kronika obce Hrádek

 levé křídlo jen přízemí, patro bylo postaveno dodatečně.

Dva polokruhovité portály mají gotickou profilaci z 15.stol.

V přízemí jsou klášterní klenby, dále lunety a hřebínky. V přízemí jsou dále dva gotické vchody, ale z původní vnitřní staré úpravy se nezachovaly dveře z 15.stol. Tyto původní dveře byly 1,76 m vysoké, 0,79 m široké, pobyté plechem a železnými pláty, rozdělené na kosočtverečné pole. V nich se střídají tlačené štíty s jelenem jednorožcem, pětilistou růžicí a dvojitou lilií. Střední pole zdo­bila větévková prolamovaná náplň jemně zpracovaná. V křížení byly rýhované pukle. Dveře s nesčetnými ledurami byly ještě v 80. letech minulého stol. dobře zachovány. Tyto původní dveře z 15. stol. by­ly ve 20. letech tohoto stol. pro*jejích zchátralost vyměněny za dubové dveře, které zhotovil Vojtěch Jílek, tesař na zámku.

Za schodištěm vedoucím do 1. patra je vchod do větší místnosti s gotickým stropem, která se používala za doby roboty jako soudní síň, kde byli souzeni delikventi.

Postavení nového zámku a kaple

Nový majitel hrádeckého panství Jan hrabě Desfours dal koltem roku 1731 postavit nový zámek. Je to jednopatrová budova, v jehož barokovém, poněkud ozdobněji upraveném průčelí, je uprostřed mírný risalit s polokruhovým vchodem, nad nímž se klene vlnitě vzepnutý balkon s mřížkovým zábradlím, v němž jsou dvě sekery Sturmfederů. Výše jsou oblé sloupy a pilastrya podpírající polokruhové kládí, v jehož poli nad velkým oknem je erb hraběcího rodu Desfoursů. Na obou bocích průčelí jsou křídla, ku předu méně, dozadu více prodloužená. U hlavního vchodu v pravém křídle je lomené schodiště se dvěma kamennými sochami andělů - světlonošů.

V přízemí je místnost s krbem a volutovým nástavcem.

Zámecký dvůr byl ze všech stran uzavřen. Konec levého křídla se opíralo o třípatrovou krytou"věž, která ve spodní části byla staršího založení i se stavením, k věži bezprostředně připojeným. Krov tohoto stavení se také lišil od nového krovu. Věž byla jen ve vrchní části s novým zámkem stejného stáří a byla upravena ve stejném slohu, jako nový zámek. Spodní část věže byla uzpůsobena pak stavebně přímo na místě, kde byla již zřícenina již zmíněné pozdější tvrze.

Čas ukazovaly hodiny na věži na všech čtyřech stranách. V 80. letech min. stol. již nesloužily svému účelu a po nich zůstaly jen kulaté otvory. Věž byla vysoká asi 35 m.

Pravé křídlo nového zámku je ve spodním zdivu starší, avšak přizpůsobeno tak, že s ním tvoří jednolitý celek. K němu do dvora dal hrabě Bedřich Desfours přistavět v roce 1775 menší kapli sv, Valburgy. Kaple je stejně vysoká se zámeckou budovou a je obrácena k západu.

V čele je ozdobena barokovým štítem. Strana obrácená do dvora, je obdobně opatřena štítem a je prolomena dvěma podélným, eliptickým obloukem sklenutými okny a prostým vchodem, nad nímž je nápis:

HaeC AE Des Del Dl Vaeg Ve VaLb Vrgls honorl pie erre Cta Ab Illustrissime Domino Dono Friderico S:R:J: Comité Des fours de Mont et Adien Ville S:S:C:R:A:M: Cammerario Actuali Domino in Hrádek: Lashann: Welhartiz; Tmain

et Launin Possessore Actuali

Překlad latinského nápisu na hrádecké zámecké kapli:

Tato budova byla vybudována k plné poctě boha a boží ctné Panny od přeslovutného pána pana Bedřicha hraběte svaté říše římské ( hraběte ) da Fours de Mont et Adien Villekomořího ( a mistra ) svatosvaté římské apoštolské kurie - v té době pána a majitele Hrádku, Lažan, Velhartic, Tmáně ( Tmáň u Berouna - moje poznámka ) a Lounína.

Rod Desfoursů přišel do našeho kraje z Franice. Překlad z fran­couzštiny: Desfours = z Pecí.

Vnitřek kaple tvoří obdélník, zakončený eliptickou couchou a sklenutý třemi plackami; stěny jsou článkovány podvojnými pilastry s iónskými hlavicemi. Ve východním čele se zámkem souvisejícím jest založena empora, podepřená dvěma kousolovými nosníky. Na pravé straně při oltáři je zakristie a nad ní empora pro varhany.

Hlavní oltář je baroková stavba typického tvaru se sloupy a pi­lastry, podpírajícími oblamové kládí. Na něm je vybledlý oltářní obraz sv. Vallburgy, středí hodnoty. Vlevo se nachází velmi- dobrý kredenční oltářík s obrazem Čtrnácti sv. Pomocníků z konce 17. stol. zlidovělá práce.

Z nástěnných obrazů zasluhuje zmínky obraz Ukřižovaného, který je 2 m vysoký, dobrý v barvě, ale slunečným žárem již silně vy­bledlý. Další dva obrazy sv. Petra a Pavla jsou již horší kvality. Obraz sv. Rodiny, výborná kopie dle Rafaelova originálu z mnichov­ské galerie.

Pacifikal - relikviář stříbrný a zlacený, barokového tvaru,

36. m vysoký, je tepaná práce z 18. stol.

Vybavení zámku

Přiblížíme si, jak byly uspořádány jednotlivé místnosti starého a nového zámku a jak byly vybaveny v době ještě před začátkem oku­pace.

Příchod do nového zámku byl hlavním vchodem v jeho průčelí ( východní strana ). Za průčelím zámku z levé strany byl byt domov­níka. Za tímto bytem byla menší ulička, která navazovala na dlouhou chodbu, táhnoucí se podél celého levého křídla. Za bytem domovníka a úzkou uličkou byla žehlírna, za žehlírnou byl byt klíčné. V přízemí v levém .křídle byly z východní strany následující místnosti: dílna pro barona, dále byla místnost pro bibliotéku, dále pak následovala velká místnost „Salla terrena", lidově zvaná salatrýna. K salla terreně zvenčí byl přistavěn " cirgarten," lidově cirgotn. Pěstoval se zde pomerančovník. Nad vchodem do salla terreny je tepaná umělecká mříž. Při stěně levého křídla zámku poblíž vchodu do salla terreny se pěstovala vinná réva,

tmavomodré odrůdy střední velikosti. Za salla terrenou byly tři pokoje. V: prvním pokoji, byla " offis cimra ." pro sluhy:, kteří přišli-s pány. na návštěvu, dále byl pokoj pro kuchařku a pokoj pro komornou. V další místnosti byla kuchyně, vedle, kuchyně ( ve věži ) byla špižírna ( lidově .špajz ).

Z hlavního vchodu v přízemí, doprava byly schody do 1. poschodí.

V právo od východní strany v prvním poschodí byly následující místnosti: Jídelna, balkon - salon ( malovaný strop ); dále byly dva hostinské pokoje, pak jeden velký pokoj pro hosty. Uprostřed byl záchod ( páni měli sociální zařízení ozdobené barevnými or­namenty ). Poslední pokoj měl název Goldback - cimmer ( pojmenování po paní Goldbackové z Vídně ).

V prvním poschodí levého křídla nového zámku byly následující místnosti: (vchod po dřevěných schodech z chodby v přízemí ) z východní strany: Garderoba, soukromý kabinet pro pána ( odtud vedly točité dřevěné schody do přízemí.) V této místnosti zůstaly vzácná krbová kamna. V jiných místnostech se již nezachovaly.

Dále to byl velký salon ( nad salla terrenou ), malý salon, ložnice pro pány, koupelna, pokoj pro komornou, u věže velký pokoj pro společnici pánů ( před ní pokoj obýval svob. pán Sturmfeder ).

Ve starém zámku byly v přízemí krovu již vzpomenuté místnosti soudní síně místnosti dříve sloužící jako šatlavy. V patře bydlel nadlesní a kněží. V samostatném levém křídle bydlelo panské slu­žebnictvo. V pravých dvou křídlech starého zámku v 1. poschodí se zadnímu pokoji říkalo „hotel Filteraum IV řádu," přední po­koj měl název "Ottaharm".

Vdomku ze západní strany připojenému ke starému zámku bydlel kočí, který měl na starosti 2 páry kočárových koní.

V popředí druhého křídla starého zámku byla přistavěna prádelna, která v 90. letech min. stol. byla zbourána. Před věží v přízemí byl velký dřevník s velkými vraty v popředí. V dřevníku byl

sklad uhlí a zpracovávaly se zde pařezy na topení v krbech. Mezi těmito vraty dřevníku a kaplí byla vrata, která uzavírala nádvoří nového zámku. Podél levého křídla nového zámku z nádvoří byly dří­ve dřevěné kůlny. Od hlavního vchodu v přízemí vpravo byl pokoj klíč­né, dále byla mandlovna a pak prádelna, která nahrazovala starou prádelnu, zbouranou v min. stol...

Vybavení místností bylo následující:

Ve velkém salonu, nad salla terrenou, byly uskladněny značné sbírky starých zbraní, jako pistolí, šavlí, křesacích pušek, brnění a pod. V každá místnosti byl slohový nábytek, jako na příklad v salonu baronky byl nábytek rokoko, v jídelně renesance. V pra­vém křídle nového zámku byl černý pokoj s černým nábytkem. Do toho­to pokoje se uložil, když někdo z pánů zemřel.

Obrazy byly většinou originály olejomalby z Harachovy galerie z Vídně, jako na příklad Knüpfer - moře, od Marolda uhlený trh.

Dále tam byly menší obrazy z Uher, asi 8 kusů, jako cikáni, koně, pusta. Také rytiny tam byly vyvěšeny, jako na př. Zuzana v lázni.

K vybavení místností nechybělo i několik starých vzácných hodin. Byly to na příklad hrací hodiny, vyrobené kolem roku 1700, hodiny s orlojem a pohybujícími se figurkami, jako kovář, bru­sič, nahoře nad nimi výminkářka kolébající dítě. Ve dvou pokojích

se nalézaly troje krásné sloupkové hodiny.

V jídelně byly po celé místnosti na stěnách od stropu dolů po­věšeny talíře z pravého míšeňského porcelánu, ručně zlatém malo­vaného. Ve dvou místnostech, a to v hostinských pokojích v poschodí, byly dveře se zasazenými benátskými zrcadly. Z hlavního vchodu vpravo po točitých schodech nahoru i podál celá chodby

po stěnách bylo zavěšeno většího množství paroží. Parohy obdržely zlaté a stříbrné medaile. U každého kusu byl podrobný údaj,; kdo jej zastřelil. Dále byly v chodbě zavěšeny vycpaní jestřáby a jiní dravci.

V chodbě byly také vyvěšeny fotografie hradů a zámků Velhartic, Mokrosuk, Kašovic a Hrádku.

Páni také vlastnili větší množství krásných stříbrných kuchyň­ských příborů, tepané mísy a pod. Menší část si pak odvezl do Rakouska příbuzný bývalých pánů, německý hejtman Windischgretz, který měl dozor nad hrádeckým velkostatkem a Valhartickým panstvím za okupace. Dostával německá potravinové lístky. Aby se mohl vystěhovat, urgoval za něj švédský a kanadský velvyslanec. Dostal pak rakouská státní občanství, kam se odstěhoval. Větší část příborů, podle odhadu odborného posudku měly hodnotu 2 mil. Kč. ve staré měně si odvezli "baráčníci" z Prahy za 12 tisíc Kč vázaného vkladu.

Pražská obec•baráčnická v Praze, která po revoluci zámek převzala od státu jako rekreační objekt odvezla ze zámku všechen majetek, takže za necelých půl roku zůstaly po nich jen holé zdi. Baráčníci si údajně majetek zámku v Hrádku odvezli do zámku Svojšína u Stříbra, ovšem je třeba poznamenat, ze ne všechen se do uvedeného sámku dostal. Někteří pracovníci tohoto spolku si část majetku rozebrali mezi sebou. Byl z toho soudní proces, není nám však známo, s jakým výsledkem skončil. Pro upřesnění je ještě možno uvést, že kromě stříbrných příborů odvezli si baráčníci nábytek, koberce, peřiny, lustry, nádobí, bedny s porcelánem, jelení kůže, roby, pozlacené a zlaté chrámové kalichy i jiné chrámové předměty, čalouněná křesla, paroží.,¹; Odmontovali i bronzové kliky. Pro zámecký majetek se jezdilo cele léto roku 1345 s nákladním autem každý týden a ze soboty na neděli v zámku přespávali.'Nakonec přivezli velký stěhovací vůz a všechny zbylé věci odvezli, část věcí si před tím odvezli v nákladním železničním vagonu.

Je třeba ovšem připomenout, že se na tom podíleli i někteří jedinci z Hrádku, kteří měli do-zámku přístup.

Po okupaci byla v zámku jedna místnost, bývalá jídelna upravena na oddací síň, kde se pak oddávalo. V místnosti v přízemí (byt klíčné) měli mládežníci schůzky a místnost používali jako klubovnu.

V zámku se nalézal flašinet větších rozměrů s dlouhými válci (pravděpodobně se jednalo o orchestrion), po revoluci byl zničen. Podobný osud stihl i jízdní kolo,, které mělo velká dřevěná kola.

Na kole jezdil sám baron po cestičkách v zámecké zahradě.

Příslušenství zámku

Vadle věže západním směrem byla konírna pro dva páry kočárových koní, z toho 1 pár černých a další pár grošáků. Vedle konírny byla stodola. Další objekt byla velká a malá lednice na uskladnění ledu. Ten se pak rozvážel po hospodách panským koňským potahem, tam, kde čepovali hrádecká pivo. Tyto objekty již navazovaly na budovy vlastního pivovaru. Kdy byl panský pivovar založen, nemáme písemných zpráv. První zprávy o jeho existenci máme ze druhého pololetí 15.století. Předpokládá se, že určitě ve 14.století byl součástí ‘‘hrádecké tvrze . Sušické museum má uleženu část kopie staré listiny pojednávající o pivovaru v Hrádku. Dnešní stav budov již zdaleka neodpovídá dřívějšího objektu. Vnitřní zařízení, typický pivovarský komín, bylo likvidováno. Odbourána byla též severní část budovy. Voda pro pivovar se čerpala z hluboké studně, která byla na dvoře mezi pivovarem a starým zámkem; pak byla zasypána. Pivní sudy byly ukládány ve sklepení, v tak zv. "lochu" nalézajícího se mezi čp.33 a 34 pod baštou. Sklepní pro­stor byl z větší části vytesán ve skále. Na svou dobu byl dosti prostorný, nahoře byl zastřešen, pravděpodobně šindelem. Sklepa k uložení sudů se používalo do konce 19.stol. Strop-sklepa byl pak vybetonován, zůstalo jen obvodové zdivo bez původní střechy. Uložení piva v sudech bylo pak zajišťováno ve sklepních prostorách vlastního pivovaru. Tyto pak byly po zrušení provozu pivovaru zasypány. Pivo se vařilo 3° z ječmene průměrná úrovně. Podle tereziánského katastru se v hrádeckém pivovaru vařilo ročně 3731/3 sudu ročně. Nemáme však zprávy, na jaký obsah tyto sudy byly. Ve 20.letech t.stol. se vařilo ročně 5 tisíc hl piva.

Podle J.A.Gabriela v hrádeckém pivovaru se vařilo pivo pro 19 sudů, což bylo asi v polovině min.století. V tereziánském katastru je také záznam "že hrádecký farář má právo' vařiti pivo, ale nevaří se, protože nejsou necesoria, to jest ani hvozd, ani sladovna, jen že farář pro svůj truňk má právo sobě pivo vařiti".

Tahání ledu do dvou lednic při pivovaru bylo každoročně příležitostí si přivydělat v zimě u chudší části obyvatelstva. V posledních letech řídil tyto práce Heřman - fousáč. Při dostatečné síle ledu (asi nad 20 cm) se na zámeckém rybníku začalo s jeho zpracováním. K tomu účelu byly zvlášť připravené sekery s delší násadou. Nejdříve se nasekaly pásy široké asi 1 m, které se pak nasekaly přibližně na čtverce 1 x 1 m. Na "šráky" (nízké dřevěná saně), se pomocí 2 pracovníků s háky se kus useknutého ledu přetáhnul na šráky. Na nich byl upevněn řetěz zakončený dřevěným kůlem. Dva pracovníci pak s každé strany tahali naložený šrák ledem po rybníce a pak k místu otvoru do lednice, kde stáli další dva pracovníci a odhazovali led do lednice, kde byl led dále rovnán.

Příležitostně se také pivo čepovalo v dřevěné boudě u pivovaru, bylo to za sládka Šebesty, na příklad; když se v neděli chodilo do kostela na mši svátou. Mužská část se po bohoslužbách pak zastavila u pivovaru, kde si dopřála ‘ ně jaký ten půllitr a aby se dověděla; co se za ten týden událo nového. V té době stál půllitr 5 - 6 krejcarů.

Provoz hrádeckého pivovaru byl ukončen v roce 1925.

Pivovar byl v minulosti v Hrádku, Horách Matky Boží, Kolinci a v Sušici. V Loučové se vařilo na bavorský způsob. Bývalý sušický okres měl 20 pivovarů, což jistě bylo hodně, ale byly to pivovary většinou malé.

Pálenka dle nového způsobu se vyráběla ( v polovině 19.stol. ) v Sušici a Nemělkově. Podle starého způsobu se pálenka vyráběla téměř na každém panství. V polovině 19.století již skoro všechny zašly. V Hrádku vyráběl pálenku žid v místech, kde byl pak postaven domek pro spisovatele Frant. Pravdu.

237. severní části na pivovar navazovala vyšší zeď, kterou ukončo­vala malá chaloupka, která dosud stojí. Za chaloupkou byla vrata, která se vždy na noc zavírala. Od vrat pak pokračovala zeď dále k sýpce, čímž uzavírala tuto část zámku. V současné době je zeď mezi pivovarem a chaloupkou zrušena a tato část se používá

jako průchod k zámku. Chaloupku také obýval Stanislava Berky praděd, který byl na zámku šafářem.

Prostory pivovaru se dnes využívají jako sklad plzeňského piva.

Naproti starému zámku přes cestu stojí kravín ( lidově kravarna ) s tak zv. francouzskou střechou, ve kterém měl ustájeny krávy velkostatek. Nyní slouží JZD. Naproti kravínu v domku byla " mlíčnice," kde se prodávalo mléko.

237. pozadí vlevo od kravína byla postavena renesanční sýpka, poměrně větších rozměrů, v návaznosti na starý zámek. Je však

v neutěšeném stavu, štítová stěna je prasklá, rozestouplá a hrozí zřícením. Zatím ale ještě slouží JZD svému účelu. Vedle kravína vpravo je malý domek, ve kterém dříve bydlel mušketýr. Mezi tímto domkem a levým křídlem starého zámku byla vrata, která se jako již jmenovaná vrata v severní části zámku uzavírala na noc a tím byl celý zámecký objekt budov uzavřen.

Na panském dvoře poblíž zámecké kaple stála kašna, do které te­kla voda samospádem z vodárenské věže, která byla umístěna u od­tokové strouhy z rybníka, mezi pilou a mlýnem. Po velkém požáru by­la vodárenská věž opravována. Na dvoře vedle kašny byla malá led­nice pro pány. Východní stranu nového zámku obepíná kovaný plot na kamenné podezdívce, uprostřed plotu jsou vrata. Před tím tam byl širší plný živý plot z hlohu, 1,5 m vysoký.

Je třeba si připomenout, že v minulosti byl příjezd od obecné školy kolem zámku jen pro potřeby zámku a pro normální povozy byl přístup jen oklikou, t.j. selskou ulicí a dále ke Zbynicům.

Od věže z jihozápadní strany se táhne podle celého návrší oblou­kem až na druhou stranu nového zámku vyšší kamenná zeď, asi 70 cm široká a obepíná celou zámeckou zahradu. Ze dvou stran je opatřena dvěma baštami. Z původního poslání obranného účelu, t.j. chránit pozdější tvrz, sloužily pak bašty jako altánky pro odpočinek pánů.

U bašty ( nad č. 33 ) je z pravé strany obloukovitý výstupek, ve kterým byl namalován obraz a podle této obrazové předlohy byla pak prý upravena zahrada.

Kromě vzrostlých stromů byla zahrada osázena ozdobnými keři, jako na příklad zejména na jižní straně byly zasazeny jasmíny ( lidově klokočí ) a keře bezu. Při chůzi kolem " hradu“ když byly keře v květu, šířila se vůně po celém okolí. Zahrada byla též osázena četnými květinami, jako stromkovými růžemi a pod.

O úpravu zahrady se staral panský zahradník. Četné pěšinky po zahradě byly stále udržovány pracovníkem zámku. Aby byla zahrada v rovině, byla asi v době jejího vzniku upravena navážkou zejména v místech, kde se kamenné návrší sklání k řečišti říčky Pstružné.

V severozápadní straně panské zahrady jest kaplička, barokně upravená. Na nárožích je členěna pilastry, sklenutá plackou.

V kapličce jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava z 18.stol, které sem byly převezeny z kostela ve Velharticích.

Kapličku dal, vystavět baron Henneberg - Spiegel na základe uzdravení jeho manželky po těžké nemoci.

Uprostřed! zahrady je kašna s vodou a vodotryskem napájenou z panského vodovodu. V kašně plavaly zlaté rybky. Dnešní stav kašny je velmi neutěšený.

