Kapitola 8.
Kapitola 8
Dříve tmavá chodba byla plná světla. A nebylo divu!
V hrabětově úkrytu byla vystřelená široká díra. Chyběly velké kusy střechy a Boba zjistil, že stojí na vrcholu hromady kouřících odpadků.
Podíval se nahoru. Špinavá obloha Raxus Prime byla ještě špinavější než obyčejně. Byla plná výbuchů podobajících se smrtonosným květům.
Hluk byl ohlušující. Všude zuřila bitva a ječely blastery. Hrabětův automatický obranný systém pálil do vzduchu rychlé dávky a plnil zakouřenou atmosféru ohněm a oblaky jasně zbarveného dýmu.
Boba skrz mraky viděl přibližující se dělové čluny. Nesly osmicípé republikové insignie. Hrabě měl pravdu – byl to jediský útok! Republikové čluny vylodily klonované vojáky v zářících bílých zbrojích. Vyrojili se ven kolem hromad odpadků a s precizní vojenskou disciplínou rozmetávali hrabětovu obranu.
Moji bratři! uvědomil si s opovržením Boba. Ty vojáky pomáhal vytvořit jeho otec; Kamioané vzali jeho genetický materiál a vytvořili jich miliony. Tak proč bojují na straně nenáviděných Jediů – opět?
Bitevní droidi následovali něco, v čem Boba poznal GAT tanky, které klony zepředu obkličovaly – než se objevili Jediové na spídrových motorkách a přesnou laserovou palbou je smetli. A teď přijel nějaký nový typ tanku, podle označení patřící Jediům, a přikolébal se přes jezírka, která nedávno Boba překračoval.
Jediské dělové čluny obklíčily ruiny kolem jeřábu a jámy. Jeden člun se vyhnul vypálené raketě; další byl sestřelen a spirálou padl za obzor.
Ano! Boba fascinovaně přihlížel. Nenáviděl obě strany – Jedie a hraběte. Ale líbila se mu ta bitva.
Všude vládl zmatek a on potřeboval něco, co by mu mohlo pomoci utéct. Podíval se dolů a v jedné louži spatřil svůj odraz. Jeho obličej byl opět celý zašpiněný, ale smál se od ucha k uchu.
Všechno bylo lepší, než být hrabětovým vězněm. Byl volný!
Náhle za sebou uslyšel nějaký hluk a otočil se právě v čas, aby viděl, jak z druhé strany hrabětova doupěte stoupá obrovská loď.
Hrabě utíkal. Bobu zajímalo, jestli zachránil ten poklad, který tady hledal.
Dvě stíhačky Jediů se vynořily za horizontem a zaměřily se na hrabětovu loď. Všechny tři lodě zmizely v mracích.
KABUM!
KABUM!
Přestože hrabě unikl, jeho obranný systém stále fungoval. Bude střílet dokud tam budou nějací obslužní droidi a nebo nedojde energie. Boba držel hlavu dole a plazil se troskami k nějaké díře, která ho dovede zpět do chodeb opuštěného úkrytu, kde nechal otcovu knihu.
S helmou na hlavě se proplazil provalenou zdí. Chodby byly zaneřáděné kouřem a troskami. Prach, výbuchy a hluk mu všechno ztěžovaly.
Když se dostával přes opuštěné chodby, zjistil, že pociťuje jen málo strachu. Dokázal uniknout tomu nejhoršímu osudu, jaký si lze představit, a teď se cítil jako nový muž. Nebo alespoň jako nový chlapec. Co by ho mohlo potkat horšího než to, čemu právě utekl?
Spatřil povědomé dveře. Jeho pokoj!
Jeho postel ležela převrácená explozí. Ale jeho vak byl předtím pod ní.
Boba zběsile rukama odhrabával suť, dokud na vak nenarazil. Silně za něj tahal, dokud ho neuvolnil.
Mám to! Hodil helmu do vaku zavřel ho. S tolika vojáky okolo bude lepší nechat helmu Jango Fetta z dohledu.