Dracula
DRACULA (muzikál)
Napsal: Richard Hese
České písně: Karel Svoboda
Zdeněk Borovec
Obsah:
Polovina 16. století. Vojsko krutého knížete Draculy drancuje okolní vesnice a prchající obyvatelé hledají spásu v klášteře. Poklidná mše je narušena vpádem utečenců, a tak důstojný kněz utečence uklidňuje vírou v boží spravedlnost. Potulný mnich pochybuje a poukazuje na Draculovu bezbožnost, ale nakonec je chorálem věřících uklidněn. Najednou do kláštera vtrhne Dracula s hordou černých rytířů a prohlašuje klášter za svůj majetek. Kněz proti němu odvážně vystoupí, ale nezabrání rabování a vraždění. Když v jeho náručí dokoná těžce raněný potulný mnich, který ho chtěl chránit, i když je předtím všechny varoval, vyřkne nad Draculou slova prokletí, jimiž ho odsoudí k věčnému životu a nekonečné touze po krvi. Pak je kněz zabit, s ním všichni věřící a klášter je vydrancován a vypálen.
Ložnice Draculovy ženy v jeho hradě: Kněžna Adriana je znavena bolestmi krátce před porodem. Šašek, její věrný sluha a tajný ctitel, jí pomáhá překonat těžké chvíle a rozptyluje ji v jejích chmurách. Kněžna se vyznává z lásky k Draculovi, a ten ji v představách ujišťuje o stejně horoucím citu. Kněžna začíná rodit. Kníže Dracula se vrací z výpravy, Šašek ho vítá, ale tuší blízké komplikace Adriany při porodu. Sebevědomý Dracula mu popisuje svou poslední krvavou výpravu a líčí svou vizi "očisty světa". Šašek ho znovu varuje, ale Dracula spěchá za Adrianou, která mu umírá i s dítětem v náručí a zoufalý Šašek obviňuje samotného knížete z jejich smrti. Rozlíceným knížetem je uvržen na pranýř a Adriana odchází na druhý břeh, odkud není návratu. Šašek v železech na pranýři filozofuje o smrti a uvažuje o osudové nutnosti konce života. Zoufalý Dracula nad tělem mrtvé kněžny obviňuje Boha z nespravedlnosti. Kníže se pokouší o sebevraždu a s hrůzou zjišťuje, že jeho smrtelné rány se zacelují. Jeho zděšení se však pozvolna mění v radost nad nesmrtelností. Dracula káže zrušit smutek a bujaře oslavovat, kdy se všichni mohou milovat se všemi. Ráno se však poprvé naplní jeho prokletí, když se probudí nad svou první obětí. Čas plyne dál. Nymfy - ženy, které Dracula pomiloval a vysál jim krev, se staly položivými bytostmi žijícími v podsvětí mezi záhrobím a předpeklím. Všechny na sebe žárlí a vyprávějí si své pohnuté osudy. Odbitím půlnoci se budí Dracula, aby spolu s nymfami filozofoval o bytí a nebytí a živořil bez lásky dál jenom v temnotách noci, celé věky. Vzpomíná na Adrianu, kterou stále miluje. Čas plyne dál přes celé věky. Na Draculův hrad v Transylvánii přichází Lorraine, zchudlá osiřelá šlechtična - Draculova vzdálená příbuzná, která je uvítána různými zvláštními jevy. Když chce odejít, zjevuje se Dracula. Jeho temné charisma jí zasáhne tak, že se do něj zamiluje a sjednají si schůzku v zahradě. Dracula ovládne svou prokletou touhu. Nymfám se jeho láska nelíbí, a tak chtějí, aby ji přijal mezi své nymfy. Ten se snaží odolat, ale kletba je silnější. Na schůzku v zahradě se nedostaví, sluha předává Lorraine šperky a pozvání na ples, která jej nakonec přijímá. Večer se koná velkolepá slavnost, kde je Lorraine hlavní postavou. Hosté jsou však stejnými příšerami jako Dracula, který s opojenou Lorraine tančí, aby s ní vzápětí odešel do svých komnat. Ples se vzápětí mění v divoké zvířecí orgie. Všemu dění přihlíží šokovaný Steven, mladý abbé, který je bratrem Lorraine. Chce svoji sestru vysvobodit, ale je objeven hosty plesu a vtažen do divokého reje zrůd. Díky sluhovi, který je všechny rozežene, je na poslední chvíli Steven zachráněn. Sluha filozofuje nad zemdlelým tělem Stevena, o vztahu pánů a sluhů a rozhoduje se, co s ním má udělat. Nakonec ho nechává žít. Steven se později probouzí, ale nemůže z hradu odejít. Dochází k přesvědčení, že vrahem lidí v okolí je Dracula osobně a chce svou sestru zachránit. Lorraine se vyznává ze své lásky k Draculovi a cítí ho jako svého pána. Steven se setkává s Draculou, kterého před Lorraine obviňuje, Dracula se mu vysmívá. Steven se na něj vrhne, ale ač ho probodne, kníže žije dál. Steven, šokován jeho nesmrtelností se zabíjí sám, a to s přáním, aby jeho sestra prozřela. Nakonec jejich lásce uvěří a žehná jim. Lorraine už nemá nikoho, a proto žádá Draculu o zasvěcení do jeho temného života. Dracula, ač nerad, jí nakonec vyhoví, a udělá z ní dalšího upíra. Lid, pobouřen záhadnými vraždami, vyráží proti tajemnému knížeti. Sluha však lstivě odvrátí hrozbu a vede rozlícený dav jinam. Jsme v současnosti. Na předměstí Londýna se schází motorový gang "Stockers". Jejich vůdce Nick plánuje další akci - vyloupení Casina, které vlastní nějaký Rumun, jenž je opředen divnými pověstmi. Sandra, jeho dívka a členka gangu, chce, aby Nick dodržel svůj slib a toto byla poslední akce. Nick slibuje a jde do Casina na tajný průzkum. V laboratoři v podzemí Casina Profesor probouzí Draculu, kterého si hned proměří. Dracula má však dlouholetý splín, stále touží po Adrianě, jejíž obraz v životní velikosti má v laboratoři. Nad laboratoří v přepychovém Casinu si osamělá Lorraine uvědomuje rostoucí citový chlad mezi ní a knížetem. Využívá Profesora, aby odhalila poslední tajemství nedotknutelné Draculovy svatyně. Nick se dostal do podzemí Casina. V laboratoři ho zaujme starý portrét neznámé šlechtičny - Adriany. Vyfotí si ho, ale je vyrušen přicházejícím Profesorem a Lorrainem. Stačí však odnést brokátové šaty, které patřily Adrianě. Lorraine s bolestí v srdci odhaluje tajemství Draculovy věčné lásky. Personál Casina a nymfy se radují nad prohlubující se krizí mezi knížetem a Lorraine. Nick správně pochopil, že záhadný portrét má souvislost s Draculou. Využije nápadné podoby Sandry s Adrianou a daruje jí ukradené šaty. Večer se v Casinu objeví Nick se Sandrou, která má šaty Adriany. Dracula je okouzlen, myslí, že se mu vrátila Adriana a romanticky se jí vyznává z lásky. Uražená a ponížená Lorraine vyvolá skandál. Nick a Sandra mizí pryč. Ponížená Lorraine dochází k poznání, že její oběť byla marná a kníže bude navždy milovat jen svou Adrianu. Sandra v dívčí částí "Stockers" zpívá píseň o tom, jak jsou ženy pouhým nástrojem mužského chtíče, ale jak musí používat své zbraně, aby v jejich světě přežily. Dracula si v laboratoři hraje a zpívá o znovuobjevení Adriany, když se najednou objeví Sandra v jejích šatech, která se mu snaží vysvětlit, že není Adriana. Nick najednou tvrdě přeruší jejich dialog a prchá se Sandrou a lupem. Rozzuřený Dracula se mění ve vampýra a pronásleduje je podzemím až do Casina. Dracula zneškodní Nicka a vrhne se na Sandru. Do Casina vnikají Stockeři na motocyklech, devastují ho a útočí na Draculu. Profesor, který chce Draculu ochránit, se sám stává obětí této bitky. Stockeři prchají, Dracula pochovává Profesora, vše je zničeno a on nemá pro co žít. Jeho zvolání "Já nechci žít!" konečně vyslyší peklo i nebesa, které se otevřou, aby vyšly všechny jeho oběti k poslednímu soudu - oběti budou soudit svého tyrana. Zjevuje se Sandra, aby řekla Draculovi, že není Adriana. Lorraine pochopila, že jí Dracula celý život lhal, jinou že miloval. Dracula žádá Sandru, aby vpustila sluneční světlo do jeho kobky, aby došel konečně pokoje a mohl se setkat s Adrianou na věčnosti. Lorraine žádá poslední rozhřešení její lásky k Draculovi. Sandra vpouští sluneční paprsky do temné kobky, kde Dracula, smířen sám se sebou i s Lorraine, nachází vykoupení. Slunce sežehne dávno mrtvé a živým káže dál žít. Lorraine se také smířila se svým osudem, s bohem i svým koncem. Všichni mrtví i ti živí se mocným sborem obracejí k bohu a docházejí poznání nesmrtelnosti duše.
V hlavních rolích: Dan Hůlka-Drakula
Lucie Bílá-Lorraine
Leona Machálková-Adriana,Samdra
Jiří Korn-šašek,sluha,profesor
Richard Genzr –Nick
Atd….
Pisně: Jsi můj pán
Lorraine:
Jak vzácný dar
Mi byl dán
Dar přízně tvé
Jsi můj pán
Co dám ti já?
Jen úzkost mám
Mě soudit smíš
Jsi můj pán
Jen blízkost svou
Mi dál přej
Prý nebyl ráj!
Já znám jej!
V tvém náručí
Se skví ten lán
Ty vládneš jím
Jsi můj pán
Stůňu z tvých věčných odchodů
Kam zas šels?
Kam a z jakých důvodů?
Odpusť mým hrozným představám
Při kterých i dýchat přestávám
Pokaždé, když se mi vracíš
Procitám, jsem v bezpečí
Pochybnost i stesky jsou ty tam
Oči tvé mě přesvědčí
Mým dnům, jak jdou
Jsi dal řád
Čím jsem ti já
Chci dál znát
Mnou nespoután
Mnou milován
Buď vůle tvá!
Jsi můj pán!
Vím ,že jsi se mnou
Vím, že jsi se mnou
Jsi v mém povodí
Z té víry se, lásko má
I náš syn narodí
Dlaň má je zas ve tvé
Kam chceš, se mi vzdal
Jen zdánlivě vzdálený
Ty dýcháš ve mně dál
Jsou v nás ty první stisky pout
Jsou v nás, těm nelze uniknout
Jak dřív stejný pláč, stejný smích
Jsou v nás ta první jiskření
Jak víš, to zítřek nezmění
Je v nás první žár, první hřích
Dracula:
Vím, že jsi se mnou
Plod můj v tobě zrál
Ty zdánlivě vzdálená
Já dýchám v tobě dál
Oba:
Jsou v nás, dny prvních nadějí
Jsou v nás, ty nepomíjejí
Krev má tepnou tvou prochází
Jsou v nás, teď vím to teprve
Jsou v nás, ta všechna poprvé
Sta snů bez konců, bez hrází
Jsou v nás
Hrají na nás divadlo
Stockerky:
Sexy den co den
Prý dívka má být
Pokud jen to jde
Se smát a smát
Sexy den co den
Má pány vábit
Nikdy demodé a stále svá
Sexy, nikde kaz
Při hrách a lančích
Sandra:
Nepromarnit čas
Stockerky:
Dá práci jí
Sandra:
Sexy včetně řas
Stockerky:
Vždy ráda tančí
Sandra + stockerky:
Žije na doraz a s grácií
Pročpak denně k zrcadlu se naložím?
Nač se věčně trápím dietou?
Stejně si nás chlapi popletou
Se zbožím, se zbožím
Hrajou na nás divadýlko, jak by ne?
Když pak ale karty vyloží
Nakonec nás mají za zboží laciné
Sandra:
Já vím své
Snad se ve mně zhlíd muž
Pro nějž nejsem nickou
Moh by duši mít i trochu romantickou
Snad se ve mně zhlíd
Mám nebo nemám za ním jít?
Sexy na pohled prý dívka má být
Sladce jako med se smát a smát
Srdce má jak led a má mě vábit
Ani nedoved říct - mám tě rád
Stockerky:
Pročpak denně k zrcadlu se naložím?
Nač se věčně trápím dietou?
Stejně si nás chlapi popletou
Se zbožím, se zbožím
Hrajou na nás divadýlko, jak by ne?
Když pak ale karty vyloží
Nakonec nás mají za zboží laciné
Naštěstí ta mužská duše složitá
Schopna je i lidských pocitů
Víš, nač se ta banda ješitů
Nachytá, nachytá
Draculovo poznání:
Dracula:
Ať stokrát bodnut čepelí,
co ostrá je a chladná,
hned rány mé se zacelí.
A jizva? Chá! Nikde žádná!
Tohle že má být prokletí?
Budu žít léta, staletí!
Vždyť já jsem nesmrtelný!
Já jsem nesmrtelný!
Ať zazní písně místo hran
a každý ať se směje!
Chci plný stůl a plný džbán.
I šaška, k sakru kde je?
Hej, sundejte mu okovy,
že pán ho volá zpátky!
Ať zví, co já. Ať zví co vy:
jak život, jak je sladký!