Sen
Je krásný letní den. Ve skutečnosti ani nevím, jestli je vlastně letní, ale něco hluboko uvnitř mě mi říká, že to tak je. Slunce vysoko na obloze se zdá být obrovské. Na žádném místě na Zemi by Slunce nemohlo být vidět tak velké, ale nad tím já nepřemýšlím. Vlastně vůbec nepřemýšlím, pouze si užívám jak mě hřeje. Obloha je prosta jakýchkoli šrámů v podobě mraků, je dokonale čistá. Vidím rozmazaně, občas zahlédnu nějaký obrys a přesto vím, že jsem na krásné rozkvetlé louce. Položím se na zem a zaposlouchám se do zpěvu ptáků. Nechci odtud odejít. Nechci odejít z místa, kde neexistuje smutek.
A v tom to přijde. Krajina, ne nepodobná Ráji, zmizí stejně tak rychle jako se objevila. V mžiku je nahrazena temnotou. Ne obyčejnou temnotou. Temnotou, která je definitivní, je všude a není z ní úniku. Temnotou, která se má navždy stát mým vězením. Nemůžu se hýbat ani křičet. Jediné co se mi povoleno je topit se v černu a pomalu ztrácet příčetnost.
Jako kdyby k dokonalosti mé agonie ještě něco chybělo, z dáli se začne ozývat jakýsi zvuk. Zatím je daleko, ale okamžitě mi dojde, že až se dostane až ke mně, bude to můj konec. Zvuk nemá žádný konkrétní tón ani melodii, je to čirá hrůza. Modlím se, aby to přestalo, ale jediným výsledkem je, že je zvuk stále blíž a stále hlasitější. Stejně jako jsem před chvílí vnímal pouze hřání Slunce, teď vnímám pouze ten zvuk, který se opakuje stále dokola. Cítím, že mi z něj brzo pukne hlava, že mě rozmáčkne a já přestanu existovat. Už je skoro na dosah ruky, když v tom temnota zmizí a já se probudím do skutečného světa.
Posadím se na posteli a promnu si oči. Na mém polštáři leží můj nenáviděný budík, který zvoní a ohlašuje mi, že čas spaní už skončil. Jsem ještě pořád ztuhlý na to, abych dokázal to příšerné zvonění ukončit. Ve dveřích se objeví táta celý rozčílený a zařve na mě: „Tak už to konečně vypni!“
Komentáře
Přehled komentářů
pěkně si to vystihla..taky sem byla překvapená, že se v tobě skrývá takovej talent..jen tak dál :)
úžas
(mango, 2. 6. 2008 22:05)Fakt sqělý. Člověk by netušil co se v tobě skrývá, dokud si tohle nepřečte. Uplně mě to vtáhlo, pohltilo. Škoda že je to tak krátké, ráda bych se o něco déle utápěla v ději.. krása!
wow
(jamie, 2. 6. 2008 22:08)