Padlí andělé
Klenutým sálem se rozléhal potlesk. Tisícileté kamenné sloupy vrhaly v mihotavém světle svíček majestátní stíny na všechny zúčastněné. Lemy stovek hábitů leštily těžké dlaždice mramorové podlahy, celá kouzelnická Británie se vměstnanala do Velké síně Bradavického hradu. Pravda, před válkou by se sem jistě nevešla.
Dnes jich zbývalo jen málo, pár stovek z kdysi nejmocnějšího magického společenství. Poslední bitva setřela rozdíly, už nezáleželo na tom, k jaké straně kdo patří. Neexistovaly už vůbec žádné strany, jen bolest, utrpení, smrt a snad i nový začátek. Naděje představovaná jedinou osobou, chlapcem, nyní vlastně už mužem, který přežil. Hrdinou, který zachránil svět a ztratil sám sebe.
I can’t stand to fly
I’m not that naive
I’m just out to find
The better part of me
I’m more than a bird...i’m more than a plane
More than some pretty face beside a train
It’s not easy to be me
Na stupínku, na němž obvykle stával profesorký stůl, kdosi řečnil. Podle drahého obleku, nažehlených manžet a vycházkové hole se zdobnou hlavou šlo o někoho významného. Dlouze se rozváděl o statečnosti, překonávání překážek, síle a vítězství, v květnatých frázích a bohatých klišé opisoval spravedlnost, pravdu a sílu dobra a všechny ty hodnoty vyznívaly v jeho podání tak prázdně. Nebo zní tak dutě jenom mým uším? A proč vlastně stále opakuje moje jméno?
„Ten, který nás vedl, jenž pro nás byl symbolem všeho dobrého, dodával nám naději. Vždy spravedlivý, odvážný…“
Sakra o kom to mluví? To mu ještě pořád nedošlo, že jsem vrah? Ano, udělal jsem to. Zabil jsem Toma Raddlea, to z mé hůlky vyšel ten zelený paprsek. Našel jsem v sobě tolik nenávisti, že srazila k zemi i Pána zla. K zemi. Navždy. Mýlil jste se Brumbále. Já nevyhrál svou silou, nepokořil jsem zlo láskou. Vyhnal jsem ho ještě větším zlem.
Asi bych měl mít radost. Dokázal jsem to. Lord Voldemort padl. Definitivně. Už nikdy se nevrátí, už nikdy nebude zabíjet, mučit, děsit. Je mrtvý. Definitivně.
A stejně je mi do pláče, ale už nemohu, nemám slzy.
Wish that I could cry
Fall upon my knees
Find a way to lie
About a home I’ll never see
Ty zůstaly na bitevním poli. S Ginny pouštějící se mojí ruky. S Ginny, jež mi jen pár dní před tím slíbila tu svoji. „Oba nás tvé koště neunese a ty jsi ten důležitější,“ tak mi to tenkrát řekla. Nikdy nezapomenu na její poslední slova, stejně jako na pohled plný lásky, když padala dolů. Foukal ledový vítr, cuchal jí vlasy, zaplétal hábit okolo nohou, a ona se na mě pořád dívala. Ani ty ledové poryvy nedokázaly zavřít její oči, usmívala se a pak se nad ní zavřely vlny. Měl jsem spadnout s ní, utopit své tělo v silném příboji skotských útesů a s ním i svoji duši, utopit ji, než stihla zčernat.
Ale neudělal jsem to. Vlastně jsem zavraždil i ji. Všichni, co mě milovali museli umřít. Všichni, do jednoho. Kdo jsem, abych přinášel lidem tolik zkázy? Nový Pán zla? Znovu a znovu mě jejich tváře pronásledují ve snech.
Spokojené obličeje mých rodičů získavají výrazy hrůzy, maminka křičí a obklopena zeleným světlem. V té smaragdové auře vyniknout její oči, zářící jako drahokamy, vypadá jako padlý anděl a já jsem jejím satanem.
It may sound absurd...but don’t be naive
Even heroes have the right to bleed
I may be disturbed...but won’t you concede
Even heroes have the right to dream
It’s not easy to be me
Siriův uličnický úsměv se mění v zaskočený výraz, jeho tělo opisuje elegantní smyčku a ztrácí se za obloukem a já jsem vinnen.
Jiskřičky v jasně modrých očích nejmocnějšího čaroděje své doby, zvolna vyhasínají. Jako velký pták se snáší k zemi, tupý náraz, když dopadne s rukama rozpřáhnutýma v jakémsi bizardním žehnajícím gestu. A já jsem jeho kat, já ne Snape, teď už to vím. Kolik lidí vlastně zemřelo, protože, já byl ten důležitější?
Up, up and away...away from me
It’s all right...you can all sleep sound tonight
I’m not crazy...or anything...
I can’t stand to fly
I’m not that naive
Men weren’t meant to ride
With clouds between their knees
„Nedbal vlastních ztrát, nezalekl se výhružek a neohroženě bojoval dál, do úplného konce a k úplnému vítězství…“
Skutečně jste si moje vítězství představovali takhle? Už nemám nikoho, koho bych se zeptal, jen své stíny. Hlavní postavy mých tragikomických nočích můr. Můj nejbližší přítel teď sedí v první řadě na kolečkovém křesle, jeho kdysi tak živé oči hledí na svět skrz clonu utrpení. A Hermiona? Už nikdy nebude přednášet úryvky ze slovníků, už se nebude šimrat špičkou brku v pravém ústním koutku. Nemohla vědět, že pátý z horcruxů je prokletý dvakrát, přišla o duši.
Už nemůžu. Nemám tady co dělat. Jak asi vypadají školní pozemky z nebelvírské věže? Tedy spíš z toho, co po ní zůstalo. Polorozbořená společenská místnost a schody k chlapeckým ložnicím. Stoupat po nich k obloze, chtěl jsem, ale cosi se mi zapletlo okolo kotníků. Slavnostní červený plášť, obřadaní roucho, ale proč ho vlastně mám na sobě? Na tom nezáleží.
I’m only a man in a silly red sheet
Digging for kryptonite on this one way street
Only a man in a funny red sheet
Looking for special things inside of me
Inside of me
Inside me
Yeah, inside me
Inside of me
Stoupám, nic mě nechrání před poryvy ledového větru. Musím vypadat majestátně, když za mnou vlaje ten obrovský kus rudého sametu. Ještě pár schodů. Natahuju ruku a cítím v ní tu Ginnynu. Usmívá se a oči doširoka rozevřené, je v nich tolik lásky.
I’m only a man
In a funny red sheet
I’m only a man
Looking for a dream
Tělo zahaléné v sáhu měkké těžké tkaniny se snášelo dolů, zatímco duše stoupala. Utrápené duše dalšího padlého anděla.
„Merlinův řád první třídy nyní převezme, náš Vyvolený, muž kterého si nadevše vážíme a hluboce obdivujeme, pane Pottere…“
„Pane Pottere!“
I’m only a man
In a funny red sheet
And it’s not easy, hmmm, hmmm, hmmm...
Its not easy to be me
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem ráda, že se ti moje povídky líbí a až budu mít čas a náladu, tak napíšu další... Když zadáš slova, mohla bych ti třeba napsat i drabble:)
Nádherně píšeš!
(Samantha, 7. 2. 2008 19:43)Ty jo, další člověk, co krásně píše!=) Těším se na další povídky!=)) Jen tak dál=)
Děkuju
(Linbrethil, 7. 2. 2008 21:41)