Chodské slavnosti
16. 8. 2009
Konečně i sem k nám na západ dorazilo krásné horké pravé letní počasí. A včera jsme si ho opravdu užili. Vyrazili jsme totiž na tradiční Chodské slavnosti do Domažlic. Počasí nám vyloženě přálo, i když na to courání po městě mezi davem lidí bych uvítala spíše chladnější počasí. Vyrazili jsme ráno směr Pasečnice, což je vesnice kousek za Domažlicemi, kde bydlí teta od Míry. Tam jsme zůstali na oběd a po obědě jsme vyrazili na slavnosti.
V Domažlicích to opravdu žilo, podél celého náměstí byly rozmístěny stánky se vším možným, převažovala keramika a různé jiné výrobky tradičních řemesel a jídlo. Tam to vonělo, peklo se masíčko a točilo pivo. I já jsem z těch dobrůtek něco měla, protože Míry tatínek koupil dvě uzená krůtí stehna a já jsem pak dostala ty velké kosti na okousání zbytků masíčka a chrupavek, mňam. Pak mi je chtěli sebrat, což se mi moc nelíbilo, tak jsem si je bránila a dokonce jsem i zavrčela, ale panička mě umravnila a vysvětlila mi, že celé ty kosti sežrat nemůžu, takže jsem tedy ustoupila a té dobroty se vzdala. Chodila jsem na vodítku paničce u nohy, aby na mě nikdo nešlápl. Panička mě moc chválila, protože i v tom davu jsem to zvládala skvěle. Občas jsme potkali nějakého pejska, tak jsem se chtěla kamarádit, ale neprošlo to.
Vždycky, když to šlo, jsme se s paničkou odklidili na chvíli někam do stínu, kde jsem dostala napít a chvilku jsem si odpočinula. Prošli jsme celé náměstí a pak se šlo na pouť. Panička s Mírou se rozhodli jít na jednu takovou dost šíleně vypadající atrakci, tak mě chvíli hlídal Míry tatínek a já jen pozorovala paničku s Mírou jak nám lítají nad hlavou, no trochu jsem se o ně bála a o to nadšeněji jsem je vítala, když se za chvíli vrátili.
Pak jsme ještě doprošli zbytek města a zamířili zpět k autu. Musím říct, že jsem byla porádně uťapkaná. Ono takové chození po městě Vás celkem unaví.
V Domažlicích to opravdu žilo, podél celého náměstí byly rozmístěny stánky se vším možným, převažovala keramika a různé jiné výrobky tradičních řemesel a jídlo. Tam to vonělo, peklo se masíčko a točilo pivo. I já jsem z těch dobrůtek něco měla, protože Míry tatínek koupil dvě uzená krůtí stehna a já jsem pak dostala ty velké kosti na okousání zbytků masíčka a chrupavek, mňam. Pak mi je chtěli sebrat, což se mi moc nelíbilo, tak jsem si je bránila a dokonce jsem i zavrčela, ale panička mě umravnila a vysvětlila mi, že celé ty kosti sežrat nemůžu, takže jsem tedy ustoupila a té dobroty se vzdala. Chodila jsem na vodítku paničce u nohy, aby na mě nikdo nešlápl. Panička mě moc chválila, protože i v tom davu jsem to zvládala skvěle. Občas jsme potkali nějakého pejska, tak jsem se chtěla kamarádit, ale neprošlo to.
Vždycky, když to šlo, jsme se s paničkou odklidili na chvíli někam do stínu, kde jsem dostala napít a chvilku jsem si odpočinula. Prošli jsme celé náměstí a pak se šlo na pouť. Panička s Mírou se rozhodli jít na jednu takovou dost šíleně vypadající atrakci, tak mě chvíli hlídal Míry tatínek a já jen pozorovala paničku s Mírou jak nám lítají nad hlavou, no trochu jsem se o ně bála a o to nadšeněji jsem je vítala, když se za chvíli vrátili.
Pak jsme ještě doprošli zbytek města a zamířili zpět k autu. Musím říct, že jsem byla porádně uťapkaná. Ono takové chození po městě Vás celkem unaví.
Výlet to byl fajn, ale musím říct, že jsem byla radši, když jsme byli zpátky doma a já se mohla jít proběhnout po louce a chytat myšky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář