Počasí: máme, co si zasloužíme
Je vážně zvláštní, co všechno lidem přijde zvláštní. Třeba že je teplo. Samozřejmě chápu, teplo v létě vážně překvapí, asi jako že na jaře taje a v zimě dokonce! mrzne. Život ve čtyřech ročních obdobích, které se zarputile střídají a způsobují tak nevinnému obyvatelstvu mírného pásu chaos v hlavách i šatníku, je samozřejmě náročný a domorodci by za utrpení způsobená počasím měli být nějak kompenzováni. Narozdíl od Itala, Španěla či Řeka nemůžou ráno jen tak vystrčit hlavu z blankytně modrých dřevěných okenic a radostně pozdravit slunce, zaprvé proto, že by na sousedy blankytně modrý veřejně přiznaný optimismus působil jako rudý hadr na býka, a zadruhé, že u nás se s cizími nikdo nebaví. Obvyklý postup amatérského zjišťování počasí tudíž zahrnuje rozhrnutí záclon s jedlovým vzorem a následný přísun ke sklu na vzdálenost tak akorát, aby soused nečuměl a my naopak mohli kromě oblohy zkontrolovat i stav jeho zahrádky/prádla/manželky, podle interesu.
Stejně hrozně, ne-li hůře je na tom obyvatel české kotliny v porovnání s drsnými Skandinávci. Zatímco Nor se po ránu rozhoduje jen mezi tlustým a ještě tlustším svetrem, chudák Čech se rozhoduje mezi tlustým a ještě tlustším vepřovým. Existenciální otázka nedělního oběda Čecha tak zaměstná, že než se rozhodne, je jedenáct, hosti buší na dveře a on, stále v natáčkách a noční košili (protože co si budeme povídat, Čech manažující nedělní oběd bude vždycky Češka), začne lítat po bytě hlava nehlava a hledat něco na sebe. A protože se kvůli vepřovému problému nestihne podívat, jak je venku, je jasné, že si obleče něco nevhodného: žabky do deště, ponožky do sandálů, triko s neonovým nápisem "Porn star". Hosté se budou smát, hostitel(ka) bude trpět a vepřové se spálí: to je za vrtkavé počasí krutá daň!
Beduíni prý mají padesát různých výrazů pro poušť. Eskymáci pro sníh.
Moje a Olinčina sousedka zase umí říct padesátkrát jinak, že dneska to počasí vážně stojí za prd. Ráno kolem šesté se vykloní z okna tak hluboko, jak to jen jde, vytáhne krk jako husa a nový den přivítá drůbežím způsobem: přes půl sídliště se vine její kvokavá lamentace nad tím, že je vedro, že je kosa, že nezaprší a nezaprší nebo že xxx a xxx - filmový divák si jistě doplní sám. Než zaleze, nezapomene nám pořádně zabouchat na dveře balkonu. Prý že ranní ptáče atd. Vždyť to říkám. Husa. A takových hus má každé sídliště/ městečko/vesnice hejna. Ke smůle lidí, kteří by dokázali přežít den, aniž by si ho mermomocí chtěli zkazit pět minut po probuzení, a dokonce aniž by si ho chtěli nechat zkazit od někoho jiného, se husám nedá zacpat huba nějakou zvukotěsnou šiškou.
Obávám se, že národy mají takové počasí, jaké si zaslouží.