kronika obce Hrádek

 Jenda Kovařík, starý Krýsl, starý Hofman-ze Sejpek (ten se vžil do své role tak, že se pomátl na rozumu. Měl představu, že pro něj jdou četníci a oběsil se.), Železná, Jan Kadlec, Marie Mejtnejch, Pavla a Marie Kuncoje, Löbl z hospody.

Kromě výše uvedených spolků je třeba ještě uvést divadelní spolek čsl. strany lidové. Hrálo se v zámku v "salatrýně", kde je třeba vyzdvihnout dobrého herce Vojty Jílka. Agrární strana měla

jeviště "U Hánů". Tak jako spolek DTJ, tak také hasiči hráli v hostinci "Na vršku".

Za 1.republiky jezdili kočovné divadelní společnosti a občas se zasatvili i v Hrádku, kdy "ceduláři" uctivě zvali na divadelní představení.

Před 2.světovou válkou hrál v Hrádku divadelní představení "Ochotnický a vzdělávací spolek", do kterého bylo zapojeno 15 dospělých občanů a 20 z dorostu. Soubor vedl František Faust a Puntikán s pomocí Anči Kutilové a Fanči Pražákové. Z divadelních her byly hrány např. Příklady táhnou, Paní marjánka matka pluku, Královna Dagmar, Zahučaly hory, Ferda šéfem, Ferda detektivem, Blázinec v 1.poschodí. Z operet byly hrány: Za loučenskou oborou. Okolo rybníka, Pod sv. Horou. Hudbu zajišťoval Josef Vejslav, Štěpán Berka.

Sport

Půjdeme trochu do historie a připomeneme si sportovní začátky v Hrádku. Zastavíme se u fotbalu. S kulatým míčem sešitého a vycpaného z hadrů se začínalo hrát po 20.roce. Hrálo se na trochu přijatelném terénu po levé straně Pstružné "V drahách". O hodně později se již mládež proháněla již s opravdovým míčem s koženým obalem a duší. To už se pak pomalu začaly provozovat fotbalové zá­pasy s okolními vesnicemi , jako např. s Mokrosuky, Horami Matky Boží, Chlístovem, Kolincsm a dalšími. Byly to také boje, které sě neobešly bez potyček a šarvátek mezi fandy soupeřících stran.

Až v roce 1935 propůjčila obec sportovnímu klubu pozemek u řeky'' Pstružné nad "Novým rybníkem" pro fotbalové hřiště. Klub si pak hřiště upravil a 24.července 1935 slavnostně otevřel. Je třeba si připomenout aktivní hráče a funkcionáře, kteří stáli u zrodu fotbalu v Hrádku a zůstali mu dlouho věrni. Jmenujme alespoň dva: Jarda Brabec a Karel Ebert.

Kromě fotbalu se v Hrádku hodně pěstoval volejbal. Ti, kteří tento sport před tím neznali, chodili jej občas obkukovat ke hřišti u reálného gymnásia v Sušici. Několik nadšenců si pak nechalo uplést síť, pořídilo si železné tyče a volejbalový míč. Upravilo si potřebný prostor na pravé straně Pstružné "V drahách." V pozdější době se pak hrálo vedle fotbalového hřiště k "Novému rybníku". Začátkem okupace se většina hráčů pomalu rozešla mimo obec za zaměstnáním a volejbal tak zanikl. Z aktivních hráčů si připomeneme:

Járu Saxlů, Bohouše Melicharů, Frantu Dražků, Honzu Kadleců, Václava Zíbarů.

Dělnická tělocvičná jednota v Hrádku byla založena v roce 1921. Cvičitelé byli: Jan Kadlec, obuvník, Jan Kovářík čp. 31, dělník.

Na začátku kromě dorostu chodilo na cvičení asi 30 dětí. V zimě se cvičilo v hostinci "Na vršku", v letních měsících "V drahách", v místech, kde nyní stojí postavené domky. V roce 1925 se na louce "Lazna" pořádalo velké veřejné okresní cvičení za účasti okolních tělocvičních jednot. Za účelem přechodu "Na lazna" byla postavena pod jezem dřevěná lávka, proti chalupě čp. 31. V pozdější době cvičení upadalo pro nedostatek cvičitelů, až před 2. světovou válkou se jednota rozpadla úplně. Je třeba ještě poznamenat, že tělocvičná jednota cvičila "Na vršku" besedu čtverylku.

Mladá tělocvičná jednota Sokol v Hrádku přesto, že vznikla teprve na podzim r. 1937, velmi pilně cvičila a nacvičovala sestavy na X. všesokolský slet v roce 1938 do Prahy. Sletu se zúčastnili:

36 žáků, 28 žen, 25 mužů. Okupací pak skončila veškerá činnost Sokola. O Sokol se velmi zasloužili zejména bratří Topinkové, obchodníci a František Faust.

V začátku po osvobození v místech, kde pak byla postavena dnešní školka "V rajčůru" se měl stavět kulturní dům. Když nadšení pomalu upadalo, materiál - cihly a dříví, které se pro stavbu připravovaly, se pak pomalu ztrácel.

Pošta

Nejdříve byla zavedena jízdní pošta ze Sušice do Klatov. V Hrádku byli měněni koně - na přípřež. Po roce 1870, kdy byla postavena dráha z Plzně do Budějovic, jezdila do Koraždovic kravským potahem starého Vejslava babička, kde před Knížojc vybírala poštu. Je ještě třeba připomenout, že jízdní pošta Sušice - Klatovy, která dovážela poštu pražskou a vídeňskou, že v té době přicházelo psaní do Prahy třetí den, což ani v dnešní době není výjimkou. První poštovní úřad byl u Neubanerů, poštmistrem byl Neubaner.

Pošta pak byla v domku čp. Nyní je poštovní úřad umístěn v domku Fr. Pravdy č. Poštmistrem byl zde p. Korec ze Zbynic.

Podzemní chodby

Jak již bylo řečeno v jiné části tohoto pojednání, jsou některé tvrze v okolí Hrádku propojeny podzemními chodbami.

Tak např. z Nového dvora do hrádecká tvrze vede chodba a pak dále do bývalé Zdouňské tvrze. Odtud pak do tedražického zámku.

Z Tedražic vedla pak dále chodba do čejkovské tvrze a odtud pak dále na Stříbrné Hory. Hrádecká mládež chtěla míti určitou jistotu zda podzemní chodba v zámku v Hrádku existuje. V roce 1978 se několik odvážlivců pokusilo tuto domněnku potvrdit. V místech stávající stodoly (nyní JZD), vedle bývalé panské konírny byl zjištěn vchod do podzemí. Dostali se chodbou do míst pod starou tvrzí. V těchto místech se chodba rozšiřuje, po stěnách jsou zapuštěny kamenné kvádry, kde jsou vytesány staré letopočty. Při dalším postupu po několika metrech je již chodba zavalena.

Podle ústního podání byl též učiněn v roce 1890 pokus prozkoumat podzemní chodbu z hrádeckého zámku. Pod starým stromem vedle bašty nad čp. 33 byly železné dveře, kde byl vchod do podzemní chodby. Když starý Joza (čp. 29) byl malý, vlezl syn barona Sturmfederera do chodby, aby o tom baron nevěděl. Emanuel Joza, když opravoval chalupu, narazil ve sklepě na propadlé místo, které odpovídalo podzemní chodbě. Na trase, která vedla ke Zdouni, potvrdil panský šafář Linhart, že v těch místech, kde vede chodba, je špatné obilí, je zde sucho. Chodba vedla přes panské pole "Na chmelnici". Starý Janda, hrobník na Zdouni pásl na svém pozemku směrem k Hrádku krávy. Jedna kráva se mu propadla do podzemní chodby. Při rekonstrukci silnice z Hrádku do Tedražic se narazilo

na starou chodbu.

V roce 1880 byl několika občany v Čejkovech proveden průzkum podzemních chodeb. V místech bývalé tvrze se narazilo na křížovou chodbu, kde jedna chodba vedla k Tedražicům a druhá na Stříbrné Hory. Ti, kteří se pustili do prohledávání chodeb měli s sebou pasy, provazy jako horolezci, dále lampičky, které jim však zhasínali pro nedostatek vzduchu. Na průzkumu tam byli celou noc. Z důvodů závalů v některých místech a pro nedostatek vzduchu museli pak průzkum ukončit. V některých místech chodeb byly nalezeny odvzdušňovací komíny. Byly to navršené kameny posypané pískem.

V těchto místech, kde chodba vedla přes pole, byly v některých místech viditelná propadlá místa.

I u tedražického zámku byl proveden průzkum, ala bylo zjištěno po několika metrech, že je chodba zasypaná.

Železnice

Výstavba železnice přes Hrádek trvala 2,5 roku. Stavěli ji pracovníci z Itálie, kterým se říkalo "talijáni" a to za trochu kořalky a několik bandůrů. Co je strážní domek ke Kašovicům, měli postavený dřevěný barák a táž spali vedla ve vyhloubené jámě.

Říkalo se jim "drňáci" a měli i svoji rychtu. V roce 1338 byla trať a nádraží v Hrádku dokončena. Dne 30. září 1333 byla zahájena jízda po železnici na trati Horaždovice - Domažlice slavnostním způsobem za.účasti významných osobností z Vídně, Prahy, Plzně.

Velká účast lidu byla z Hrádku a okolí. Na stavbě dráhy se podíleli i hrádečtí pracovníci, ale jenom při pomocných pracech. Prvním přednostou stanice v Hrádku byl Klečka, který měl 14 dětí. Dalším výpravčím byl Artur Čelechovský, Josef Fiala, Josef Popp.

Kapely

Je třeba připomenout, že již začátkem 18.stol. měli hrabata Des Fours svoji zámeckou kapelu.

Po první světové válce byla v Hrádku utvořena z hrádeckých občanů kapela - dechovka, čítající 9 muzikantů. Kapela hrávala při tanečních zábavách a různých příležitostech. Byli v ní zastoupeni Štěpán Heidinger, Karel Kalterbruner, Václav Uher, jeho bratr Uher - Tondíček, Josef Lašek, Ladislav Kure, Emil Kure. Kapelu vedl vrchní strážmistr Horký. Když byl odveden Vena Havlů, hrádecká kapela jej doprovázela ze Sušice až do Hrádku.

I když se níže uvedená kapela přímo netýkala naší obce, měla k ní, nebo její vedení v určitých směrech určitý vztah. Byla to známá po vlastech českých "Starošumavská dechová muzika Karla Polaty" ze Sušice. Jejím vedoucím a kapelníkem byl sám Karel Polata. Jeho manželka Marie, rozená Kroupová, pochází z Hrádku čp. 100. Polata sám po nějaký čas byl zaměstnán na obecním úřadě v Hrádku, kde vydával potravinová lístky. V Hrádku hrál dosti často se svou kapelou k tanci.

Hudebnost měl v krvi po otci, který jako rodák z Nezdic na Šumavě pěstoval hudbu od samého dětství. Karel Polata - otec se narodil v roce 1874 a u řídícího učitele Křesiny ve Strašíně (u něho sloužila moje maminka) se učil hrát na trubku - křídlovku a lesní roh. Již od 14 let se hudbou jako synek chudých rodičů živil/ s nezdickými muzikanty jezdil do světa a tak i z části na nuzné živobytí přispíval. V dospělosti si založil vlastní kapelu a od roku 1900 s ní jezdil při velkých cirkusech. Hudebníky měl vybrány z Čech i Moravy a v refertioáru měl úpravy různých klasických děl. Jeho kapela se těšila nemalé oblibě i v cizině. Ke stáří se usadil v Sušici, kde si naproti dolnímu Solu zařídil hostinec.

Zde 6.6.1945 zemřel na rakovinu.

Polatův syn, Karel Polata mladší se narodil ve Zdíkově na prachatickém okrese v roce 1914 a zde vyrůstal do svých 16 let.

Pak se s rodiči přestěhoval do Sušice. Karel Polata se vyučil v Sušici automontérem, a nějakou dobu zde také pracoval. Já jsem s ním chodil v Sušici do pokračovací školy. Polata se učil od

6. let u domácích hudebníků hře na housle. Později u ředitele se naučil hrát na klavír. V roce 1928 se učil varhaní hře na hudební škole v Českých Budějovicích. V Sušici se zdokonaloval ve hře na klavír u virtuosky Marie Bláhovcové a hudební teorii studoval u Dr. Celestina Rýpla na Horách Matky Boží, a u Stanislava Tomana v Klatovech. Po těžkém zranění při brigádě na nádraží v Plzni, kdy mu pak byla amputována noha v roce 1945, věnoval se pak zcela hudbě. Od roku 1948 obnovil starou dechovou šumavskou muziku, jenž si svou kvalitou, pestrostí repertoáru a zajímavým nástrojovým seskupením brzy získal velkou popularitu u posluchačů. V čsl. rozhlase se denně hráli jeho skladby. Základem souboru byli staří osvědčení muzikanti, většinou před tím působící u cirkusů. Pečoval přirozeně i o doplnění souboru mladými hráči. Hrál v začátku ponejvíce k tanci, později většinou k poslechu. Sám také komponoval četné skladby pro svou kapelu, zejména tanečního charakteru. Všímal si také lidových písní, které si zaznamenává u starých zpěváků a kapelníků a pak je upravoval pro'svůj orchestr. Několik skladeb pro jeho soubor složil známý skladatel Křička, jako např. Není nad Sušici není. K Hrádku se váže skladba Hrádecké panenky, Zbynický pan farář Stará Hosnedlová mu zazpívala též několik písniček, které si pak převzal do své kapely.

Křička, který své mládí prožíval v Maršovicích na Českomoravské vysočině, chodíval za děvčaty k muzice do okolních vesnic.

Jednou jej vyprovázeli chlapci kamením a tak Křička pak v pozdější době ty padající kameny mu dali podnět ke složení známého Maršovského valčíku.

Soubor Karla Polaty nesl od svého založení název: "Starošumavská dechová muzika Karla Polaty ze Sušice". V čsl. rozhlase byl znám pod pojmem "Šumavanka". Soubor jezdil po celé republice a vykonal řadu zájezdů za hranice. Jeho obsazení bylo: 2 křídlovky, 2 trubky, tenor, baryton, basová trubka, tuba, 2 klarinety, bicí nástroje. Zpíval buď sám, nebo se zpěvačkou Annou Kučerovou.

V začátcích kolem roku 1950 vysílal jeho nahrávky plzeňský rozhlas několikrát v týdnu. Později byly jeho skladby podstatně omezeny. Bylo to hlavně tím, že K.Polatu chtěli přetáhnout do plzeňského souboru jako dirigenta, ten však nabídku odmítl.

Jeho soubor absolovoval přes 2000 vystoupení doma i v zahraničí. Poslední vystoupení souboru měl na oslavu založení městečka Hory Matky Boží. Členy kapely zachytil ve svá knize: "Spánem Bohem od podlahy" Zbyněk Kovanda. Kromě nahrávek v západočeském rozhlase byly vydány dvě dlouhohrající desky se starošumavskou dechovou muzikou. Ještě je třeba poznamenat, že každý rok hrával K. Polata v Lucerně, kde byl vždy naplněný sál. Karel Polata zemřel v dubnu r. 19 74 na morkovou příhodu.

Politické strany za 1. republiky

První volby do obecního zastupitelstva se konaly 15.června 1919. Bylo zvoleno 9 členů,za-stranu sociálně demokratickou 3 členové,za republikánskou stranu 3 členova, za lícovou rovněž 3 členové. Starostou byl zvolen Alois Saxl, který funkci vykonával

3. roky, další rok byl starostou Karel Mužík čp. 51.

Druhé volby do obecního zastupitelstva se konaly v r. 1923. Podány byly rovněž 3 kandidátní listiny,, každá z i stran dostala po 5 mandátech. Starostou byl zvolen František Makrlík čp. 24.

Pro přestavbu stavení v r.1926 vzdal se starostenství a do konce období byl zvolen starostou Karel Zeman čp.13.

Další volby do obecního zastupitelstva se konaly 15.října 1927. K dřívějším stranám přibyla strana československá národní demokracie. Strana republikánská obdržela 4 mandáty,čsl.národní demokracie 1 mandát, sociální demokracie 6 mandátů, lidová 4 mandáty. Starostou byl zvolen Karel Zeman, který funkci vykonával do 27.ledna 1929. Do konce období byl pak zvolen Jan Ryjáček čp. 85. Ani nový starosta Jan Ryjáček neúřadoval do konce volebního období. 10 února 1930 byl zvolen starostou Karel Mužík.

