Výjezd peerů do Dřevohostic
Při sbírání přihlášek jsme měly docela strach, že snad ani nikam nepojedeme, protože každý, koho jsme se ptaly, měl nějaký důvod proč nejet. Od paní Řezníčkové jsme měli podmínku, že minimální počet lidí, při kterém se pojede, je dvanáct, a hádejte, kolik přihlášek se nám sešlo… Správně! Přesně tolik… dvanáct! J Odpoledne kolem druhé jsme byli očekáváni panem Gambou na vlakovém nádraží, odkud jsme odjeli do Bystřice a odtud poté autobusem… teda... všichni kromě mě a Evy autobusem.. do Dřevohostic. Místní fara, která nám poskytla dočasné bydliště, poskytovala všemožný způsob vyžití. Krásné fotbalové a volejbalové hřiště, dvě místa pro táborák, ale hlavně…. houpačky a kolotoč!!! :)
Na úvod jsme se zasmáli pikoškám, které se nám staly od posledního, vlastně taky prvního J, výjezdu. Únava, která na nás přišla při zdlouhavém cestování, byla rázem tatam a nástup dobré nálady netrval dlouho. Po tomto kraťounkém rozkoukání se si pro nás pan Gamba a paní Řezníčková připravili hru na přemýšlení. Měli jsme se vžít do situace, že patříme mezi světové vědátorské špičky a naším úkolem bylo vyřešit problém, jak dostat velice křehký předmět z bodu A do bodu B, a to za té podmínky, že se s tímto předmětem nesmí nic stát. Abyste nám rozuměli… Tím velice křehkým předmětem bylo vejce, bod A okno ve zvonici umístěné asi ve výšce 8m nad zemí a bodem B - co jiného než zem. Nic složitého, řeknete si… Prostě ho třeba spustím v košíku na laně, ale tak jednoduché to nebylo… K dispozici jsme měli pouze provázek o délce 1m, 6 kusů špejlí, 3 listy novin, 2,5m izolepy a samozřejmě vajíčko. J Hned jsme se pustili do koumání a zhruba za čtvrt hodiny bylo hotovo. Zástupci jednotlivých vědeckých skupin vystoupili na zvonici a zabezpečená vajíčka poslali téměř volným pádem k zemi. Konstrukce jednotlivých pomůcek byly sice odlišné, ale v podstatě úplně stejné. Vajíčko bylo vybaveno ochranou vrstvou z novin a špejlí a mírnější pád mu měl zajistit padák. Všechna vajíčka doputovala k zemi, ale dvě z nich skončila v nedaleké zahradě. No, co jsme mohli dělat, museli jsme jít zazvonit na majitele, jestli by nám je mohli podat přes plot, ale… Myslím si, že si o nás museli myslet kdo ví co, protože představte si, že na vás někdo cizí zazvoní a řekne: „Promiňte, nám na Vaší zahradu přistála vajíčka s padákem…“ :-D Ale naštěstí se nám dostala bezpečně zpátky. Poté probíhalo slavnostní odtajnění a musíme konstatovat, že všechna vajíčka přežila, což svědčí o nesmírné zručnosti, vynalézavosti a inteligenci přizvaných odborníků J
Po přestávce jsme se od zábavy opět vrátili k práci. Čekal nás videoprogram. Každá skupinka si vyzkoušela, jaké to je vstoupit do třídy a snažit se jim předat to, co víme. Všechny naše pokusy byly bez váhání zdokumentovány na kameře, aby naši vedoucí mohli uplatnit známé: vše, cokoli řeknete, může být (a taky že bude) použito proti Vám! J Abychom to neměli zas tak úplně lehké, proti skupince, která zrovna měla zkoušet, jsme vždy vymysleli nějakou taktiku, jako třeba hyperaktivita, která spočívala v tom, že všichni chtěli něco dělat, ale ne to, co chtěli peeři. Takže si zajisté dovedete představit, jak to v takové fiktivní třídě asi vypadalo. J Další z taktik spočívala v naprosté ignoraci. Psali jsme smsky na mobilu, a vůbec jsme neposlouchali, o čem mluví. Pan Gamba si začal luskat. V té chvíli, když přestal, jsme se k němu s Evčou připojily. Po chvíli se chytli další, až z toho byla pěkná kapela J Zkoušející skupinka z nás byla vážně na větvi a téměř nevěděli, co mají dělat, takže udělali tu osudovou chybu, že řekli, že pokud nás to nebaví, ať jdeme klidně pryč. Naše reakce je snad úplně zřejmá. Polovina třídy se zvedla a odešla! :-D Přesně, jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam J Ale doufejme, že tyto naše přehnané reakce se v reálu nevyskytnou, neboť: těžko na cvičišti, lehko na bojišti J
Večer jsme si pro paní Řezníčkovou připravili malé překvapení, protože jsme zjistili, že má narozeniny. Prskavky, poháry a hobla, to byl jen zlomek toho všeho…
V samém závěru večera, i když my jsme se spíš řídili heslem: noc je ještě mladá - a to asi do dvou do rána, jsme si zahráli nějaké hry, ze kterých jsem já vyšla s kalhoty i tričkem celým od jahodového jogurtu, tak nějak i Zdeňa, a Filip s vajíčkem ve vlasech… :-D
Druhý den ráno začal rozcvičkou a snídaní. Na dvoře jsme také objevili chůdy, které ihned zaujaly nejen peery, ale také paní Řezníčkovou a pana Gambu. J Následný program se skládal z rozebírání videozáznamů minulého dne a také nového zkoušení programů pro třídu. Ale tentokrát jsme se už chovali přirozeně, takže to už nebylo tak těžké. Ale přesto se naskytly výborné příležitosti k zasmání se.
Po obědě a úklidu jsme se už museli, ač s těžkým srdcem, rozloučit s touto malebnou vesnicí a farou a odjet zpět do svých domovů.
Myslíme si, že tento společně strávený čas byl určitě plně využit a už se těšíme na další opakování této akce.
Jana Štolfová, Eva Hlobilová