kronika obce Hrádek

 Dne 7. července 1854 byla zdejší krajina postižena velkým krupobitím, které všechno obilí do země zatlouklo. Obilí vypadalo jako strniště, brambory jako malé hůlky, čouhající ze země. Mnoho oken ve vsi byle vytlučeno. Strhly se pak velké černé mraky, které pak velkou povodeň způsobily. Nejvíce utrpěla obec Čejkovy, kde všechna úroda byla zničena.

Na zelený čtvrtek dne 22. dubna 1859 byla viděna polární záře.

25. dubna tohoto roku objevily se na obloze dva černé pruhy směřujíc od východu k západu.

Roku 1860 byla úroda ovoce, ale neúroda bramborů. Pytel jablek se vyměňoval za pytel bramborů.

Dne 17. a 19. července 1863 noční mrazy zničily natě u brambor. Mrazy zničily i kopřivy. Dobytek hladem bučel, nebylo pastvy ani krmiva.

Roku 1870 trvala zima 27 týdnů, deště od 4. srpna do 1. září zničily obilí, které rostlo i na stojatě.

Dne 4. října 1890 byla po čtyřdenním nepřetržitém lijáku velká povodeň. Ve starém kamenném mostě nestačily průtoku vody dva oblouky a voda tekla kolem mostu. Podle vyprávění mojí babičky Zíbarové, tekla voda do naší chalupy oknem, v místnosti plavala také kolébka. Tehdy i Vltava poškodila Karlův most.

V roce 1913 bylo tak špatné léto, že se nemohly sklidit žádné otavy.

Dne 13.7.1903 bylo v Hrádku velké krupobití.

Dne 11. března r. 1888 byly velké sněhové závěje a kruté mrazy.

Když stavěli starou rozhlednu na Svatoboru, co se zbourala, bylo tak špatné počasí, že nemohli vůbec pokračovat v práci.

Velká živelná pohroma stihla Hrádek 24. června 1926 v půl druhé hodině odpoledne. Nad Hrádkem se snesla velká bouře s ještě hrozivějším krupobitím, které úplně zničilo úrodu. I ovocné stromy byly silně potlučeny. Též okna v chalupách byla vytlačena. Obilí, jetele a brambory, též zelenina, byla úplně zatlučena do země. I pernatá zvěř byla částečně pobita. Ke zmírnění bídy poskytly úřady minimální pomoc. Došlo 3492 brambor na sadbu a 10 tis. K. na rozdělení pro všechny rolníky.

Na Svatoboru, poněkud již na svahu k Sušici, měla obec Hrádek asi 100 letý les ve výměře 0,5 ha. Tento obecní les chránil okolní les jako ochranný plást vysokého lesa. Tento obecní les byl v roce 1929 vichřicí úplně zničen. Snad ani jediný strom nezůstal neporušený.

Krupobití, které postihlo 13. července 1932 značnou část bývalého sušického okresu, zasáhlo Hrádek jen částečně. Nejvíce byly postiženy pozemky po pravé straně Pstružné, zejména "Zákupy".

V dubnu r. 1934 bylo mimořádně teplo, což nebylo pamětníka,

20. dubna bylo již takové teplo, že se lidé již koupali v řece. Pří­roda se ovšem podle toho také zachovala. Všechno předčasně rašilo a kvetlo. Počátkem května byly všechny stromy zalistněné, jako jin­dy až koncem měsíce.

Náhle přišel 16. května mráz asi -30°c. Tento mráz měl mimořádné následky tím, že mladé tvořící se plody ovoce nebyly proti mrazu otužilí a tak jediný vráz všechno spálil. Následkem toho byla u nás prakticky zničena celá úroda ovoce. Ale v okolních vesnicích jako na Odolenově bylo však ovoce dost.

Dne 25. ledna 1938 po 8.hod. večerní se objevila v naší krajině málo vídaná severní záře tak krásná a v takovém rozsahu, že není pamětníka. Zprvu lidé mysleli, že někde hoří. Celý obzor od Tedražic až ke Kašovicům byl jako by v jednom ohni. Nad samým okrajem obzoru byl pruh jasného svitu, nad ním pak pruh zelenavé oblohy a pak vzhůru byla obloha prostoupena světle žlutými sloupy směřující k zenitu. Záře trvala celé 2 hodiny.

