Nassfeld
1. 3. 2008
Má existenční závislost na lyžování tento rok velmi ohrožena, neboť jsem začátek zimy promarodil se zraněnou nohou a pomalu jsem začínal obávat nejhoršího. Že po mnoho letech nepojedu alespoň jednou na hory. Po mírném zlepšení jsme se rozhodli, že vyrazíme parta autama jen jeden den - lepší jeden den než nic. No jenže jak už to tak ve Slatinských bažinách bývá, tak z původní party nakonec zbylo jen dvoučlenné torzo a to jaksi postrádalo význam.
Pak se ale naskytla příležitost jet na týden do Nassfeldu, kde jsem již před lety byl...jelikož se zločinec vždycky vrací na místo činu, tak i já jsem se rozhodl znovu vyrazit do tohoto rakouského (nikoli italského, Romčo :-)) lyžařského střediska a po třech letech opět brázdit zdejší tratě.
Už po cestě nastaly menší komplikace - nebyl bych to totiž já, kdybych něco nezapomněl doma...a tentokráte to byla zimní bunda (to se mi stalo už podruhé :-)), takže otočili kočár a vraceli se zpět. Cestu nám kromě rádia zpříjemňovalo také rytmické ťukání antény o rakev...jsem myslel, že na konci cesty z toho budu mít tik :-). Kousek pod Vídní nás stihla učebnicová průtrž mračen s luxusní vichřicí, která s sebou brala i tabule vlnitého plechu a role ipy z vedlejších staveb :-)...pak nám ještě na auto padla značka, ale naštěstí to skončilo jen malým škrábancem v laku. Za to já jsem se málem posral, jak jsem se lekl :-)
Co se týká ubytování, tak si nemůžu stěžovat - obrovský pokoj, dvoulůžko, televize a tři popelníky :-) Po jídle pak následoval nutný nákup piva (gut, besser, Gösser :-)).
První den lyžování bylo 21°C, takže lyžování mě v tomto vedru velmi záhy přestalo bavit a po pár pivech v místní putyce jsem jel domů. Druhý den trochu přituhlo, takže se lyžovalo podstatné líp a dokonce jsem vydržel lyžovat i po obědě :-), ale o to větší zase byla spotřeba kořalky, takže po druhém večeru nám zbylo jen pár piv, půl litru vína a kořalka žádná. V noci z pondělí na úterý však připadlo cca 30 cm sněhu a během stále sněžilo a napadlo dalších 20 cm. Z toho vyplynul asi nejlepší lyžařský den a v hlubokém prašanu jsem řádil jak černá ruka...a taky jsem si ten den dal osmkrát na hubu (už jsem ani nevečeřel, jak jsem se přežral sněhu :-D)...po cestě jsme ještě stihli dvakrát uvíznout (na slickách je to hned) a ztratit jeden sněhový řetěz (víc se nám jich nasadit nepovedlo :-)), který nám však za pár chvil někdo přivez, že viděl, jak jsme ho ztratili :-). Večer následovalo nevyhnutelné doplnění zásob chlastu v místím marketu. Při procházce mezi regály jsem mezi sladkostmi (co jinýho kromě chlastu taky ženské vzít, že jo?? :-)) objevil pochutinu největší - feferonkovou čokoládu :-)...tomu mé tabsacem rozpumpované srdce nemohlo odolat. Sice jsem si říkal, že kombinace je to vskutku rostodivná, ale ochutnání a zapití plnotučným pivem jsem musel uznat, že je prvotřídní delikatesa. Lyžování už pak bylo ale den ode dne horší a poslední den to už byla úplná sklinka a zbyla zbyla tam jediná použitelná sjezdovka. Takže dolyžováno bylo velmi brzy a všechna další odpoledne jsem tudíž byl nucen trávit u piva, mariáše a přenosů na eurosportu...jen škoda, že tam neměli Tipsport :-). Naštěstí jsem si s sebou vzal také dostatečné množství literatury, takže jsem aspoň nějakým způsoben zabíjel čas.
Cesta zpět proběhla relativně v pohodě, únavá se o mě nepokoušela a silnice ani nebyly moc ucpané...mimo krátkého úseku pod Vídní, ale tam je to už taková tradice. Míjeli jsme dvě hlídky, z nichž jedna měla s jistotou radar. Brzdil jsem to i očima, tak mi snad z Rakouska nepřijde nová fotka do občanky :-). No a po příjezdu masozřejmě následovala návštěva hospoda, protože chuť na točený, byla po týdnu plecháčů obrovská.
