Dominik Lipner - Fotografie a texty

 10.11.2005 11:37 - POEZIE

Podzimní blues

BUDU ČEKAT

Budu čekat

příjde-li někdo

nebo budu sám

opitý

hlava plná blues

cigáro není

jen temná šeď

podzimní ticho

šelestí

v domělém klapotu kol

a vůkol není nic

čeho by se dalo chytit

ve větru věčnosti

planu

a budu čekat

na touhu

která se nedostavuje

na bezmoc

která stále je

se mnou

i beze mě

a do toho tichý blues

připomínající starý časy

Kam dojdu?

Asi?

Znějí mi v hlavě různý hlasy

běsi

i andělé

a vše je jaksi podélné....

10.11.2005 23:30 - POEZIE

Láska je dlouhá jak noc....

Tak spolu trávíme noci a dny

utrácíme sny v lásce

co ve věčný sázce

probouzíme svý můry

a večery plný dýmu z cigaret

vína a slov

či polibků za krk

jsou nám dány

odněkud zhůry

a tak jde čas lásky naší

a chvíle něhy

se na sebe vrší

i když prší

v noci mlhavé

naše láska

na úbytě nezajde

Bůh to ví....

19.11.2005 09:27 - POEZIE

ŽEBŘÍK

ŽEBŘÍK

Tíží mě

na zádech

můj žebřík

chtěl bych ho odhodit

postavit

a šplhat po něm

avšak

na každou otázku

je jen špatná odpověď

( cítím, jak padám z jeho příček )

Kde už jsem mohl bejt ?

je to jedno

neboť

vše co činím

se na mě řítí

a obchází mě strach

či pomalý šílenství

tak mi zbývá

sypat ze sebe

slova

slova

slova

A jít dál ?

Znova, znova, znova...

26.11.2005 16:57 - POVÍDKY

Podzimní přízraky

Něžně chladné jsou ruce podzimu a křehkost zamrzajících louží při ranních cestách do práce mě zraňuje tichou neodbytností zimy,která dýchla do zátylku.Listy ztmavly,svraštely a pryč jsou barvy zářivýho zářijovýho podzimu...Poslouchám v temným pokoji Kryla a venku se plazí mlha z městskýho kouře,je podzim roku pět a ulice za oknem prázdná,jen slabě ozářená oranžovým světlem..Začínají dlouhý oranžový noci plný bezmoci.A tak až do jara.Snad?Opět? Tak si pluji sobotním podvečerem a záchvěv zimy cejtím na chodbě starýho domu s prošlapanými schody a dřevěnou pavlačí....Ruce podzimu předávají korouhev zimě,té kruté a krásné ženě, ne nepodobné smrti...Něha smrti? Snad ano,snad něco jinýho,co je skryto za hradbou vzpomínek,bolesti,štěstí a slov...Tak to bývá touto dobou. Napadlo mě dát se do úklidu,něco udělat,něco někam přesunout.Jen tak.Však nebylo sil a tak dál jsem sledoval jak se Bráník city halí do temný městký periferní noci. Něha periferie,něha smutku a bolesti,něha lásky....Vše se to prolínalo a já netušil a nerozpoznával,co je co a kde a proč? Proč?

30.11.2005 22:54 - POVÍDKY

Podivný cesty lásky

PODIVNÝ CESTY LÁSKY

Zase byl, nějak fungoval a venku kroužil vítr po střechách města. Jo, zkrátka pohoda.Poslední listopadovej den a když stáli nad městem,který bylo oranžový a zářivý,tak mu bylo krásně. Mluvil se ženou, která se umí dotýkat jemně jak na těle, tak na duši,sledovali město,byli nad věcí a pak šli mezi stromy,tam kde stála největší socha jednoho z největších vrahů...A v nich byla láska. Smála se na něj a vyprávěli si příběhy. Čas a kroky šly a pak pili spolu pifko v malostranský hospodě U Orla.. Jo to je dobrý, řekl si, a bylo mu nějak vlnivě. Měl posledních pár cíg a zrovna ulicí projela tramvaj. Svět okolo něj bojoval o svojí existenci,jemu to nešlo,ale v duši byl mír. Dal by si sýr, ale nebylo ho,tak dál prožíval vteřiny svý současný doby. Bolela ho záda, no měl to z práce, dá se tam být, ale když venku svítí slunce, tak to se chce ven. Ale teď zima řádí nad městem, on je světlý, temný doby jsou za zdí a oči ženy jsou tunely jinam. I on je jinde. Rok jde ke konci a občas je dobrý mít prázdnou hlavu.
Ta jeho je napěchovaná jako dýmka.Stačí zapálit a pak se unášet jinam, do světa mezi světy a nechat odvíjet nit, nedělat na ní smyčky, na kterých se dá oběsit bez naděje, a tak volně jít bez zábran, i když možná má člověk občas strach.
Je tu stále s ním, netečný, ale přeci pozorující, a ulice města jsou v noci zákeřný.
V lese se nebojí. Tam jsou akorát tak vlci. Vyjou na měsíc svých tužeb a ne jako ty městský. To jsou spíš šakalové a hyeny. Svíjí se a jsou nasáklý pachem moči, benzínu a potu.A nad tím vším krouží ptáci a leckdo si pouští svý myšlenky po klávesách klavíru či počítače na špacír a někdo jinej jen tak mezi lidi, do záhybů dnů a lokálů a taky továrních komínů. Ale já mám svojí lásku...
Je možný žít i jinak, ale z toho nic nepochytíš. Je to jako haldy hlušiny v dolech, jako včerejší noviny, jako vajgl dokouřenej až na kost, jako beznaděj a zlost s jehlou či půllitrem v ruce.
Jsou i jiný cesty a lidi dělaj planý gesta a jen tak mluvěj, aby přehlušili ten věčnej strach.
Strach ze sebe sama, z budoucnosti i minulosti zároveň, z toho, že se staví Bohu naroveň.
A to jsou prázdný stránky života.Teď byl šťastnej se svojí láskou,s ženou s pohledy až za hranu jeho duše,až kamsi do neznáma....Chodili spolu městem,ruku v ruce a bylo to fajn.V něm pulzovalo štěstí a doteky byly slastí.
Jel pak tramvají domů,kde žije s ní.Jejich duše se proplétají.....
Přišel domů a podíval se z okna na ulici ,kde vládla oranžová noc a věděl o sobě.A to je přínosný, stejně jako se ztratit v duši ženy, která víří a dává divokost i něhu. Hu hu hu. Tak to je. A všechny životní pravdy jsou zkreslený. Je to jako honit si vocas, je to fajn, ale není to to pravý. To každej chlap ví.
Zapálil si tedy aspoň cígo a nemyslel na budoucnost ani na minulost. Stejně jest pochybná. Jediný jistý jest to, co je teď, ale i to nám uniká mezi prsty a dráhy myšlenek jsou nevyzpytatelné. Jako oči žen a mraky a další novej den.
A on začíná tušit svý poslání. Milovat tu ženu, neubližovat a žít. I když ty dvě poslední věci se občas ocitnou v rozporu.
Musí se krotit. Hlavně po ránu. Rána jsou sice dobrý, ale jen tehdy, nemusí-li člověk nic, jen se procházet a pozorovat slunce, jak se vpíjí do ranních oken a tulit se ke svý vesmírný slunečný ženě s motýlem na zádech. Celej den jen tak ležet a pozorovat jak se krátí stíny a řeka je přívětivá stejně jako zeleň stromů a tak dál.
Tak se jen tiše pousmál a šel spát........

02.12.2005 10:05 - POEZIE

TICHO RÁNA

Zapomenutý a pustý

si připadám

se všemi

i sám

bezbřehý

jdu k vám....

20.12.2005 12:18 - POEZIE

Prázdno...

V samotě noci

bez pomoci

hledám lásku zaniklou

pustý

zírám bílou nocí

z bezmoci

zbylo ticho

padající

na mou duši promoklou...

21.12.2005 15:15 - POEZIE

Hospodská...

TŘETÍ HOSPODA

Třetí hospoda

čtvrý pivo

v mý duši je něják živo

a divoko

i tak lze žít

a pít

Ulicema kráčím

svý pochybení bezchybně si značím

co stačím

to stáčím

když svou duši v alkoholu smáčím

pláču

a kráčím

jinak se to nedá

když má duše motavá

od stolu se zvedá

POKRAČOVÁNÍ ZDE:

www.lipner.estranky.cz/clanky/zaloha-meho-stareho-blogu-7.dil.html