Noc kostelů
30. 5. 2009
Není to tak dávno, řekla bych, určitě dva měsíce zpátky, kdy jsme s Tomem šli kolem kostela sv. Jakuba a já pronesla: "Hele, kostel sv. Jakuba." Na to mi zlatík odvětil, zda je mou povinností znát všechny brněnské kostely. Má odpověď?
"Ne, ale když jsem v cizím městě, ráda vím, kam si můžu zajít.A mimo to, chodíme kolem toho denně, tak proč nevědět, kolem čeho chodíme?"
Proto jsem s nadšením uvítala první ročník této báječné akce, co se kdysi zrodila v Rakousku a doufám, že se po prvním, troufám se říct, že úspěšném ročníku uchytí i u nás.
Noc kostelů, co si pod tím představit?
Mezi Brňáky a Pražáky je již známa akce "Muzejní noc". Noc kostelů byla podobná, s tím rozdílem, že se soustředila na poněkud odlišné hodnoty.
Od šesti večer až do půlnoci bylo otevřeno 14 brněnských kostelů, v nich různorodá nabídka programů počínaje komentovanými prohlídkami a různorodými koncerty konče.
Byli bychom blázni, kdybychom si tuto skvělou akci nechali ujít. :-)
Sešli jsme se na hlaváku v plném počtu čtyř lidí (Fí s Honzou, Tom a já :-) a vyrazili jsme ke kostelu sv. Jakuba, kde se všechno začínalo. Již když jsme přicházeli, tak se všude rozezněly zvony.
(Nechápu, jak někoho zvuk zvonů může rozčilovat. Jakub zněl krásně, srdíčko mi jásalo. :-)
"Ne, ale když jsem v cizím městě, ráda vím, kam si můžu zajít.A mimo to, chodíme kolem toho denně, tak proč nevědět, kolem čeho chodíme?"
Proto jsem s nadšením uvítala první ročník této báječné akce, co se kdysi zrodila v Rakousku a doufám, že se po prvním, troufám se říct, že úspěšném ročníku uchytí i u nás.
Noc kostelů, co si pod tím představit?
Mezi Brňáky a Pražáky je již známa akce "Muzejní noc". Noc kostelů byla podobná, s tím rozdílem, že se soustředila na poněkud odlišné hodnoty.
Od šesti večer až do půlnoci bylo otevřeno 14 brněnských kostelů, v nich různorodá nabídka programů počínaje komentovanými prohlídkami a různorodými koncerty konče.
Byli bychom blázni, kdybychom si tuto skvělou akci nechali ujít. :-)
Sešli jsme se na hlaváku v plném počtu čtyř lidí (Fí s Honzou, Tom a já :-) a vyrazili jsme ke kostelu sv. Jakuba, kde se všechno začínalo. Již když jsme přicházeli, tak se všude rozezněly zvony.
(Nechápu, jak někoho zvuk zvonů může rozčilovat. Jakub zněl krásně, srdíčko mi jásalo. :-)
Kostel sv. Jakuba, tady vše začalo :-)
Na zelňáku jsme pošťuchovaly s Fí kluky, Fí s Honzou zdlábli housky (ještě, že je Tom koupil :-) a šlo se zpátky na hlavák.
Tam jsme se rozloučili. :-)
My s Tomem jsme pak, hledaje teplé místečko, paradoxně zapadli zpátky do Červeného kostela. Bylo tam večer hezky. Takové přítmí, krásná atmosféra, jen tak si na chvilku posedět, zahřát se, v tichu rozjímat nad svými starostmi a myšlenkami. :-)
Hezká akce to byla. Jak jsem říkala, taková milá a hlavně potřebná.
Přece jen, v dnešní době shonu a honu za nesmysly, není nadto si udělat večer pln kultury, která v dnešní době trochu upadá. A to nemyslím jen duchovní věci. Protože přece jen, i kostely, které v Brně bereme možná jen jako něco, kolem čeho projíždíme, jsou součástí bohaté kultury města a mají co nabídnout. :-)
(Zdroj fotek: bratříček Google (doufám, že mě jejich autoři nebudou v noci strašit) :-)
Fíin komentík:
Pěkně jsi to napsala, děkuji, já to jdu rozeslat všem, kteří se mne ptají, jak bylo ) jj, o tom, co z svatého je Michal, jsem se bavily, já jiného, než archanděla Michaela neznám, ale Kájin tatínek má chytrou knížku A co se té prezentace týče, pánové z toho měli druhé vánoce, ano, opravdu tam používali Windows, když řekli: Co dělaj widle v kostele:, hledala jsem čerta s vidlemi :D Nu, s tím čajem to taky byla dobrá sranda, celou dobu jsme s Káj byly v tričku (kluci v bundách) a nám bylo teplo, pak jsme si šli pro ten teplej čaj a s Kájou jsem začaly cvakat zubama, ona se s tím vyrovnala, já ale fakt drkotala tak, že jsem nemohla mluvit, nepomohlo zabalení do bundy, nepomohlo nic, jen se zbavit čaje a jít se projít (ještě nutno podotknout, že v tom tričku jsem lízala zmrzlinu, a pořád v pohodě, ale ten horký čaj mne zmrazil) pejsek z Japonska http://en.wikipedia.org/wiki/Akita_inu
U Jakuba jsme si nenechali ujít prohlídku věže. Kdy se vám poštěstí dostat se do takových výšin a zrovna v kostele. V kostele sv. Jakuba vedou do věže dvě točitá schodiště (přiznám se, že po několika minutách se vám tak trochu začne motat hlava :-), končící na jakési dřevěné půdě. Prachu plno, krásné vůně ovšem taky. Až se nám z toho klepala kolena (dobře, nevím, jak Fí s Honzou, ale nám s Tomem určitě), když jsme se po tom dřevě procházeli, uvědomujíce si, že pod námi je ten vysoký prostor kostela :-). Fjuuu, venku se z mrholení stal liják a byl zážitek poslouchat, jak déšť buší do střechy kostela. Doslova: buch buch buch!
Mohli jsme si i prohlédnout úžasný zvon (no, ještě, že mají zvony perfektně zavěšené, taková krásná tíha, kdyby mi spadla na nohu, nevím, nevím, zda bych se na ni ještě postavila :-) a také vyhlédnout oknem ven. Pro představu, jak vysoko jsme byli, mrkněte na fotku, druhé okno shora. Výhled to byl parádní, líbil se mi.
Po návštěvě věže jsme si ještě jednou kousek schodiště vyšlapali na kúr. Varhany z dálky vypadaly moc hezky, dvoumanuálové a rejstříky měly po bocích, ale i kostel, ve kterém si obvykle připadám hrozně malá, díky gotické, vysoké klenbě, vypadal najednou z kúru menší a přiznám se, že i příjemnější. Chviličku jsme postáli, opření o zábradlí, ponořeni do svých myšlenek, pak jsme se rozloučili a vydali se do dalšího kostela.
Mohli jsme si i prohlédnout úžasný zvon (no, ještě, že mají zvony perfektně zavěšené, taková krásná tíha, kdyby mi spadla na nohu, nevím, nevím, zda bych se na ni ještě postavila :-) a také vyhlédnout oknem ven. Pro představu, jak vysoko jsme byli, mrkněte na fotku, druhé okno shora. Výhled to byl parádní, líbil se mi.
Po návštěvě věže jsme si ještě jednou kousek schodiště vyšlapali na kúr. Varhany z dálky vypadaly moc hezky, dvoumanuálové a rejstříky měly po bocích, ale i kostel, ve kterém si obvykle připadám hrozně malá, díky gotické, vysoké klenbě, vypadal najednou z kúru menší a přiznám se, že i příjemnější. Chviličku jsme postáli, opření o zábradlí, ponořeni do svých myšlenek, pak jsme se rozloučili a vydali se do dalšího kostela.
Kostel sv. Jakuba, jak ho vidíte po vstupu do kostela.
No nepřipadáte si jako trpaslíčci? :-)
No nepřipadáte si jako trpaslíčci? :-)
Naše další kroky směřovaly na Dominikánské náměstí, kde se nachází kostel sv. Michala.
Kostel sv. Michala
(Jelikož jsme nakonec mobilní internet nepoužili, jdu použít bratříčka Google nyní a zjistit něco o sv. Michalovi.
Ha, takže kostel je zasvěcen archandělovi Michaelovi, podle všeho, zde najdete nějaké informace: http://michael-archandel.navajo.cz/ A pokud si vzpomenu, jak budu doma, tak ještě pošťárám v takové bichličce o svatých :-)
U Michala jsme si vystáli frontu vedoucí na kúr, mezitím jsme si prohlíželi chrámovou loď, její výzdobu a mě osobně zaujal strop.
Konečně jsme se dočkali a dostali se na kúr. Úžasné varhany, jinak se to popsat nedá. Podle toho, jak měly "poukládané" rejstříky a podle designu podobného varhanům, co máme u nás v Třinci, jsem tipovala, že to jsou "Riegrovky". A nemýlila jsem se. V roce 1953 (snad se nepletu, pokud ano, tak možná v r. 1963) je krnovská firma Rieger- Kloss opravila. Čtyřmanuálové varhany, počet rejstříků už si nepamatuju. :-) Varhaník (opět můj soukromý tip) nám udělal mini přednášku o volných kombinacích, rejstřících, crescendu (ahaaaa, konečně jsem se dozvěděla, jakou funkci má ten točivý pedál, kterým občas neúmyslně zatočím během svého putování za varhany během kázání u nás doma *stydí se*, mezi námi, tento pedál jak již název crescendo napovídá, slouží k zesilování a tlumení hlasitosti varhan), dokonce nám pak i něco krásného zahrál.
Fí zaujalo zrcadlo, které bylo instalováno u varhan. To aby varhaník viděl na oltář, víme? :-)
Ještě chvilku jsme postávali na kúru, čekaje, až si má maličkost dočte něco o oněch varhanech (barokní varhanní skříň zhotovil Antonín Riga, heč :-) a pak jsme zas vyrazili o "kostel" dál. :-)
Ha, takže kostel je zasvěcen archandělovi Michaelovi, podle všeho, zde najdete nějaké informace: http://michael-archandel.navajo.cz/ A pokud si vzpomenu, jak budu doma, tak ještě pošťárám v takové bichličce o svatých :-)
U Michala jsme si vystáli frontu vedoucí na kúr, mezitím jsme si prohlíželi chrámovou loď, její výzdobu a mě osobně zaujal strop.
Konečně jsme se dočkali a dostali se na kúr. Úžasné varhany, jinak se to popsat nedá. Podle toho, jak měly "poukládané" rejstříky a podle designu podobného varhanům, co máme u nás v Třinci, jsem tipovala, že to jsou "Riegrovky". A nemýlila jsem se. V roce 1953 (snad se nepletu, pokud ano, tak možná v r. 1963) je krnovská firma Rieger- Kloss opravila. Čtyřmanuálové varhany, počet rejstříků už si nepamatuju. :-) Varhaník (opět můj soukromý tip) nám udělal mini přednášku o volných kombinacích, rejstřících, crescendu (ahaaaa, konečně jsem se dozvěděla, jakou funkci má ten točivý pedál, kterým občas neúmyslně zatočím během svého putování za varhany během kázání u nás doma *stydí se*, mezi námi, tento pedál jak již název crescendo napovídá, slouží k zesilování a tlumení hlasitosti varhan), dokonce nám pak i něco krásného zahrál.
Fí zaujalo zrcadlo, které bylo instalováno u varhan. To aby varhaník viděl na oltář, víme? :-)
Ještě chvilku jsme postávali na kúru, čekaje, až si má maličkost dočte něco o oněch varhanech (barokní varhanní skříň zhotovil Antonín Riga, heč :-) a pak jsme zas vyrazili o "kostel" dál. :-)
Kostel sv. Tomáše
Hyuu, konečně se mi splnilo přáníčko a mohla jsem nakouknout do kostela, kolem kterého velmi často jezdím šalinou na Českou.
Svatý Tomáš nás přivítal davy lidí a rovněž příjemnou atmosférou.
Chtěli jsme si skočit na Stezku odvahy, ale nakonec z toho sešlo. Jediný, kdo by se toho mohl účastnít, bych byla já (haha, občas není na škodu mít krátké nožičky a 165 cenťáčků výšky), ale informace, že vchod je úzký, mě odradila.
Tak jsme si aspoň prohlédli informační tabuli (Kájula zase hledala infíčko o varhanech a našla- zapamatovala si jedině, že varhanní skříň zhotovil opět pan Antonín Riga :-), mrkli na strašně starý zvon, co měli v gablotce pod nástěnkou a rozloučili se s tímto barokním kostelem, kolem kterého denně projdou a projedou stovky lidí. :-)
Dvě hodiny volna, v žaludku nám kručelo, co podnikneme? Skočili jsme si k jednomu proslulému bufetu pro jídlo, chvilku postáli na křižovatce před JAMU, jen co se Tom nadlábl, tak jsme vykročili k dalšímu kostelu, kolem kterého taky denně projde hodně lidí.
Svatý Tomáš nás přivítal davy lidí a rovněž příjemnou atmosférou.
Chtěli jsme si skočit na Stezku odvahy, ale nakonec z toho sešlo. Jediný, kdo by se toho mohl účastnít, bych byla já (haha, občas není na škodu mít krátké nožičky a 165 cenťáčků výšky), ale informace, že vchod je úzký, mě odradila.
Tak jsme si aspoň prohlédli informační tabuli (Kájula zase hledala infíčko o varhanech a našla- zapamatovala si jedině, že varhanní skříň zhotovil opět pan Antonín Riga :-), mrkli na strašně starý zvon, co měli v gablotce pod nástěnkou a rozloučili se s tímto barokním kostelem, kolem kterého denně projdou a projedou stovky lidí. :-)
Dvě hodiny volna, v žaludku nám kručelo, co podnikneme? Skočili jsme si k jednomu proslulému bufetu pro jídlo, chvilku postáli na křižovatce před JAMU, jen co se Tom nadlábl, tak jsme vykročili k dalšímu kostelu, kolem kterého taky denně projde hodně lidí.
"Červený kostel", jinak také kostel J. A. Komenského
Tak, jak majestátně a zároveň prostě vypadá kostel zvenčí, vypadá i zevnitř. Prosté bílé stěny, sloupy, kamenný oltář, okna zasklená bílým sklem. Prostý, ničím nezdobený kostel, který právě díky těmto prvkům vypadá větší než jaký ve skutečnosti je.
Červený kostel vevnitř
Hned na začátku naší prohlídky kostela se Tom začal strašně smát. No jo, berte informatika do kostela. První, čeho si všiml, byla prezentace, kterou ovšem organizátoři pouštěli ve Windovs. :-)
Po bocích chrámové lodi byly vystaveny obrázky a fotky, které jsme si s Tomem z části prohlédli. Pak organizátor představil další bod programu a Tom pronesl: "Tak tohle si musíme poslechnout!"
Zalezli jsme do jedné z lavic a zaposlouchali se do jednoho z Bachových preludií, na to jsme slyšeli nějaký mix nějakého skladatele a Händela.
("A neměl být ještě Händel?"
"Ne."
"Ale vždyť to říkal."
"To je tam pod tím druhým napsaný malým písmem, to nevidíš. To víš, jeden to obšlehnul od druhýho." :-)
Varhanní hudba, aww, to se prostě musí slyšet, je zbytečné o tom psát, protože to nikdy nezachytí sílu okamžiku. :-)
Chvíli jsme seděli a povídali si. Fí s Honzou si pro nás přišli a my jsme vyrazili do chlouby Brna, na Petrov. :-)
Po bocích chrámové lodi byly vystaveny obrázky a fotky, které jsme si s Tomem z části prohlédli. Pak organizátor představil další bod programu a Tom pronesl: "Tak tohle si musíme poslechnout!"
Zalezli jsme do jedné z lavic a zaposlouchali se do jednoho z Bachových preludií, na to jsme slyšeli nějaký mix nějakého skladatele a Händela.
("A neměl být ještě Händel?"
"Ne."
"Ale vždyť to říkal."
"To je tam pod tím druhým napsaný malým písmem, to nevidíš. To víš, jeden to obšlehnul od druhýho." :-)
Varhanní hudba, aww, to se prostě musí slyšet, je zbytečné o tom psát, protože to nikdy nezachytí sílu okamžiku. :-)
Chvíli jsme seděli a povídali si. Fí s Honzou si pro nás přišli a my jsme vyrazili do chlouby Brna, na Petrov. :-)
Katedrála sv. Petra a Pavla
Po přednášce jsme si zašli na čaj (hm, nejspíš hruškový s medem, jak tipovala Fí), krásně jsme před vchodem do katedrály klepali kosu a já jsem se pomazlila se štěnětem jakéhosi psíka původně pocházejícího z Japonska (Díky Fí, Akita inu to byl). :-) Katedrála, stavba, která každého, kdo přijíždí do Brna od Vyškova (haha, ano, vítáme se a loučíme každou mou cestu do Brna a domů :-) zaujme. Jak by taky ne, když je postavena na vyvýšenině, má dvě vysoké věže a je prostě krásná (souhlasit se mnou nemusíte :-).
Jako první zastávka v katedrále: informační tabule. Awww, varhany: 70 rejstříků, 1494 píšťal a manuály, to bych teď, přiznám se, kecala.
Katedrála je zajímavá i tím, že se v ní mísí hodně slohů, aspoň to je můj dojem. :-)
Zajímavý byl Tomův dotaz, proč je Petr a Pavel vždy spolu. Díky Fí za vysvětlení. Petr je jakožto počátek, první apoštol a takový lídr apoštolů, Pavel je apoštol poslední. Bylo hezké se bavit cestou do fronty vedoucí k archívu o Pavlově životě.
"Nejdřív sám křesťany zabíjel, pak se obrátil a začal rozšiřovat řady křesťanů."
"Začal zabíjet ty druhý."
"Obracel je slovem, ne mečem!"
