Jdi na obsah
Jdi na menu
Druhy Satanismu
23. 6. 2006
Druhy Satanismu
Náboženský Satanismus (hard satanismus)
Jeho kořeny jsou již ve starověku, v němž křesťanství na svém postupu
mnohdy jen povrchně překrylo původní pohanská náboženství. Jejich prvky si
zachovaly určitou atraktivnost jako vzdoronáboženství, které se projevovalo jak
v lidovém čarodějnictví, tak i jako jeden z inspiračních zdrojů tajného a
elitářského stínového náboženství - ezoterismu. Náboženští satanisté uctívají
satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto
vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je v nejrůznějších životních situacích.
Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I v Čechách se již našly oltáře
s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanisté tohoto typu bývají lidé s
psychopatologickými sklony, neschopni čelit zlu v tomto světě jinak, než se mu
jakoby postavit po bok a identifikovat se s ním. Čarodějnický satanismus dosáhl
jednoho z vrcholů popularity ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (na přelomu 17. a 18. st.). Ve 20. století se
čarodějnický satanismus rozvinul hlavně díky zájmu o předkřesťanská náboženství
do širokého hnutí WICCA. založeného Angličanem Geraldem Gardnerem (1884 -
1964). Náboženský satanismus prokázal svou nebezpečnost v rituální hromadné
vraždě sedmi lidí (mezi nimi byla i herečka Sharon Tateová), kterou roku 1969
inicioval Charles Manson.
Antimorální Satanismus (soft satanismus – který se řídí
spisy A. S. LaVeye)
Více je dnes ovšem satanistů, kteří protestují proti křesťanské morálce
a v satana jako duchovní bytost nevěří. Křesťanskou morálku považují za
pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután
žádnými omezeními, žije volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu
vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti
společenským normám přírodu a její boj o přežití. Satan je těmto lidem symbolem
volnosti a přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. O satanovi ani o
satanismu podle nich nelze vlastně nic určitého říci - každá definice by byla
omezením, které samo je se satanismem v příkrém rozporu. Tento typ satanismu
nachází odezvu někdy i v intelektuálních kruzích, které mají blízko k ezoterickým
tradicím. Satanismus byl totiž vždy součástí a někdy dokonce hlavní náplní
ezoterických řádů a lóží (Řád zlatého úsvitu, Řád rudé růže a zlatého kříže,
Řád východního Chrámu (O. T. O., Ordo Templi Orientis), snad i Řád Chrámu
slunce). V 60. letech se ve Spojených státech proslavil Anton Szandor LaVey
(1930 - 1997), autor Satanské bible a dalších spisů, zakladatel První církve
satanovy (1966, ústředí v San Francisku, Kalifornie, USA).
Antikulturní Satanismus (metalová hudba?)
Třetí typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na
tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod.
Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě
objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Zatímco náboženští satanisté
v satana věří a antimorální satanisté nevěří, antikulturní satanisté o satanovi
ani příliš neuvažují. Společenství jiných satanistů jim dává pocit síly a
bezpečí. Svou oddanost "satanské věci" či spíše své skupině někdy
prokazují i vandalskými činy. Tito satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a
vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických
satanských symbolů daří. Za některými snahami šokovat je třeba vidět i komerční
zájem (prodej zvukových nosičů či publikací apod.).
Archiv
Kalendář
<< |
říjen / 2022 |
>> |
666
(666, 8. 6. 2009 14:42)