Labyrint světa a ráj srdce
Autor: Jan Ámos Komenský
Téma: životní styl a společnost v období baroka, role víry v životě člověka
Kompozice: děj řazen chronologicky, dílo rozčleněno do dvou částí:
I. Labyrint světa
II. Ráj srdce
Jazykové prostředky: psáno ichformou, spisovný jazyk 16. století, velké množství archaismů (kvaltování, neustavičnost, anť, ufasované,…), germanizmů (přivandrovati, glejch, traňky,…), latinských frází (Et mortis faber ast quolibet suae. – I smrti své každý je strůjcem.), současná slova v odlišném významu (stroje – přípravy, vzdělal – vystavěl, vydírali – vytrhovali, svezlo se – podařilo se, pobočník – manžel,…), využívání obrazů, nepřímého popisu i charakteristiky, ovlivnění pořádkem slov v německých větách – u vedlejších vět sloveso na konci (…, jimž ještě k tomu kuklu jakous či pytel na oči cpali.), jazyk uzpůsoben popisovanému stavu – užití náboženské terminologie, řemeslnického slangu apod.
Žánr: epické dílo
filozofický román s prvky alegorie
Obsah: Poutník, představovaný samotným autorem, přichází do města, aby si vybral povolání. Na cestě ho provází Mámení a Všezvěd Všudybud, ti mu nabízí růžové brýle vyrobené ze skla domnění, skrz které je vidět pouze pozitivní stránka věci. Poutník je přijímá, nasazuje si je však nakřivo, takže nahlíží na okolní svět racionálně. Postupně prochází všemi ulicemi zastupujícími jednotlivé společenské vrstvy. Na každé z nich shledává spoustu chyb a nedokonalostí a přeje si od toho všeho utéct („Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti.“). Nakonec nachází útěchu a smysl života ve službě Bohu a uzavírá se do svého nitra.
Labyrint světa a ráj srdce představuje vrcholné alegorické dílo, jehož smyslem, aspoň podle mě, je poukázat na nedostatky lidské společnosti v porovnání s ideálem křesťanského světa. Oceňuji, že autor kriticky hodnotí všechny stavy od nejnižšího po nejvyšší. Na druhou stranu však jenom poukazuje na chyby, nenabízí nějaké řešení na nápravu. Pouze „remcá“ a zatracuje, ale nesnaží se něco změnit. Popisuje povrchnost a jednostrannost vzdělanců, rozmařilost duchovních, nesmyslnost vojenských sporů,… V rozporu s křesťanskými zásadami dává najevo jakési pohrdání lidmi. Utíká z reality a uzavírá se sám v sobě. Nachází ráj ve svém srdci, v sepětí s Bohem a odvrací se od lidí.
Tak mě napadá, jestli je to řešení. Nevím jestli jsem Komenského správně pochopila, ale cítím z té knihy určitou přezíravost, askezi, když to přeženu, tak fanatismus.
Poutník utíká ze světa. Já ani se na to dívati, ani bolesti srdce déle snášeti nemoha, prchl sem, na poušť někam aneb raději, kdyby možné bylo, z světa ven uteci chtěje. Ale vůdcové moji, po mně se pustivše, dostihli mne, a kam to chci, se tázali. Já mlčením odbyti chtěje, neodpovídal sem nic. Ale když se nezbedně, pustiti mne nechtíce, dobývali, řekl sem: "Již vidím, že v světě lépe nebude! Jižť jest po mé naději veta! Běda mně!" Oni: "A ještě sobě neusmyslíš, ani tyto teď příklady, nač takoví přicházejí, vida?" Já: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti, kdež se tak děje, a dívati se na nepravost, faleš, lež, svod, ukrutnost. Protož již mi smrt žádostivější jest nežli život: jdu, abych se podíval, jaký los jest mrtvých, kteréž vynášeti vidím."
Omlouvá svůj útěk bolestí nad zkažeností lidského pokolení, ale není to jen strach z konfrontace s realitou? Opravdu je řešením uzavřít se sám v sobě a vymlouvat se na Boha? Jako věřící člověk nesouhlasím. Nemyslím si, že zavrhnout lidi a žít jako poustevník v motlitbách je to, v co nás Kristus nabádá. Naopak chce, abychom si pomáhali, otevřeli se sobě navzájem. Proč nemůže poutník zůstat ve městě a pokusit se změnit aspoň jediného člověka?
Závěr: Přiznávám, že kdybych nemusela, asi bych si Labyrint světa a ráj srdce vůbec nedočetla. Obtížný archaický jazyk ve spojení se složitými alegorickými výjevy nejsou zrovna nejzábavnější četba pro patnáctiletou dívku, nicméně nějaký dojem ve mně toto dílo přece jenom zanechalo. S mnohými myšlenkami Komenského nesouhlasím nebo jsem je možná nepochopila tak, jak byly myšleny. Nevím…
:)
(peťa wore, 4. 6. 2012 6:51)