Důkaz- Co vlastně cítím k L?
Důkaz-Co vlastně cítím k L?
Když ráno otevřu své oči, ihned mi pohled padne na L, který sedí naproti mně v křesle a zase se cpe dortem s jahodami. Uchechtnu se a pořádně potáhnu.
„Už jsi vzhůru.“ Konstatuje Ryuzaki a odloží talíř na stůl, poté si mezi prsty vezme hrnek a naháže tam 6 kostek cukru- už je ani nemusím počítat, vždy jich tam dává stejný počet. Otřepu se, při představě toho, jak to musí chutnat.
„Hm, jo jsem.“ Zamručím, ale nejraději bych pořád spal. To si ta nespavost vybírá už svou daň. Rychle si protřu oči a sednu si. Před sebou mám také hrnek- obezřetně si ho prohlédnu „Nesladil jsi to, že ne?“ optám se pro jistotu nedůvěřivě.
Zasměje se a zavrtí hlavou „Ale jestli chceš.“ Prohlásí a vezme si do prstů dva cukry. Rychle zavrtím hlavou a raději si ho vezmu do ruky- je ještě horký, musel se vařit nedávno. On na to pokrčí rameny a oba cukry si strčí do pusy.
„Proč vlastně pořád jíš tolik sladkého, L?“ nechápu to. Znova pokrčí rameny „Je to dobré a dobře se mi při tom přemýšlí. Když nyní vyšetřuji případ Kiry, tak toho jím více. Je to zajímavý případ, ale pořád si mi neřekl: jak vlastně vraždíš.“ Pohlédne na mě příkrým a přesto zvědavým pohledem.
Zase! Copak si nikdy nedá pokoj?! Zeptám se v duchu podrážděně, už mě to ani tolik nevytáčí, asi si začínám zvykat- zasměji se a on se na mě nechápavě podívá. To bych raději neměl dělat… „Jak ti na to můžu odpovědět, když já Kira nejsem.“ Zeptám se klidně také otázkou, jako on před pár dny.
„Stejně ti pořád nevěřím. Jsem si téměř jistý, že jsi to ty Raito.“ Řekne na to. Proč mám chuť po něm skočit a…
…A zařvat mu do obličeje, že já to nejsem?! Měl bych rychle začít povídat o něčem jiném, abych náhodou něco neřekl, co vědět ani nemám, ale, nebylo by to nápadné? Nejlepší bude v tuto chvíli, když budu zticha- tím nemůžu nic pokazit- snad…
„Proč nic neříkáš, vždy jsi mi to vyvrátil a teď mlčíš.“ Zase ten pohled! Ten- kterým mě provrtával celé dny…Tak ty si chceš zase hrát, L, co?! Pohodlně se opřu o pohovku a lehce zakloním hlavu, vystavujíc na slunce z okna mou šíji. Okamžitě vidím, jak na ni sklouzl jeho pohled a odrazil se tam záblesk touhy. Tak ty mě chceš jo? L…
„Protože jsem ti řekl před tím, že to já nejsem. Ale jestli mi nevěříš…“ nechám nevyřčeno, ale sám nevím, co jinak. Svými prsty si rozepnu pár prvních knoflíků u pyžama a odhalím tím část mé hrudi…
Už včera jsem si uvědomil, že po něm toužím, nebo alespoň po jeho těle, tak proč toho teď nevyužít? Lehce přivřu oči k sobě a pozoruji ho, co udělá, protože co dělám já je jen čisté svádění. Usměji se, když vidím jeho oči, které po mě doslova jedou. Právě teď se cítím, jako ta největší jahoda na dortu a on si mě mlsně prohlíží… Jsem paranoidní….
Poposednu si na místě a při tom dám lehce nohy od sebe. Tak, co uděláš L, hm? Znova se na něj otočím a prohlédnu si ho od zdola nahoru, kde se zastavím na jeho očích, které mě pozorují. Určitě už ví, o co se snažím, nebo alespoň co dělám, přesto se nepohne.
„Nevěřím, ale…“ zašeptá a pomalým krokem jde ke mně. Vzhlédnu k němu a opět lehce přivřu oči, čímž si žádám o polibek. Nakloní se ke mně až se naše rty o sebe otřou. „…chci tě.“ Dokončí a já nevím jestli to je jen pro teď, nebo mi nevěří a chce mě v týmu.
Přestanu o tom přemýšlet a pohnu se k němu až se naše rty střetnou znova- tentokrát však už v opravdovém polibku… Cítím jeho jazyk na svém spodním rtu a bez váhání otevřu ústa v němém pozvání. Toho využije a už cítím jak mi jím jede po zubech až k mému jazyku, kterého se dotkne a pobízí ho k aktivitě. V tu chvíli se i já odhodlám a pořádně si začnu polibek užívat…
Má krev se rozproudí a Ryuzakiho stáhnu zpět na pohovku, tak, že nyní jsem nad ním a určuji všemu průběh. Líbáme se dlouho a nemůžeme přestat. Mé ruce se rozběhnou po jeho těle a ty jeho se mi zapletou do vlasů.
A ani přestat nechci- uvědomuji si, když se nořím do těch jeho úst. Svými boky se pohnu proti němu a s potěšením zjišťuji, že je na tom stejně jako já. Začínám se o něj třít ještě víc a on se po chvíli přidá. Cítím, jak se mé vzrušení ještě zvýší a víc nevydržím, tak nás pomalu zklidním, ale dál se věnuji jeho ústům, po kterých nyní zoufale toužím….
Trochu se od něj oddálím a pohlédnu do těch zastřených očí. „Měl bys jít domů Raito.“ Řekne, ale vidím mu na očích, že mě jenom provokuje. Chce mě v tuhle chvíli stejně jako já jeho a nechce přestat stejně jako nechci přestat já. Nadzvednu se na rukou, které dám podél jeho hlavy a ušklíbnu se. Proč toho nevyužít? „To bych asi měl, ale…co když se mi nechce?“ zeptám se a oddálím se ještě více.
Vidím v těch očích, jak mě žádá, abych ho opět políbil, vidím tu jeho touhu, když se pokusí znova dotknout boky těch mých. Pomalu se zvednu a jemu unikne trochu zoufalý sten. „Ještě před chvílí jsi chtěl, abych šel domů a teď tu sténáš.“ Pohlédnu na něj a trochu si stáhnu dolu kousek ze spodního dílu pyžama, jen tak aby byli vidět světlé chloupky jdoucí až k mému zahalenému rozkroku. Vidím, jak jím projede touha, když to vidí, ale já víc neudělám. Co uděláš ty, L?
Podívá se na mě zezdola a olízne si smyslně rty. Sakra- to mě tak dobře zná? Zeptám se v duchu, když se mi krev opět rozproudí po těle. „Ale ty nechceš odejít.“ Praví, když uslyší můj zrychlený dech, po tom co vykonal sám.
„To nechci.“ Potvrdím, rozepnu si zbylé knoflíky horního dílu pyžama a nechám ho sklouznout až dolu. V tu chvíli, jak ucítím zimu, se zachvěji. Teď se postaví i Ryuzaki a obejde mě. Zezadu se mi přitiskne na záda a kousne mě do ramene.
„Lehni si,“ zašeptá mi do ucha a já tak udělám, i když si nerad nechávám poroučet. Usměje se a sedne si na mě obkročmo. Rukou mi přejede přes hrudník a zastaví se až u lemu mých kalhot. Sám si sundá tričko a začne hýbat boky, jako já před tím na něm. Ihned ucítím, jak mé mužství nabíhá a sám cítím to jeho, které mi na něj tlačí. Zasténám…
Nechci si připustit, že bych začal a byl závislý na sexu s ním, ale je opravdu dobrý. Lehne si na mě a ten dotyk těla na tělo mě ještě více rozžhaví. Znova zasténám a přitáhnu si jeho hlavu k polibku, který neodmítne. „Ryuzaki“ zasténám mu do úst a ani si to neuvědomuji. Podívá se na mě a usměje se, jak jen to je v tu chvíli možné…
Když tak na mě leží, začínám mýt myšlenky na to, jaké by to bylo, kdyby byl teď on ten dominantní. Bylo by to ještě lepší a nebo právě na opak. Chtěl bych to zkusit ale bojím se… Ale jemu se to líbilo, proč by se to nemělo líbit mě. A vím to vůbec určitě, že se mu to líbilo? Zahlodá mě červík pochybností, ale jakmile si vzpomenu na jeho semeno stékající mi po ruce, ihned si řeknu, že ano…
„Ryuzaki,“ zasténám znova víc nahlas a upoutám tím jeho pozornost. Pohlédne na mě, ale boky nepřestane narážet do těch mých- nevadí mi to. „Co takhle si vyměnit role?“ usměji se šelmovsky a převrátím na břicho, přičemž do vzduchu trochu zdvihnu své pozadí. Chvíli na mě nechápavě hledí, ale pak jako by si uvědomil, co chci, se mu oči rozšíří dokořán.
Teď začínám mýt pochybnosti s tím, co chci, ale za chvíli cítím jeho ruce jedoucí přes má záda až pod kalhoty, k mému vstupu, kde se zastaví a jemně to tam mnou. Zasténám- je to opravdu dobrý, až moc.
„Opravdu to chceš?“ zavrní mi do ucha- tento tón hlasu jsem od něj nikdy neslyšel, ale o tom teď nepřemýšlím, jen se pohnu proti tomu prstu. Asi to nečekal a tak jeden článek zajel až dovnitř. Ihned ruku odendal zase pryč a kousl mě do ucha od kterého jel jazykem po šíji až k ramenům. Zdá se, že aktivní role se mu zamlouvá- pomyslím si, když cítím jak pomalu a laškovitě postupuje.
Po chvíli mi stáhne kalhoty dolu, a jazykem ihned začne dokončovat tu čáru, která se linula od krku. Jede jím až k mému vstupu do kterého pronikne. Jeho ruka v tu chvíli uchopí můj penis a začne ho zpracovávat. Po chvíli přestane, když ze mě vyteče kapička touhy, kterou vezme do prstů, mezi kterými ji rozmaže, a následně jeden z nich začne strkat do mého vstupu.
Zasténám a prohnu se, přičemž svaly kolem něho stáhnu- tohle bolí. Přejde k mému uchu, do kterého zasyčí „Sssch, uklidni se. Takhle to bude bolet…“ jeho hlas mě uklidňuje a já se mu poddám. Pochvíli do mě zajede ten prst celý, načež ho ihned vytáhne zpět a znova zasune. To ještě párkrát udělá a já začnu sténat. Tohle je snad ještě lepší, než když mu to dělám já..
Vyndá ten prst a za chvíli do mě začne pronikat dvěma. Jde to trochu ztěží a bolí to, sice už ne tolik, ale ano. Začne mě znova hladit po celém těle a já přestanu vnímat tu bolest. Pouze ten krásný pocit mě zaplaví a já se začnu proti nim pohybovat ve snaze dostat toho ještě více.
Uklidní mé boky a prsty vyndá, čímž ze mě vymámí zklamaný sten. Místo toho se o mě začne otírat svým mužstvím a já znova roztouženě zasténám „Chci tě…“
Na víc už nečeká a pomalu do mě začne pronikat svým penisem, přičemž mi zarývá nehty do boků, asi ve snaze uklidnit se. Je to úžasný pocit a proto se proti němu přirazím, až uslyším jeho zaskočený hlas.
To mě přinutí pokračovat, ale on zklidní mé pohyby a začne se sám ve mně pohybovat. Přiráží se pořád rychleji a prudčeji, vezme můj penis do ruky a začne ho systematicky mačkat zároveň se svými přírazy. Slyším jeho vzdechy a sám se k němu přidám. Teď existujeme jenom my dva a naše vzrušení.
Naposledy vykřiknu, když se do mě začne lít horká tekutina a sám se udělám, až jeho ruku potřísní má bílá tekutina. Vystoupí ze mě a lehne si na pohovku vedle mě. Podívám se na něj, on si tu ruku přiloží k ústům a následně si olízne jeden prst. Mé srdce se znova rozbuší a já se k němu nahnu a vášnivě ho políbím. Cítím slanost a zároveň sladkost jeho úst.
Odtrhnu se a lehnu si na záda vedle něj. Zhluboka oddechuji po předešlým milováním, zavřu oči a znova je otevřu. „Asi se pujdu umýt.“ Prohodím a zvednu se. On mě doprovází pohledem až ke koupelně- úplně ho cítím.
Rychle se opláchnu a vylézám ven, když vejde taky. Usměje se na mě a znova pustí sprchu, ale tentokrát je to on, kdo se myje. Dívám se na jeho křivky za závěsem a hned zatřepu hlavou. Jdu pryč…
V pokoji si posbírám své věci a obléknu se- budu muset už jít.
Ze dveří vyjde L, už také oblečený ve svých džínech a bílém triku. Pohlédne na mě „Už jdeš Raito?“ zeptá se. Přikývnu „Už musím jít, aby si rodiče nedělali starosti.“ Odpovím nepřítomně. Proč se mi odtud, ale vůbec nechce? Ptám se v duchu sebe.
„Tak na další poradě.“ Rozloučím se kývnutím hlavy a jdu ke dveřím. „Jo, ale já na to stejně příjdu…“ slyším ještě, než za mnou zavře. Pousměji se: Tak na to ty nepřijdeš…Ne, pokud nebudeš znát alespoň část pravdy…
„Raito!“ Zavolá někdo a když se otočím vidím svou mladší sestru.
„Shimai-chan, co tu děláš?“ zeptám se obezřetně, protože zrovna vycházím z hotelu. Vidím jak se zarazí. „No, jdu právě od kamarádky.“ Usměje se na mě. „Pomůžeš mi dneska zase s úkolem?“ zeptá se hned a já protočím oči nahoru „Zase něco nechápeš a nebo jsi jen líná?“ prohlédnu si jí, až se začervená. „Ale, když ono mě to nebavííí“ protáhne.
„Ale měla bys sis to dělat sama.“ Namítnu takovým hlasem, že už je to uzavřeno, ale jak znám svou sestru tak- „Prosíííím.“ Začne. Povzdychnu si- copak nechápe, že i já mám něco na práci?! Když musím být nejlepším studentem, tak se na to taky musím učit… A potom ještě psát do deníku a mluvit s Ryuukem…
„Dobře.“ Řeknu pomalu, alespoň jí potom budu mít z krku a nebude mě rušit. „Díky, Raito!“ rozzáří se, div na mě neskočí. „Ale příště si to uděláš sama!“ povím jí přísně a vidím jak jí poklesl úsměv. „Ale-„ snaží se namítnout, ale k tomu jí já nedám příležitost: „Žádné ale…Musíš se taky něco naučit sama…“ prohodím.
Uraženě ode mě odvrátí tvář, ale jde pořád se mnou. Povzdychnu si, ale nevím jestli štěstím, že mě víc neotravuje a nebo tím, jaká je… Začnu si pískat…
„Raito?“ opatrně se zeptá, otočím se na ní a pobídnu ať pokračuje. „Jsi divný.“ Řekne hned na to a zvláštně si mě prohlédne. Nadzvednu obočí. „No, nikdy si nepískáš…Ani nic takového…Co se stalo?“ zeptá se zvědavě.
Zastavím se a zapřemýšlím ‚Já si pískám? Ani o tom nevím, to je divné. Je pravda, že tohle nikdy nedělám…Může za to L?‘ z přemýšlení mě vytrhne její ruka, kterou mi máchne před obličejem. Podívám se na ní, ve tváři má široký úsměv „Že by se nám Raito zamiloval?“ zeptá se a hned „Kdo je to? Je hezká?..“ začne vyjmenovávat další věci o tom jaká je…
„Ne, nejsem zamilovaný!“ odpovím naštvaně a ona se zasměje „Jsi!“ poví přesvědčeně. „Jinak by sis nezpíval a nebyl jsi tak divný!“ Ne, já nejsem zamilovaný… To ne, nejde to… „To se ti jen zdá…“ odbudu ji mávnutím ruky, ale ona začne ihned dorážet dál „Jsi a já to povím mámě! Bude ráda, že už jsi si někoho našel!“ poví šťastně a usměje se. „Tak co, jaká je?“
„Shimai-chan!“ zavrčím výhružně, čemuž se zase zasměje. „No taaaak, já to nikomu neřeknu. Tak kdo to je?“ dychtivě na mě pohlédne. Copak jí můžu říct, že už pár dní spím s Ryuzakim?! Ne, raději budu zapírat. „Nikoho nemám! Musím teď myslet na učení a vztah by mě zpomaloval.“ Vysvětlím jí. Znova se uraženě odvrátí „Stejně ti nevěřím. Však se jednou prořekneš!“ zasměje se.
Jak může mít tak rychlé střídání nálad? Ptám se v duchu. Jednou je smutná, hned na to veselá, pak by mě nejraději umlátila tou taškou co si nosí…Nechápu ji, copak nezná nějaké důležité věci?!
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptá se mě po chvíli mlčení „Že už myslíš zase na ni?!“ nenechá toho. Povzdychnu si- co mám dělat? Už abych se jí zbavil, ale domů je to ještě dobrých deset minut. „Nemyslím na ni. Nikoho nemám!“podívám se na ní, ale ta se jen usmívá a myslí si své.
„No taaak Raito! Ty ses zamiloval a ani vlastní sestře nic neřekneš!“ vyčítá mi. Usměji se, jde na to chytře- budu si myslet, že se jí dost nevěnuji a vše jí vyklopím…Ale to ne sestro, to se nestane. „Kdybych ti řekl, že někoho opravdu mám. Přestala by jsi mě otravovat?“ zeptám se a doufám, že to bude mít ten efekt, který by to mělo mít.
Pohlédnu na ní a vidím jak se naštvaně otáčí zase pryč. „Když mi to nechceš říct, tak neříkej…Ale nebudeš vědět to, co já!“ rozzáří se. Tak teď na to jde přes vydírání- řekni a řeknu… Tak to ne.
„Tak jo- je taková krásnááá a černovlasááá“ jakoby se zamyslím a přitom si dám ruku pod tvář „Taky je velice inteligentní a miláááá…a je to…chlap.“ Zakončím a ona se rozesměje. „Raito! Ty vtipy přeci neděláš, ale tohle je dobrý- vážně jsi jiný.“ Vypraví ze sebe, jen co se dosměje…
Jo, kdyby jen věděla, že to celé je pravda. „No vážně!“ pohlédnu na ní a dám si ruce za hlavu, přitom zavřu oči „Víš, je vážně moc hezký, má černé vlasy, jako uhel…“ zasměji se taky… Má sestra mě pobaveně pozoruje.
„Raito.“ Ozve se za námi- ten hlas znám! Pomalu dám ruce dolu a otočím se na. „Ryuzaki? Co tu děláš?“ zeptám se zaskočeně a sestra se zase rozesměje.
„Nikdy bych neřekl, že budeš na kluky“ poví s úsměvem L, zatnu ruce v pěst a otočím se na smějící se sestru. „Co je?“ zeptám se jí, když nemůže přestat. Ona roztřeseně ukáže na Ryuzakiho „Vypadá přesně jako ten o kom jsi mluvil!“ znova se začne smát a já chtě nechtě zrudnu. „Shimai-chan!“ zavrčím na ní.
L, to celé pobaveně sleduje, pak ke mně přistoupí a podá mi do rukou tašku, kterou jsem si tam zapomněl „Díky“ řeknu, po té co nahlédnu dovnitř- pyžamo- úplně jsem na něj zapomněl. „Za nic.“ Řekne a beze slova se otočí a odejde.
Pohlédnu na sestru, která se na mě dívá a dusí v sobě další smích. „Tak to jsem nevěděla, že až takhle Raito…“ zavrtí hlavou a zase se rozesměje. Zavrtím hlavou a jdu dál po cestě domu. „Héj, počkej Raito! Já to tak nemyslela. Gokmen.“ Omluví se, když mě dohoní. Ale já se na ní nezlobím, to bude spíš tím, že to je asi pravda- to že jsem se do L zamiloval. Budu si o tom muset ještě popřemýšlet, protože, to přeci nejde!
„To nic shimai-chan, jen jsem se zamyslel.“ Povím jí omluvně. „Jasně, a kdo byl ten kluk?“ zeptá se zvědavě- tak to ne! Ne, uvědomím si, když pocítím trochu žárlivosti v tom, jak se mě na to zeptala. „Nikdo, kdo by tě musel zajímat!“ odseknu a hned toho lituji- tohle jsem neměl. Sestra se ode mě zase otočí pryč „Tak to neříkej!“ taky odsekne, ale pod tónina jejího hlasu zněla smutně. „Promiň“ sklopím hlavu.- Tohle opravdu nejsem já! Změnil mě L? Změnil jsem se já, když jsem k němu začal něco cítit? Změnil jsem se vůbec já?!
Asi ano, ale…Je to dobře nebo špatně?!
Komentáře
Přehled komentářů
EXTÁZE! >:-D
wau
(Callie, 19. 2. 2009 18:08)klááááááááááása... ja pstě nemam slov... a víc psat nebudu bo du číst další
super
(T!na-chan, 18. 12. 2008 21:54)Další krásný díl!! A to jak si vymenili role bylo skvělí
hna hna
(Angela, 3. 8. 2008 22:15)Takovej provárekxDDD a copak by si sestřička měla dělat samaXDDD (sry, mám takú náladu...XDD)
...
(Kagome/Kurama, 22. 4. 2008 16:26)Páni, já bych nejraději nepsala komentáře a šla na další kapitoly, ale to se nedělá, nenene...Takže je to čím dál lepší, hlavně tedy ta výměna rolí, to mě nadchlo...;)
ty vole... supr!
(leiro, 4. 4. 2009 14:28)