Již v druhé polovině prosince r. 1928 nastaly kruté mrazy -30°C. Před vánocemi nastala obleva, před 31. prosincem napadlo velké množství sněhu a 1. ledna 1929 byl již silný mráz. Mrazy se pak stupňovaly do značné výše. Obyčejné teploměry neměly takovou stupnici, která by to změřila. V našem kraji mrazy dosahovaly -38°C i více. Tak nízká teplota byla naměřena před 150 lety. Mrazy trvaly pak dále až 25. února trochu polevily, ale 1. a 3. března byl mráz ještě -30°C. Největší mrazy byly kolem 6. února..Sněhu stále přibývalo, sněhová vrstva byla kolem 1 m. Následky nebývalých mrazů byly hrozné. Brambory téměř ve všech sklepích zmrzly. Za to brambory uschované venku v t.zv. "pryznách" (krechtách) se díky silné sněhové vrstvě zůstaly úplně zdravé. Obytné místnosti se neda­ly vůbec vytopit na obvyklou míru, ačkoliv se topilo celý den, někde, kde byli malé děti i v noci. Zásoby paliva se brzy vypotřebovaly, ale těžko je bylo nahradit. Do lesa se nemohlo pro spoustu sněhu a objednané vagóny uhlí nedocházely, jelikož vagony zamrzaly.

A tak se stalo, když po dlouhé době došel vagon uhlí, vypadalo to jako ve válečné době. Děti, zejména z Kašovic a Tedražic nemohly navštěvovat školu pro velkou zimu, neboť, se třídy nedaly vytopit. Drobné ptactvo hynulo mrazem a hladem. Ani větší ptactvo, jako koroptve, bažanti, vrány a straky a draví ptáci hynuli. Zajíci a srnci vyhublí na kost také pomalu hynuli. Kde majitelé honiteb jako u nás v Hrádku zvěř přikrmovali, z části se zachránila. Odstřel koroptví byl tohoto roku zakázán. Stěny některých stavení, zejména novostaveb popraskaly. Rovněž kůra na stromech po celé délce popras­kala. Na ovocných stromech se následky mrazů objevily až na jaře. Některé stromy a keře zmrzly. Třešně a hrušky skoro zmrzly všechny, obdobně švestky, u jabloní zahynula více jak polovina. Mnoho stromů bylo okousáno od zajíců. Na vysazení nových ovocných stromů nebylo dostatek nových školek. Zajímavé však bylo, že lesním jehličnatým stromům mrazy vůbec neublížily a toho roku měly nevídané množství šišek. Rybníky a řeka promrzla až na dno a ryby v ledu zamrzly.

V roce 1951 z nedostatku píce dobytek hubnul a hynul, zvláště krávy. Drnomistr v Hrádku nestačil uhynulý dobytek zakopávat, některý den to bylo až třicet kusů. Sotva se ukázala pastva, již hospodáři vyháněli dobytek, který sotva mohl chodit.

Ve druhé polovině července 1969 byla velká vedra. V neděli 27.7. bylo zaznamenáno ve stínu až 49 C, 29.7. na slunci až_Q51 C.

Dne 25.12.1983 byla odpoledne naměřena teplota +16 C.

V pátek, 13. července 1984 padaly v hrádecké oblasti ne kroupy, ale velké kusy ladu, asi 5x5 cm. Veškerá úroda byla zničena,

byly poškozeny střechy domů.

Úprava cest

Cesty přes Hrádek a přímo v Hrádku byly vždy v žalostném stavu. Byla to především cesta ke Zdouni. Nejhorší úsek byl od školy na konec obce ke Zdouni, kde močůvka se shora tekoucí se rozlévala po celé šířce cesty a činila ji naprosto neschůdnou pro hluboké bláto a v zimě i nebezpečnou, kdy se cesta pokryla ledem. Nejvíce trpěli děti z Tedražic, které docházeli do obecné školy. Značně se

stydali i hrádečtí občane, když se šlo s pohřbem a cizí lidé na to poukazovali.

V roce 1S30 byl nejhorší úsek cesty od školy až na konec vsi opraven. Močůvka byla svedena do kanálu z cementových rour. Kromě této cesty byla vyspravena obecní cesta do "Píchadel".

Ve špatném stavu byla okrasní silnice od kamenného mostu ke škole. Hned za mostem u čp. 32 byla silnice tak úzká, že sotva dva povozy se na ní minuly a pro chodce již nebylo místa. Byla nejen blátivá, ale voda přímo na ní stála, protože neměla odpad.

V roce 1930 byla silnice v těchto místech rozšířena, zvýšena a upravena. Voda byla odvedena kanálem do řeky.

V roce 1930 byla také upravena cesta ke Zdouni. Hned za Hrádkem byly zřízeny dva kanály. Tyto kanály odvedly vodu pod cestou, kdežto dříve se přelévala přes cestu. Podobně byla upravena cesta vedoucí do drah, k nově postaveným domkům. V roce 1932 byla opravena cesta vedoucí od "Sejpek" ke mlýnu p. Sveřepy a dále do drah.

Rozvojem jízdy automobilů byli nepříjemně postihovány nejvíce majitelé domku po obou stranách okresní silnice od Sušice ke Kašovicům.

Již v polovině 13.stol. se upozorňuje na špatný stav silnice ze Sušice na Kolinec, kde pošta každodenně do Klatov jezdí koňským potahem a byla by potřeba její úpravy. V tomto materiálu se táž uvádí, že povede-li někdy železnice sušickým okresem směrem ke Klatovům, bude to věc velmi užitečná. Domky stojící blízko silnice, byly v blátivém počasí často postřikovány jedoucími auty. Bláta bylo stále dost, ježto silnice byla bez náležitého od­toku vody. K úpravě silnice došlo na jaře roku 1940. Při silnici byla provedena kanalizace, spodek silnice byl vyštětován a zpevněn parním válcem a pak.postupně provedeno dláždění kostkami. Dláždění od železničního příjezdu mohlo však býti provedeno již dříve. Syn o. Bayera byl zaměstnán na ústředním úřadě v Praze a zajistil pro Hrádek vyčlenění potřebné částky - subvence 80% na vydláždění silnice kostkami. Obecní úřad - starosta Zeman nejevil o subvenci zájem. Kostky zpracoval Josef Heřman - U Šefců. Další dlažební kostky byly připravená k dláždění po vsi. To se však již v obci neprovedlo a kostky se pomalu ztrácely.

V dubnu 1933 bylo započato se stavbou silnice Tedražice - Hrádek. Štětový kámen byl odebírán z blízkých pahorků a hrůbat. Silnice

se přidržovala staré cesty, jen místy odbočovala, aby se docílilo přímějšího směru. Největšího odbočení se dosáhlo ihned za obcí, kde pak šla přes zahradu stav. Holečka a pak přes pole Jana Pavlíčka. Oběma rolníkům byla dána náhrada. Při odkopávce terénu pro silnici na rozcestí nové silnice a polní cesty, kde stojí kříž a dva kaštany, přišlo se na několik lidských koster.

Dle nejstaršího podání místních pamětníků, kteří slyšeli vyprávění jejich otců a dědů, že v minulém století v lstech 1843 - 50 zuřila v Hrádku cholera. Mrtvá pak již na hřbitov nepochovávali, nýbrž pouze mrtvoly plátnem přikryté na trakaři je na různá místa za vsí rozváželi, kde je ukládali do vykopaných hrobů (hromadných). Mrtvoly zasypávaly vápnem. Zde na tomto rozcestí se kromě koster našlo též vápno.

Hojně používaná stezka začínající "rejničkou" a dále "Pod hradem" byla v r. 1933 v dolní strmější části zmírněna několika schody a

vydlážděna malou kostkou.

Reifeisenka ustavení

Dne 26. prosince 1898 po přednášce faráře Františka Blahovce z Čachrova se ustavil spolek ke zřízení Reifeisenovy záložny pro Hrádek a okolí. Společenstvo bylo zapsáno dne 16. ledna 1898 u c.k. krajského obchodního soudu v Písku. V prvním představenstvu spolku byli zvoleni: Martin Kněz, starosta, František Bayer, náměstek starosty, František Valdman, Matěj Zeman, Matěj Bláha. Předsedou dozorčí rady byl zvolen Bohumil Henneberg - Spiegel, náměstkem Čeněk Blahouš, nadlesní. Záložna měla začátku 26 členů, kteří složili záruku neomezeného ručení. Úřad pokladníka vzal na sebe řídící učitel Ondřej Bílek.

Reifeisenka, jak se později jmenovala Kampelička, spořitelní a záložní spolek v Hrádku, byl celkem dobře vedený a také prosperu­jící peněžní ústav pro Hrádek a okolí. Spolek již delší dobu toužil mít svůj vlastní dům. K tomuto účelu byla zakoupena stará, rozpa­dající se chalupa Honzy Mužíka s přilehlou zahradou. V roce 1939 došlo k výstavbě nové budovy. V nové budově bylo uvažováno též místnosti pro obecní úřad. Stavbu provedl Josef Kotál, stavitel v Sušici. V domě byly dva nájemní byty. Honza Mužík pak bydlel v zadní části hasičské zbrojnice před zámkem.

Je ovšem třeba poznamenat, že Reifeisenku ovládali agrární činovníci. Střední a malí zemědělci z toho moc neměli.

Sázení ovocných stromů

Obec Hrádek měla porozumění o výsadbu ovocných i jiných stromů.

V roce 1930 bylo osázeno při silnici ke Zdouni 60 mladých švestek. Napravo od silnice k Sušici byla dvě neplodná místa patřící obci. Jedno menší, blíže k Hrádku pod lesem, zvané "Amerika", kde byl také již opuštěný lom, podle něhož se také zvalo teto místo "U lomu". Druhé místo bylo větší pod obecním lesem Svatoborem nazýva­ná "Suchá draha."