"Ale zdá se mi, že svůj meč měl u sebe až do smrti a byl jím sťat." :-) )
Ve frontě k archívu, kam jsme se nakonec nedostali, jelikož jsme šli na přednášku, jsme vůbec vedli zajímavý rozhovor o "stádu" a lidech, kteří jsou mimo ono stádo. :-)
Huh, je to ale fuška nebýt stádo a být sám za sebe zodpovědný. :-)
Jak již bylo řečeno, šli jsme na přednášku.
Našli jsme si místečko v lavici, pohodlně se usadili (jako sardinečky :-) a zaposlouchali se do přednášky s názvem: Kauza Bůh, podtitul: Proč nejsem ateista. Chvilku jsme s Tomem poslouchali, pak jsme si začali povídat. Ne, nemyslete, že jsme si povídali o počasí, to byste nás urazili. :-)
Jako první zastávka v katedrále: informační tabule. Awww, varhany: 70 rejstříků, 1494 píšťal a manuály, to bych teď, přiznám se, kecala.
Katedrála je zajímavá i tím, že se v ní mísí hodně slohů, aspoň to je můj dojem. :-)
Zajímavý byl Tomův dotaz, proč je Petr a Pavel vždy spolu. Díky Fí za vysvětlení. Petr je jakožto počátek, první apoštol a takový lídr apoštolů, Pavel je apoštol poslední. Bylo hezké se bavit cestou do fronty vedoucí k archívu o Pavlově životě.
"Nejdřív sám křesťany zabíjel, pak se obrátil a začal rozšiřovat řady křesťanů."
"Začal zabíjet ty druhý."
"Obracel je slovem, ne mečem!"
"Ale zdá se mi, že svůj meč měl u sebe až do smrti a byl jím sťat." :-) )
Ve frontě k archívu, kam jsme se nakonec nedostali, jelikož jsme šli na přednášku, jsme vůbec vedli zajímavý rozhovor o "stádu" a lidech, kteří jsou mimo ono stádo. :-)
Huh, je to ale fuška nebýt stádo a být sám za sebe zodpovědný. :-)
Jak již bylo řečeno, šli jsme na přednášku.
Našli jsme si místečko v lavici, pohodlně se usadili (jako sardinečky :-) a zaposlouchali se do přednášky s názvem: Kauza Bůh, podtitul: Proč nejsem ateista. Chvilku jsme s Tomem poslouchali, pak jsme si začali povídat. Ne, nemyslete, že jsme si povídali o počasí, to byste nás urazili. :-)
Na zelňáku jsme pošťuchovaly s Fí kluky, Fí s Honzou zdlábli housky (ještě, že je Tom koupil :-) a šlo se zpátky na hlavák.
Tam jsme se rozloučili. :-)
My s Tomem jsme pak, hledaje teplé místečko, paradoxně zapadli zpátky do Červeného kostela. Bylo tam večer hezky. Takové přítmí, krásná atmosféra, jen tak si na chvilku posedět, zahřát se, v tichu rozjímat nad svými starostmi a myšlenkami. :-)
Hezká akce to byla. Jak jsem říkala, taková milá a hlavně potřebná.
Přece jen, v dnešní době shonu a honu za nesmysly, není nadto si udělat večer pln kultury, která v dnešní době trochu upadá. A to nemyslím jen duchovní věci. Protože přece jen, i kostely, které v Brně bereme možná jen jako něco, kolem čeho projíždíme, jsou součástí bohaté kultury města a mají co nabídnout. :-)
Fíin komentík:
Pěkně jsi to napsala, děkuji, já to jdu rozeslat všem, kteří se mne ptají, jak bylo ) jj, o tom, co z svatého je Michal, jsem se bavily, já jiného, než archanděla Michaela neznám, ale Kájin tatínek má chytrou knížku A co se té prezentace týče, pánové z toho měli druhé vánoce, ano, opravdu tam používali Windows, když řekli: Co dělaj widle v kostele:, hledala jsem čerta s vidlemi :D Nu, s tím čajem to taky byla dobrá sranda, celou dobu jsme s Káj byly v tričku (kluci v bundách) a nám bylo teplo, pak jsme si šli pro ten teplej čaj a s Kájou jsem začaly cvakat zubama, ona se s tím vyrovnala, já ale fakt drkotala tak, že jsem nemohla mluvit, nepomohlo zabalení do bundy, nepomohlo nic, jen se zbavit čaje a jít se projít (ještě nutno podotknout, že v tom tričku jsem lízala zmrzlinu, a pořád v pohodě, ale ten horký čaj mne zmrazil) pejsek z Japonska http://en.wikipedia.org/wiki/Akita_inu
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář