaný překvapeně řekne: „To je legrační, právě jsem na tebe myslel.“
Obdobně osoba sedící v křesle Montauk vědomě vyvolává telepatické spojení s někým jiným a soustředí se na něj.
Jako pomůcku při tom může držet v ruce jeho fotografii. Vysílač Montauk působí na osobu, ke které směřují myšlenky. Není však nutné, aby tento projev proběhl až po zhmotnění. Stačí, když osoba v křesle Montauk cítí elektromagnetické pole, auru cílové osoby, podobně jako při její fyzické blízkosti. Nehmotná těla osoby v židli Montauk a nehmotná těla cílové osoby se prostorově kryjí. Toto projevené nehmotné tělo má přímé spojení s kontaktovanou osobou, která se může zdržovat na velmi vzdáleném místě. Člověk sedící v křesle má dokonce možnost převtělit se do oné osoby a identifikovat se s ní. Tím pádem je také schopen vidět, slyšet a cítít jejími smysly.
Co vedlo k Černobylu
Zásahem do podvědomí je možno přenášet i špatné a škodlivé sugesce. Dotyčný pak v určitých situacích volí jednání, které škodí jemu samotnému nebo lidem v jeho okolí. Tuto formu působení psychozbraně rovněž využívají.
Nezřídka se vyskytují názory, že psychozbraně byly příčinou havárie atomové elektrárnyv Černobylu. Konkrétními důvody, které vedly ke katastrofě, byly závažné chyby v obsluze a porušení provozních a bezpečnostních pokynů.
Zde je seznam oněch chyb:
- přerušení automatického nouzového vypínání reaktoru
- vypnutí nouzového chladicího systému
- provoz zařízení s vypnutím nouzového chladicího systému
- snížení výkonu pod mezní hodnotu stanovenou pokusným programem
- nedodržení předepsané minimální hodnoty tvorby přebytku
- zastavení rezervních pump v hlavním přívodu chladicího prostředku
- zablokování signalizace nouzového vypínání reaktoru při snížení tlaku a snížení hladiny vody v odlučovači páry
- zablokování nouzového vypínání reaktoru při vypnutí všech turbin
Existuje možnost, jak popsat psychotechniku, která je vlastně přebíráním informací.
Zkušený mág se snaží vnímat osobu, od které chce přebrat informace při astrální projekci. Při ní je tělo ve stavu spánku, zatímco vědomí si může vybrat jiné místo. Část astrálního těla mág oddělí a vyšle k osobě, aby „prosákla“ její aurou v blízkosti hlavy. Vyslaná část se nazývá strážce. Pak se zformuje myšlenka, která je tak silná, že na ni zaměřená osoba musí reagovat. Myšlenka má formu otázky a odpověď na ni obsahuje požadovanou informaci. Osoba, od které jsou přebírány informace, má pocit, jako by tato otázka „visela ve vzduchu“. Myšlenka na ni ji obtěžuje tak dlouho, až si sama na tuto otázku odpoví vlastní myšlenkou. Vyjádření, které takto strážce přijal, má vlastnost informace. Tato informace je ihned uložena v podvědomí.
Člověk, provádějící zásah, nemusí vůbec nic vědět o odborné oblasti, kterou se zkoumaní lidé zabývají. Při sugerování chybných informací do podvědomí jiných lidí, k jakému údajně došlo v případě personálu jaderné elektrárny Černobyl, byla položena otázka: „Co je největší chybou, jaké by ses mohl v této situaci dopustit?“ Odpověď například zněla: „Zablokovat nouzové vypínání reaktoru by teď bylo mou největší chybou.“ Spolu s otázkou směřuje do podvědomí lidí sugesce, která říká, aby tuto situaci vytvořili. Telepatické spojení se ještě nějakou dobu udržuje, aby lidi ochromilo a zabránilo jim informaci okamžitě odmítnout. Celý tento proces vypadá velmi komplikovaně, v praxi však při troše cviku trvá jen několik sekund. Lidé, kteří jsou něčeho takového schopni, to provádějí většinou nevědomě a vůbec neumějí vysvětlit, proč to dělají.
Protože lidé nepřijímají naočkované informace vědomě, nemohou se proti nim bránit. Většina úkonů v každodenním životě se provádí nevědomě. Podvědomí lidí v týmu obsluhy atomové elektrárny však dostalo povel jednat tak, aby sami sebe zničili a proto sami vytvořili podmínky pro havárii. Tento jev je znám již dlouho, bez elektronických pomůcek (psychozbraní) se však vyskytuje jen zřídka.
Pověrčivost a hypnóza
Podle statistiky nehod dochází vždy v pátek třináctého k většímu počtu nehod. V tomto případě je příčinou pověrčivost lidí. Víra v nešťastný den působí podobně jako naočkovaná informace. Lidé pak nevědomě sami pracují na tom, aby se stala nehoda. Tento jev známe z historie i pod pojmem kletba. Při ní se však obracelo vše proti prokletému, sociálnímu okolí dotyčného byla vnucena určitá informace a přenášeny agresivní postoje. Popsaný způsob psychického útoku je ovšem sám o sobě subtilní a nenápadný. Vysílač Montauk však umožňuje také to, aby oběť jednala za situace, kdy její vůle je na určitou dobu zcela ochromena.
Jsou lidé, kteří mají nadání hypnotizovat tímto způsobem ostatní. Často mohou předvádět i před publikem, že mnozí přítomní udělají něco zcela proti své vůli. Lidé nadaní jasnovidecky při takové hypnóze vnímají, jak se část jejich éterického těla dělí u hlavy osoby na dvě části a usazuje po stranách. Na místě, kde mělo éterické tělo hlavu, pak vidí jasnovidec éterickou hlavu hypnotizéra. Tento druh hypnózy však normálně funguje jen na vzdálenost několika metrů. U vysílače Montauk ovšem omezení vzdálenosti neexistuje. Hypnóza s vysílačem Montauk byla zkoušena i na zvířatech, která byla ovlivňována, aby se pohybovala mimosmyslově vnucenými směry.
Nenápadné napadení
Ničivý efekt má spočívat ve vyvíjení „časového záření“, které sestává z chrononů (nejmenší jednotka času, tzv. atomy času). Ruský astrofyzik a teoretik času Nikolaj Kosyrov údajně při svých experimentech zjistil, že čas má i energetickou kvalitu. Takové záření by mohlo proniknout vším. U výše popisovaných psychozbraní si oběti většinou nejsou vůbec vědomy toho, že byly napadeny a nechtějí si to uvědomit ani dodatečně. U chronálních paprsků je tomu jinak. Je-li člověk takovým zářením zasažen, zpřetrhá se jeho aura na kusy a brání centrálnímu nervovému systému v jeho funkci. I kdyby takové oběti byly materialisty a nechtěly připustit, že aura existuje, protože ji necítíme, v případě zasažení už by ji popírat nemohly. Ihned by se totiž u nich objevily příznaky duševní choroby a to i v případě, že tito lidé předtím byli duševně zcela zdrávi a ani v jejich rodině se duševní nemoci nevyskytovaly. Imunitní systém by okamžitě přestal fungovat.
Zbraně hromadného ničení
Zatímco chronální paprsky člověka nezabíjejí, jen psychicky otupí, údajně existují zbraně, které nechají člověka zemřít v mukách. Jsou založeny na principu infrazvuku, kterému nervový systém nemůže odolat. Navíc ještě existují přístroje, které efektivně ovlivňují nervový systém kombinací mikrovln a ultrazvuku. Budou-li dostatečně výkonné, mohou pokrýt velké plochy a zařadit se ke zbraním hromadného ničení.
Pesimismus takové vize může být smazán důvěrou v lidský rozum člověka, který sílu psychozbraní nepoužije k duševní i faktické likvidaci dalších příslušníků lidského rodu, ale k rozvoji vlastního poznání.
PSI V Perském zálivu
Existují dohady o tom, že výsledků projektu Montauk bylo použito i ve válce v Perském zálivu. Když stály americké a irácké jednotky proti sobě, přeletěl nad hlavami iráckých vojáků americký vrtulník. Ti prý ihned dali ruce vzhůru a vzdali se. Přitom je nutno vzít v úvahu i to, že šlo o stejné Iráčany, kteří měli osmileté bojové zkušenosti z předchozí války s Íránem. V jiném případě měli být iráčtí vojáci, kteří se zdržovali v masivním a bezpečném bunkru, přinuceni ke kapitulaci. Když se britský reportér BBC zeptal brigádního generála Neila, jak tento obtížný úkol vyřeší, důstojník se podřekl a odpověděl, že hodlá nasadit vrtulník s vysílačem působícím jako psychologická zbraň. I americkou armádu v Perském zálivu prý účinek těchto zbraní překvapil, o čemž svědčí to, že zdaleka nebyla připravena postarat se o značné množství zajatců. Velké masy iráckých vojáků, kteří se vzdali, byly něčím , co v dřívějších válkách vedených Bagdádem nikdy neexistovalo.
Henrik Kühl (Magazin 2000)