Dárek na PF..
Tak.. jsou tu Vánoce.. :-)
Jako vánoční dárek jsme my, uživatelé povídkového fóra dostali skvělou pozvánku od komisařů DP a nemohli jsme si jí nechat ujít... ;-)
„Podejte jim
prst a oni vám..“
„Ale
Zuzano.“ okřikla ji Anna Engelhardt. Obě dámy si na toaletě před zrcadlem
upravovaly své make-upy. „Pozvali jsme je. Vydržte to.“
„Já bych
ráda.“ procedila skrz zuby. „Já bych to možná i vydržela, nebýt Franka a
Changera. Ta dvojka je.. uch.“ povzdechla si a schovala malovátka do tašky. Spokojeně
našpulila rty a bříškem prstu smázla poslední nežádoucí šmouhu na nose.
„Hlavu
vzhůru.“ povzbudila ji Anna a odcházela do své kanceláře, kde na ni už čekaly
Lotte, Prvík a Charlotte.
„Tak jo,
Ziku.“ pomyslela si blondýna a s nádechem dodávajícím její mysli odvahu
vešla do kanceláře, kde mužské duo bavilo Samarbe a Cobru12.
„Hezké
odpoledne vespolek.“ v hnědých očích zářily šibalské ohníčky.
Woxys a
Amrodel se pousmály a v přeplněné místnosti našly mezi sebou na měkké pohovce místo pro sympatického
komisaře.
„Děkuji,
slečny.“ posadil se Semir a dal se do řeči.
Jeho
vyprávění bylo doprovázeno smíchem, reakcí na různé, podle Gerkhanových slov
pravdivé zážitky ze spolupráce s Tomem Kranichem.
„Ne! Hele,
opravdu se to stalo! Vážně.“
"Čaj.“
broukla Fí.
„Já to
samé.“ pípla nejistě Kajusia.
„Jak se dnes
máte?“ zaléval vařící vodou čájové pytlíky v hrníčcích.
„Přece
skvěle.“ rozesmály se a natahovaly ruce po horkých hrníčcích, které jim Tom Kranich naservíroval na stůl.
Pohlédl na
rozesmátou dívčí tvář.
„Oh,
promiňte.“ zvedal se z podlahy. „Jen.. jen jsem se.. poněkud… Jak se
jmenujete?“ breptal muž a posadil se na Hotteho židli.
„To jste už
nestihl zaregistrovat, že? Jsem Všelicos, těší mne.“ podala mu pravici a
posadila se na židli u protějšího stolu patřící Dietrovi.
„Všimla jsem
si, že máte krásný vůz.“ kývla bradou směrem k oknu, za kterým byla jasně
viditelná červená kapota.
„Oh, děkuji!
To je Lucy, mé skvělé autíčko. Chcete se na něj podívat? Má vše, co jen si
můžete vymyslet..“ pomáhal ji do kabátu.
„Proč
nejdete dál?“ ze zamyšlení ho vyrušil hlas.
„Ten, za
kterým bych šel, tam už není.“
„To máte
pravdu, není. Není ani mezi živými a přesto.. mluví s vámi.“
Bobo23 se
otočil a udiveně pohlédl do šklebící se tváře Andrého Fuxe.
„Co se
divíš?“ přešel bývalý komisař DP na tykání. „Dnešní den se přece přání plní!“
„Narooodil
se Kristus Pááán, veselme seee…“
Početná
skupina lidí stála kolem zpola zasněžené borovičky stojící u budovy, která byla
pro policisty druhým domovem. Pod jejími spodními větvemi na ně pomrkávaly
dárky zabalené v barevném papíře.
Všem se
v očích usadil plamínek sváteční pohody a klidu, na tvářích zářil úsměv.
„Nesem vááám
novíííínyy, posloooucheejte…“ Jejich rty notovaly známou koledu.
„Tíííchááá..“
„A dost.“
zmáčkl technik tlačítko na magnetofonu mrznoucím v pootevřeném okně
služebny. „Teď jsou na řadě…“ pousmál se.
„Dárky!“
vydechli všichni.
„Ale kdež.“
uchichtla se Šéfová. „Teď jsou na řadě přání.“ a chytila po pravici stojícího
Herzbergra za ruku...