HRADEC
V našem kraji z nejdávnější doby přešla do historické doby dvě přírodou opevněná místa: Hradiště, vysoko na vrchu nad řekou Sázavou (u Lštění) a Hradec nad Jevanským potokem, který tam tvořil neschůdné bažiny. Přechod po nich usnadňovaly hačky, můstky z proutí, větví a otýpek, nebo balvany naházené blízko sebe, po nichž opatrně bylo kráčeti na druhý břeh močálů. Proti Hradci stálo menší opevněné místo zvané Hačka, později tvrz. Hradec si můžeme představiti v 10. a 11. století jako vysokou srubovou stavbu, celou dřevěnou na kamenném základě. Zde přebýval knížecí lovčí s hajnými a čeleď, ovčáři, kravaři, kobylníci, mlynář, několik řemeslníků a otroci, zajatci z válek. Těm se říkalo holota, paholci (pacholci), ježto na rozdíl od svobodného člověka nesměli míti vousů a měli se do hola stříhati. Na Hradec odváděli brtníci med divokých včel, rybáři sušené a uzené ryby, potulní lovci knížecí zvěřinu a kožišiny, smolaři smůlu na kolomaz a k smolení sudů na pivo a na medovinu, vše pro knížecí stůl a potřebu. Z knížecího majetku přešel Hradec s celým okolím darem nebo výsluhou za vojenské služby v dědictví statečného rodu Cimburků a to asi počátkem 13. století. Bylo to území zvláště na pravém břehu Jevanského potoka celé až nad Zvánovice, pak po hřbetu »Pecného« a »Chlumu« šla mez kolem Kostelních a Hradových Střimelic podle potoku Seradovského až k řece Sázavě. Původně sídlil některý člen z rodu Cimburků na Hradci a později vystavěl si některý z nich hrad u vsi Dědic (nyní Hradových Střimelic). V té době asi byla pilně hledána stříbrná ruda u Skalice, kde postavili horníci kostel sv. Jakuba Většího, patrona horníků a kde vznikla osada Rovné (Rovná), chráněná hradem skalickým a střimelickým. Postavením hradu u Střimelic (Hradových) pozbyl Hradec významu a dějiny další spojeny jsou do 16. století s hradem střimelickým. Později pak je v rukou pánů na Hrádku.
HAČKY
Naproti Hradci v staré době bylo opevněné místo a později tvrz Hačky. Z majetku knížat českých dostaly se Hačky Cimburkům a od nich r. 1321 klášteru svatojiřskému v Praze s částí Střimelic a Zvánovic. Z majetku klášterního za nemnoho let přešly Hačky do rukou pražského měšťana, kožišníka Stacha a tehdy byla tu tvrz, na níž svého pána zastupoval správce. Stach soudil se před církevním soudem r. 1380 s rytířem Janem ze Střimelic (Hradových) o právo podávati faráře do Konojed a při vyhrál. Oba měli poddané sedláky v Konojedech, měšťan Stach měl jich patrně více. Hačky měnily své pány častěji. Patřívaly měštce Starého města pražského Konvové, poté Václavu Fraňkovi a Prefátu mladému, pak je držel Václav z Ouberovic. V registrech soudu komorního ( D. XIII) dozvídáme se, že pán na Kostelci Michal Slavata nevlídně se choval k držiteli Haček. Žaloba proti němu byla vedena r. 1513, v níž svědčí Kříž a Říha ze Střimelic, že jest jim svědomo, kterak rodině Václava z Ouberovic na tvrzi v Hačkách lidé páně Slavatovi zabrali »15 tenat se klíči a 5 bez klíčuov, k tomu rukávník, pavézu, dva stoly a dvě almaře, 20 suduov prázdných pivových, a 4 postele prázdné.« »Ty svrchu jmenované svrchky jsú pobrali a pryč vezli a odkudž žena jeho Václavova, s dětmi šla pryč nemajíc tu při čem býti.« Patrně lidé z Haček lovili do sítí (tenat) zvěř na hranicích páně Slavatových a přešli do jeho revíru a mocný pán odvážil se násilně nastoupiti na méně zámožného vladyku, měšťanského původu. Zanedlouho dostala se tvrz koupí do rukou Slavatových. V té době páni rádi zaokrouhlovali svá panství a v oběť jim padala drobná zboží měšťanská, vladycká, svobodnická a rytířská. Nástupci Slavatovi Smiřičtí prodali Hačky s mlýnem pánu na Hrádku Janu z Valdštejna a Hačky zůstaly pak do r. 1848 v držení panství hrádeckého. Mlýn přešel do rukou soukromých, lesy zůstaly panské.
V našem kraji z nejdávnější doby přešla do historické doby dvě přírodou opevněná místa: Hradiště, vysoko na vrchu nad řekou Sázavou (u Lštění) a Hradec nad Jevanským potokem, který tam tvořil neschůdné bažiny. Přechod po nich usnadňovaly hačky, můstky z proutí, větví a otýpek, nebo balvany naházené blízko sebe, po nichž opatrně bylo kráčeti na druhý břeh močálů. Proti Hradci stálo menší opevněné místo zvané Hačka, později tvrz. Hradec si můžeme představiti v 10. a 11. století jako vysokou srubovou stavbu, celou dřevěnou na kamenném základě. Zde přebýval knížecí lovčí s hajnými a čeleď, ovčáři, kravaři, kobylníci, mlynář, několik řemeslníků a otroci, zajatci z válek. Těm se říkalo holota, paholci (pacholci), ježto na rozdíl od svobodného člověka nesměli míti vousů a měli se do hola stříhati. Na Hradec odváděli brtníci med divokých včel, rybáři sušené a uzené ryby, potulní lovci knížecí zvěřinu a kožišiny, smolaři smůlu na kolomaz a k smolení sudů na pivo a na medovinu, vše pro knížecí stůl a potřebu. Z knížecího majetku přešel Hradec s celým okolím darem nebo výsluhou za vojenské služby v dědictví statečného rodu Cimburků a to asi počátkem 13. století. Bylo to území zvláště na pravém břehu Jevanského potoka celé až nad Zvánovice, pak po hřbetu »Pecného« a »Chlumu« šla mez kolem Kostelních a Hradových Střimelic podle potoku Seradovského až k řece Sázavě. Původně sídlil některý člen z rodu Cimburků na Hradci a později vystavěl si některý z nich hrad u vsi Dědic (nyní Hradových Střimelic). V té době asi byla pilně hledána stříbrná ruda u Skalice, kde postavili horníci kostel sv. Jakuba Většího, patrona horníků a kde vznikla osada Rovné (Rovná), chráněná hradem skalickým a střimelickým. Postavením hradu u Střimelic (Hradových) pozbyl Hradec významu a dějiny další spojeny jsou do 16. století s hradem střimelickým. Později pak je v rukou pánů na Hrádku.
HAČKY
Naproti Hradci v staré době bylo opevněné místo a později tvrz Hačky. Z majetku knížat českých dostaly se Hačky Cimburkům a od nich r. 1321 klášteru svatojiřskému v Praze s částí Střimelic a Zvánovic. Z majetku klášterního za nemnoho let přešly Hačky do rukou pražského měšťana, kožišníka Stacha a tehdy byla tu tvrz, na níž svého pána zastupoval správce. Stach soudil se před církevním soudem r. 1380 s rytířem Janem ze Střimelic (Hradových) o právo podávati faráře do Konojed a při vyhrál. Oba měli poddané sedláky v Konojedech, měšťan Stach měl jich patrně více. Hačky měnily své pány častěji. Patřívaly měštce Starého města pražského Konvové, poté Václavu Fraňkovi a Prefátu mladému, pak je držel Václav z Ouberovic. V registrech soudu komorního ( D. XIII) dozvídáme se, že pán na Kostelci Michal Slavata nevlídně se choval k držiteli Haček. Žaloba proti němu byla vedena r. 1513, v níž svědčí Kříž a Říha ze Střimelic, že jest jim svědomo, kterak rodině Václava z Ouberovic na tvrzi v Hačkách lidé páně Slavatovi zabrali »15 tenat se klíči a 5 bez klíčuov, k tomu rukávník, pavézu, dva stoly a dvě almaře, 20 suduov prázdných pivových, a 4 postele prázdné.« »Ty svrchu jmenované svrchky jsú pobrali a pryč vezli a odkudž žena jeho Václavova, s dětmi šla pryč nemajíc tu při čem býti.« Patrně lidé z Haček lovili do sítí (tenat) zvěř na hranicích páně Slavatových a přešli do jeho revíru a mocný pán odvážil se násilně nastoupiti na méně zámožného vladyku, měšťanského původu. Zanedlouho dostala se tvrz koupí do rukou Slavatových. V té době páni rádi zaokrouhlovali svá panství a v oběť jim padala drobná zboží měšťanská, vladycká, svobodnická a rytířská. Nástupci Slavatovi Smiřičtí prodali Hačky s mlýnem pánu na Hrádku Janu z Valdštejna a Hačky zůstaly pak do r. 1848 v držení panství hrádeckého. Mlýn přešel do rukou soukromých, lesy zůstaly panské.
