Jednoho
letního dne za mnou přišel kamarád, jestli si jdu zahrát fotbal. Já
jsem souhlasil, ale nejdřív jsem se musel postarat o želvičku jménem
Sára. Když bylo vše hotové tak
jsme
šli hrát ten fotbal. Hrajeme hodinu a pak si jdeme odpočinout, ale kde
je Sára? To nevíme hledáme tady, tam, ale nikde žádná želva. Musíme si zahrát na detektivy a najít tu želvu! Tak jo. A daly jsme se do práce. Nejdřív nás napadne
jít na želvino nejoblíbenější místo. Kde to je? Ptá se kamarád.
A já mu odpovím: pod smrkem tam se ráda schovává. A nikde nic. Co
takhle se jít podívat k zahradnímu jezírku, je to přece vodní želva.
Jdeme k jezírku a na hladinu nasypu její oblíbené krmení, ale jediný
kdo ho zobe jsou rybičky. Ach jo určitě utekla. Sednu si k jejímu akváriu a smutně pozoruji její domeček a najednou z něho vykoukne malinká hlavička.
Sláva
to je Sára! Mám ohromnou radost z toho že se želva nikam nezatoulala a
až ji budu příště hledat tak se vždy jako první kouknu do jejího
akvária.