Kapitola 14.
Kapitola 14
Na přemýšlení neměl Boba čas. Jednal.
Uskočil stranou a Drovianův nůž prosvištěl místem, kde ještě před vteřinou stál.
„Co?“ vydechl mohutný tvor.
U monitoru stál malý stolek. Boba ho popadl a přesunul před sebe, chráníce se tak před Drovianovou čepelí. Jabbovi hosté ječeli a uskakovali na všechny strany. Samotný Jabba přihlížel a smál se.
„Za to zaplatíš!“ zaskřehotal Drovian.
Jak se k němu strážný vrhl, mrštil Boba stolkem nahoru. Nůž se do něj zarazil. Když se ho Drovian pokusil uvolnit, tak ho Boba ještě zvedl. Pak s ním mávl stranou a kopl strážného do kolene. Drovian klopýtl a padl. Jabbovi hosté se rozesmáli a Boba se otočil k Jabbovi.
„Nejsem ničí otrok ani služebník!“ prohlásil. „Budu pro vás pracovat, ale za odměnu – a tu si určím!“
Jabba se pořád smál. Za chvilku přikývl. „Líbíš se mi! Budeš dobrý lovec.“
Boba se pod helmou zatvářil drze. „Kdo říká, že jím už nejsem?“
Jabba se lstivě usmál. „Brzy dostaneš šanci to dokázat. Mám k vyřízení jednu práci. Už jsem kontaktoval jiného nájemného lovce, ale možná bych ti to mohl přenechat.“
Jabba se opovržlivě otočil k Drovianovi. „Vezměte ho do paláce,“ přikázal strážím. „Než dorazíme, tak ho dejte pod zámek.“
Drovian zařval a zuřivě se bránil, když ho Gamorreané popadli a odváděli pryč.
Boba sledoval, jak ho odvádějí. Nikdy si nedokázal představit, že by mu bylo Droviana líto. Přesto mu ale myšlenka na Jabbovy zvířata dala naději, že gangster změní názor.
„Estrale!“ zaburácel Jabba. „Přikázal jsem Bibu Fortunovi, aby připravil jachtu. Okamžitě odjíždíme. Zajisti, aby tento stan rozebrali. A dohlédni, aby se nezapomnělo na našeho nového rekruta.“
„Ano, pane,“ odpověděl Etti.
Otočil se k Bobovi. Bylo zřejmé, že tím co viděl, nebyl ohromen. „Jachta tu bude během několika minut. Svůj spídr můžeš zaparkovat na vyčkávacím prostoru. Po nalodění se bude na hlavní palubě podávat jídlo.“
„Já nemám spídr,“ řekl Boba.
„Nájemný lovec bez vozidla?“ zeptal se Estral pohrdavě.
„Moje loď se opravuje,“ dodal Boba rychle. „Je v doku Mentise Qinxe.“
Estral se na něj chladně usmál. „Qinx chce moc kreditů od těch, co něco potřebují. Vybírá vysoké poplatky. Mnozí zjistí, že nejsou schopni zaplatit a on jim loď zabaví. Jabba Hutt tě bude vlastnit, než svou loď dostaneš zpátky.“
„Uvidíme,“ štěkl Boba.
Ale pod helmou protáhl obličej. Být nájemným lovcem znamenalo mít svobodu jít kam a kdy se mu zlíbí.
Nechtěl se Jabby donekonečna dovolovat.
Nechtěl se dovolovat nikoho.
Přesto měl Estral pravdu. Boba potřeboval kredity na opravy a doplnění paliva. Jabba říkal, že nájemné lovce potřebuje. Říkal, že má práci, která má být udělána. Když to Boba udělá, může žádat dost kreditů – a ještě víc – na to, aby znovu získal svoji loď. Pak se může postavit na vlastní nohy a jít na jakékoli místo v galaxii.
Bude volný.
A ještě lépe.
Bude nájemným lovcem.