Cifrování na Přemysláku
14. 6. 2008
Pořádná akce folklorního ražení typu Strážnice v Brně chybí, proto jsme
se rozhodli uspořádat ve Slatině něco podobného s účastí těch
nejlepších verbířů, aby se folklor rozšířil i do měst. Sice jsme to
pojali v trochu menším měřítku, ale i tak bylo obsazení více než lákavé.
Pro některé z nás začíná akce již v pátek odpoledne, kdy bylo potřeba dovézt a postavit pódium. To se masozřejmě neobešlo bez komplikací, protože nám na sebe některé díly neseděly, tak jsme si je museli trochu poupravit. Některé se nám povedlo upravit tak, že už jsou na vyhození :-) Postavené podium bylo velmi chatrné, proto bylo nutné ho ještě trochu zpevnit párem desek a několika šrouby. Avšak nakonec nám jej podařilo zbudovat jakžtakž provozuschopné, takže už se mohlo vesele pít, zpívat a cifrovat, abychom prověřili stabilitu pódia před zítřejším vystoupení. Nakonec padla celá pětilitrovka vína plus ještě pár piveček z nedaleké hospůdky. Když už jsme byli odhodláni jít domů spát (ráno se řídilo, takže menší spánek by přišel vhod), rozhodl se ještě Jósekodvést domů pana Plhala a se slovy: "Za deset minut jsem zpět" odešli. Já mezitím dopil poslední zbytky, párkrát si skočil po "prknech co znamenají zkázu":-). Po hodině čekání se Jósek vrátil notně podroušen i s Jirkou Plhalem, který nás naštěstí hodil autem domů, protože venku už začínala být celkem zima a já byl jen polehku oblečen.
Sobotní probuzení se mi vůbec nelíbilo, ale vstát jsem musel, protože bylo ještě potřeba dovézt lavice a nachystat plac pro vystoupení. Na náměstí již byli Mišák a Gándí. Nasedali jsme do aut, po cestě ještě nabrali Jožu a vyrazili směr Holásky. Tady jsme nabrali lavičky a stoly, aby měli důchodci kde sedět a odvezli je na místo konání. Byl jsem celkem překvapen, kolik lidí se na place zjevilo jakožto pořadatelů. Že se na tom bude podílet tolik lidí, by mě nikdy nenapadlo. Pak už se zdobil plac, stavěly stánky, probíhaly zvukové zkoušky a všechno bylo připraveno. Proběhla poslední generálka, my jakožto pořádatelé jsme byli nuceni se obléci do nepříjemně žlutých triček a už už se začali trousit první krojovaní a mezi tím opět vydatně nasávali :-)
Vystoupení začlo pozvolna nějakým dětským sborem a bylo krásné vidět, že i mezi dětmi se ještě najdou zájemci o folklor a vše co k němu patří :-) . Další sbor (tentokráte již dospělý) nám předvedl vrtěnou a nějaký další blíže neidentifikovatelný tanec. V další sboru byla jedna tanečnice, pod kterou nevydrželo naše pódium takovou zátěž a vyštípla se nám jedna deska. Po dokončení jejich vystoupení jsme desky provizorně vyměnili, aby vydrželo ještě jedno vystoupení, po kterém měla být delší pauza, takže pak to opravíme na hotovo. Dalším účinkujícím se však při pohledu na pódium na něj vůbec nechtělo a proto nakonec svůj program odtančili před pódiem, ale moc si nepomohli, protože asi nepočítali s tím, že jim to bude tak klouzat, takže občas předvedli nějaké osobité kreace v rámci zachování stability :-). Po jejich skončení následovale již zmiňovaná pauza, během které jsme stihli vyměnit poškozené desky a ze spodu namlátit ještě ztužující pakle. Poté však již nastoupil zlatý hřeb programu a sice vystoupení těch nejlepších verbířů z celého slovácka. Musím uznat, že chlapi do toho "hópali" opravdu parádně a bylo vidět, že jsou to mistři svého oboru a právem se honosí různými tituly nebo školami verbuňku. Trochu nám sice trnulo, když někdo zacifroval přes inkriminové místo, ale zvládli jsme to opravit bez dalších komplikací téměř jako mechanici od su(v)baru :-) Pak začali cifrovat ještě tři malí kluci, kteří už stíhají taky sbírat za svůj kumšt různá ocenění. Holt co se v mládí naučíš...:-). Následovalo vystoupení našich starých známých Old stars Břeclav, kteří předvedli asi nejnápaditější sborový tanec tohoto odpoledne. Poté následovalo ještě hromadné vystoupení všech verbířů a jejich závěrečný hromadný verbuňk, který byl tou pravou tečkou za tímto programem.
Po skončení oficiálního programu se ještě cimbálky rozprchly po staré Slatině kde ještě dál hrály až do noci a my pod vlívem vínečka bílého zpívali a tančili. Po skončení cimbálu jsem se ještě odebral s Léňou a Romčou k Šupovi na pár kořalek, ale nebyly by to ženský, kdyby neměly pořád hlad, takže nakonec jsme byli nuceni ještě jednou změnit lokál a přesunout se do pizzérky. Tam jsme narušili romantické posezení Zdendy s Denčou, kteří nás po pár okamžicích znechuceně opustili :-) Pořádné jídlo se musí také pořádně zapít, takže padly dvě flašky vína (hnusné a teplé) a pár piv (se stejnými atributy jako víno). Když už bylo to folklorní odpoledne, tak mi Léňa poskytla lekci tance na "lidovou tvrobu" Ozzyho Osbourna :-). V pokročilém stádiu večírku jsem se rozohdl udělat konkurz na svoji stárku, ale nějak to nevyšlo - už asi nejsem tak okouzlující jako za mlada :-). Poté se ještě udál velmi zajímavý rozhovor, ze kterého nejspíš jeho původce nebyl moc nadšen vzhledem k tomu, že se ze své svíce vratíl dříve než jeho nastávající z "odpolední zábavy", ale nemůže být přece každý den posvícení. Kolem čtvrté hodiny už ubývaly síly, tak jsme rozhodli tuto besedu odložit na nějakou rozumnější dobu a odebrali se domů. Po doprovodu obou slečen (ještě pořád) k jejich domovům jsem také tak nějak dobelhal k tomu svému a usnul s vidinou dvou a půl hodinového spánku.
Ráno jsem si říkal, že to snad musí být nějaký nejapný žert, ale bohužel to byla tvrdá realita a já musel jet (naštěstí jen jako spolujezdec, protože jsem ráno nafoukal :-)) pro vodu do nádrže. kolem desáté dopoledne byla vody už přelitá, tak jsem vyrazil směr náměstí pomoct ještě douklízet zbytek placu po sobotě. Odvezli jsme zpátky do Holásek zapůjčené lavice a stoly. V pauze mezi dvěmi fůrami nám majitel vyprávěl historky ze svých mladých let a ať mi nikdo neříká, že dneska je hrozná mládež - tehdy dle vyprávění tohoto staříka stálo taky za to :-) Po složení zbytku jsme sedli na traktor a jeli poklidit pódium zpátky do školy a to byla také moje poslední fyzická činnost (doufám, že na dlouhou dobu :-))
Doufám, že příští rok přijde víc lidí a podaří se nám z toho udělat krásnou tradiční akci, protože i přes všechny problémy a dluhy, to rozhodně stálo za to. Kdo tam nebyl, neví!!
Pro některé z nás začíná akce již v pátek odpoledne, kdy bylo potřeba dovézt a postavit pódium. To se masozřejmě neobešlo bez komplikací, protože nám na sebe některé díly neseděly, tak jsme si je museli trochu poupravit. Některé se nám povedlo upravit tak, že už jsou na vyhození :-) Postavené podium bylo velmi chatrné, proto bylo nutné ho ještě trochu zpevnit párem desek a několika šrouby. Avšak nakonec nám jej podařilo zbudovat jakžtakž provozuschopné, takže už se mohlo vesele pít, zpívat a cifrovat, abychom prověřili stabilitu pódia před zítřejším vystoupení. Nakonec padla celá pětilitrovka vína plus ještě pár piveček z nedaleké hospůdky. Když už jsme byli odhodláni jít domů spát (ráno se řídilo, takže menší spánek by přišel vhod), rozhodl se ještě Jósekodvést domů pana Plhala a se slovy: "Za deset minut jsem zpět" odešli. Já mezitím dopil poslední zbytky, párkrát si skočil po "prknech co znamenají zkázu":-). Po hodině čekání se Jósek vrátil notně podroušen i s Jirkou Plhalem, který nás naštěstí hodil autem domů, protože venku už začínala být celkem zima a já byl jen polehku oblečen.
Sobotní probuzení se mi vůbec nelíbilo, ale vstát jsem musel, protože bylo ještě potřeba dovézt lavice a nachystat plac pro vystoupení. Na náměstí již byli Mišák a Gándí. Nasedali jsme do aut, po cestě ještě nabrali Jožu a vyrazili směr Holásky. Tady jsme nabrali lavičky a stoly, aby měli důchodci kde sedět a odvezli je na místo konání. Byl jsem celkem překvapen, kolik lidí se na place zjevilo jakožto pořadatelů. Že se na tom bude podílet tolik lidí, by mě nikdy nenapadlo. Pak už se zdobil plac, stavěly stánky, probíhaly zvukové zkoušky a všechno bylo připraveno. Proběhla poslední generálka, my jakožto pořádatelé jsme byli nuceni se obléci do nepříjemně žlutých triček a už už se začali trousit první krojovaní a mezi tím opět vydatně nasávali :-)
Vystoupení začlo pozvolna nějakým dětským sborem a bylo krásné vidět, že i mezi dětmi se ještě najdou zájemci o folklor a vše co k němu patří :-) . Další sbor (tentokráte již dospělý) nám předvedl vrtěnou a nějaký další blíže neidentifikovatelný tanec. V další sboru byla jedna tanečnice, pod kterou nevydrželo naše pódium takovou zátěž a vyštípla se nám jedna deska. Po dokončení jejich vystoupení jsme desky provizorně vyměnili, aby vydrželo ještě jedno vystoupení, po kterém měla být delší pauza, takže pak to opravíme na hotovo. Dalším účinkujícím se však při pohledu na pódium na něj vůbec nechtělo a proto nakonec svůj program odtančili před pódiem, ale moc si nepomohli, protože asi nepočítali s tím, že jim to bude tak klouzat, takže občas předvedli nějaké osobité kreace v rámci zachování stability :-). Po jejich skončení následovale již zmiňovaná pauza, během které jsme stihli vyměnit poškozené desky a ze spodu namlátit ještě ztužující pakle. Poté však již nastoupil zlatý hřeb programu a sice vystoupení těch nejlepších verbířů z celého slovácka. Musím uznat, že chlapi do toho "hópali" opravdu parádně a bylo vidět, že jsou to mistři svého oboru a právem se honosí různými tituly nebo školami verbuňku. Trochu nám sice trnulo, když někdo zacifroval přes inkriminové místo, ale zvládli jsme to opravit bez dalších komplikací téměř jako mechanici od su(v)baru :-) Pak začali cifrovat ještě tři malí kluci, kteří už stíhají taky sbírat za svůj kumšt různá ocenění. Holt co se v mládí naučíš...:-). Následovalo vystoupení našich starých známých Old stars Břeclav, kteří předvedli asi nejnápaditější sborový tanec tohoto odpoledne. Poté následovalo ještě hromadné vystoupení všech verbířů a jejich závěrečný hromadný verbuňk, který byl tou pravou tečkou za tímto programem.
Po skončení oficiálního programu se ještě cimbálky rozprchly po staré Slatině kde ještě dál hrály až do noci a my pod vlívem vínečka bílého zpívali a tančili. Po skončení cimbálu jsem se ještě odebral s Léňou a Romčou k Šupovi na pár kořalek, ale nebyly by to ženský, kdyby neměly pořád hlad, takže nakonec jsme byli nuceni ještě jednou změnit lokál a přesunout se do pizzérky. Tam jsme narušili romantické posezení Zdendy s Denčou, kteří nás po pár okamžicích znechuceně opustili :-) Pořádné jídlo se musí také pořádně zapít, takže padly dvě flašky vína (hnusné a teplé) a pár piv (se stejnými atributy jako víno). Když už bylo to folklorní odpoledne, tak mi Léňa poskytla lekci tance na "lidovou tvrobu" Ozzyho Osbourna :-). V pokročilém stádiu večírku jsem se rozohdl udělat konkurz na svoji stárku, ale nějak to nevyšlo - už asi nejsem tak okouzlující jako za mlada :-). Poté se ještě udál velmi zajímavý rozhovor, ze kterého nejspíš jeho původce nebyl moc nadšen vzhledem k tomu, že se ze své svíce vratíl dříve než jeho nastávající z "odpolední zábavy", ale nemůže být přece každý den posvícení. Kolem čtvrté hodiny už ubývaly síly, tak jsme rozhodli tuto besedu odložit na nějakou rozumnější dobu a odebrali se domů. Po doprovodu obou slečen (ještě pořád) k jejich domovům jsem také tak nějak dobelhal k tomu svému a usnul s vidinou dvou a půl hodinového spánku.
Ráno jsem si říkal, že to snad musí být nějaký nejapný žert, ale bohužel to byla tvrdá realita a já musel jet (naštěstí jen jako spolujezdec, protože jsem ráno nafoukal :-)) pro vodu do nádrže. kolem desáté dopoledne byla vody už přelitá, tak jsem vyrazil směr náměstí pomoct ještě douklízet zbytek placu po sobotě. Odvezli jsme zpátky do Holásek zapůjčené lavice a stoly. V pauze mezi dvěmi fůrami nám majitel vyprávěl historky ze svých mladých let a ať mi nikdo neříká, že dneska je hrozná mládež - tehdy dle vyprávění tohoto staříka stálo taky za to :-) Po složení zbytku jsme sedli na traktor a jeli poklidit pódium zpátky do školy a to byla také moje poslední fyzická činnost (doufám, že na dlouhou dobu :-))
Doufám, že příští rok přijde víc lidí a podaří se nám z toho udělat krásnou tradiční akci, protože i přes všechny problémy a dluhy, to rozhodně stálo za to. Kdo tam nebyl, neví!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář