článek v časopisu Pes
Chlupatí baseti coby „zdrhavci a útěkáři“
Přibližně 15 kg živé váhy, kohoutková výška kolem 36 cm, typicky nízkonohý pes podlouhlejšího rámce, hrubá, mírně ve větru vlající bikolorní či trikolórní srst, uši točící se do vrtulky, ladný, krásný pohyb, výraz šťastného, téměř smějícího se psa. I takhle nějak by klidně mohl vypadat popis běžícího nebo spíše „letícího“ malého hrubosrstého vendéenského basseta.
Chovu tohoto plemene se společně věnujeme již 6 let. Musíme kontatovat, že na rozdíl od hrubosrstého jezevčíka, kterého jsme jako první nízkonohé plemeno chovali, nám naprosto a bez vyjímek vyhovuje a to jak povahou, tak i užitím v myslivecké praxi. Náš chov těchto chlupáčů začal pořízením naší první feny Megie Icking, na které jsme odchovali dva vrhy, poslední pejsek Doyle od Bouňovské studánky zůstal doma. V loňském roce jsme si pořídili další dvě mladé fenky, jelikož po naší feně se nám nepodařilo fenečku coby pokračovatelku rodu odchovat. Všechny naše vendéeny lovecky vedeme a cvičíme k využití v myslivosti. Nejstarší Megie má složeny různé zkoušky lovecké upotřebitelnosti, bereme jí na naháňky a nemáme nejmenší problém s poslušností. Máme teď celkem slušnou čtyřčlenou smečku našich chlupatých a sledovat chování jejich jednotlivých členů v tomto společenství je velice zajímavé. Je úžasné pozorovat společnou výchovu nejmladšího jedince, hierarchii této smečky a vůbec celkové dění okolo ní. Vendéen je pes smečkový a v tomto společenství je jako ryba ve vodě.
Stále více a častěji se ale setkáváme mezi majiteli chlupatých vendéeských bassetů s názory, že jsou zdrhaví, neposlušní, utíkají. S tím však podle našich více než šestiletých zkušeností nemůžeme souhlasit. Jádro problému bychom spíše viděli v tom, že valná většina štěnat jde k novým majitelům coby společenští psi v roli domácího mazlíčka, ač je to duší skutečný lovec. Na jednu stranu se tomu ani nelze divit, neboť malý vendéen je pes nesmírně milý, přítulný, neagresivní, bezkonfliktní, pohodový a hlavně dost velký mazel. Navíc je velmi líbivý a roztomilý, takže v tomto směru se těší stále větší oblibě. Jenže většina nových majitelů se sice informuje o charakteru tohoto plemene, možná si přečte i plemenný standard, ale co ve standardu charakteristika „anděl doma, ďábel v honitbě“ znamená, po tom už se s největší pravděpodobností nepídí.
Vendéenský basset je sice anděl doma, ale zárověn je to i náruživý lovec. Je to výborný stopař s vynikajícím nosem honiče, ke kterým v kategorii loveckých psů patří. Jeho „zdrhání a útěky“ úzce souvisejí s jeho loveckou vášní a pro něj typickým způsobem lovu.
Pokud se vám psík na procházce v přírodě začne intenzivně zajímat o jedno místo, mohutně ho „očuchává“ a pak vyrazí s mohutným štěkotem kamsi do dáli, jde po stopě, což je jeho naprostá přirozenost. Pokud má psík již v ranném věku zvládnutu základní poslušnost, není problém a po chvíli, až přestane hlásit, se sám k pánovi vrátí. Myslím, že právě v té poslušnosti tkví jádro protíží. Mnoho majitelů štěnat se totiž bojí svého miláčka pustit z vodítka, aby jim štěně neuteklo, neztratilo se a myslí si, že na nějaké učení čehokoli je ještě moc malé. To je veliký omyl. Jak praví jedno známe přísloví: „Co se v mládí naučíš……“. Malé štěně, pokud ho pustíte z vodítka, se jen velmi zřídka vzdálí z vaší blízkosti, jelikož se o vás tak trochu bojí (možná více než vy o něj) a nemá ještě odvahu se pustit moc daleko samotné. Právě tyto okamžiky jsou nejvhodnější k prvopočátkům nácviků přivolání jako nejzákladnějšího článku poslušnosti. Neříkáme, že k tomu není zapotřebí jistá dávka trpělivosti, ale ta pak ve finále přináší ty růže. Pokud se rozhodnete pořídit si malého vendéena, vřele vám toto rozhodnutí schvalujeme, nebojte se útěkářství či zdrhavosti, správným výcvikem, dostatkem pohybu a vyžitím, které svému pejskovi dopřejete se vyhnete mnoha problémům s takzvanými útěky. Nezapomeňte, že je to lovec tělem i duší, ale hlavně je to miláček, který vás bezmezně miluje a dříve nebo snad po chvilce se k vám vždy vrátí s radostí a nadšením, jak se krásně proběhl a začuchal si na té stopičce toho zajíčka či srnečka a v jeho smějícím se výrazu spatříte tu radost, že je zase s vámi. Pokud však nemáte dostatek porozumění a trpělivosti pro vendéena, pořiďte si raději nějaké společenské plemeno, třeba bišonka či maltézáčka, který s vámi bude spokojeně sdílet gauč či křeslo a neklade takové nároky na pohyb v přírodě. Vendéen odsouzený prožít celý život jen na vodítku nepatří k těm nejšťastnějším, i když vás bude bezmězně milovat stejně jako vy jeho.
Snad pouze na závěr bychom si dovolili ocitovat zkušební řád pro zkoušky honičů mezi něž malý hrubosrstý vendéeský basset patří, aby si každý majitel nebo zájemce o toto plemeno mohl udělat obrázek o poslušnosti, a posoudit rozdíl mezi lovem a „útěkářstvím“. „Pokud pes během disciplíny „Vyhledání a chování u střelené zvěře“ štve zdravou zvěř nebo se vzdálí z vlivu vůdce déle jak 30 minut a neuposlechne přivolávací signál, má to za následek vyloučení honiče ze zkoušek.“
Mgr. Jaroslav a Lenka Ratajovi
