Bígl
Původ: Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parfosním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyli ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.
Popis: Malý kompaktní pes působící dojmem síly. Hlava přiměřeně velká a silná, bez vrásek a dobře vyznačeným stopem. Oči tmavě až oříškově hnědé, větší, daleko od sebe položené, s milým výrazem. Krk delší, klenutý, s volnou kůží na hrdle. Tělo s krátkým rovným hřbetem a hrudníkem sahajícím po lokty. Končetiny rovné a svalnaté, s pevnými, uzavřenými tlapkami. Ocas silný, středně dlouhý, vysoko nasazený a při vzrušení nesený vzhůru. Srst krátká, hustá. Zbarvení: Nejčastěji trikolorní, přípustné jsou však všechny barvy, uznané u honičů, kromě játrové. Velikost: Výška v kohoutku 33-40 cm, hmotnost kolem 10 kg.
Charakteristika: Živý a pohyblivý, nikoli však nadmíru temperamentní pes. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Přátelský, milá a nenáročný.
Zvláštní nároky: Bígl potřebuje hodně pohybu, pokud však narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolávání. Má sklon k tloustnutí.
Užití: Lovecký pes, používaný dříve hlavně při štvanicích na králíky a zajíce. Dnes všestranný pomocník myslivců, oblíbený však více jako pes rodinný.
Výskyt: V Evropě i v USA velmi oblíbený společenský pes, který se rychle šíří i u nás.
Možná záměna: Všichni podobní honiči jsou větší a podstatně vzácnější , baset má krátké končetiny, delší uši, je delší a mohutnější.