Tím, že od úmrtí posledního majitele zámku barona Henneberg - Spiegela se jak zámecká věž, tak přilehlé bašty neopravovaly, tak buď vlivem počasí ( stavěno na hlínu ), tak vandalstvím místní mládeže postupně chátraly. Dnes jsou již v takovém stavu, že v některých místech se již zeď sesunula, nebo hrozí bezprostřední nebezpečí jejího zřícení. Také samotné bašty jsou poznamenány řáděním vandalů a to zejména u střech a oken.

Bydlení nájemníků v zámku po okupaci mělo své negativní stránky. Vnitřek bašt a jejich okolí byl znešvařován,jejich používáním pro chov králíků a jiného domácího zvířectva. Také celý prostor nádroří uvnitř zámku byl též vyhrazen pro pěstování domácího zvířectva, nebo jako skladiště palivového dříví. Také u průčelí starého zámků bylo naskládáné velké množství palivového dříví.

Teprve v 70. letech na zákrok ONV v Klatovech byly tyto nepřístojnosti odstraněny.

Kdy byl panský mlýn vybudován, .nemáme žádných zpráv. Je možno jen usuzovati vé vztahu k potřebám mletí obilí jak pro vrchnost, tak i pro místní nevolníky. Že se,tak stalo již dávno, pravdě­podobně když byla postavena novější hrádecká tvrz. První písemná zpráva o existenci'-panského mlýna je z roku 1626. Uvážíme-li, že bylo při tom nutno vybudovat náhon do rybníka a odtok z něj a samotný rybník,s pevnou nepropustnou hrází, vyhloubení rybníka, že měli tehdejší nevolníci kromě práce " na panském " ještě hodně další dřiny. Víme jen, že dřívější mlýn byl situován o něco výše, podél cesty vedoucí kolem spodní části rybníka. Mlýn byl z části z kamene, vrchní část ze dřeva. Začátkem 17.stol. se v písemných pramenech mluví o starém mlýně na kole s vrchní vodou, v tere­ziánském katastru ( zač. 18.stol. ) se uvádí panský mlýn o 4 kolech a třech sloupách. Ještě dříve, než_ mlýn vyhořel, byl podle znaků starší zástavby upravován. Později byl přestavěn do stávající podo­by. Na postranní zdi byl nápis: Válcový mlýn, pila a elektrárna. Naproti mlýnu v objektu / nyní č.157/ se prodávala mouka a prodával chléb, který se zde pekl.Vedlé tohoto objektu byl prasečník a maštale pro koně. Ty vyhořely a byly pak zbourány.

Vysoká vodárenská věž, o které již byla zmínka, stála pod mlýnem při obtokové strouze z rybníka. Věž byla z kamene, čtyřhranná, s prejzovou střechou. Později místo do kašny v nádvoří v zámku, by­la voda vytlačována do reservováru v zámecké věži dvěma pumpami,

které byly poháněny mlýnským kolem. Vodárenská věž.stála do roku 1892.

Při velkém požáru vyhořela také pila, která byla před požárem celá dřevěná. Pak byla postavena do nynější podoby.

Z důvodu snadnějšího vožení dříví z lesa na panskou pilu, chtěl baron odkoupit usedlost čp.33 a 34.

V panském mlýně turbina, která byla postavena později, sloužila také kromě pohánění mlýna a pily ještě k výrobě elektrické energie pro zámek. Elektrické energie se také používalo při mlácení obilí u panské stodoly vedle ovčína. Na stejnosměrný proud mohly být zapojeny jen 4 mlátičky.

Později pak, v roce 1924, byl pak elektrický proud rozveden po celém Hrádku. Když byl menší stav vody, turbina však nestačila.

Byla proto mezi panským mlýnem a pilou postavena menší budova se šikmou střechou a v ní byl instalován parní stroj ( lokomotiva )

O výkonu 60 KS. Elektrický proud byl v této elektrárně vyráběn do roku 1939, kdy byl pak Hrádek připojen na dálkové vedení 120 V.

Po druhé světové válce byl parní stroj včetně vysokého plechové­ho komínu demontován a stavba byla zrušena.

Vlevo od pily, v prostoru ohrazeném dřevěným plotem, byla větší chalupa, v;de bydleli dvě rodiny, dříve Mourků a Maxiánů, později Hanusů a Hofmanů. Chalupa patřila pánům na velkostatku, nájemníci byli zaměstnáni u pánů.

Prostoru pod mlýnem a pilou, mezi řekou a strouhou z rybníka, se říkalo " V placu ". Byl celý ohrazen dřevěným plotem a uzavřen širokými vraty. Používán byl za sklad nařezaných prken různých rozměrů. Uskladněná prkna byla prakticky v celém prostoru "placu“. Před tím, než se toto místo používalo za sklad prken, byla zde zahrada a pěstovány ovocné stromy. Stará paní Kryštofová čp. 37 vzpomínala, že jako malé děti chodili zde na ovoce.

V dolní části " placu " byl menší rybníček, zvaný kaliště ", do kterého tekla voda z rybníka, z části nezakrytou mělkou strouhou Odtok z ¹¹ kaliště " byl do řeky. Do tohoto " kaliště " se pouštěly ryby z rybníka při jejich lovení.

S druhé strany v horní části " placu " při řece stála stodola, patřící též k panskému mlýnu. V roce 1891 vyhořela. Zadní část stodoly ( zděná ) navazovala na levé břeh řeky, zděná byla celá podezdívka stodoly a zděné byly též boční pilíře. Střecha byla šindelová. Ještě dnes jsou zde patrny zbytky základů. Stodola patři la v té době nájemci mlýna Bayerovi.

Je třeba ještě připomenout, že k zámku patřil ještě pozemek zvaný " hulcplac", ohražený kolem zdí, směrem k nádraží. Vjezd do " hulcplacu" byl u čp. 74. Uvnitř byla část objektu zastřešena. Tohoto místa se používalo jako sklad palivového dříví včetně pařezů pro pány. Tento pozemek byl přibližně umístěn co nyní stojí prodejna potravin a pomník padlým. Z jihozápadní strany zasahoval až k č. Objekt byl zlikvidován po 2. světové válce. Části zdi na jihozápadní straně je ještě dnes znatelná.

Od hospodářského dvora severním směrem se rozprostírala velká užitková zahrada, kolem dokola ohražena vysokou kamennou zdí.

které byly poháněny mlýnským kolem. Vodárenská věž stála do roku 1892.

Při velkém požáru vyhořela také pila, která byla před požárem celá dřevěná. Pak byla postavena do nynější podoby.

Z důvodu snadnějšího vožení dříví z lesa na panskou pilu, chtěl baron odkoupit usedlost čp.33 a 34.

V panském mlýně turbina, která byla postavena později, sloužila také kromě pohánění mlýna a pily ještě k výrobě elektrické energie pro zámek. Elektrické energie se také používalo při mlácení obilí u panské stodoly vedle ovčína. Na stejnosměrný proud mohly být zapojeny jen 4 mlátičky.

Později pak, v roce 1924, byl pak elektrický prcud rozveden po celém Hrádku. Když byl menší stav vody, turbina však nestačila.

Byla proto mezi panským mlýnem a pilou postavena menší budova se šikmou střechou a v ní byl instalován parní stroj ( lokomotiva )

o výkonu 60 KS. Elektrický proud byl v této elektrárně vyráběn do roku 1939, kdy byl pak Hrádek připojen na dálkové vedení 120 V.

Po druhé světové válce byl parní stroj včetně vysokého plechové­ho komínu demontován a stavba byla zrušena.

Vlevo od pily, v prostoru ohrazeném dřevěným plotem, byla větší chalupa, v;de bydleli dvě rodiny, dříve Mourků a Maxiánů, později Hanušů a Hofmanů. Chalupa patřila pánům na velkostatku, nájemníci byli zaměstnáni u pánů.

Prostoru pod mlýnem a pilou, mezi řekou a strouhou z rybníka, se říkalo " V placu ". Byl celý ohrazen dřevěným plotem a uzavřen širokými vraty. Používán byl za sklad nařezaných prken různých rozměrů. Uskladněná prkna byla prakticky v celém prostoru "placu-¹. Před tím, než se toto místo používalo za sklad prken, byla zde zahrada a pěstovány ovocné stromy. Stará paní Kryštofová čp. 37 vzpomínala, že jako malé děti chodili zde na ovoce.

V dolní části " placu " byl menší rybníček, zvaný kaliště ", do kterého tekla voda z rybníka, z části nezakrytou mělkou strouhou Odtok z ¹¹ kaliště " byl do řeky. Do tohoto " kaliště " se pouštěly ryby z rybníka při jejich lovení.

S druhé strany v horní části " placu " při řece stála stodola, patřící též k panskému mlýnu. V roce 1891 vyhořela. Zadní část stodoly ( zděná ) navazovala na levé břeh řeky, zděná byla celá podezdívka stodoly a zděné byly též boční pilíře. Střecha byla šindelová. Ještě dnes jsou zde patrny zbytky základů. Stodola patři la v té době nájemci mlýna Bayerovi.

Je třeba ještě připomenout, že k zámku patřil ještě pozemek zvaný " hulcplac", ohražený kolem zdí, směrem k nádraží. Vjezd do " hulcplacu" byl u čp. 74. Uvnitř byla část objektu zastřešena. Tohoto místa se používalo jako sklad palivového dříví včetně pařezů pro pány. Tento pozemek byl přibližně umístěn co nyní stojí prodejna potravin a pomník padlým. Z jihozápadní strany zasahoval až k č. Objekt byl zlikvidován po 2. světové válce. Části zdi na jihozápadní straně je ještě dnes znatelná.

Od hospodářského dvora severním směrem se rozprostírala velká užitková zahrada, kolem dokola ohražena vysokou kamennou zdí.

Zeď při cestě ke Zbynicům vedla průběžně od čís. 6 až k Novému dvoru. Při úpravě silnice po druhé světové válce byla větší část zdi zbourána a v místech, kde se silnice prudce zatáčela, byla z části pak vyrovnána.

V horní části užitkové zahrady byl velký skleník, kde se pěsto­valy různé keře, květiny a pod. Při stavbě nového domku p. Jandy, byla levá část skleníku odbourána. V užitkové zahradě se pěstovala především zelenina a květiny. O zahradu se staral panský zahradník, který zásoboval panskou kuchyň. Část výpěstků se prodávala hrádeckým občanům. Zahradník bydlel v obytné části při levé straně vedle skleníku.

Dále v horní části užitkové zahrady poblíž rybníka stál prostorný dřevěný altán, který sloužil pánům chodící na procházky do " bludu". Z altánu vedla pěšina vraty kolem severní části pan­ského rybníka a pak dále pokračovala " bludem" podél řady starých vzrostlých stromů ( javorů a kaštanů ). Pěšina byla lemována řadou keřů bezu a jasmínu. V době* květu bývaly tu jistě pro pány pěkné procházky. Zde byl také altánek pro odpočinek i úkryt před nepohodou. Pěšina vyúsťovala do louky, kde jsou ještě dnes ojedinělo cizokrajné jehličnaté stromy, jako pozůstatek po velkém anglickém parku, který se rozkládal až k samému rybníku. Stará paní Zíbarová, matka Marie Tomanové čp.74 mě vyprávěla, že když bydlela v Novém dvoře , že si pamatuje na vzrostlý jehličnatý les v "bludu".

Při cestičce vedoucí z Nového dvora směrem k náhonu do panského rybníka se rozkládá po obou stranách cestičky stará alej stromů ( olší ), která se v jednom místě rozšiřuješ Na tomto místě leží pod kamenným náhrobkem dle ústního podání neznámý důstojník ( snad generál ), který se za dávné války utopil na tomto místě s koněm. Pravděpodobně to byl švédský generál v době třicetileté války. Tomuto místu se lidově říká " Ü jenerála." Ještě za života barona Henneberg - Spiegela bylo plánováno prověřit toto místo a zjistit skutečný stav pod náhrobkem. Průzkum se měl provést za dozoru Dr. Balcara ze Sušice. Úmrtím barona pak ž toho sešlo.

V horní části panského rybníka u jeho vtoku, byla pro pány zřízena ohražená dřevěná koupelna.

Nový dvůr, jak již sám název napovídá, byl postaven až ve 2. polovině minulého stol. Patřil také do majetku hrádeckého panství. Je to skupina tří obytných stavení v nejprostčím barokovém slohu a velké stodoly, tvořící dohromady velký obdélník. Nový dvůr stojí osamocen za panskou užitkovou zahradou, kde vesnice na severní straně končí. V jednom stavení Nového dvora, které leže­lo souběžně se silnicí ke Zbynicům a je již zbourané, bydlel po mnoho let panský fořt Löbl s rodinou. Další stavení stojí po pravé straně vjezdu do dvora. Tuto část obýval panský bednář Řáha s rodinou, dědeček Marie Tomanové čp. 74, v posledních letech hajný Kubík. Třetí stavení postavené bokem na levé straně bylo nej­delší. Tam bývala po řadu let jedna třída obecné školy, po ní pak četnická kasárna. Unikátním zjevem Nového dvora je, že v levé čás­ti objektu není běžný komín čtvercového průřezu, ale komín kulatý.