Doporučuji všem. Nováčkům i pokročilým. Tak se naučíte nejlépe sedět, napnout kříž a hlavně držet rovnováhu. Nemáte třmeny a proto se nemáte do čeho opřít. Z toho důvodu je jízda bez sedla těžší, ale pohodlnější. Čím méně bude věcí mezi hřbetem koně a jezdcovým zadkem, tím lépe, a také jezdec se musí víc snažit udržet se na hřbetě koně. Takže kdykoli můžete, jeďte bez sedla.
Zde je krásně vidět, jak je páteř jezdce rovná jako podle pravítka. Jezdci, kteří jezdí bez sedla většinou automaticky zaujmou správnou polohu až na paty, které v tomto případě nemusí být nutně prošláplé. Bez sedla lze cválat i skákat přez překážky, ale to doporučuji až pokročilejším jezdcům.
Nasedání na koně bez sedla je poněkud akčnější. Na koně můžete naskočit.(ale podle mě se tim koni ničí záda když na něj najednou naskočíte)
Jízda bez sedla je trochu namahavější, krok ale zvládne každý.
Klus je nejhorší pro začátečníky i se sedlem. Bez sedla je to hotová noční můra. V tomto chodu má začátečník největší šanci, že spadne.
Ve cvalu jezdec musí vynakládat mnohem větší úsilí aby se udržel na hřbetě koně. Po čase už to ale bude hračka.
Trysk bez sedla není nic pro amatéry. Rychlý pohyb končetin jezdce snadno vyvede z rovnováhy, což ovšem není případ jezdce na obrázku.
Citlivější koně můžete brát dokonce i na ohlávku. Zlepší setím komunikace mezi vámi a koněm.
Zde vidíte cval bez sedla a na ohlávce
A takováto jízda vyžaduje fyzicky zdatného jezdce s dostatečnou dávkou sebedůvěry. Na této sérii obrázků vidíte skok na ohlávce a bez sedla.
Bez sedla se dají skákat i vyšší překážky, ale to již vyžaduje jistou zdatnost jezdce. Zde můžete vidět, že opora třmenů není nutná. Nejdůležitější je stisk stehen a kolen. Jezdec sedí v perfektním lehkém sedu.
I toto se může stát. Kůň odmítne skok, o němž se domnívá, že je nad jeho síly. Pokud haltne překážku jezdci bez sedla, riziko pádu jezdce se značně zvýší. Na tomto obrázku vidíte, že udržet se v takovéhle situaci není zrovna snadné, ale je to možné.
Pod slovem drezura si mnozí představí jak kůň panáčkuje v cirkuse, ale toto slovo nemá s cirkusem nic společného. Drezurou se rozumí stupeň vzdělání koně. Teď se jistě smějete, jak může bejt kůň vzdělanej, ale co jsou piruety, piaffe, pasage aj? Mladý kůň dokáže akorát jít na pobídku vpřed a zastavit. Musí se vše učit, žádný kůň neumí piafovat od malička. Takže musí projít drezurnim stupněm Z (začátečník), L (pokročilý), S(střední) a T (těžký). Pak jsou přidány podstupně ZL, ST a TT. Ale neučí se tu jen tak jaké kousky, učí se umět chodit pod jezdcem. Začátečník jezdec, když si sedne na koně, tak si pomyslí: "vemu do rukou otěže, budu je držet, když budu chtít zastavit zatáhnu a když budu chtít jít, pobídnu koně patama. Víc umět nepotřebuju". Pokud by u tohoto způsobu ježdění zůstal, kůň bude chodit jak lemra, s hlavou buď moc nízko nebo naopak moc vysoko, hubou bude táhnout za otěže, hřbet propadlý, padá na předek, chuť k ježdění žádná. Když ho pobídnete vpřed, nejdřív se na vás otočí jako že " no to snad ne, on už po mě zase chce abych šel". Aby tomu tak nebylo, vznikla drezura. Zvíře chodí aktivně, očekává pobídku a ihned na ni reaguje, krk nesený v oblouku, následkem toho je předek výš naž záď, která je podsazená a nese víc hmotnosti, hřbet vyklenutý aby pěkně nesl váhu jezdce a huba měkká, uvolněná, netahající za otěž, takže se jezdec nemusí prát s koněm položeným do otěže. A to je jen zlomek toho, co musí drezurní kůň umět. A hlavně tu musí být ten, kdo ho to všechno naučí, protože kůň hned nepochopí, co po něm žádáte a tím tvorem je drezurní jezdec. A ten nemůže jen tahat a kopat. Je to otázka několikaleté práce, snahy a umu. Přecejen nebyla každému do vínku dána schopnost vcítit se do pohybu a myšlení koně. Pokud to jezdec neumí, nemůže jezdit drezuru. V drezuře neexistuje slovo tahnout za otěž. Když chce jezdec couvat, netahne otěž dozádu. Jeho ruka se vůbec nepohne. Sedem a holení dá koni povel jít vpřed a rukou ho nepustí kupředu. Netahne za otěž. Pouze ji podrží. Kůň narazí na udidlo a začne couvat. Nebo jezdec chce docílit, aby kůň zaoblil krk a nesl víc hmotnosti na zádi než na předku (tím se šetří klouby a šlachy koně). Ale nezvedá ruce aby dostal hlavu koně vzhůru a nerve je dolů, když chce aby kůň hlavu sklonil. Když zvíře táhne do oteží, jezdec má "tvrdou" ruku a vyvíjí tlak na hubu koně. Přitom ho pobízí holení vpřed. Kůň zkrátí krok. Jezdec má zkrácenou otěž a holeněmi doslova "cpe" koně pod sebe. Jemně si pohrává prsty s otěží, až kůň začne přežvykovat udidlo, uvolní žuchvy a zaoblí krk. Hlavu dostane na kolmici a v tuto chvíli jezdcova ruka okamžitě "změkne", povolí, tzv. nabídne koni otěž. Výsledkem je kůň s jemnou hubou, nesoucí zaoblený krk, hlavu na kolmici, vyklenutý hřbet a víc hmotnosti na zádi. Tak o tomhle je přibližně drezura.
Zde vidíme koně se zkráceným krokem, na otěži, hlavu na kolmici, spokojeně přežvykující udidlo.
a takhle by to vypadat nemělo. Krk neosvalený, natažený dopředu, hlava před kolmicí a absolutní nepůsobení pomůcek jezdce. Jak by také mohl působit pomůckami, když příšerně sedí.
bez sedla
(ada , 8. 6. 2009 17:23)