Takže povinnost splněna - aspoň jedny hory ročně a doufám, že na rok bude rozumnější domluva a nebudu to nahánět takhle na poslední chvíli...
Skol :-)
Pak se ale naskytla příležitost jet na týden do Nassfeldu, kde jsem již před lety byl...jelikož se zločinec vždycky vrací na místo činu, tak i já jsem se rozhodl znovu vyrazit do tohoto rakouského (nikoli italského, Romčo :-)) lyžařského střediska a po třech letech opět brázdit zdejší tratě.
Už po cestě nastaly menší komplikace - nebyl bych to totiž já, kdybych něco nezapomněl doma...a tentokráte to byla zimní bunda (to se mi stalo už podruhé :-)), takže otočili kočár a vraceli se zpět. Cestu nám kromě rádia zpříjemňovalo také rytmické ťukání antény o rakev...jsem myslel, že na konci cesty z toho budu mít tik :-). Kousek pod Vídní nás stihla učebnicová průtrž mračen s luxusní vichřicí, která s sebou brala i tabule vlnitého plechu a role ipy z vedlejších staveb :-)...pak nám ještě na auto padla značka, ale naštěstí to skončilo jen malým škrábancem v laku. Za to já jsem se málem posral, jak jsem se lekl :-)
Co se týká ubytování, tak si nemůžu stěžovat - obrovský pokoj, dvoulůžko, televize a tři popelníky :-) Po jídle pak následoval nutný nákup piva (gut, besser, Gösser :-)).
První den lyžování bylo 21°C, takže lyžování mě v tomto vedru velmi záhy přestalo bavit a po pár pivech v místní putyce jsem jel domů. Druhý den trochu přituhlo, takže se lyžovalo podstatné líp a dokonce jsem vydržel lyžovat i po obědě :-), ale o to větší zase byla spotřeba kořalky, takže po druhém večeru nám zbylo jen pár piv, půl litru vína a kořalka žádná. V noci z pondělí na úterý však připadlo cca 30 cm sněhu a během stále sněžilo a napadlo dalších 20 cm. Z toho vyplynul asi nejlepší lyžařský den a v hlubokém prašanu jsem řádil jak černá ruka...a taky jsem si ten den dal osmkrát na hubu (už jsem ani nevečeřel, jak jsem se přežral sněhu :-D)...po cestě jsme ještě stihli dvakrát uvíznout (na slickách je to hned) a ztratit jeden sněhový řetěz (víc se nám jich nasadit nepovedlo :-)), který nám však za pár chvil někdo přivez, že viděl, jak jsme ho ztratili :-). Večer následovalo nevyhnutelné doplnění zásob chlastu v místím marketu. Při procházce mezi regály jsem mezi sladkostmi (co jinýho kromě chlastu taky ženské vzít, že jo?? :-)) objevil pochutinu největší - feferonkovou čokoládu :-)...tomu mé tabsacem rozpumpované srdce nemohlo odolat. Sice jsem si říkal, že kombinace je to vskutku rostodivná, ale ochutnání a zapití plnotučným pivem jsem musel uznat, že je prvotřídní delikatesa. Lyžování už pak bylo ale den ode dne horší a poslední den to už byla úplná sklinka a zbyla zbyla tam jediná použitelná sjezdovka. Takže dolyžováno bylo velmi brzy a všechna další odpoledne jsem tudíž byl nucen trávit u piva, mariáše a přenosů na eurosportu...jen škoda, že tam neměli Tipsport :-). Naštěstí jsem si s sebou vzal také dostatečné množství literatury, takže jsem aspoň nějakým způsoben zabíjel čas.
Cesta zpět proběhla relativně v pohodě, únavá se o mě nepokoušela a silnice ani nebyly moc ucpané...mimo krátkého úseku pod Vídní, ale tam je to už taková tradice. Míjeli jsme dvě hlídky, z nichž jedna měla s jistotou radar. Brzdil jsem to i očima, tak mi snad z Rakouska nepřijde nová fotka do občanky :-). No a po příjezdu masozřejmě následovala návštěva hospoda, protože chuť na točený, byla po týdnu plecháčů obrovská.
Takže povinnost splněna - aspoň jedny hory ročně a doufám, že na rok bude rozumnější domluva a nebudu to nahánět takhle na poslední chvíli...
Skol :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář