Tanec...
16. 6. 2007
Pevné sevření...
Těla vlnící se do pomalého rytmu, pohupující se, vychutnávající si každý tón..
Každý tón se vetře do uší, hlavy, mysli, srdce..
Pravá... levá... otočka..
Pouštíme se a tančíme každý sám, zároveň však spolu...
Pořád tvoříme jeden celek.. jeden pár...
Chytáš mě a já stydlivě opřu svou tvář o tvou.
Lehce, jako kapka rosy hladící stéblo trávy, přesuneš své dlaně na mé boky a přinutíš mě se k tobě přitisknout víc.
Nevadí mi to..
Jsem šťastná...
Tančíme spolu v naší ložnici, hudba se line z přehrávače..
Z přehrávače?
Z nás. Máme ji v sobě, známe její rytmus, slova písně, melodii.
Snad za to může klavír, tlukot tvého srdce, tma, kterou ruší jen jedna zapálená svíce?
Ruce opouští bezpečí tvých ramen, plazí se níž, až naráží na to, co chtěly najít celý den, aniž by ti to přiznaly.
Prsty rozepínají knoflík a po něm přichází na řadu zip. Jako ještěrky vnikají pod látku tvého tmavého spodního prádla a nacházejí svou oběť.
Vzdycháš slastí.
Ucítím tvé ruce na svých nohách, jak hledají lem sukně.
Našly jí a ty máš čas na to, najít pro sebe možnou skulinku. Nacházíš ji a ve chvilce jsme si blízko, blizoučko, jsem ty a ty jsi já.
Se stejnou jemností, s jakou se klavírista dotýká bílých a černých kláves, přirážíš.
Máš čas, nikam nespěcháš..
To jen naše srdce a dech spěchají..
A hudba je pořád tak klidná..
Klidná jako naše malá jistota lásky...
(Gary Jules: Mad World)
Těla vlnící se do pomalého rytmu, pohupující se, vychutnávající si každý tón..
Každý tón se vetře do uší, hlavy, mysli, srdce..
Pravá... levá... otočka..
Pouštíme se a tančíme každý sám, zároveň však spolu...
Pořád tvoříme jeden celek.. jeden pár...
Chytáš mě a já stydlivě opřu svou tvář o tvou.
Lehce, jako kapka rosy hladící stéblo trávy, přesuneš své dlaně na mé boky a přinutíš mě se k tobě přitisknout víc.
Nevadí mi to..
Jsem šťastná...
Tančíme spolu v naší ložnici, hudba se line z přehrávače..
Z přehrávače?
Z nás. Máme ji v sobě, známe její rytmus, slova písně, melodii.
Snad za to může klavír, tlukot tvého srdce, tma, kterou ruší jen jedna zapálená svíce?
Ruce opouští bezpečí tvých ramen, plazí se níž, až naráží na to, co chtěly najít celý den, aniž by ti to přiznaly.
Prsty rozepínají knoflík a po něm přichází na řadu zip. Jako ještěrky vnikají pod látku tvého tmavého spodního prádla a nacházejí svou oběť.
Vzdycháš slastí.
Ucítím tvé ruce na svých nohách, jak hledají lem sukně.
Našly jí a ty máš čas na to, najít pro sebe možnou skulinku. Nacházíš ji a ve chvilce jsme si blízko, blizoučko, jsem ty a ty jsi já.
Se stejnou jemností, s jakou se klavírista dotýká bílých a černých kláves, přirážíš.
Máš čas, nikam nespěcháš..
To jen naše srdce a dech spěchají..
A hudba je pořád tak klidná..
Klidná jako naše malá jistota lásky...
(Gary Jules: Mad World)
moc pěkné
(Lakejja, 29. 3. 2009 9:08)