Po čtvrté od převratu se konaly 27.září 1931 volby do obecního zastupitelstva. Mandáty obdržely: čsl. sociální demokracie 5 mandátů, republikánská 4 mandáty, lidová 4 mandáty, čsl. národní demokracie 1 mandát, národně socialistická 1 mandát. Starostou byl zvolen Karel Zeman, náměstkem Jan Gaiger čp. 26.

Další volby do obecního zastupitelstva Se konaly 12.června 1938. Jednotlivé strany obdržely tyto mandáty: Republikánská 4 mandáty, národní sjednocení žádný mandát, sociální demokracie 7 mandátů, národně socialistická 2 mandáty, lidová 2 mandáty. Starostou byl zvolen Jan Hubert, vrchní četnický strážmistr (za národní socialisty). Hubert byl pak začátkem okupace určen němci vládním komisařem, kterou zastával do osvobození. Když přišli němci, na jeho žádost bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo s tím, že mu stěžuje práci.

Je třeba ještě poznamenat, že za 1.republiky nabyl nikdo v Hrádku u Komunistická strany organisován. KSČ měla své organisace mimo Sušici také v Kolinci, Dlouhé vsi, nezdících, Pohorsku a - Velharticích. Počet členů nepřesáhl v celém bývalém sušickém okrese 250 osob.

Starostové a předsedové MNV

Starostové v Hrádku, které jsme mohli zjistit:

Jakub Heřman, od roku 1876 do ledna 1884

Martin Kněz, majitel realit, od roku 1890 do července 1899 František Makrlík, rolník, čp. 24, od října 1909 do června 1919 a od r. 1923 do r. 1926

Alois Saxl, obchodník, čp. , od června 1919 do roku 1922 Matěj Zeman, rolník, čp. 18, od července 1399 do května 1904 Tomáš Hána, rolník, čp. 21, od května 1904 do září 1909 Karel Mužík, rolník, čp. 51, od r. 1922 do roku 1923 a od r. 1930 do r. 1931

Karel Zeman, rolník, čp. 18, od roku 1923 do roku 1929 Jan Ryjáček, nadlesní, čp. 85, od roku 1929 do roku 1930 Jan Hubert, vrchní četnický strážmistr., čp. 111, od června 1938 do roku 1945

Předsedové MNV v Hrádku:

Čáp, Jaroslav Melcher, Toušek, Václav Joza, Karsl Ebert, Václav Toman, Václav Pitel, Jaroslav Faust.

Pomístní názvosloví

Sugestivní způsob skrytý v českém pomístním názvosloví spočívá v tom, že smysl pro místní název je již pro nás často neprůhledný a záhadný. Nepociťujeme již někdy pravý smysl vžitých názvů, ale uvědomujeme si jejich významovou krásu teprve po kratším zamyšlení. Poznáváme pak jasně, že lidová moudrost je pojmenovala s citlivou a přiléhavou zdařilostí. Většinou se vzhled natolik změnil, že již neodpovídá názvu vyrostlém z tradic. Někdy porozumíme názvu hor, řek, lesů a jiných oblastí až když je vidíme zblízka, až se s nimi důvěrně seznámíme.

O pomístních názvoslovím na vesnici jsme se již zmínili. Přiblí­žíme si některé názvy luk a polí, patřící do bývalého hrádeckého katastru.

Tak třeba louky a políčka odvrácené k jihovýchodnímu svahu Svatoboru se nazývají "Na vinicích". I když v této podhorská oblasti asi ne vždy uzrály vinné hrozny, jistě trochu zatrpklé a nakyslé, ale poloha je zde jako stvořená pro jeho pěstování.

Při cestě ke Zdouni je pole zvané "Na chmelnici". Jak víme z dochovaných písemných pramenů, bylo na sušičku nejen dosti malých pivovarů, ale v naší oblasti se také chmel. Zde například pro hrádecký pivovar. V polovině 19.stol. se chmel již přestal pěstovat.

U kalného potoka se rozkládá prostornější louka, které se říká "Na plzeňskej". V těchto místech se po určitou dobu utábořil plzeňský pluk, kde se říká "Na plzeňskej".

Při polní cestě za železničními závorami směrem k Lešišovům, po pravé strana je pole, které se nazývá "Za cihelnou". Zde se za minulých časů dobývala hlína, ze které se pak vyráběly po domácku cihly "vepřovice" (z hlíny a plev), které se sušily na slunci.

Je to ještě viditelné na louce, která patřila Hánovi - listonošovi, kde se hlína těžila.

Za Hrádkem jižním směrem je pole pojmenované "Na plátenicích".

V těchto místech se bílívalo plátno.

Od panského rybníka a Nového rybníka severním směrem se táhnou louky, dříve velmi bažinaté, které se v posledních letech odvodňova­ly. Jsou to jednak Píchadla dolní a Píchadla horní. Vrch po pravé straně silnice od Hrádku ke Zbynicům se jmenuje "Hotín", který se s druhé strany svažuje k rybníkům Velká a Malá strana.

Prostor pod železniční tratí, který je nyní zastavěn, se jmenuje Trávník horní a_ Trávník dolní.

Místo, kde se drive proháněl dobytek na pastvu při cestě do Svojšic se rozděloval na "Průhon pravý horní¹¹ a "Průhon levý".

Vpravo od Průhonu je Černý les.

Pole, které ležely kolem sv. Jána k Sušici a které se svažovaly směrem na Tedražice se říkalo v Zákupách.

Prostor mezi panským hájem a Průhonem se nazýval Stankovská.

Louky a pole, které se nachází v místech, kde strouha ze Pstružné odbočuje do panského rybníka se říká „U jezu".

Prostor kolem chalupy čp. , která byla za doby panování Marie Terezie proměněna v sýpku, se říkalo „V sýpkách" (V sejpkách).

Místo, které bylo pod Zdouní a směřovalo na Hrádek, se říkalo "Za židovskou."Zde měl pole žid Lanber.

Pod Hrádkem po pravá straně Pstružné na ohrazeném poli kamením a které bylo dříve upraveno z nánosů sejpů, se říkalo "Na vohradě". Pokračováním tohoto pole směrem k Tedražicům od řeky k železniční trati mělo název „V hrobí" . Za doby epidemie moru se zde pohřbívalo do společných hrobů.

V prostoru mezi sv. Jánem a panským hájem je pole, kterému se říkalo "Na spálenišťatech".

Místo, kde se říká "Pod Plátojc vrchem" a vedle toho je prostor jménem "Ha Pátlovce". Je to prostor, kam vede cesta od pohodnýho nahoru na Vodolenku vpravo pod Svatoborem.

Nad nádražím směrem k remízku je velké pole, kterému se říká "V sedle".

"Plasy" je místo, kde se nyní nachází obestavěný prostor JZD.

Za tímto prostorem nahoru severním směrem jsou "Pivoňky".

Stranou od Píchadel směrem ke Zbynicům se rozkládá "Písečná" - je zde pískovitá půda.

Směrem k Janouškojc mlejnu se nalézá les "Skalice" (lidově Skali­ce).

Prostor mezi Antonkou a Píchadly se nazývá "Hůrka".

"Křídy" se nachází stranou mezi Písečnou a Píchadlami. Také zde je les.

Za Pivoňkami směrem na Tedražice se tato část se nazývá Chrastin.

Nad Kašovicami směrem k lešišovskému rybníku je les zvaný "Zaječka".

Vlevo pod železniční tratí pod teletníkem je úzký pruh louky zvaná "Rajsrojc louka". Patřila pravděpodobně k Reisrojc chalupě a po vystavění dráhy zůstal jen její název pod tratí.

Nad Kašovicemi směrem na Mokrosuky je les, zvaný "Dobroměř".

Nad strážním domkem u žel. tratě ke Kašovicům je les nazývaný "Přískřice" - příkrá stráň.

Za Průhonem směrem k Vodolence je les nazývaný "Bažantnice".

Prostor za Bludem směrem k Doubkojc křížku je nazýván

Za Pivoňkami a Chrastínem směrem na Tedražice jsou louky zvané"V rovinách".

"Na hrudkové" je místo, kde jsou prameny pro vodovod do zámku a pak pro obec Hrádek.

"Antonka" je velký les, nacházející se při silnici vpravo ke Kašovicům. V lese bylo hojnost neporušených hrůbat - sejpů.

V roce 1988 byla část lesa vykácena, sejpy srovnány buldozerem a prostor vysázen dřevinami. Tím se zničil úplně doklad o rýžování zlata ve Pstružné.

Louka při cestě do Sušice nad železniční tratí se nazývá "Na myti". Zde původně byla paseka - vymícený les. Nad mytí východním směrem je "Mlýnský háj" a "Panský háj" .

Za silnicí ke Zbynicům severním směrem se nachází vrch "Zbynná".

Nad lešišovským rybníkem západním směrem je vrch nazývaný "Zabuza” (lidově Cabuza).

Nad silnicí k Sušici nad zatáčkou ohybu" je opuštěný lom. Oko­lí kolem tohoto lomu se jmenuje „U lomu".

Roh lesa u severní strany Svatoboru se nazývá "Kozí růžek".

Prostor mezi náhonem ke Sveřepům a řekou se říkalo "Na laznech". Dříve jako děti' jsme ^:sě zde v zátočině koupali. Zde jsme ještě nacházeli škeble - lastury.

Při staré cestě ke Svojšicům vpravo za černým lesem za opuštěným lomem je místo, kde je nádherný výhled do údolí Kalného potoka, ala hlavně dále k hranicím. Tomuto místu se říká Doubkojc -skály".

Prostor nad nádražím nad Hrudkovou se jmenuje "Ha vápenicích".

Pod Turkojc zahradou bývalo několik velkých louží. Tomuto místu se říkalo loužích". Tento prostor je už zavezen.

Za oblast Hrobí směrem k Tedražicům při řece se tomuto místu říkalo „V hrůbatech". Poblíž tohoto místa byla cihelna, kde se pálily cihly.

Za železniční tratí kolem místa, kde stojí bývalý ovčín, se ří­halo „U vovčína" .

Louky pod Svatoborem se nazývaly "Pod hájem" .

Prostor kolem panského rybníka až k Novému dvoru je nazýván „V bludu"

"V alejích" bývala školka při cestě vlevo ke Kašovicům.

Příjmení

Každý z nás má kromě rodného jména ještě příjmení (při jménu) . Bereme to dnes jako věc samozřejmou, ale mít příjmení ;

to samozřejmostí vždy nabývalo. Tato vznikla daleko později a nejsou tak stará, jak by si někdo myslel.

Od středověku až přibližně do počátku 16.století měl u nás Každý neurozený člověk jen jedno jméno - jméno křestní. Ani lidé urození však neměli příjmení. V písemnostech jsou uváděny vždy s přídomkem, to znamená místo původu. Například: Mařík z Hrádku,

Jan z Velhartic, Vilém z Čejkov a pod.

Teprve v 16.století a až do konce 13.století probíhal proces vzniku příjmení. Z různých důvodů se u jednotlivých osob velmi často měnila. Až Josefínským patentem z 1.11. 1735 bylo ustanoveno, že každý bude používat trvale pouze jedno příjmení, které se nebude v písemnostech, ani jinak měnit. Stávalo se totiž, že jedna osoba byla zapsána v odlišných písemných materiálech až třemi různými příjmeními. I po nařízení to však ještě nějaký čas

trvalo, než se používání jednoho příjmení stalo samozřejmostí.

Ještě do dnešní doby i u nás v Hrádku se říká ještě někde obyvatelům po chalupě, i když se samozřejmě píší již po několik generací svým ustáleným příjmením.

Příjmení, z počátku spíše jen přezdívky, vznikaly tady od 16.století, řídce i dříve a to mnoha způsoby: Například jméno otce se přidalo ke jménu dětí (Vít Janů), podle povolání či činnosti (Sedlák, Písař, Zeman, Kníže, Vozka), podle osobních vlastností a vzhledu (Ryšavěj, Suchéj, Sveřepá, Ftípil), podle majetkového postavení (Brzobohatý, Chudáček). V neposlední řadě byl vznik příj­mení podmíněn místem, nebo zemí, odkud ten, či onen člověk pocházel (Pražák). Mnohá již vzniklá příjmení se během doby poněmčila (Schwartz - Švarc). Je u nás i jméno květin (Jiřina), název zvířat (Beránek, dále Čáp, Jelínek, Šváb), části těla (Hlaváč, Noha) .

Bylo takřka pravidlem, že příjmení se zachovalo po staletí jen v té rodině, která držela z pokolení do pokolení rodný statek či chalupu. V opačných případech se příjmení měnila i z generace na generaci a to přiženěním na grunt,nebo osazením gruntu opuště­ného .

Jednou z výjimek snad byla příjmení : Movák, Novotný, jejichž nositelé je získali tím, že se do vesnice přistěhovali - byli noví. Po návratu někoho (z vandru) se mnohému začali říkat:

Navrátil.

Nikdo již dnes neví, že příjmení Urban, Linhart, a řada jiných, jsou vlastně původem křestní jména.

Pří jmění, které se vyskytovalo v Hrádku

Andrle, Adamec

Byško, Beránek, Bílek, Brank, Brejcha, Eláha, Berka, Bucek, Bavor, Blahouš, Blažek, Brabec

Cuhra, Cundál

Čáp

Dušek, Doubek, Dolejš, Dražka,

Ebert

Faust, Ftípil, Florian, Ferus,

Gaiger

Haidinger, Hubáček, Hlaváč, Heřman, Harant,. Hána, Homolka Hosnedl, Hofman, Hlavsa, Hubert, Hejtmánek, Hořejší, Herink, Havel, Hlinka, Havlík, Hanuš, Hoidn, Hoda, Hozman, Holeček Churan, Chaun, Chlad, Chmelícak

Joza, Jiřina, Jílek, Janda, Jůza, Jelínek, Jaroš

Kočí, Kareš, Kovařík, Kubát, Kutil, Kotál, Krýsl, Kurc, Kroupa,

Kníže, Kouba, Kryštof, Kubík, Kaltenbruner, Kosler, Kopáč,

Koželuh, Klinger, Kolář, Kačena, Kněz, Kříž, Kuchař, Korec, Keřka, Kadlec, Klečka, Křížek, Kreis, Kotěšovec

Levej, Lašek, Louda, Ludvík, Loučím, Lanber, Lapka, Lerch, Linhart Lupíšek, Lipka, Lébl, Löfflman

Mužík, Melcher, Michálek, Marjan, Matouš, Mlynářík, Makrlík, Mika, Minařík, Mach, Matějíček, Milota, Matějček, Malkovský, Melichar, Mayer, Melka, Mykšovský,

Nezdar, Neubauer, Noha, Navrátil

Oulický, Ouda,

Potužák, Pavlíček, Pitel, Prokop, Pikeš, Podlešák, Písař,

Pangrác, Podrážky, Pakař, Píchá, Pomštidl, Primas, Pýchovský, Puda, Peterkovic, Potočník, Pavlíček, Podroužek, Pražák, Pintíř,

Reiser, Rys, Ryšavěj, Ryjáček, Raschendorf, Rybáček

Řáha, Řeháček

Saxl, Sedlák, Skala, Sevelka, Strafsberger, Sveřepa, Skolík, Soukup, Suchej, Stäger, Suda, Skočný

Šmíd, Švarc, Šula, šídlo, Šatra, Šperl, Šimeček, Šváb, Šťastný, Šafránek

Toušek, Turek, Turecek, Tachovský, Tkadlec, Trš, Toman, Topinka, Ulrych, Uher, Urban, Uhlíř,

Valdman, Vácha, Vojík, Vávra, Votýpka, Vavřík, Vejslav, Vinický, Vondra, Vozka, Vodenka, Vlček, Vtípil

Zíbar, Zahrádka, Zach, Zvelebil, Zeman, Zdychynec

Železný, Žuryto

Berní rula z r. 1654

První zprávy o poddaných hrádeckého panství se nachází v první pozemkové knize, v tak zvané berní rule. Z předcházejícího období se žádný záznam (urbář) našeho panství nezachoval. Údaje v berní rule z roku 1654 jsou uvedeny za panování majitele panství Humprechta z Račína. Popisná čísla nejsou uvedena, ty jsou uváděna až od roku 1732.