Dneska jsem zažila velice zvláštní den. Ráno mě maminka vzbudila, nakrmila, oblékla, dala do sedačky a naložila do auta. Hned jsem usnula, takže jsem ani nezaregistrovala, že s námi jede teta Ivča. A jely jsme asi docela dlouho, protože, když jsme zastavily a já se vzbudila, zjistila jsem, že mám pořádný hlad. Maminka mi dala nabumbat v autě, kde mě i přebalila. To byla sranda. Akorát pak mě hned šoupla do kočáru a představovala si asi, že budu zase spinkat. To já měla jiné představy, vždyť už jsem toho naspala dost, takže jsem se rozhodla pozorovat dění venku. Prý jsme v Praze. Hm, tak teda nevím co je na té Praze tak zajímavého, že jsme sem jely takovou dálku. Je to tu úplně stejný jako jinde venku, myslela jsem si a znuděně koukala z kočárku. Nakonec jsem asi zase usnula. Když jsem se vzbudila, dostala jsem, zase v autě nabumbat a bylo mi slíbeno přebalení prý někde v teple v nějakém nákupním centru, či co. Takže jsem putovala zase do sedačky a čekala, až dojedeme do toho centra. Byly jsme tam během chviličky a musím říct, že tady se mi teda ta Praha líbila o moc víc, než venku. Všude byla spousta věcí na koukání, různá světýlka, balónky, spousta jiných zajímavých věcí. Hověla jsem si v kočárku pěkně bez kombinézy a čepice, což se mi také moc líbilo a pozorovala ten šrumec kolem.
Výlet byl super, ale musím říct, že se mi teda stýskalo po Nelince, po taťkovi a hlavně po hračkách! Když jsme po osmé hodině večer konečně dorazily domů, byla jsem tak šťastná, že konečně ležím v košíku pod hrazdičkou s hračkami, že jsem si do nich až do jedenácti mlátila ručičkama a vyprávěla jim, co všechno jsem v té Praze zažila.