Několik postřehů a praktických tipů k domácím videokamerám.
Stále platí, že s jakoukoliv videokamerou si můžete dostatečně dobře zaznamenat svoje zážitky. Nebojte se experimentovat a radujte se z toho, co natočíte.
Digitální efekty
Kamery nabízejí mezi svými funkcemi také různé digitální efekty, které obraz už při snímání různě mění a "vylepšují" Jelikož je tento seriál určen pro videoamatéry, kteří se budou snažit zpracovat video hlavně ve svém počítači, mám pro ně doporučení: NEPOUŽÍVEJTE žádné kamerové videoefekty, pokud nemáte jasnou představu o výsledku. Všechny efekty můžete dosáhnout i ve střihových aplikacích a budete mít nad nimi lepší kontrolu. Navíc ze záběru, který má použit efekt už nikdy normální záběr neuděláte, ale když máte normální záběr, pak si s ním můžete udělat co chcete.
Stabilizace obrazu
V dnešní době stabilizaci elektronickou, optickou, nebo kombinovanou nabízejí všechny druhy kamer. Co se týče diskuse, která stabilizace je lepší, začíná to vycházet nastejno a divák to u dobrých záběrů stejně nepozná co je co. Stabilizaci mějte zapnutou vpodstatě pořád, je jen málo situací, kde byste ji mohli vypnout. Pak se totiž na to zase zapomíná když ji máte zapnout. U maximálního zoomu kamery tedy rozhodně dejte přednost potlačení třesu před teoretickým a dnes už těžko rozeznatelným snížením obrazové kvality.
Jak používat zoom?
Transfokátor, objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností, neboli zoom mají dnes všechny videokamery a je to jedna z těch zábavnějších věcí, které videonatáčení nabízí. Bohužel – málokdo jej dokáže používat tak, aby bylo natočené video co nejvíce ke koukání. Ovladač zoomu svádí k jeho divokému používání, které nakonec oko diváka moc neuvítá.
Pokud chcete být dobrým kameramanem, používejte jej tedy velmi střídmě.
Základní přiblížení scény si zvolte před záběrem a při záběru už je jen mírně korigujte. U záběrů, které používají zoom jako vyjádření toho, co chcete sdělit (např. pohled na panorama a následný detail údolí) užijte zoom jen jednou a ukončete záběr. Rychlý pohyb střídavě dopředu a dozadu není příliš příjemný, ani záběr moc neobohatí. Divák totiž vidí stejnou věc při pohybu dopředu i dozadu. Treninkem si osvojte co nejpomalejší pohyb zoomu. Digitální kamery by měly mít různé stupně rychlosti zoomování a takový ovládací prvek, kterým se toho snadno dosáhne. Z mé praxe jsem zjistil, že je pro mne nejlepší kolébkový ovladač (pohybující se ve směru dopředu-dozadu) , který ovládám dvěma prsty. Horší výsledky pohybu zoomování dosahují páčkové ovladače v příčném směru, ovládané palcem, nebo miniaturní posuvníky, na které se současně musí tlačit a ještě posouvat. Při zoomovaní je tak ohrožena stabilita celé kamery a obraz se rozkolísá. To jsou většinou zásadní nevýhody u malých kompaktních kamer.
Scény které jsou více akční, snesou více zoomování, nezvykejte si ale na rychlé najíždění detailů tváří, nebo objektů. Divák tak po chvíli má pocit, že se s obrazovkou srazí. Akci podpořte více střihem a změnou úhlu, perspektivy, změnou pohledu kamery. Zoom použijte při dopředném pohybu tam, kde by bylo pro vás obtížné pohybovat se pěšky, případně to vůbec nelze.
Mezikroužky, filtry, sluneční clony
Každá kamera by měla mít možnost používat sluneční filtry, které se šroubují na objektiv. Pro nezbytnou potřebu doporučuji UV filtr, který při slunečném počasí přirozeněji prokreslí oblohu. volitelně si můžete obstarat i polarizační filtr, nebo nějaké efektové filtry. Ty mohou tvořit velmi pěknou atmosféru, ale vždy si vyzkoušejte předem jak t vypadá na televizní obrazovce.
Širokoúhlá předsádka
Širokoúhlé záběry jsou pro kameramana velice potřebné a tak po pořízení kamery bude širokoúhlý objektiv první věcí, kerou si asi přikoupíte. Každý výrobce spotřebních kamer by měl mít ve svém volitelném příslušenství nějaký typ širokoúhlých objektivů, předsádek. V této souvislosti byste měli vědět, jaký průměr má závit na objektivu kamery. Široký záběr se dá ocenit i v malé místnosti, kde je mnoho hostů a chcete je mít všechny pohromadě.
Tyto předsádky mají několik charakteristických vlastností.
1. rozšiřují záběr scény v jakémkoliv transfokačním přiblížení.
2. záběry rovných čar a kolmic zkreslují do soudečkovitého efektu.
3. podle kvality optiky jsou u nich více či méně patrné chromatické vady (aberace).
Obecně jsou nároky na video menší, než nároky na fotografii, proto taková běžná předsádka u kamery obstojí, ale u fotoaparátu by už nebyla vhodná.
Opěrky, popruh
Pro větší typy profesionálnějších kamer se osvědčí i ramenní nebo loketní opěrka. U miniaturních kamer, jenž se vejdou do dlaně není opěrka nutná, rozvažte ale, zda je vhodný např. popruh na kameru. Pokud se touláte v létě jen tak s kamerou na krku, pak je to celkem OK. Popruh má své místo. Pokud intenzivně natáčíte nějakou akci (svatba, narozeniny), pak budete mít kameru stejně pořád v ruce a popruh by spíše jen překážel. Tam jej tedy můžete odložit. Není-li k dispozici ani stativ, ani opěrka, vyhledávejte místa, u kterých si lze opřít ruku, nebo si sednout... Každé zklidnění obrazu je jen k dobru. Někdy stačí i opření o zeď.
Kamerový stativ
Výběr a nákup stativu pro videokameru je věc ošemetná. V prodejnách foto-kino budou mít ve velké většině stativy na fotoaparáty. Pokud se obsluhy zeptáte, zda mají stativ na videokameru, okamžitě přisvědčí a ze všech stativů se rázem stanou kamerové stativy. Nenechte se ale získat tak rychle. Je potřeba vědět několik důležitých věcí.
1. zvažte svou kameru včetně přídavných příslušenství, jenž na ni navěsíte (akumulátor, mikrofon, reflektor, předsádka, filtry) a hmotnost sdělte obsluze prodejny. Prodejce by měl zůžit výběr stativů na odpovídající zatížení. Ideální je vzít kameru s sebou do prodejny a vyzkoušet ji se stativem na místě.
2. Stativ vybírejte podle stativové hlavy a podle jejích možností. Hlava (tj. část, která je nahoře a umožňuje uchycení a pohyb kamery) by měla dovolovat plynulý pohyb ve všech směrech a aretaci ve 3 stupních volnosti. Levnější fotografické stativy mají často dva hlavní rozsahy tj. rotace kolem svislé osy (míněno kolem osy stativu) a náklon nahoru/dolu. Vyberte tedy stativ, jenž má i náklon do stran. Ten později využijete při vyrovnávání kolmic při umístění na šikmém terénu a podobně. Toto vyrovnání je možno nastavit i teleskopickými stojinami, jejich nastavení je však velice nepohodlné, zvážíme-li, že máme videokameru na pohyblivý obraz a ne fotoaparát. Když budete mít kameru na stativu se všemi stupni volnosti, nestane se, že budete snímat pohyblivý předmět (např. auto na silnici) a v určitém okamžiku vám stativ nedovolí jít dál.
Kvalitnější stativy mají výměnné hlavy, tj. s rostoucími nároky na kvalitu pohybu, s těžší kamerou můžete měnit hlavy. Všechny hlavy by měly mít patici s rychlým zámkem , umožňující rychle upevnit kameru na stativ. Tato patice by měla dostatečně velkou plochou podpírat tělo kamery, aby byla dostatečně stabilní. Vybíráme tedy dále. U stativu je důležitá i jeho hmotnost. Rozvažte, k jakému typu natáčení jej budete nejvíce používat. Těžší stativ se hůře nosí do kopce, lehčí stativ není stabilní a rozkolísají jej i jemné otřesy, nebo vítr. Moje doporučení je: Těžší stativ by měl nabídnout kvalitnější servis (třeba dobré kloubové uchycení, kovové součásti) a pak jeho hmotnost není tak podstatná.
Dálkové ovládání
Ke kamerám je přidáváno dálkové ovládání, které je využitelné nejen jako samospoušť, když si chcete udělat záběr sami sebe. Tento ovladač mívá na sobě i ovládání transfokátoru a další přídavná tlačítka. Ta použijete zvláště při přehrávání a manipulaci s páskou. Pokud stojí kamera na stativu, používejte ke spouštění dálkový ovladač. Můžete tak být od kamery i dále a rozhodně neopatrným spouštěním kameru nerozkolísáte.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář