Zápas víry
Zápas víry
1.Kor. 9,25-27;
světová scéna je velice neklidná a zdá se, že od doby, kdy skončila studená válka, je svět ještě méně stabilnínež dříve. V poslední době se navíc v důsledkustrachu a různých faktorů působících ve světě stala diskuse o světové spravedlnosti prakticky bezvýslednou. A jak mizivá se zdá naděje, že by přítomnost křesťanů ve světě mohla působit jako katalizátor změny k lepšímu!
Tak kdyby takhle zněl článek v novinách, tak bychom to mohli, bratři, sestry a milí přátelé, klidně zabalit.
Toto ale není článek z novin, ale výzva k tomu, abychom my křesťané byli tomuto světu tou pravou solí a tím pravým světlem.
„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ námříká Ježíš v evangeliu podle sepsání Mt. 5,13-16; a zcela jasně nás tím upozorňuje na to, k čemu jsme byli povoláni. A do toho, jako by nám zněla Ježíšova modlitba z J. 17,18; „Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.“
Byli jsme tedy povoláni k tomu, abychom spolu s Kristem bojovali ten svůj dobrý boj víry. Abychom tak tomuto světu bili nejen solí, která, když se použije ve správném poměru, tak dává pokrmu tu jedinečnou chuť. Zároveň s tím jsme byli také povoláni k tomu, abychom byli tomuto světu světlem. Světlem, které když se správně zaměří, tak dobře osvěcuje vytknutý cíl.
„Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“ říká Ježíš v podobenství o svatebním šatě, které je zaznamenáno v kralickém znění u Mt. 22,14;
Jak tomu ale máme rozumět? Úplně stejně jako Pavlovým slovům o tom: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu?“
Kolikrá za život jsme mohli slyšet, že se ty naše životy podobají běhu na závodní dráze. Každá závodní dráha má svůj start i cíl. Aby se závodník mohl postavit na start, musí se dokonale připravit. Musí ovšem také bezpečně vědět, že chce doběhnout do cíle a vyhrát. Ale vyhrát může přeci jen jeden. Ten nejlepší a nejrychlejší! Ona totiž jen pro jednoho je připravena pocta, kterou si smí vychutnat jen vítěz. Ten pak dostane hlavní cenu. „Běžte tak, abyste ji získali!“ Ne, nepřeslechli jste se! Stejně jako Emil Zátopek, Katka Neumannová, Šárka Kašpárková, Martin Doktor a mnoho a mnoho dalších sportovců bojovali o tu jedinou poctu být první, tak i my máme ve svých životech bojovat , jako by šlo o jedinou cenu. A máme tomu podřídit naprosto všechno.
„Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.“
Jestliže pro těch několik minut slávy na stupínku pro vítěze a pro medaili je závodník nebo zápasník schopen udělat i nemožné, o co víc máme i my ve svých životech udělat téměř nemožné, abychom získali tu jedinou cenu. Vždyť všichni ti věhlasní sportovci se podrobují všestrané kázni jen pro ten jediný okamžik. Ale my - my bychom se jí měli podřizovat pro věčnost. To je totiž ten náš cíl. To je ta nejkrásnější cena - spasení.
Vrátím-li se tedy na závěr k oné úvodní výzvě, tak světová scéna může být sice velice neklidná a může jí dokonce i připadat, že od doby, kdy skončila studená válka je svět ještě méně stabilnínež dříve, ale právě o to víc bychom my křesťané měli působit jako katalizátor změny k lepšímu!
Dost možná, že i nám se v poslední době zdá být diskuse o světové spravedlnosti prakticky bezvýslednou, ale právě do této situace nám smí zaznít slova z knihy Zj. „Budiž věrný až do smrti, a dámť korunu života.“
Buď tedy křesťane ve svém životním postoji věrný, neochabuj v tom, co možná dnes pokládáš za zcela zbytečné a bezvýsledné, protože jestliže vydržíš, bude Tvá věrnost korunována úspěchem. Také vás, stejně jako mne napadá otázka jak by jeden člověk mohl změnit své okolí?
Vypráví se příběh o jednom misionáři, který ke své práci nutně potřeboval jízdí kolo. Modlil se a prosil Pána, aby mu to kolo dal. Když se takto velice dlouho modlil a výsledek byl ni žádný, začal mít pocit beznadějnosti ve svém počínání. Na radu svého přítele změnil způsob modlitby a začal žádat o zcela konkrétní kolo - typ, barvu, … a výsledek se dostavil. Během několika dní měl kolo podle svých představ.
To byl sice jen příběh, ale i my, milí bratři, sestry a přátelé v Kristu, můžeme změnit své okolí. Ano, můžeme se modlit. Vytrvale se modlit - bojovat ten svůj dobrý boj víry. Vždyť Pavel v epištole Ef.6,13-18; „ Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte“.
To je odkaz nejen apoštola Pavla, ale i Boží, abychom věděli jakým způsobem bojovat a co k boji, jako rytíři, potřebujeme. Nemýlím-li se, tak o tom ještě dnes na tomto místě uslyšíme.
kdo máš uši k slyšení slyš.
Amen
