Jeremiášovo utrpení

Jer. 37,3-8;

Salutatorio          : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…

Introit                 : Ž. 119,88;

Píseň                   : 42 „Jako jelen mučen žízní“

Modlitba    :

Čtení                    : Lk. 5,1-5;

Píseň                   :  631 „Nám pomoz Pane milý“

Text                     : Jer. 37,3-8;

Modlitba             :

Píseň                    :  S 360 „V nebi je trůn“

Ohlášky               :

Přímluvy              : po každé prosbě zakončené: „Prosíme Tě vyslyš nás“

Píseň                   : S 239 „Otevřete brány hradeb kamenných“

          Poslání      : Dt.6,4-9;

SLOVO

          Požehnání : Ž.121,5-8;

Píseň                   : 636 „Z Tvé ruky Pane můj“

Jeremiášovo utrpení

Jer. 37,3-8;

         Hledání Boží vůle, bratři, sestry a milé děti, je nejen krásné, ale i ušlechtilé. Je ale o to hezčí, když jí člověk najde, řídí se jí a zbytečně a tvrdohlavě neprosazuje tu svou. Ale v případě krále Sidkiáše, o kterém si tu dnes budeme, ze dvou kapitol knihy Jeremiášova proroctví vypravovat, tomu tak nebylo.

            Král Sidkiáš, to byl, řekli bychom, takový svéhlavý frajer. A ve spojení svých velmi povedených rádců nám může připadat jako nerozhodný bázlivka. Ano, on se sice ptá po Boží vůli, ale i přestože jí slyší, dá na své rádce, kterým ani trochu nechybí hroší kůže. ? A tak se stane, že Jeremiáš – prorok, který mu onu Boží vůli zcela jasně vyjeví, se jako odměny za své proroctví dočká věznění ve studené a vlhké kopce a nebo je vhozen do cisterny na vodu. V té sice žádná voda není, ale zato je v ní bahna až po krk, špína, zima, nic k jídlu a k pití, ale hlavně téměř vůbec žádná naděje, že by si ho i po čase někdo všimnul, vzpomněl si a vytáhl ho. Tak taková utrpení musel Jeremiáš prožívat a zakoušet.

Proč se mu to ale stávalo? Proč a jak se tam všude dostával? Komu vadil a nebo stál v cestě? Králi Sidkiášovi? Ne, tomu ne! Ten měl jiný problém. Ten měl největší obavy o to, jak obstojí před lidmi než jak obstojí před Bohem.

Jak k tomu všemu ale vlastně došlo? Král Sidkiáš v době o které si tu budeme vyprávět prožíval nešťastné a svízelné období. Tehdejší babylónská velmoc, které se náš král zavázal sliby, je vymáhala plnit. Což o to, král by je i byl plnil, kdyby – kdyby nedostal výhodnější nabídku od Egypťanů. Babylón však vůbec nehodlal od svých požadavků ustoupit a tak když se jich nemohl domoci pokojnou cestou, ta se je snažil vymoci silou. Rozhodl se, že proti Judsku podnikne válečnou výpravu, Judsko si podmaní a Jerusalém vyplení. Egypťané, jakmile se o tomto nájezdu babylónských dozvěděli, okamžitě Judsku nabídli spojenectví a pomoc v boji.

Král Sidkiáš si v této svízelné situaci opravdu neví rady a proto posílá za prorokem Jeremiášem své posly se vzkazem, aby se modlil k Hospodinu a zjistil nějaké slovo do oné momentálně neřešitelné situace. Slovo od Hospodina, které k Jeremiášovi zaznělo a které také svému králi tlumočil, bylo ale velmi tvrdé: 37,7-10; Jinými slovy; faraónovo vojsko, které se Ti králi vydalo na pomoc před babylónským vojskem zbaběle uteče a Babylóňané se pak vrátí, aby bojovali proti Jerusalému a následně i vypálili. To jsou věru pěkně tvrdá slova, která nedávají žádnou naději a už vůbec ne žádnou šanci k úspěchu.

V době, kdy Babylóňané přestali na čas obléhat město, využil Jeremiáš situaci k tomu, aby si v nedalekém Anatótu vyřídil věci ohledně dědictví. Jenže – jeden horlivý strážce u brány si celou věc vysvětlil jinak. Domníval se, že Jeremiáš chce přeběhnout na stranu Babylóňanů. Ale ono se vlastně ani není co divit. Vždyť Jeremiáš, na rozdíl od ostatních falešných proroků prorokoval, že Jutští nemají proti Babylónským šanci. Že proti nim nemají bojovat, ale že se jim mají vzdát. To bylo to, co se mnohým, zvláště vykutáleným královským rádcům, nelíbilo! Oni si přáli ozbrojený odpor a velice rádi naslouchali těm falešným prorokům, kteří zcela nereálně slibovali úspěch a vítězství. To bylo tou hlavní příčinou a proto jim Jeremiáš stál v cestě a jeho proroctví považovali za zradu! Proto tedy skončil v oné chladné a vlhké kopce! Aby ho umlčeli! Aby se už nemuseli bát toho, že by jim svými řečmi ohrozil jejich plány a tím i celou válečnou strategii.

Králi Sikiášovi to ale přeci jen nedalo a tajně, tak aby o tom nikdo nevěděl, si dal Jeremiáše z té kopky zavolat, protože chtěl znovu slyšet Hospodinovo Slovo. Jak byl ale zklamán, když se musel smířit s tím,že žádné nové lepší slovo nepřišlo. Ba naopak. Vůbec nic se nezměnilo . Judejci i on padnou do rukou Babylónského krále.

Opravdu měl Jeremiáš těžký úděl a hodně trpěl. Nedivme se mu proto, že onoho rozhovoru s králem využil také k přímluvě sám za sebe. Ano, nedivme se mu, že prosí krále o milost a přitom se odvolává na svá proroctví, která se skutečně stala na rozdíl od proroctví falešných proroků. Vždyť ti přeci zklamali, ale on…? Král jej vyslyšel a zmírnil mu podmínky věznění tak, že mu přikázal dát mírnější vazbu, zajistil mu denní příděl chleba a navíc tam mohl i mluvit. Tak se také stalo, že Jeremiáš těm, kteří za ním chodili neúnavně vyřizoval Boží Slovo: „Nebojujte, ozbrojený odpor je holý nesmysl. Vzdejte se babylónským a zachraňte si alespoň holý život.“

Vzdát se? To by přeci byl holý nesmysl, zdálo se těm, kteří vyzývali k odporu. 38,4; A jak si usmyslili, tak také udělali. Vyžádali si u krále pro Jeremiáše rozsudek smrti, vzali jej a hodili do prázdné cisterny na vodu. V okamžiku, kdy ho házeli do oné cisterny si byli sebou až příliš jisti a s Hospodinem a jeho zásahem – tak s tím už nepočítali. Nepočítali s tím, že Bůh Hospodin, navzdory jejich rozhodnutí a činům může jednat i zde v této, pro Jeremiáše, zcela bezvýchodné situaci. Ano bratři, sestry a milé děti, Bůh i zde jedná a navzdory všemu koná své divy. On totiž, na rozdíl od nás lidí, není vázán nikým a ničím. On je svrchovaným Pánem nad vším a tak může konat divy kdy a kde se mu zachce. Ano, jistě, nám to může připadat jako úplně normální, že se uprostřed všech těch lidí, kteří pro Jeremiáš neměli pochopení, našel jeden, který si vzpomněl a vyžádal si pro něj u krále milost. Ale ono to v té vypjaté situaci nebylo vůbec normální, že se našel někdo, komu nebyl prorokův úděl lhostejný a kdo nedopustil, aby Jeremiáš v té blátivé jámě zahynul. Našel se! Jeden z královských dvořanů a ještě navíc cizinec. Cizinec jménem Ebedmelek. Cizinec černé barvy pleti – cizinec, který byl ochoten riskovat vlastní smrt jen proto, aby Jeremiášovi pomohl z té cisterny ven. No řekněte, není to div?! Není to zázrak, že od krále dostal svolení, aby s pár přáteli vytáhl Jeremiáše ven?!

Čas návratu Babylóňanů se blíží a král Sidkiáš chtěl opět slyšet Slovo od Hospodina. Neustále totiž doufal a věřil, že se Hospodin slituje a on od proroka Jeremiáše uslyší něco jiného – něco povzbuzujícího. Nic jiného, ani nic nového se ale nedozvěděl. Copak by mohl Jeremiáš jen tak měnit Hospodinovo slovo jenom proto, že zůstal naživu? Copak mohl z vděčnosti králi za svůj život přidat něco líbivého – nějakou falešnou útěchu? Ne! To nemohl. Hospodinův výrok je jednoznačný: „Je to s Tebou a s celou zemí špatné; vzdejte se. To je totiž vaše jediná naděje. Jen tak si zachráníte alespoň holý život, když poslechnete Hospodina.“

Král se ale bál. Pořád se někoho bál. A tak po tom rozhovoru poprosil proroka, aby o jejich rozhovoru nikomu nic neříkal.

         A teď mi děcka řekněte. Jak si myslíte, že to dopadlo? … Ano, kdybychom četli dál, tak bychom se dozvěděli, že babylónské vojsko opravdu vyhrálo a Judejce odvleklo do zajetí. A věděl by někdo proč se to stalo?…

Na začátku dopisu Židům apoštol Pavel píše: „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.“

Ano. I přestože se nám to většinou tak jeví, Bůh není ani hluchý, ani slepý a dokonce není ani němý. On s námi lidmi mluví. V době, o které jsme si teď povídali mluvil skrze proroky a dnes k nám promlouvá skrze Pána Ježíše, bibli a Ducha svatého.

Vzpomněl by si ještě někdo z nás přítomných o čem jsme četli ve druhém čtení? Ten, kdo dával dobrý pozor, tak ví, že to byl příběh o tom, jak Pán Ježíš dokončil své kázání na rybářské lodičce a pak dal Petrovi příkaz, aby ve dne zajel se svou lodí na hlubinu a spustil sítě k lovu. To byl nesmysl že? Vždyť každý správný rybář ví, že ryby se loví v noci a na mělčině.

Ano, možná že se nám zdá, že po nás Bůh chce, abychom dělali, pro nás zdánlivě, nesmyslné věci. Ale nedokazuje nám tím svou svrchovanost? Nechce nám tím Pán Bůh, Pán Ježí a Duch svatý naznačit, že na ty svoje životy nestačíme? My si možná myslíme, že víme, co máme dělat a co je pro nás nejlepší, ale zkusme si také připustit i to, že Pán Bůh to ví lépe!

Hledejme a prosme na modlitbách o vyjevení té pravé Boží vůle. Zkusme se jí řídit a uvidíme, že se nám povede dobře.

Kdo máš uši k slyšení slyš.                                                                             Amen