Autosalon 2009
10. 6. 2009
A teď pro změnu můj názor :-)
Akce to byla zajímavá. Už jen její začátek stál za to. :-) Vlezu na výstaviště, někdo mi volá.
"Ahoj zlatí, co kdybychom se sešli o půl jedné, šli se někam najíst, a pak na ten autosalon?"
"Víš, já jsem zrovna před pěti minutami na to výstaviště přišla."
"Co?! Ty už tam jsi?! Beze mě?!"
Občas se operátor sekne, Boženka zatrucuje a důležitá sms od důležitých lidí nedojde. To si pak myslíte, že na vás kdosi zapomněl, postavíte si hlavu a jdete sami na akci, na kterou jste se těšili, i když by vás nikdy nezajímala. :-)
Nakonec jsem sama nebyla a byla jsem za to hrooozně ráda.
Rozhlédla jsem se po prázdné hale, ve které se nacházela auta pro zkušební jízdy, mezi nimi například Fabia, Octavie, Suzuki jako taková maličká parodie na džíp, aj., přečetla si rýpací sms a šla se zvědavě mrknout na jiné pavilony.
Venku korzovaly davy lidí, stánkaři s malým občerstvením měli plné ruce práce, obchodníci s leštidly a laky lákali návštěvníky k jejich koupi, slunce pražilo na vystavené potahy na sedadla. Až jsem si říkala, že se nesmím ztratit (nesmějte se, ono má výstaviště sice maličko pavilonů, ale já občas dokáži skoro nemožné :-) a musím si pamatovat, která budova je ta, ze které jsem vyšla.
Jak se to správně dělá na místě, které neznáte? Ano, táhla jsem se za davem. S několika lidmi jsem vklouzla do jednoho z pavilonů, omrkla, zda tady jsou jen samí muži, anebo i nějaké ženy, oddychla jsem si, že jsou zde i ženy, dívky, rodiny s děťuchami a dala se do objevování oněch nablýskaných skvostů letošního Autosalonu.
Ihned jsem narazila na BMW a začala slintat. Ano, jako správný cobrácký fanda mám pro tuto značku slabost. Ano, přiznávám, Semirova značka, proto ona slabost. Krásné, černé BMW cabriolet, bílé "Semirovské" BMW, i BMW X5... Kájula si pomyslela, že je v nebi. A to byl jen začátek.
Prvním pavilonem jsem jen tak zběžně prošla a vklouzla do druhého, ano, opět metodou: když nevíte kudy kam, jděte za davem.
Audi A8 a Kájka se mohla opět uslintat.
Dobře, reagovala jsem stejně jako každá holka. Hezky vypadající autíčko. Ale ony Audinky jsou vůbec krásná autíčka. :-)
Juch, zavýskla jsem si, když jsem objevila Škodu. Fádia, Superb, Octávia RS - žlutá barva mi teda k onomu celkem krásnému, sic majícímu velmi robustní nárazník, který asi z Octávky udělal onu novinku, autíčku absolutně nesedla.
A ano, auto, na které jsem se těšila ze všeho nejvíc: Škoda Yeti. Nu, že by se mi tenhle robustní a veliký mazlík líbil, když jsem zastánce Fabie a Octavie, které mají krásné oblé tvary, to se říci nedá, ale své kouzlo měl. Velká světla, velké dveře, ze zadu vypadal taky dobře. :-)
Škodu Roomster Scout jsem obdivovala z dáli několik minut. Proč asi, že... Má krásné jméno. :-)
Ve třetím pavilonu jsem okoukla několik atrakcí, které si pořadatelé připravili, stánky s požárními přístroji, kam se ale všechno hrabalo na krásné porsche 911 Carreru (max. rychlost 302 km/h a cena: 2 637 000, pakatel, že? :-). Dobře, přiznávám, Tom mě zkazil. :-)
Vytuněná auta jsem obešla obloukem a nakoukla do obnaženého motoru.
Panečku, jakmile jsme se s Tomem sešli, to byla jiná prohlídka. :-)
Ano, naše první kroky směřovaly k autům zn. Škoda.
Když jsem si to procházela sama, nechápala jsem kouzlo a potěšení mužů, kteří s touhou v oku usedali za volant automobilových krasavců. Vzápětí jsem onomu kouzlu podlehla i já. S nadšením jsem usedala na sedadlo spolujezdce, dívaje se, jak si Tom upravuje sedadlo řidiče, volant, prochází různorodé přihrádky, o kterých jsem neměla ani tušení, že v autě jsou, hledá zdířku (aneb bez zdířky to nejde). Společně jsme pak nakukovali do kufrů aut, hledaje různé vychytávky. S nadšením jsem zavírala a otevírala kufr Superbu, přece jen, moci si hmátnout na auto je pro mě, jakožto člověka z rodiny nemajitelů auta, zážitek. :-)
U Yetiho jsem byla poučena, jak se taková auta inovují. Ono jde vlastně jen o to, použít co nejvíc součástek ze starších modelů, dát je dohromady, aby to nějak vypadalo a hle, je tady nový model Škody. (Ano, levně, nenáročně, funguje to. :-)
Scoutík nás svým vnitřkem poměrně zklamal, za to Roomster byl úchvatný.
Prosklená střecha za 10 000 (raději si to ověřte, sama sobě teď nevěřím) vypadá ze zadních sedadel opravdu dobře. A což teprve, představila jsem si, když jsem zasněně hleděla skrz sklo na střechu pavilonu, kdybychom někam jeli v noci nebo ve dne, awww...
Vyzkoušeli jsme si i nějakou tu Audinku, Hondu, na Kájulinu prosbu jsme usedli i do BMW.
Návštěvník, co zrovna seděl za volantem, se udiveně otočil a pronesl:
"Koho to vezu? Co děláte v mém autě?"
Ano, ano, a co kluci, mají si kde hrát? Myslím si, že autosalon byl dostatečně velkou hrací plochou. A nejen pro ně. :-)
S nadšením jsem koukala na autíčko, co si zahrálo v nových Bondovkách.
"Tohle auto si zahrálo i v Bondovce."
Kájča si představila Brosnana a v duchu si zaslintala.
"V Casino Royale a ..."
Kájčina slinka zmizela, ale přesto si prohlížela ony krasavce jisté značky, kterou si nepamatuje.
"Teď nevím, zda ti to říct nebo ne."
"Neříkej."
"To auto hned na začátku zařvalo."
"Neee!"
Škoda takového krasavce - pomyslela jsem si a začala se těšit, až onen filmík uvidím.
Z nostalgie a vzpomínky na jistou osůbku, co se mi zrovna při návštěvě autosalonu ozvala, jsem nasedla do jedné z Hond.
Jasně, Accord je hezčí, nu. :-)
Dokonce jsem si i jednou sedla za volant já sama. Položila jsem své balerínky na pedály a Tom ihned vyjekl, ať to nedělám. Když už, tak ať se věnuji spojce a brzdě, na plyn ať nedupu. Ano, vyprávějte to někomu, kdo řidící průkaz nevlastní. :-) Líbilo se mi to, takový zajímavý pocit - já za volantem. Chi chi, pak jsme ono auto obešli a já jsem se polekala. Ten chudáček měl obnažené pozadí! Pokoušela jsem se přijít na to, jak se mu otevírá kufr, ale nepřišla. Otevírání do boku - jako dveře od auta, to by mě nenapadlo. :-)
A teď na autíčka č. 1 (ano, hned za Škodovkami, které jsou použitelné v běžném životě) - poršata!
Jakmile Tom uviděl jeden ze tří modelů, které si organizátoři letošního ročníku autosalonu připravili, začal se smát. Zeleno - žluté poršátko 911 z roku 1963 (tím rokem si jistá nejsem). Krása, avšak Kájula slintala nad novější Carrerou. Awww, krásné, stříbrné, zaoblené... :-)
Po takové kráse jsme okoukli jaguáry (nelíbilo, Kájči se to nelíbilo, neb to má moc veliký čumák a hranaté tvary) a mírně jsme si zkazili chuť, neb jsme si prohlížela auta vytuněná, která se nám oboum nelíbí.
"Nemůžu si pomoct, ale takhle prznit auto..."
Mně osobně se nelíbí, protože všechna vytuněná auta pozbyla jakoukoliv oblost a připomínají krabici. :-)
Zasmála jsem se při pohledu na stařičké autíčko, jehož sedadlo bylo velmi prosté - dřevěná lavice. :-)
Nakoukli jsme pod náklaďák a prohlédli si žluté auto, v minulém režimu značící veliké problémy: ano, mělo na sobě nápis VB. :-)
S díky jsem odmítla vyzkoušet si setrvačnost, s jakou spadnete na bezpečnnostní pás a jak se do vás zasekne, když bouráte v 30kilometrové rychlosti. Přece jen, některé věci opravdu vědět nemusím, pás si zapínám a mám svá záda ráda.
Dobře, dobře, dobře, v lecčems jsem srabík a toto mezi ony věci patří. *mračí se*
Skoro vše prohlédnuto, hodně z autíček vyzkoušeno, není čas ukončit naši návštěvu?
Ano, řekli jsme si a vyrazili k východu.
"Pojď si zkusit, jaké to je mít nad sebou několik tun železa." pronesl Tom a táhl mě ke zvednutému autu.
Proč ne - pokrčila jsem rameny, a šla.
Zajímavý pocit, dívat se na auto zespoda. Vlastně jsem takhle kovového krasavce mohla vidět poprvé. Prohlédla jsem si výfuk (" "Vlastně je to jeden kus železa, je celkem zajímavé, když se tam dává.") a divila se, jak to vypadá celkem jednoduše, i když to jednoduchý systém opravdu není.
Pak jsme se koukli i pod tahač náklaďáku. Jujdanane! Pružiny, zlatík mi ukázal chladič (věděli jste, že v takovém tahači je zabudován větrák jak, s prominutím, kráva? Já ne, teď už to vím, :-)), nádrž (juj, taková velká krabice :-), smála jsem se mu, že se pod tím autem nedokáže narovnat.
Hehe, můžeme se chválit, že jsme uzvedli náklaďák. Máme dokonce i důkaz: fotku, jak ho oba zvedáme. :-)
Taky jsme se zasmáli nad reklamou na ony zvedáky.
"Jasně, proč si nezvednout třeba vlak."
Ano, ano, jak hlásal slogan: uzvedneme všetko. :-)
Jen pod napůl zvednuté auto jsem si odmítla lehnout. Onen pan prodavač mě přesvědčoval, že se opravdu nemám čeho bát, pro větší pocit bezpečí ono auto rozhoupal. Ano, opravdu jsem po takové ukázce měla větší chuť si tam pod ně lehnout. :-)
Tak jaký byl letošní brněnský autosalon?
Podle Kájulky byl velmi podařený. Ti, kteří na této akci nebyli poprvé, snad naříkali, že to bylo slabý, Kájula však spokojeně tleská a usmívá se.
Líbilo se mi to. Kdy jindy bych si mohla sednout do tolika aut, prozkoumávat jejich přihrádky a postavit se pod tahač náklaďáku?
Jsem spokojená a už jsem zvědavá na závody a Masarykův okruh, na který v brzké době zavítáme. Ještě víc se však těším na příští ročník Autosalonu.
To si pište, že pokud bude chuť a možnost, Kájula si tam zase posedí v nějakém tom autíčku. :-)
Akce to byla zajímavá. Už jen její začátek stál za to. :-) Vlezu na výstaviště, někdo mi volá.
"Ahoj zlatí, co kdybychom se sešli o půl jedné, šli se někam najíst, a pak na ten autosalon?"
"Víš, já jsem zrovna před pěti minutami na to výstaviště přišla."
"Co?! Ty už tam jsi?! Beze mě?!"
Občas se operátor sekne, Boženka zatrucuje a důležitá sms od důležitých lidí nedojde. To si pak myslíte, že na vás kdosi zapomněl, postavíte si hlavu a jdete sami na akci, na kterou jste se těšili, i když by vás nikdy nezajímala. :-)
Nakonec jsem sama nebyla a byla jsem za to hrooozně ráda.
Rozhlédla jsem se po prázdné hale, ve které se nacházela auta pro zkušební jízdy, mezi nimi například Fabia, Octavie, Suzuki jako taková maličká parodie na džíp, aj., přečetla si rýpací sms a šla se zvědavě mrknout na jiné pavilony.
Venku korzovaly davy lidí, stánkaři s malým občerstvením měli plné ruce práce, obchodníci s leštidly a laky lákali návštěvníky k jejich koupi, slunce pražilo na vystavené potahy na sedadla. Až jsem si říkala, že se nesmím ztratit (nesmějte se, ono má výstaviště sice maličko pavilonů, ale já občas dokáži skoro nemožné :-) a musím si pamatovat, která budova je ta, ze které jsem vyšla.
Jak se to správně dělá na místě, které neznáte? Ano, táhla jsem se za davem. S několika lidmi jsem vklouzla do jednoho z pavilonů, omrkla, zda tady jsou jen samí muži, anebo i nějaké ženy, oddychla jsem si, že jsou zde i ženy, dívky, rodiny s děťuchami a dala se do objevování oněch nablýskaných skvostů letošního Autosalonu.
Ihned jsem narazila na BMW a začala slintat. Ano, jako správný cobrácký fanda mám pro tuto značku slabost. Ano, přiznávám, Semirova značka, proto ona slabost. Krásné, černé BMW cabriolet, bílé "Semirovské" BMW, i BMW X5... Kájula si pomyslela, že je v nebi. A to byl jen začátek.
Prvním pavilonem jsem jen tak zběžně prošla a vklouzla do druhého, ano, opět metodou: když nevíte kudy kam, jděte za davem.
Audi A8 a Kájka se mohla opět uslintat.
Dobře, reagovala jsem stejně jako každá holka. Hezky vypadající autíčko. Ale ony Audinky jsou vůbec krásná autíčka. :-)
Juch, zavýskla jsem si, když jsem objevila Škodu. Fádia, Superb, Octávia RS - žlutá barva mi teda k onomu celkem krásnému, sic majícímu velmi robustní nárazník, který asi z Octávky udělal onu novinku, autíčku absolutně nesedla.
A ano, auto, na které jsem se těšila ze všeho nejvíc: Škoda Yeti. Nu, že by se mi tenhle robustní a veliký mazlík líbil, když jsem zastánce Fabie a Octavie, které mají krásné oblé tvary, to se říci nedá, ale své kouzlo měl. Velká světla, velké dveře, ze zadu vypadal taky dobře. :-)
Škodu Roomster Scout jsem obdivovala z dáli několik minut. Proč asi, že... Má krásné jméno. :-)
Ve třetím pavilonu jsem okoukla několik atrakcí, které si pořadatelé připravili, stánky s požárními přístroji, kam se ale všechno hrabalo na krásné porsche 911 Carreru (max. rychlost 302 km/h a cena: 2 637 000, pakatel, že? :-). Dobře, přiznávám, Tom mě zkazil. :-)
Vytuněná auta jsem obešla obloukem a nakoukla do obnaženého motoru.
Panečku, jakmile jsme se s Tomem sešli, to byla jiná prohlídka. :-)
Ano, naše první kroky směřovaly k autům zn. Škoda.
Když jsem si to procházela sama, nechápala jsem kouzlo a potěšení mužů, kteří s touhou v oku usedali za volant automobilových krasavců. Vzápětí jsem onomu kouzlu podlehla i já. S nadšením jsem usedala na sedadlo spolujezdce, dívaje se, jak si Tom upravuje sedadlo řidiče, volant, prochází různorodé přihrádky, o kterých jsem neměla ani tušení, že v autě jsou, hledá zdířku (aneb bez zdířky to nejde). Společně jsme pak nakukovali do kufrů aut, hledaje různé vychytávky. S nadšením jsem zavírala a otevírala kufr Superbu, přece jen, moci si hmátnout na auto je pro mě, jakožto člověka z rodiny nemajitelů auta, zážitek. :-)
U Yetiho jsem byla poučena, jak se taková auta inovují. Ono jde vlastně jen o to, použít co nejvíc součástek ze starších modelů, dát je dohromady, aby to nějak vypadalo a hle, je tady nový model Škody. (Ano, levně, nenáročně, funguje to. :-)
Scoutík nás svým vnitřkem poměrně zklamal, za to Roomster byl úchvatný.
Prosklená střecha za 10 000 (raději si to ověřte, sama sobě teď nevěřím) vypadá ze zadních sedadel opravdu dobře. A což teprve, představila jsem si, když jsem zasněně hleděla skrz sklo na střechu pavilonu, kdybychom někam jeli v noci nebo ve dne, awww...
Vyzkoušeli jsme si i nějakou tu Audinku, Hondu, na Kájulinu prosbu jsme usedli i do BMW.
Návštěvník, co zrovna seděl za volantem, se udiveně otočil a pronesl:
"Koho to vezu? Co děláte v mém autě?"
Ano, ano, a co kluci, mají si kde hrát? Myslím si, že autosalon byl dostatečně velkou hrací plochou. A nejen pro ně. :-)
S nadšením jsem koukala na autíčko, co si zahrálo v nových Bondovkách.
"Tohle auto si zahrálo i v Bondovce."
Kájča si představila Brosnana a v duchu si zaslintala.
"V Casino Royale a ..."
Kájčina slinka zmizela, ale přesto si prohlížela ony krasavce jisté značky, kterou si nepamatuje.
"Teď nevím, zda ti to říct nebo ne."
"Neříkej."
"To auto hned na začátku zařvalo."
"Neee!"
Škoda takového krasavce - pomyslela jsem si a začala se těšit, až onen filmík uvidím.
Z nostalgie a vzpomínky na jistou osůbku, co se mi zrovna při návštěvě autosalonu ozvala, jsem nasedla do jedné z Hond.
Jasně, Accord je hezčí, nu. :-)
Dokonce jsem si i jednou sedla za volant já sama. Položila jsem své balerínky na pedály a Tom ihned vyjekl, ať to nedělám. Když už, tak ať se věnuji spojce a brzdě, na plyn ať nedupu. Ano, vyprávějte to někomu, kdo řidící průkaz nevlastní. :-) Líbilo se mi to, takový zajímavý pocit - já za volantem. Chi chi, pak jsme ono auto obešli a já jsem se polekala. Ten chudáček měl obnažené pozadí! Pokoušela jsem se přijít na to, jak se mu otevírá kufr, ale nepřišla. Otevírání do boku - jako dveře od auta, to by mě nenapadlo. :-)
A teď na autíčka č. 1 (ano, hned za Škodovkami, které jsou použitelné v běžném životě) - poršata!
Jakmile Tom uviděl jeden ze tří modelů, které si organizátoři letošního ročníku autosalonu připravili, začal se smát. Zeleno - žluté poršátko 911 z roku 1963 (tím rokem si jistá nejsem). Krása, avšak Kájula slintala nad novější Carrerou. Awww, krásné, stříbrné, zaoblené... :-)
Po takové kráse jsme okoukli jaguáry (nelíbilo, Kájči se to nelíbilo, neb to má moc veliký čumák a hranaté tvary) a mírně jsme si zkazili chuť, neb jsme si prohlížela auta vytuněná, která se nám oboum nelíbí.
"Nemůžu si pomoct, ale takhle prznit auto..."
Mně osobně se nelíbí, protože všechna vytuněná auta pozbyla jakoukoliv oblost a připomínají krabici. :-)
Zasmála jsem se při pohledu na stařičké autíčko, jehož sedadlo bylo velmi prosté - dřevěná lavice. :-)
Nakoukli jsme pod náklaďák a prohlédli si žluté auto, v minulém režimu značící veliké problémy: ano, mělo na sobě nápis VB. :-)
S díky jsem odmítla vyzkoušet si setrvačnost, s jakou spadnete na bezpečnnostní pás a jak se do vás zasekne, když bouráte v 30kilometrové rychlosti. Přece jen, některé věci opravdu vědět nemusím, pás si zapínám a mám svá záda ráda.
Dobře, dobře, dobře, v lecčems jsem srabík a toto mezi ony věci patří. *mračí se*
Skoro vše prohlédnuto, hodně z autíček vyzkoušeno, není čas ukončit naši návštěvu?
Ano, řekli jsme si a vyrazili k východu.
"Pojď si zkusit, jaké to je mít nad sebou několik tun železa." pronesl Tom a táhl mě ke zvednutému autu.
Proč ne - pokrčila jsem rameny, a šla.
Zajímavý pocit, dívat se na auto zespoda. Vlastně jsem takhle kovového krasavce mohla vidět poprvé. Prohlédla jsem si výfuk (" "Vlastně je to jeden kus železa, je celkem zajímavé, když se tam dává.") a divila se, jak to vypadá celkem jednoduše, i když to jednoduchý systém opravdu není.
Pak jsme se koukli i pod tahač náklaďáku. Jujdanane! Pružiny, zlatík mi ukázal chladič (věděli jste, že v takovém tahači je zabudován větrák jak, s prominutím, kráva? Já ne, teď už to vím, :-)), nádrž (juj, taková velká krabice :-), smála jsem se mu, že se pod tím autem nedokáže narovnat.
Hehe, můžeme se chválit, že jsme uzvedli náklaďák. Máme dokonce i důkaz: fotku, jak ho oba zvedáme. :-)
Taky jsme se zasmáli nad reklamou na ony zvedáky.
"Jasně, proč si nezvednout třeba vlak."
Ano, ano, jak hlásal slogan: uzvedneme všetko. :-)
Jen pod napůl zvednuté auto jsem si odmítla lehnout. Onen pan prodavač mě přesvědčoval, že se opravdu nemám čeho bát, pro větší pocit bezpečí ono auto rozhoupal. Ano, opravdu jsem po takové ukázce měla větší chuť si tam pod ně lehnout. :-)
Tak jaký byl letošní brněnský autosalon?
Podle Kájulky byl velmi podařený. Ti, kteří na této akci nebyli poprvé, snad naříkali, že to bylo slabý, Kájula však spokojeně tleská a usmívá se.
Líbilo se mi to. Kdy jindy bych si mohla sednout do tolika aut, prozkoumávat jejich přihrádky a postavit se pod tahač náklaďáku?
Jsem spokojená a už jsem zvědavá na závody a Masarykův okruh, na který v brzké době zavítáme. Ještě víc se však těším na příští ročník Autosalonu.
To si pište, že pokud bude chuť a možnost, Kájula si tam zase posedí v nějakém tom autíčku. :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář