V Jeho jménu
V Jeho jménu
Pán Bůh byl Jediný ve veškerém Časoprostoru a obsáhl vlastně i samotný Časoprostor. Být vším jej však nudilo.Věděl že Je,ale neviděl jak vypadá,neměl si s kým pokecat – prostě žádná,odezva,zrcadlo,reflexe.No - žádná zábava. A protože byl – a je hravý,rozhodl se stvořit velkolepé divadlo.Práskl bleskem a rozdělil vše ve dví.Vědci tomu říkají Velký třesk.Tak vznikly protipóly jako Hmota a Antihmota, Nebe a Zem,Světlo a Tma, Noc a Den, Moře a Souš, Příliv a Odliv, Nahoře a Dole,Teplo a Chlad…. a tak bychom mohli pokračovat do alelujá…. Byl celkem spokojený se svým dílem a konečně mohl porovnávat, kochat se barvitostí Světa. Tak se mu ta hra zalíbila,že si usmyslel poznat všechny její možnosti. A těch je nekonečně mnoho.
Když ho vytvořené figurky a děj na scéně zvané Svět přestali bavit,jedním mávnutím ruky vše zrušil. Tak například vymřeli Dinosauři.
A začalo se znova. Dumal co by bylo zábavnější než ještěři a opice. A tak stvořil také Muže a Ženu – tedy Člověka. Zpočátku se jevili lidé jako zábavní neškodní tvorečkové.
Ale s postupem let získal Pán pocit,že se mu tahle záležitost vymkla z ruky.Ti Homo Sapiens se počali chovat bez respektu k Jeho vůli. Vytvořili si sami imaginární protipóly,kterým říkali Dobro a Zlo. A začali je zneužívat. Co se jedněm na druhých nelíbilo pojmenovali jako Zlé a svoje jednání označili jako Dobré. Jenomže Ti co byli nařčeni jako Zlí se považovali za Dobré a své osočovatele označili za příčinu všeho Zla. Stvořiteli z toho šla hlava kolem. Kdo se v tom má vyznat! A to nebylo vše. Kmen Choď po zadních se dostal do boje s kmenem Choď po čtyřech. „Zadňáci“ vzývali Boha,aby jim pomohl vyhrát válku ve jménu Dobra a pokroku. „Čtyřchodi“ obětovali Bohu berana,aby stál při nich ve jménu Dobra a tradice. Stvořitel se nepoznával.Věděl, že to všechno je Jeho součástí a byl překvapen. Chtěl jsi reflexi? – tady jí máš,ozval se Jeho vnitřní hlas. Ta hra ho ale uchvátila. Protože byl Nejvyšší a jediný hráč vrhnul se do další rulety. O několik desítek let později byl opět vzýván lidskou cháskou: Tentokrát proti sobě stáli Křiváci a Musité. „Ve jménu jediného Boha (toho našeho) vyhlaďme tu nevěřící chátru!“ hlásali Křiváci. Musité ve svém táboře konali též bohoslužbu: „Pane, ve jménu Pravdy požehnej našim lukům a sudlicím ať zvítězí nad převahou cizích vojsk.“! No to je dobrý…. řekl si Bůh,obě strany se odvolávají na mě a chtějí se zabíjet mým jménem. Přitom jsou ti všichni moje děti. Když jste tak slepí,vytrestejte se sami.
O několik století později: „Jsme národ samotným Bohem vyvolený a proto máme odpovědnost za celý svět!“ Vyčistíme ho a Bůh nám v tom pomůže!“ Je to Jeho vůle!“ Hlásal jakýsi muž s knírkem,který se ve svém narcisismu považoval za spasitele.
Ty bláho,to jsou věci….pomyslel si Stvořitel. Co bude dál?
Pseudospasitel vedl válku ve které zbytečně umírali lidé,jež s ním vůbec nesouhlasili. Sprostě je zatáhl do své psychopatie. Na odpor se mu postavili Domunisté,kteří – světe div se,neuznávali žádného Boha. To může být zajímavé, řekl si Pán – neodvolávají se na mě. A začal jim trochu nadržovat. Domunisté válku vyhráli. Rozdělili dobité zóny a opití vítězstvím… se začali chovat jako Pán celého světa. „Tak to tedy ne!“ pohoršil se pravý a jediný Pán. A podíval se,co na to druhá půlka světa. Ta se pochopitelně obávala,že Domunisté pohltí i je a chtěli se domluvit. Pro jistotu se však raději vyzbrojili. To neuniklo Domunistům a pod heslem „Ze zbraní v ruce ubráníme Mír!“ se též vyzbrojili. A jedna půlka světa se najednou bála té druhé a ani jedna si nechtěla nic začít. „No vida,to je možná řešení“ konstatoval Bůh trochu uspokojen,že hra dospěla k příjemné patové situaci. A trochu již znaven šel se uložit na kutě. Odpočinek potřeboval. Ze hry zvané Svět se mu dělaly mžitky a byl natěšený,že na chvíli zrelaxuje. Blaženě zívnul a pomalu usínal.Vtom ještě v polospánku se k němu jakoby z dálky doneslo: „Vallách je náš jediný pán!“ budeme bojovat Jeho jménem proti nevěřícím psům na celém světě!“
„To se mi snad jen zdá“,zabrumlal si Pán Bůh a otočil se na druhý bok.