Jmenuji se Marek Skrbek, narodil jsem se v prosinci 1975. Pracuji jako soukromý podnikatel a zabývám se nákupem a prodejem dřeva (kulatina a řezivo) jak pro tuzemský trh, tak pro export.
Zálibu v chovu poštovních holubů jsem zdědil po svém otci Ing. Zdeňku Skrbkovi, který je také úspěšným chovatelem. Dá se říci, že veškeré zájmy, kterým můj táta věnoval volný čas, mi byly od mala blízké a on mne v nich velmi podporoval. Mohu zde odpovědně přiznat, že začátky chovu poštovních holubů pro mne byly o poznání lehčí. Za to jsem mu velmi vděčný. Z počátku to byla myslivost a chov loveckých psů plemene Jagdterrier. Naše chovatelská práce byla velmi úspěšná. Vychovali jsme několik jedinců, kteří získali vítězství na mezinárodních, klubových a celostátních výstavách a soutěžích v norování. Vrcholem bylo vítězství našeho psa na světové výstavě, kde získal titul "Světový vítěz". Psi z naší chovné stanice se stali základem mnoha úspěšných chovů jagdterriérů v Česku i v zahraničí.
Jelikož se otec v mládí úspěšně věnoval chovu "pošťáků", vybudoval malý holubník a obstaral pár holubů od svých kamarádů. Více či méně pro radost. To bylo začátkem 90-tých let. V té době vstoupila v platnost novela zákona o ochraně zvířat a byly zakázány soutěže v norování, což byla hlavní priorita našeho chovu jagdterriérů. Padlo rozhodnutí a chov psů byl ukončen. Začali jsme se plně věnovat holubům.
Táta využil kontakty získané přes psy a navštívili jsme mnoho špičkových chovatelů jak u nás, tak v zahraničí. Pro chov jsme dovezli holuby převážně z Holandska, Belgie a Německa. Když se nad tou dobou zpětně zamyslím, hodnotím to jako ne příliš dobrý začátek. Holubi sice pocházeli od chovatelů zvučných jmen, s nádhernými rodokmeny, ale jejich chovná hodnota byla většinou opačného rázu. Výsledky s odchovy těchto jedinců nebyly nijak uspokojivé. Když se zamyslím nad tím, jak někteří chovatelé v současné době nakupují převážně zahraniční holuby na různých dražbách a prodejních akcích, vidím to jako velkou chybu a hru na náhodu. Původ těchto holubů je nejistý a založen vždy pouze na důvěře. Z vlastních zkušeností vím, že rodokmeny jsou často kráceny o generaci a to v lepších případech. To bývá zvykem hlavně v Německu.
Po počátečních neůspěších jsme vše přehodnotili. Následovaly nákupy nových holubů a to výhradně špičkových závodníků - vítězů. Pokud jsme nějaké holuby ještě importovali, měli jsme podmínku, aby holub byl prokazatelně cvičen. To je z finančního hlediska sice náročnější, o to však efektivnější. Na tomto základě je vybudován můj současný chov. Nyní v chovném oddělení působí i vlastní holubi, kteří již své kvality prokázali na závodech i v chovu. Pro svou potřebu však stále odchovávám převážně holoubata po nejůspěšnějších závodnících. Každoročně se snažím spolu pářit ty nejlepší protějšky mezi sebou. V praxi se mi to ukázalo jako nejlepší. Podařilo se mi již vychovat holuby, kteří mají do třetí generace jen vítěze. Při sestavování párů kladu důraz, kromě původu, hlavně na stavbu těla a vlastní intuici. Všichni holubi, kteří u mne mohou zimovat musí splňovat mé představy tělesného rámce ( standardu ). Chov musí z mého pohledu působit velmi uceleně. Pro závody na krátké a střední tratě mám tři základních linie holubů, které jsou pilířem celého chovu. Z každé této linie již byli vychováni holubi, kteří dokázali získat 1. cenu v závodech OS. Jejich potomky pak navzájem pářím mezi sebou a přísnou selekcí na závodech a v "ruce" se snažím vyhledat ty nejlepší. Téměř všichni mí závodníci jsou v současné době navzájem více či méně příbuzní. U dlouhotraťových holubů to dělám obdobně, ale hlavně si každoročně dovážím holubata od táty, který má zaměřen chov převážně na dlouhotraťaře.
Mezi chovateli mám mnoho kamarádů, což považuji za velmi důležité. Hlavně z hlediska informací. V holubářství je stále co hledat a od přátel se člověk nejvíc dozví. V posledních čtyřech letech jsem si donesl holuby od výborného kamaráda Ivana Gomoláka, původem Vandenabeele, Janssen a Schellens. Tito holubi se rychle osvědčili a úspěšně zapadli do mého chovu. Bylo to podmíněno i tím, že mi dal vybrat vždy co jsem chtěl a za to mu děkuji. A v neposlední řadě začínám spolupracovat s výbornými chovateli a kamarády Ing. A. Solárem, Josefem Bastlem a Milošem Mrázem, se kterými jsem si vyměnil několik holubů. Věřím, že výsledky se časem projeví. Nesmím zapomenout také na Karla Klemense, kde výměna holubů pro mne byla velmi úspěšná a Ing. Stanislava Matušku, u kterého obdivuji nesmírnou aktivitu a ambice v tomto sportu.
Co se týká systému závodění a přípravy, držím se všeobecně známých postupů. Do roku 2008 jsem praktikoval vdovství i přirozenou metodu. Vždy 21 ks klasických vdovců a 30-34 páru přirozené metody. Přirozená metoda závodila jen z vajec, tedy bez odchovu mladých po dobu závodů. Tréning probíhal 1x - 2x denně za pomoci praporu. Od roku 2008 jsem vše převedl na vdovský systém, který je časově méně náročný. K tomu jsem postavil nový holubník dlouhý 7,30 m. Do závodní sezony nastupovalo 33 klasických vdovců + 20 párů totálního vdovství. Za velmi důležité považuji, aby základem závodního teamu byli hlavně roční a dvouletí holubi, kteří jsou prokazatelně rychlejší než starší závodníci. U mne tito holubi tvoří více než 80 %. V posledních letech se i dlouhé tratě stále zrychlují. Zde je potřeba mít holuby ve věku převážně 2 - 4 let a není jich třeba mnoho. U mne to bývá kolem 15 ks. Závody holoubat považuji pouze za orientační a výsledky jednotlivců mne téměř nezajímají. I přesto jsem přesvědčen, že při správné péči ukáží komplexní kvalitu chovu.
Do budoucna mám v plánu celkově snížit stav držených holubů na maximálně 120 ks včetně chovných. Tak jak tomu bylo v minulosti. Nyní mám na holubníku zhruba 150 ks. Mou snahou je, aby veškeré kroky, které v mé zálibě podnikám byly cíleně promyšleny. To se týká hlavně zařazení nových holubů do chovu a veškerých dalších radikálních změn. Myslím si, že se mi podařilo zajistit a vybudovat dostatečně kvalitní chovný materiál, který je schopen splnit mé požadavky. Jeden z ukazatelů pro mne jsou výborné výsledky mých holubů u jiných chovatelů. Nejvýraznějšího výsledku dosáhl př. J. Bortel s holubicí 05-0198-20, která byla vychována na mém holubníku a získala několik 1. a 2. cen v OS a na C.V. v Lysé nad Labem r. 2009 byla vystavena v kategorii "Eso He" na 3. místě v ČR.
Úspěchu, kterého si nejvíce cením je účast mých třech holubů na Olympiádě v německém Dortmundu 15.-18.1. 2009. Holubice CZ 03-0198-596 získala stříbrnou medaili v kategorii "Standard". U této holubice si cením hlavně toho, že je také úspěšnou závodnicí hlavně na dlouhých tratích a byla nejvýkonnější holubicí v počtu nalétaných km za 1. rok v rámci ČR. Holub CZ 05-0198-7 se umístil v kategorii "D" na 3. místě a získal bronzovou medaili. Tento vyjímečný závodník v současné době již pobývá u nového majitele na Thaiwanu.
Závěrem chci poděkovat celé mé rodině, přítelkyni Terezce a hlavně mému tátovi za podporu v tomto časově a finančně náročném koníčku, jakým Poštovní holubářství bezesporu je.
Marek Skrbek