Obě tato místa byla porostlá jen travou a dávala jen nepatrný užitek jako pastvina. Obě tato místa byla osázena stromy a to: na "Suché draha" obec zakoupila 110 třešní, včelařský spolek pak zakoupil 107 kusů akátů. Třešně a akáty byly pak střídavě zasazeny. Na místo "U lomu" bylo zasazeno cd obce 10 třešní a od včelařského spolku 86 akátů.

Na popud zemědělské rady v Praze byla v roce 19 2 5 upravena část neúrodné půdy na pastviny. Jednalo se o bývalé rýžoviště kolem řeky Pstružné a o neplodnou půdu v Píchadlích. Půda byla rozřezána lukořezem, některé^pahrbky byly nasypány do dolíků, půda pak srovnána, pohnojena umělým hnojivém a oseta travní směskou.

Tak vznikly dvě pastviny. Větší pod mlýnem Fr. Sveřepy, pod želez­niční tratí po levé straně polní cesty, která vede přes závory.

Druhá pak v Píchadlích, v místech, kde polní cesta se otáčí doleva vzhůru. Upravený pozemek byl ohrazen ostnatým drátem. Tráva se pak prodávala v dražbě a pak se na pastvinách pásl dobytek.

V důsledku škod na ovocném stromoví způsobené kalamitou po velkých mrazech v r. 1929 bylo nařízeno okresním úřadem v Sušici jejich sčítání. K 1. květnu 1935 byl stav následující:

Hospodářská krise

Rok 1931 pokračoval ve znamení prohlubující se hospodářská krise, která začala v roce 1930. Důsledkem toho bylo omezování práce v továrnách, v lomech, v cihelnách, vápenkách a na stavbách. Někde byla práce na čas, nebo docela zastavena. Tím mnozí dělníci se stali nezaměstnanými, jiní byli zaměstnáni jen na několik dní v týdnu. Počátkem roku 1931 obdržela obec od okresního úřadu v Sušici několik desítek stravovacích lístků, jež obecní úřad rozdal nezaměstnaným, na níž si mohli opatřiti potraviny od místních obchodníků. Obec zažádala na ministerstvu sociální péče o státní příspěvek na nouzové práce. Žádosti bylo vyhověno a z tohoto příspěvku bylo povoleno provádět nouzové práce na úpravu cest v hodnotě pro 1 pracovníka 6 Kč denně za 8 pracovních hodin. Bylo nutno především zaměstnat osoby, jejichž výživa a výživa rodin byla nejvíce ohrožena. Nezaměstnanost se nepatrně zmírnila otevřením lomu v lese "Hotíně", kde se zpracovávaly dlažební kostky. Koncem roku se však nezaměstnanost opět zvýšila.

V hospodářství se cena obilnin, hovězího a vepřového dobytka a souběžně s tím i cena másla, vajec stále klesala, až se často stalo, že se cena ocitla i pod výrobní cenou. Tak např. cena žita a pšenic na jaře r. 1931 klesla pod 100 Kč za Iq. Pouze mléko si udržovalo ustálenou cenu 1,60 Kč za 1 litr. Ceny mouky a moučných výrobků se však nepřizpůsobovaly současně s cenou obilnin. Později k létu . následkem celních opatření vlády při dovozu obilí z ciziny stouply ceny obilí nad 100 Kč, ale rolníci, měli již většinou obilí odproda­né, nebo následkem jeho nízkých cen dobytkem zkrmené. Jakmile stouply ceny obilí, zdražily se i moučné výrobky.

I když se zvýšily ceny obilí, nebylo tomu tak u dobytka. Hospodá­ři, když nemohli docílit zvýšení obilí, snažili se aspoň míti hodně hovězího a vepřového dobytka doufajíce, že odprodejem pak získají. Rok 1931 byl pro hospodáře značně nepříznivý. Nejprve bylo značné sucho, takže bylo málo sena a jetele. Přede žněmi nastaly deště, obilí rostlo na polích a sláma začala černat. Nebylo dostatek píce, ani slámy. Hospodáři chtěli odprodejem dobytka zmenšit jeho stav. Ceny dobytka prudce klesaly. Někteří rolníci v obci, aby za dobytek utržili, poráželi jej doma a maso odprodávali.

V roce 1932 hospodářská krise dále pokračovala. V Sušici uzavřeli jednu továrnu na zápalky "hořejší Solo" a dělnictvo bylo propuštěno. Toto propouštění bylo prováděno i v jiných továrnách a to se taká pak odrazilo na další zvýšení nezaměstnanosti v Hrádku. Jako v

předešlém roce bylo nutno se postarat o nezaměstnané. To se provádělo zase podporami a nouzovými pracemi a rozdělovaly se stravovací lístky. V prosinci 19 32 se v obci provedla sbírka na nezaměstnané. Jejich výnos činil 462 Kč, 110 kg žita, 415 kg brambor, 10 kg hrachu, 50 kg uhlí a stravování 1 dítěte na 1 měsíc. Majitel velkostatku Henneberg - Spiegel daroval 500 kg pšeničné mouky.

Ani jarem 19 33 se poměry mnoho nezlepšily. V sušických továrnách i ti dělníci, kteří ještě pracovali často celý týden byli vysazo­váni. V samé obci Hrádku nebyla téměř žádná práce, nic se nestavě­lo a nepodnikalo. Ani v roce 1935 se nezaměstnanost prakticky nezměnila. Až v dalším roce 1936 nastal částečný obrat k lepšímu. Sušické továrny opět začaly přijímat více dělnictva a dále sušický okres prováděl přestavbu silnice z Kašovic přes Puchverk.

I v dalším roce 1937 se zaměstnanost dělnictva výrazně zlepšila. Sušické továrny majíce lepší odbyt pro své výrobky zaměstnávaly více dělnictva. Prováděly se přípravné práce pro stavbu silnice z Hrádku do Tedražic.

V době, kdy hospodářská krise byla na svém vrcholu, t.j. v roce 1934 - 1935 odhaduje se, že počet nezaměstnaných v Hrádku pohyboval se kolem 150 osob.

Okupace 1939

V noci 21. května 1938 bylo 14 zdejších záložních vojáků probuze­no četníky s výzvou k okamžitému nastoupení vojenské služby.

Byli odvedeni na četnickou stanici, oblečeni do vojenského stejno­kroje a odvezeni do vojenského krytu u Velhartic. Asi po 4 týdnech se záložníci vrátili domů. V pohraničních oblastech ozbrojení němci - ordneři napadali tam žijící Čechy, kteří pak opouštěly své domovy a zanechali tam většinou svůj majetek.

Vše se schylovalo k válce, nařízeno noční zatemnňování, služba CPO konala již své povinnosti jako předběžné opatření. 2 20. na

20. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilisace všech záložníků do 40 let, mobilisace koní a motorových vozidel. Mnozí záložníci odjížděli hned po rozhlasovém vyhlášení, aniž čekali na mobilisační vyhlášku. Každý počítal s tím, že v případě války bude také Hrádek vyklizen od civilního obyvatelstva. Byly sháněny tlumoky a dělány přípravy na cestu.

Od 1. října do 10.října 1933 trvalo postupné zabírání našeho pohraničního území, jak to bylo určeno mnichovskou dohodou. Po obsazení německým vojskem sudetského území, ocitly se hranice těsna za Sušicí. Pomalu se začali vracet demobilisovaní vojáci domů. Protože hrozila válka, nikdo se na zimu nezásobil uhlím. Největší část hnědouhlených dolů byla zabrána. Teprve před novým rokem přijel na nádraží první vagon uhlí, takže bylo aspoň částečně odpomoženo.

V roce 1930 se dovršily politická události, začaté v roce 1938; československá republika se rozpadla a zmizela z mapy Evropy. Ráno 15. března 1939 hlásil rozhlas, že od 6.hodin ráno obsazuje německé vojsko Čechy a Moravu. Kolem poledne došla zpráva do Hrádku, že německé vojsko je již v Sušici a každý čekal, že se taká objeví v Hrádku. Avšak do Hrádku němci nepřijeli. Naše armáda byla odzbrojena a rozpuštěna. Hrádecké četnictvo bylo odzbrojeno,

ale pak přišlo nařízení, aby konaly službu dál.

Vedle dosavadní naší koruny stala se zákonným platidlem říšská marka. Přepočítávací kurs byl: 1 marka = 10 Kč. Všechny druhy zbraní bylo nutno odevzdat na četnickou stanici. Později byly vráceny jen lovecké zbraně těm osobám, kteřé skutečně myslivost provozují.

Po 15. březnu byli najímáni dělníci do Říše na práci. Z Hrádku jich odjelo šest. Po zabrání našeho území docházelo k překotným nákupům. Bylo nakupováno hlavně mýdlo, káva, rýže, cukr, mouka, čaj a jiné potraviny. Dále také textilní zboží, pro které si hrádečtí občané zajížděli do Sušice.

Podnětem k dalším nákupům byly hlavně zkušenosti z 1. světové války. Předpoklad se potvrdil. Skoro veškeré potraviny a mnoho jiného spotřebního zboží se dostaly do vázaného, t.j. řízeného hospodářství. Na lístky bylo mýdlo, maso, vejce a veškeré tuky.

Mléko - 1/4 l na dospělou osobu, mouka, chleba pečivo, těstoviny, rýže, krupička, krupice, kroupy, káva, kávové náhražky a čaj.

Všechno bylo na lístky. Brambory zatím byly volné, uzenářské výrobky, luštěniny a mák také.

Lístky pro spotřebitele byly vydávány na obecním úřadě na dobu 4 týdnů. Množství zboží bylo podle potřeby měněno. I pro samozásobitele bylo určeno množství potravin, ostatní se odevzdávalo do sbě­ru. Na všechno zboží byly určeny ceny. Začátkem září byl pravý nával u obchodníků textilenu, takže byl zaveden omezený prodej zboží. Od 1. listopadu byly zavedeny lístky na oděv (šatenky). Měly 100 bodů. Tím byly nákupy značně omezeny. Obuv, zimníky, ložní a stolní prádlo, pláště, bylo možno obdržet jen na poukaz od obce.

Hned po 15. březnu 1939 bylo na vklady u peněžních ústavů uvaleno "moratorium". Peněžní ústavy směly vkladatelům vyplatit týdně jen po 150 Kčs.

Pro říšskou armádu byly nakupovány koně. Také v Hrádku bylo odvedeno několik koní a vykoupeno. Aby se ušetřily pohonné hmoty, byly některé automobily a motocykly vyřazeny z provozu. Dovolení dále jezdit a tím i příděl benzinu se dostalo jen málo vozidlům, kterých bylo nezbytné pro veřejný zájem.

Politické strany byly rozpuštěny a byla zřízena jen jediná strana Národního souručenství na popud státního prezidenta Emila Háchy. Do Národního souručenství se přihlásili všichni muži a mládež.

V Hrádku byl douhou dobu jen 1 telefon. Patřil velkostatku a byl přímo zapojen na telefonní ústřednu poštovního úřadu

v Sušici. Teprve v říjnu 1939 byla na poštovním úřadě v Hrádku zřízena hovorna a telefonní ústředna, na níž byli napojeni

3. abonenti: četnická stanic^,sklad piva plzeňských pivovarů a hospodářské družstvo.

V červnu 1938 byl v Hrádku zvolen starostou za národní socialisty Jan Hubert, vrchní četnický strážmistr ve výslužbě. Začátkem okupa­ce byl pověřen němci funkcí vládního komisaře v Hrádku, kterou vykonával až do konce druhé světové války. Na jeho žádost

bylo začátkem okupace rozpuštěno obecní zastupitelstvo. Tento pán u všech které za mého života vykonával, vykazoval mimořádnou akti­vitu, zejména za okupace. Za rakouska - uherská sloužil u finanční stráže. Zejména dbal, aby určené dodávky od hospodářů byly plněny beze zbytku. Plnil určenou kvótu pracovníků na práci při provádění výkopů na Moravě. Je paradozem, že později při utvroření národních

výborů ještě nějaký čas vypomáhal na národním výboru v Hrádku.

Také z Hrádku byl několik let vězněn v koncentračním táboře Sachsen - hansen Oranienburg doktor práv Jaroslav Saxl, který působil na pracovním úřadě v Klatovech, narozený v r. 1912, zemřel v r. 1988. Na následky utrpení v táboře, byl pak dán předčasně do důchodu. V témže táboře byl vězněn Antonín Zápotocký. Dr. Saxl sa s ním v táboře osobně seznámil. Antonín Zápotocký navštívil také jako předseda ROH Sušici, kde měl na náměstí projev a setkal se zde s Dr. Saxlem.

Na práci v němečku byli také nasazeni Emil Švarc a Eman Bláha z Hrádku. Pokusili se pak dostat přes harnice na západ. Podařilo se to však jen Emilu Švarcovi, který pak po osvobození přijel s čsl. armádou z Anglie. Druhý se již nevrátil a pravděpodobně při přechodu hranic přišel o život.

Dne 26.11.1943 se stěhovali Jakub Lanber, jeho manželka a děti transportem do koncentračního tábora v Terezíně - byli židovské národnosti. Z celé r«diny se nevrátil nikdo. Jejich majetek jak movitý, tak nemovitý si přivlastnil Raschendorf, který se dal k němcům a některé rodiny z Hrádku se také přiživily.

V druhé polovině dubna 1945, kdy bylo již zřejmé, že německá armáda byla již v posledním tažení, bylo he pozorovat určitý neklid a chaos u německého vojska. Německé kolony jezdí sem a tam. Od západu je slyšet dunění děl, kde se američané probíjejí přes šumavské hory k nám, americká letadla nalétávají, kterým jsme říkali "koltáři". 18.4.1945 němečtí vojáci začali krást kola, Sveřepům odebrali dvě prasata, Milotům králíky, velkostatku koně.

Dne 25. dubna 1945 byl rozstřílen vlak německých uprchlíků u Žichovic. Téhož dne napadla hloubková letadla německou vojenskou kolonu, která projížděla Hrádkem a poznamenala některé domy u nádraží, jako Löflmanů, Sedláků a Berků. Nervosita panuje i u místních obyvatelů. Lidé balí kufry a vážou balíky, berou do nich chléb, sůl, mouku, peřiny, boty a schovávají se ve sklepích. Dne 30. dubna němečtí vojáci mají službu, nosí na ramenou pancéřové pěstě, prohlížejí na cestě legitimace obyvatelům. Dne 2.5.1945 padal sníh jen se sypal a byl velký mráz. Večer vojáci tloukli lidem na dveře a okna, aby je vzali do bytů spát. Rádio hlásilo, že Hitler zemřel. Vojáci nosí černé pásky a nařízeno vyvěsit černé prapory. Ruští zajatci žebrají o jídlo, německý strážní oddíl si jich nevšímá. Německá vojska provádí stále častější přesuny různých druhů zbraní. Americká letadla přelétávají nad vesnicí, lidé se schovávají do sklepů.

Dne 5.5 1945 hlásí rozhlas, že v Praze vypuklo povstání. Na obecním úřadě se vyhazuje vše, co je německé. Vyvěšují se naše vlajky. Dne 6.5.1945 přijíždějí od Klatov americké tanky. Část kolony jede k Sušici, část zůstává v Hrádku. Čekají prý na příkaz pomoci povstání v Praze.

Před květnem 1945 byl na hrádeckém nádraží odstaven nákladní vlak, plný šatstva, prádla a spotřebního zboží. Obsah ve vlaku si rozebrali občané bydlící blízko nádraží.

Za okupace bylo zakázáno pod trestem smrti poslouchat vysílání zahraničního rozhlasu.

V jarních měsících r. 1945 se podařilo dvěma francouzským zajatcům utéci z transportu a požádali starého Branka, co bydlel ve vagonu vedle Sveřepů o jídlo. Dal jim najíst, ale viděla to nájemnice u Kroupů a udala to na četnické stanici. Tam nemohli

nic jiného udělat, jenom že zajatce sehnali a odvedli je do Sušice. Jak to asi s nimi skončilo, lze si jenom domyslet. Tento nájemník od Kroupů se po osvobození odstěhoval.

Američané, kteří přijeli na tancích a ti kteří zde zůstali stát před hostincem "Pod Svatoborem" asi celý den hrají si s dětmi, které jim dávají květiny. Američané jim na oplátku dávají čokoládu a cukroví. Četníci a vládní komisař se schovávají, naši občané - bývalí vojáci požadují od četníků zbraně k obraně hrádecké obce. Když hrádečtí četníci odmítli zbraně vydat, přivezli si je autem ze Sušice.

Čsl. zahraniční armáda z Anglie se ubytovala v zámku, auta a motorky stály na dvoře zámku (23.5.1945).

Ti češi, co se dali k němcům a kteří dostávaly německé potravinové lístky, byli odvedeni do teletníku do sklepa a tam zavřeni. Jeden z prvních to byl vládní komisař Hubert, dále pak Raschendorf a jeho žena, Matoušová, žena pekaře, stará Krejčová z hospody. Picátku a Rudolfa Hánu zavřeli, že byli vlajkaři. Ve škole byli delší dobu ubytováni němečtí uprchlíci - ženy a děti. Dne 11.5.1945 jé stěhovali na panských vozech směrem k hranicům. Školu nechali značně znečiště­nou, okna byla od nich. rozbitá, podlahy nemyté. Velice dobře byli zásobováni potravinami tak, že na př. chléb namazaný házeli oknem ven. Když je stěhovali z Hrádku, v teletníku jim vzali peřiny, deky, příbory, šaty, prádlo, nádobí, látky. Část se pak odneslo do kampeličky. Kam to pak přišlo, nikdo neví. Praví se, že brali čele­díni ze zámku, četníci. Dne' 16.5.1945 americké vojsko čistilo okolní lesy od utíkajících německých vojáků na západ. V Hrádku američtí vojáci rozdávají různé věci, zejména děvčatům, jako na př. čokoládu, konservy, cigarety, později jež však jen za výměnu za jiné zboží. Někteří vojáci odhazují půlky cigaret. Kuřáci je sbí­rají, neboť je bída o kouření. Některé večery měli američtí vojáci taneční zábavu, což bylo pro místní děvčata velké povyražení. Vo­jáci měli pod Zdouní polní letiště a vozili děvčata i děti. Když američtí vojáci odjížděli, byli ověnčeny samými květy.

Čsl. vojáci z Anglie měli vedle kaple polní kuchyni. 24.5.1945 bylo slyšet z prostorů "V křídách" střelbu z kulometů. Bylo tam asi 60 německých vojáků na koních. Když tam zahraniční vojáci dojeli, byli němci již pryč. Dne 5. května 1945 přijela též americká armá­da do Zbynic a 7.května zahr. armáda z Anglie do Čejkov.

Údajně bylo v Hrádku a okolí zapojeno ke konci okupace několik osob v podzemním hnutí. Vzhledem k vzájemné konspiraci se mě nic bližšího nepodařilo zjistit. Několik tajných schůzek bylo konáno na Odolence, kde byly připravovány plány na převrat. Žádná diversní činnost se však nekonala. Je mě jen známo, že v připraveném výboru okresního národního výboru v Sušici byl Jan Kadlec z Hrádku.

V květnu r. 1945 narazili angličtí vojáci na transport zajatců, kde byli i angličtí letci. Ty německé vojáky, kteří zajatce nejvíce mučili, angličtí vojáci zastřelili (bylo jich 11). Kolaboranti

z Hrádku např. Raschendorf museli vykopat společnou jámu a pak němce zahrabali. Stalo se to na poli nad tratí, kde silnice se převažuje od Kašovic do Mokrosuka.

V květnových dnech při čištění lesa od německých vojáků, kteří přebíhali na západ, narazili hrádečtí a kašovičtí na odpor. Pomá­hali jim též několik sovětských zajatců. Při přestřelce přišel

o život jeden partyzán - zajatec. Stalo se to v místě, kde v Antonce míval baron altánek. Byl mu pak později postaven za Kašovicemi pomníček. Útočník německý voják neušel svému trestu.

Kulturní činnost

Pokud se týká kulturní činnosti v Hrádku, je třeba uvést, že kromě slavností pořádaných k některým výročím různými spolky a organisacemi v Hrádku, je třeba především vyzdvihnout to, že v Hrádku byl dlouho znám i v celém okolí bohatou divadelní činností Bylo to zvláště období mezi dvěma válkami i také za okupace, kdy zejména mládež neměla jiné zábavy. Je- třeba poznamenat, že divadel­ní hry, které se zde provozovaly v jednotlivých údolích, byly poplatné té které době, ať už to bylo v jeho začátcích před 1. válkou (náboženský charakter) nebo mezi oběma válkami (vlastenecky laděné).

Pokud máme zprávy, divadlo se hrávalo v Hrádku od 80. let min. století v zámecké "salatrýně".

Na přelomu století hodně hrávaly divadelní představení školní děti. Písemně máme doloženy,, některé: Dne 3.a 6. dubna 1896 pořádaly školní děti obecné školy divadelní představení Krasava, královna vil a lesních panen od I.K.Hraše. Za utržené vstupné 44 zlaté bylo přímo pořízeno vlastní jeviště.

Dne 22. června 1913 sehrály školní děti při oslavě zasazení pamětní desky Františku Pravdovi divadelní hru od Františka Pravdy: Slepá babička. Příjem 118 K byl dán na vybavení "Pravdovy knihovny" Dne 20. prosince 1922 zahráli školní děti hru "Štědrovečerní den sirotků" od K. Rudolfa. Čistý příjem 253 Kč byl uložen dětem do Reifeisenky.

Za účelem finanční podpory na postavení pomníku padlým v 1. světové válce byly pořádány v letech 1922 - 24 spolky s korporacemi v Hrádku různé slavnosti, zábavy a divadelní představení.

Velmi činná byla též Národní jednota Pošumavská. Tak např.

27. října 1928 k oslavě 10.výročí čsl. republiky sehrála divadelní hru: Pod vlajkou československou. Ke stoletému výročí národní hymny sehrála tatáž organizace 30. prosince 1934 hru od J.K.Tyla "Fidlovačka".

Také ustavený spolek dobrovolných hasičů v Hrádku pořádal občas divadelní představení jako např. Dne 12. dubna 1904,"Diblínova dceruška", 2. června 1909 3 jednoaktovky.

Nejúspěšnější mezi oběma válkami byl divadelní kroužek Dělnické tělocviční jednoty v Hrádku. Pořídil si vlastní jeviště a se svým souborem hrál nejen v Hrádku, ale i v celém okolí, jako v Čejkovech v Kolinci, Petrovicích, Hlavňovicích, Tedražicích. Hrály se např. tyto hry: Černožlutí dravci, Poprava Kudrny, Cikánština pomsta, Černý myslivec, Dělnická stávka. Kostýmy se půjčovaly z pražské půjčovny. V pozdější doby byly zájezdy po okolí, prý z důvodů, že to škodí divadelním společnostem. Je ještě třeba podotknout, že při stavení jeviště pomohl žid starý Gutman ze Sušice, obchodník s látkami, který daroval plátno zdarma. Obdobně daroval majitel mlýna a pily p. Mylner dříví pro jeviště. Je třeba uvést řadu vynikajících herců z té doby, kteří hráli ve spolku Dělnické tělocvičné jednoty: