Meggie als. Idylka od Emy Destinové
Mojí Bearded collii jsem si domů pživezla 9.čevence 2006, tehdy jí byly necelé dva měsíce.Dostala jsem jí předem k narozeninám, ale jelikož je poněkud dražší musela jsme si přispět několikai těmi tisíci.Když jsem si pro ní jela, u vrat na mě vylítlo osm chlapatých kuliček.Byla jsem ohromená jejich krásou.Jenže nastal problém, musela jsem si vybrat ze dvou nádherných hnědých feneček.Nakonec jsem se rozhodla pro Idylku, kterou jsem okamžitě přejmenovala na Meggie.První noc byla utrpení.Vůbec jsem se díky Meggie nevyspala.Pořád jsme spolu lítali ven a utírali loužičky a jiné dárečky, které mi přichystala v pokoji.Další dny to bylo čím dál lepší a lepší.Každý den s ní byla zábava.Její lumpárny se nedaly potrestat, musela jsem se tomu smát.Teďka už je dáma , která mě umí rozčílit tak pekelně, že jí klidně venku chytám i půl hodiny.Štěká, vrčí a skáče na mě, abych si sní šla hrát.Překypuje energii, a když příjdeme z procházky domů obě jako prasátka, naše mamina má z nás vždycky šok.Ale jakmile se umyje, uschne a učeše se, je z ní opět ta krásná elegantní dospívající slečna Meggie.Jelikož jsme si přivezli ani ne za rok další fenečku Bearded collie, Meggie to trošku odnesla na své kráse.Nové štěndo Dafné jí opravdu profesionálně oškubalo a nyní čekáme, až nám znovu dorostou chloupky a my opět vyhrávali ve výstavních kruzích.