Dog frisbee
Jak začít
Nejdůležitější je výběr správného disku, aby vyhovoval jak vám, tak především vašemu psíkovi. Látkové disky se většinou psíkům líbí, ale obtížně se házejí a jejich letové vlastnosti nejsou úplně ideální. V současné době jsou nejoblíbenější disky vyrobené z měkkého plastu, které psíkům neublíží a přitom výborně létají a výborně se hází. Jsou vyráběny ve dvou velikostech – pro kerníky jasně doporučuji tu nejmenší, kdy má disk průměr kolem 16 cm. Tyto disky si lze objednat v internetovém obchodě: http://shop.discdogfreaks.com.
Již s malým štěňátkem lze udělat s diskem hodně práce – především upevňovat jeho zájem o tuto hračku, a pomocí hodu zvaném „roller“, při kterém se disk jen kutálí po zemi, učit štěňátko za ním rychle běhat a nosit ho zpátky. Totéž však platí i pro dospělého psa, se kterým začínáte. Nemá smysl mu disk hned házet – pejsek se musí nejprve s diskem seznámit a seznámit se s jeho pohybem na zemi. Pak, až ho poprvé hodíte do vzduchu, snáze pochopí, že to je pořád ten samý disk jen s tím rozdílem, že teď ho může chytit i v letu a je za to naopak moc pochválen. Obavy, že vám pak pejsek nebude disk chytat ze vzduchu, když mu ho budete nejprve jen kutálet, jsou nesmyslné – pokud tohle bude dělat, stala se chyba někde jinde. Nikam nespěchejte a disky nejprve házejte jen pár metrů od sebe do výše kerníkovy tlamičky a za každý i jen nesmělý pokus jej bouřlivě pochvalte.
Jak už jsem nastínila výše, samotnému házení disku se musí naučit i sám člověk. Je velká škoda, když pak vidíte moc šikovného psa s psovodem, který mu svými hody celkový výkon výrazně kazí... přitom tohle je jen o člověku a o jeho pohodlnosti každý večer na čtvrt hodinky vyrazit bez psa ven a tam hody nacvičovat. Každému vyhovuje trochu jiný styl házení a může trvat i půl roku než na něj přijde. Jakmile se mu to však povede, má z poloviny vyhráno. Než tedy začnete házení poprvé cvičit se svým kerníkem, naučte se disk házet vy sami. Právě na tomhle lze hodně získat i ztratit – špatnou technikou hodu učíte psa zlozvykům, které se mnohdy dají jen těžko odstranit.
zdroj.
Disciplíny
Soutěží se v několika disciplínách.
Nejčastější jsou: Minidistance, Freestyle, long distance a the QUADRUPED
1) MINIDISTANCE
Soutěží se na obdélníku kde jsou vyznačeny vzdálenosti 10, 20, 30, 40 a 50 m. V časovém limitu musíte nasbírat co nejvíce bodů, které se počítají podle toho, kde pes chytí disk.
do 10 m = 0
10 - 20 m = 1 bod
20 - 30 m = 2 body
30 - 40 m = 3 body
40 - 50 m = 4 body
Platné jsou pouze disky, které pes chytí ve vzduchu. Pokud pes chytí disk ve výskoku získává 0,5 bodu
Soutěží se 90 - 120 sekund.
2) FREESTYLE
Nejoblíbenější disciplína dogfrisbee. Psovod se psem předvádí co nejvíce hodů a triků, dle vlastní fantazie. Přihlíží se na provedení, ohlasu diváků a hlavně na zdraví psů (za nebezpečné triky pro psa je penalizace nebo diskvalifikace).
Sestava by měla trvat 2 minuty, je doprovázena hudbou a k dispozici máte 10 disků.
Psovod a pes by měl ve své sestavě předvést:
2 různé overy = pes přeskakuje přes tělo
2 různé vaulty = pes se odráží od těla
multiple trik = tři rychle hozené hody za sebou
dog catch = chycení psa ve vzduchu
team movement = secvičený prvek
passing = 2 triky, při kterých pes běží těsně kolem hráče
zig - zag = 3 hody střídavě vlevo a vpravo
3) LONGDISTANCE
Soutěř o nejdelší hod. Počítají se pouze disky chycené ve vzduchu a máte tři pokusy.
4) THE QUADRUPED
Vyřazovací boj v longdistance.
Ůčastní se 4 týmy ve třech vyřazovacích kolech. V každém kole má tým (psovod a pes) tři hody, ze kterých se počítá jen ten nejdelší. V každém kole jeden tým vypadne a ve finálním kole jsou jen dva týmy. Ty se v hodech střídají.
5) TIME TRIAL
V této soutěži je úkolem psíka chytit v určité minimální vzdálenosti a přinést psovodovi postupně dva disky. Komu se to povede v nejkratším čase, vyhrává.
Co je to "DOGFRISBEE"?
Tento sport vznikl v sedmdesátých letech v USA, kde je také nejvíce rozšířen. Jde samozřejmě o odnož běžného frisbee - házení si speciálním diskem, při dogfrisbee ale spolupracuje tým - psovod & pes. I v samotném dogfrisbee se vyvinulo několik disciplín - freestyle, toss&fatch, longdistance. Jelikož existuje na světě několik organizací, které pořádají soutěže, liší se drobně i jejich pravidla. Pro představu jejich zjednodušené znění:
Freestyle
Tým - člověk a pes během 2 minut předvádí naučenou sestavu různých triků. Tým má k dispozici až 10 disků. Hodnotí se z několika hledisek, proto jsou přítomni 4 rozhodčí.
1. Pes - zaujetí psa, schopnost aportování, fyzická dovednost a dovednost chytání disků
2. Hráč - využití hrací plochy, rozmanitost hodů, schopnost "organizace disků" - plynulé sbírání disků
3. Tým - měl by předvést: 2 různé overy - triky, kdy pes přeskakuje přes tělo,
2 různé vaulty - triky, kdy se pes odráží z těla
multiple trik, který se skládá ze tří po sobě rychle jdoucích hodů
dog catch - chycení psa ve vzduchu
team movement - secvičený prvek - např. otočka psa a hráče ve výskoku
passing - dva triky, při kterých pes probíhá těsně kolem hráče
zig-zag - 3 hody, kdy pes chytá disk střídavě vlevo a vpravo
4. Catch ratio - poměr chycených a hozených disků
Minidistance (Toss&Fatch)
Tým má k dispozici pouze jeden disk. Hřiště o délce 40 yardů je rozdělené po 10 yardech. Hráč hází z jedné strany, pes musí chytit letící disk. Pokud ho chytí za hranicí 10 yardů má 1 bod, 20 yardů - 2 body... Za chycení ve výskoku je 0,5 bodů prémie. Tým má 90 sekund, aby nasbíral co nejvíce bodů, počítá se 5 nejlepších pokusů. Maximum je tedy 22,5 bodů.
Konečný výsledek hlavních závodů v dogfrisbee vznikne součtem bodů ze 2 kol freestylu a jednoho kola minidstance
Longdistance
Probíhá samostatně a narozdíl od minidistance pes smí překročit startovní čáru až po vyhození disku. Počítá se jen pokus, kdy pes chytne disk ze vzduchu a ve vyměřené výseči. Každý tým má 3 pokusy. Kvalifikace probíhá bez psů, počítá se pouze délka.
Pokud vám ale tyto pravidla připadají příliš složitá, věřte, že jsou jen pro ty, kdo mají alespoň trochu soutěživého ducha. Podstata dogfrisbee totiž spočívá především v radosti ze hry s vaším psem, což je největší přednosti dogfrisbee. Nemusíte chodit na žádný cvičák, ani shánět drahé vybavení. Úplně postačí jeden či více disků a kousek travnatého plácku v parku… Jedinou podmínkou z psí strany je velká chuť aportovat.
Belgičtí a především australští ovčáci patří společně s border koliemi k nejúspěšnějším plemenům v dogfrisbee a to především díky svému temperamentu, stavbě těla a chuti spolupracovat se psovodem. V dogfrisbee ale nejsou výjimkou ani terieři, lovecká plemena, chrti a samozřejmě kříženci.
Jelikož se při dogfrisbee nacvičují různé prvky, při kterých pes skáče, často s odrazem z těla psovoda, je nutné dávat pozor na zdraví psů. Ti by měli při skocích vždy dopadat bezpečně na všechny čtyři nohy. Pozor je potřeba dát i na použité disky. Většina běžně dostupných disků na českém trhu se totiž ke hře se psem vůbec nehodí a může mu způsobit zranění. Disk pro psy měl být vyroben z plastu, který po skousnutí nepraská, neměl by být příliš těžký (100-150g) a v případě poškození by se měl buď zabrousit brusným papírem nebo vyměnit…
Ještě než ale začnete házet disky svému psovi, měli byste si hody natrénovat vy sami. Stejně důležité, jako aby pes aportoval, je to, aby psovod dobře házel.Bez přesných hodů nesvede nic ani ten nejlepší pes. Proto kdo chce začít s d