Travič - úvahy o člověku
TRAVIČ
Kdo by neměl rád zvířátka, alespoň já si to myslím. Lidé na vesnici, kteří mají více než osm zvířat, považují krmení drůbeže za naprosto normální činnost jejich rána a stahovat králíky k následnému upečení si jich k obědu také není nic nadpřirozeného. Ale něco tady skutečně nadpřirozené je. To, proti čemu se vzpouzí moje duše a jistě mluvím za všechny, když řeknu, že pořízení pejska určitě zpestří lidský jednotvárný život. Tato koupě může mít tři fáze. První je rodinný dům, zahrada, muž, žena a jedno či více dětí. Ty si potom hrají s pejskem každý den a starostliví rodiče musí po pejskovi různé „výplody“ uklízet a čistit přípravky z různých reklam. Druhou skupinu tvoří zase člověk, který je v domě úplně sám a pejsek mu postačí jako výborný kamarád, se kterým si může i povídat, chodit na vycházky, pravidelně mu dávat jídlo a v ojedinělých případech s ním může klidně i spát. Třetí skupinu, opravdu výjimečnou, tvoří buď rodina nebo osamocení lidé, kteří ale pejska vlastně nechtějí, vadí jim a tak ho vyhodí na ulici a prý „tak si běž kam chceš.“ Takto detailně bychom tedy viděli všechny lidi, kteří si chtějí či nechtějí zakoupit v prodejnách se zvířátky právě psa.
Ale to mluvím o malých pejscích – jorkšírech, pudlech a podobně. Ti velcí psi zase dovedou dobře hlídat dům, ale zase je tady drobná nevýhoda – jakožto všude kolem nás, a ta zní, že můžou klidně, rozzlobivše se, pokousat i klidně svého pána či paničku. To je potom horší a pes se musí odvést do psího útulku.
Proč ale vlastně o tom hovořím? Vysvětlení je snadné. V minulých týdnech jsem, poslouchaje rozhlas, slyšel ve večerních zprávách, že ve středních Čechách se objevuje případ, se kterým si policie sice ví rady, ale pro ostatní, tedy civilní obyvatele je to zpráva opravdu bolestivá. Pokud máme rádi svoje zvířátko, a ať už je to cokoli – pes, kočka, křeček, koza, to je jedno – tak si je musíme chránit a vážit si jich. Vždyť – dejme ruku na srdce – jsme na ně jak pár dnů tak roky zvyklí a nechceme je ztatit. Pokud pojdou, je to stejné, jako když nám odejde náš milovaný blízký člověk, kterého máme rádi.
A proto bych chtěl důrazně upozornit, že pokud se jedná o zdravého člověka jako takového, není v ničem problém. Pokud samozřejmě se tu vyskytne hrozba pro zvířata – travič. No, je pravdou, že traviči se obyčejnými lidmi spojují většinou se psy. Na jedné straně to pravda je, na druhé nikoliv.
Ve zprávách se mluvilo o tom, že v posledních týdnech měsíce února se právě (někde) ve středních Čechách našel travič, který nastražil pasti a rychle zmizel, aby se ten či další den nějaký ten pes chytil, vzal si potravu, většinou asi granule nebo něco podobného, a majitelům pošel. Je to opravdu hanebné, vždyť dospělí nejsou malé děti a hlavně bychom neměli být zákeřní vůči člověku, národu, ale i zvířatům. Já osobně mám doma jednoho zrzavého kocourka a díky tomuto výstražnému upozornění si na něho dávám větší pozor, byť jsem v Čechách jižních – takoví lidé se naskytnou všude po světě a nejen v Evropě jsou zlí, závistiví a kriminální lidé.
Vím, mluvím obsáhle, skončím to, ale když se do pastí vrhnou i děti a začnou si olizovat ruce nebo si to dokonce přitáhnou domů, tak to je opravdu vrchol. Další rozdělení bych chápal asi takto: když máme pejska a pojde nám právě díky travičům zvířat, je nám to moc líto, ale za druhé bych taky rád podotknul a to velice důrazně, že pokud se něco stane nebohému tvorečkovi zvanému nový člověk či též malé dítě, to už je pak velmi tragické.
Milí lidé, pozastavte traviče a vůbec všechny zlodějské výplody přírody jako jsou nějací lidé tohoto rázu, CHRAŇME SVÉ DĚTI A ZVÍŘÁTKA a hlavně , jako na konci této rozhlasové zprávy, dejme travičům alespoň osm let vězení, kam tito lidé PATŘÍ.