Seminární práce - Křinec
1. Úvod
Křinec je zemědělská obec ve středních Čechách, má necelých 1500 obyvatel. První písemná zpráva o existenci Křince pochází z roku 1352, ale nejstarší stopy vedou až do období pravěku.
Stopy historie najdeme v Křinci téměř na každém kroku. Mezi nejvýznamnější křinecké památky patří zámek se zámeckým parkem, kostel sv. Jiljí s farou, most přes řeku Mrlinu se sochami čtyř živlů, kaple sv. Jana Nepomuckého, kaple Nejsvětější trojice na Chotuci, dále socha sv. Jiljí a socha sv. Jana z Nepomuk.
2. Most přes řeku Mrlinu
Svojí cestu začneme na křineckém nádraží. Od nádraží se dáme vpravo po silnici a brzo dojdeme na kamenný most přes říčku Mrlinu . Je to železobetonový most bez jména. Říká se mu „kamenný most“ (což není nejvhodnější, jelikož tento materiál na něm ani není použit). Most je prací mladého inženýra Stanislava Bechyně. Na takovýchto mostech byly železobetonové oblouky nahoře spojeny železobetonovými trámci, tím však byl výškově omezen průjezdní profil mostu. Prvním mostem s konstrukcí bez trámců byl právě křinecký most, který zde byl postaven v roce 1915.
Největší zajímavostí toho mostu jsou barokní sochy čtyř Živlů, které ho zdobí. Tyto sochy vzešli z dílny rodiny Brokofů. Sochy z roku 1707 představují čtyrky živly: Vodu, Vzduch, Oheň a Zemi. Všechny plastiky jsou v životní velikosti. „Voda“ je pískovcová plastika muže, který stojí levou nohou na hlavě ryby a v pravé ruce drží džber. „Vzduch“ je pískovcová postava ženy, která má v levé ruce holubici a pod pravou, kterou přidržuje luk je větrný mlýn. „Oheň“ postava ženy, která v pravé ruce drží hořící srdce a v levé plamen. A poslední „Země“ je postava muže opírající se levou nohou o rýč, vedle něj je zeměkoule s ratolestí.
3. Náměstí
Po pár krocích dorazíme na křižovatku, kde se ocitáme na severním konci náměstí. Vlevo na vyvýšenině je socha sv. Jana Nepomuckého, která vznikla v roce 1729. Další sochu nalezneme uprostřed náměstí a je to socha sv. Jiljí.
4. Kostel sv. Jiljí a fara
Když se vydáme z náměstí směrem k parku, nemůžeme minout kostel sv. Jiljí s farou. Kostel byl v Křinci postaven pravděpodobně v 80. a 90. letech 17. století. Patří do období raného baroka. Na stejném místě již existoval kostel dříve, ale během třicetileté války byl téměř zničen. Nová vrchnost, Pavel hrabě z Morzinu, který působil na křineckém panství od roku 1649, obnovila dosavadní budovu kostela. Stavba kostela je datována k roku 1669. V roce 1760 došlo ke stavebním úpravám, které pokračovaly v letech
Vzhled původní stavby není přesně znám, lze však soudit, že budova byla pojata jako panská kaple. Kostel má hranolovou věž s nízkou baňatou cibulí, která je ukončena hrotem s křížkem. Budova kostela má sedlovou střechu s bohatě členěnými barokními štíty, jejichž plocha je plasticky členěna. Stavba je jednolodní, obdélníkového půdorysu s pravoúhlým presbytářem[1] a obdélníkovou oratoří[2]. V přízemí věže, u severní podélné stěny lodě, se nachází sakristie[3].
Co se týče interiéru kostela, je pozdně barokní a klasicistní. Hlavní oltář kostela je z roku 1761. Je rámový, andělé nesou obraz patrona kostela sv. Jiljí. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Petra a Pavla. Dále jsou zde dva boční oltáře sv. Josefa a sv. Anny. V lodi je obraz Pieta z roku 1699, který je patrně nejstarší dochovanou památkou. Dále zde najdeme sochy sv. Ludmily, sv. Víta, sv. Jana Křtitele a Mojžíše, také sochy Víry, Naděje, a Lásky. U severní stěny presbytáře můžeme vidět křtitelnici ve formě oltáře Křtu Kristova se sochami Adama a Evy. Nalevo od kazatelny je dodatečně umístěn oltářní obraz Nejsvětější trojice Boží z kaple na Chotuci.
Stavba prošla za dobu své existence četnými opravami a úpravami, jejichž vliv na celkový vzhled však nebyl podstatný. Celková rekonstrukce proběhla v nedávné době a byla dokončena v roce 2006.
Po pravé straně kostela stojí fara, která byla postavena roku 1758. Fara není architektonický skvost, ale více cenných kulturních památek se skrývalo uvnitř budovy. V poschodí se nalézaly olejomalby všech duchovních správců. Bylo jich celkem sedm. Ale v roce 1994 byly až na jeden bohužel ukradeny. Dále se zde nacházely barevné erby Morzinu, dvě pozemkové mapy a ještě další dvě olejomalby z počátku 18. století. Byl zde také uložen původní oltářní obraz sv. Jiljí z křineckého kostela, tato malba se však ztratila. Mezi nejstarší památky patřila soška Madony ve dřevě řezaná, ale byla bohužel též ukradena vykradači památek.
V dnešní době je fara v dezolátním stavu a neustále chátrá.
[1] Presbytář – kněžiště, chrámový prostor vyhrazený kněžím, např. kolem hlavního oltáře
[2] Oratoř - -modlitebna, vyšší oddělené místo v kostele
[3] Sakristie – přilehlé chrámová místnost sloužící k uchování bohoslužebných předmětů a rouch
5. Křinecký zámek
Zámek začal stavět Pavel z Morzina roku
V polovině 18. století měl zámek sedlovou střechu s bohatě zdobenými barokními štíty. Uprostřed budovy byla štíhlá věžice, která výškou přesahovala hřeben střechy a byla zakončena cibulí s menší cibulkou. K západnímu boku zámku byla přistavěna menší jednopatrová budova, dále jednopatrové východní křídlo a na severovýchod od zámecké budovy se rozkládal hospodářský dvůr. Uprostřed panské zahrady stála stavba reprezentativního vzhledu s bohatou sochařskou výzdobou, ta sloužila pro různé radovánky a pro tanec.
Po roce 1807 dochází k větším stavebním úpravám na hlavní budově zámku. Ve středu průčelí budovy byl vyzděn štítek a na něm byl umístěn znak rodiny Bethmannů. Došlo k přestavbě mansardové[1] střechy na střechu valbovou.
V obou křídlech zámku bývaly již od 17. století konírny, které se v 19. století rozrostly o hřebčince a chov závodních koní (především dostihových). V roce 1883 však tuto činnost ukončil baron Bethmann.
Roku 1945 byla rodina Bethmannů ze zámku odsunuta do Německa a majetek byl zestátněn. Veškeré vybavení zámku bylo bohužel ve veřejné dražbě rozprodáno. V hlavní budově zámku byla na čas umístěna škola. V zámku se také nacházelo Stifterovo křinecké muzeum. V hospodářském dvoře vzniká strojně – traktorová stanice, později jednotné zemědělské družstvo, které postupně řadu objektů přestavuje a modernizuje.
V letech 1960 – 65 jsou sbírky křineckého muzea odváženy do různých okresních depozitářů. V roce 1968 se hlavní budova zámku stává majetkem Národního muzea v Praze. Nový majitel umisťuje do druhého patra budovy sbírky klávesových hudebních nástrojů a depozitáře v nichž byly uloženy nejen pozůstalosti, knihy, časopisy, noviny, ale také specifická sbírka pečetí a fotografické negativy Československé tiskové kanceláře. V roce 2006 byl zámek nabídnut k prodeji.
5. 1 Zámecký park
Křinecký zámek je obklopen zámeckým parkem. Středem parku je zámecká budova, tedy spíše její portál. Přímá cesta od tohoto portálu spojuje zámek s náměstím městečka Křince. Další cesty vedou směrem na Kuncberk, Chotuc, ke kapli sv. Jana Nepomuckého…..toto uspořádání přetrvalo až dodnes jen s tím rozdílem, že místo alejí jsou zde udržované komunikace.
Na střední cestě mezi portálem hlavní zámecké budovy a dnešní hlavní branou parku bylo kruhové prostranství, které zdobily barokní sochy z dílny rodiny Brokofů (podle obrazů z poloviny 18. století zde bylo 14 plastik). Do dnešní doby se dochovaly pouze čtyři sochy živlů – Voda, Oheň, Země, Vzduch, které jsou umístěny na křineckém mostě přes řeku Mrlinu. Na místě dnešního fotbalového hřiště se rozkládal zčásti zalesněný a zčásti hospodářsky užívaný pozemek. V parku se nacházeli i další menší stavby, možná kuželníky, besídky a podobně.
Park zdobil soubor barokních soch převážně s mytologickými náměty. Nevíme přesně kolik jich bylo, ale jejich počet byl větší než dvacet. Do dnešní doby se dochovaly čtyři sochy „Živlů“, které zdobí křinecký most. Dále „Únos Sabinek“ a „Hektor zachraňuje otce z hořící Tróje“, ty jsou umístěny v zámeckém parku na Loučeni a socha sv. Jana Nepomuckého, která stojí dosud na křineckém náměstí.
V dnešní době už v parku nenajdeme žádnou sochu. To, že tu sochy byly nám připomínají pouze tři pískovcové podstavce z bývalé sochařské výzdoby.
[1] Mansarda – podkrovní místnost s jednou nebo dvěma sešikmenými zdmi v horní části
6. Kuncberk
Když se vydáme severní branou parku po silnici, dojdeme na Kuncberk. Je to nenápadný vrch s nadmořskou výškou
Po husitských válkách se majitelem Křince stal Jan z Ronova a Křince. Jan z Ronova patřil ke starobylému českému rodu Ronovců. V roce 1463, kdy se stává majitelem Křince, je také přísedícím u dvorského soudu. Patřil ke stoupencům strany Jiříka z Poděbrad.
Hrádek na Kuncberku začal stavět Jan z Ronova v roce 1470. Nevíme jak hrádek vypadal. Jednalo se o hrádek na kopci, jehož velkou předností byl hluboký ochranný příkop naplněný vodou. Tvar vrcholové plošiny je ještě dodnes tvořen víceúhelníkem. V rozích tohoto víceúhelníku byly postaveny obranné věže.
Poslední zmínka a Janu z Ronova je z roku 1483, v roce 1487 umírá a kuncberské panství řídí vdova Majdalena.
Dalším držitelem hradu Kuncberka se stal Jindřich Křinecký z Ronova, poté jeho dcera Kateřina. V roce 1568 byl kuncberský statek prodán Janovi Kostomlátskému z Vřesovic, od té doby nebyl už hrad Kuncberk obýván a stále více chátral.
V druhé polovině 17. století staví Morzinové na Kuncberku lovecký zámeček a vrcholovou plošinu upravují na park. Ještě v první polovině 19. století zde Bethmannové slavili dožínky. Pak už se o zámeček nikdo nestaral. V roce 1877 byly strženy arkýře a o čtyři roky později byl zbourán celý zámeček. Jediné co po něm zůstalo, jsou tři sklepy.
Poslední průzkum Kuncberku byl proveden v roce 2002 Tomášem Tomíčkem, Jiřím Úlovcem a Petrem Valentou. Ti zařadili Kuncberk k nemnoha raně renesančním pevnostem na našem území. „Nakonec vyslovili následující soud: Kuncberk je svým prakticky neporušeným opevněním, přizpůsobeným starší situaci a daným podmínkám, unikátem přesahující význam Čech a je škoda, že mu zatím byla věnována minimální pozornost…“ *1 Na své archeologické prozkoumání vrch Kuncberk teprve čeká.
*1 citace – Nejl L., Křinecké památky, Pro svazek obcí Svatojířský les vydal ing. Ivan Ulrych – nakladatelství VEGA-L, 2006.
7. Kaple sv. Jana Nepomuckého
Nyní se vrátíme po silnici kousek zpět a na první křižovatce se dáme doprava. Po chvilce dorazíme ke kapli sv. Jana Nepomuckého u níž je i místí hřbitov.
K této kapli se váže pověst. V ní se říká, že křinecký kraj kdysi obdržel jeden rytíř. Tomu se kraj zalíbil a usmyslil si, že si na Kuncberku vystaví pevný hrad, v nemž bude sídlit. Do roku měl hrad postaven a bohatýr se do něj ihned nastěhoval. Byl prý velmi ošklivý a zlý a ani manželku neměl. Nikdo ho neměl rád. Rytíř se začal obávat, že ho někdo přepadne, a tak nechal udělat tajnou chodbu. Přivedl si cizí dělníky, které umístil v lese pod Kuncberkem do chatrče, která prý stála na místě nynější kaple. Dělníci dlouho pracovali na stavbě tajné chodby. Když byla chodba hotova, vyplatil jim bohatýr mzdu a v chatrči, kde dříve přebývali, jim přichystal hostinu. Když pak v noci všichni zpiti vínem spali, zapálil prý osobně chatrč. Udělal to proto, aby žádný z nich nemohl vyzradit, kudy tajná chodba vedla. Po dlouhých letech, kdy měl hrad nový majitel, uslyšel tento příběh a na onom místě nechal postavit kapli. A tak vznikla prý Kaple sv. Jana Nepomuckého.
To je však pouze pověst. S velkou pravděpodobností vznikla kaple v letech 1712 – 1714. Je postavena v barokním stylu. Je to centrální osmiboká stavba s půlkruhovým presbytářem a čtvercovou západní předsíní. Kaple je sklenuta nízkou kopulí.
Uvnitř na omítce klenuté kopule jsou malby. Ve středu je Bůh sedící na oblacích a kolem něho andělé. Ostatní část kopule je rozdělena na osm dílů a v každém je obraz jednoho svatého, a je to sv. Norbert, sv. Vojtěch, sv. Josef, sv. Ivan, sv. Zikmund, sv. Vít, sv. Ludmila a sv. Prokop. Všichni sedí v oblacích a jsou obklopeni skupinami andělů. Na omítce klenby jsou pak vyobrazeni čtyři evangelisté se skupinami andělů.U hlavního vchodu na stropě je pak obraz představující Krista Pána, jenž vymítá ďábly. Autorství těchto maleb je přisuzováno Václavu Kramolínovi.
V kapli je jeden oltář, který je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Jeho obraz můžeme spatřit na oltáři. Je zde vyobrazen, jak rozdává almužny chudým a mrzákům. Oltář je vyřezaný ze dřeva. Nad obrazem je Bůh Otec, po jehož stranách jsou andělé. Anděl napravo drží zeměkouli, anděl nalevo potom knihu. Pravice boží spočívá na zeměkouli a levicí ukazuje na otevřenou knihu.
Za zmínku stojí též kaplička sv. Václava se sochou světce, která stojí přímo naproti kapli sv. Jana Nepomuckého.
8. Kaple Nejsvětější Trojice na Chotuci
Naší poslední zastávkou bude kaple se hřbitovem na Chotuci. Chotuc je svědecký vrch, který vystupuje do nadmořské výšky 253,
Na samém vrcholu kopce se nachází Kaple Nejsvětější Trojice obklopená, dnes již nepoužívaným, hřbitovem. Tento hřbitovní kostelík patří k nejstarším v okolí Křince. Literatura klade výstavbu kostela do doby kolem roku 1500.
„Jádro kostela, loď s presbytářem, jsou pozdně gotické. V 2. polovině 17. století byl kostel barokně přestavěn, kdy byla upravena průčelí. Gotické okenní otvory byly zazděny a nově byla zřízena obdélná okna v pískovcových ostěních. V lodi a presbytáři byly nově prolomeny vždy dvojice protilehlých vstupů. Hladká průčelí byla pojednána dvoubarevně s červeně malovanými články na bíle ploše. Dodatečně v průběhu 18. nebo 19. století bylo upraveno jižní okno presbytáře a jižní okno lodi v místě bývalého vstupu na kruchtu. Tato okna mají na rozdíl od raně barokních cihelná ostění. K západnímu průčelí byla připojena předsíň. Střecha kostela byla valbová s polygonální[1] sanktusovou vížkou s lucernou a cibulovou bání.“ *2
Pavel hrabě z Morzina nechal obnovit kapli na Chtuci v roce
Podle některých zdrojů byla kaple dvakrát zapálena bleskem. Při druhém požáru v roce 1888 zbyly z kaple pouze čtyři holé stěny. Věž spadla, oltář i s oltářním obrazem shořel. V roce 1889 však dostala kaple na Chotuci novou střechu i s věží. Nový oltářní obraz pro kapli s vyobrazením sv. Trojice namaloval student malířské akademie František Truksa (křinecký rodák). Do roka byla stavba obnovena a vytvořen provizorní oltář.
Poté opět péče o kostelík opadla, byl ponechán vlastnímu osudu. Hlavní nosný trám se prolomil a věžička se naklonila. Dolů spadl hromosvod a do stavby zatékalo. Hřeben střechy se prolomil a pukla severní zeď kaple. Strop v lodi se zřítil. Pak se stal zázrak, památkáři a funkcionáři se dohodli a v roce 1997 (po více jak 100. letech po poslední rekonstrukci) začala oprava kaple. Opravena byla střecha, zpevněny zdi a obnoveny vnější omítky. Vnitřek stavby byl ponechán bez úprav.
[1] Polygonální - mnohoúhelníhový
*2 citace - Nejl L., Křinecké památky, Pro svazek obcí Svatojířský les vydal ing. Ivan Ulrych – nakladatelství VEGA-L, 2006.
9. Závěr
Musím zcela upřímně říct, že mě psaní této seminární práce bavilo. O křineckých památkách jsem už něco málo věděla, ale teď když jsem si o nich přečetla více informací, staly se pro mě o to zajímavější.
Seminární práce mě přivedla k nápadu na projekt, který bych chtěla v příštím školním roce realizovat na prvním stupni. Nemám zcela jasnou představu o jeho uskutečnění, jelikož s tím ještě nemám zkušenosti, tak doufám, že mi mé kolegyně pomohou. Ale pokud vedení povolí, myslím si, že by to mohl být dvoudenní projekt, kdy první den by byla vycházka po křineckých památkách s výkladem. Výklad by samozřejmě nebyl tak dlouhý a snažila bych se ho uzpůsobit tak, aby byl pro děti co nejzajímavější. Druhý den bychom si společně s dětmi o památkách ještě povídali, doplnili informace, každý by řekl, co si z předchozího dne pamatuje, co ho nejvíce zaujalo a podobně. Popřípadě by děti mohly vyhledávat další informace na internetu a to, co by považovaly za důležité by si zapsaly a sdělily ostatním. Ale tím by projekt úplně tak neskončil. Mám totiž další představu a to takovou, že bych nafotila určité detaily, nebo části památek, tyto fotografie bych postupně umísťovala ve třídě na nástěnky a děti by měly za úkol do dvou dnů přijít na to, co je na fotografiích. Takto by sbírali body, které by pak proměnili za odměnu.
S dětmi jsem okruh po křineckých památkách ještě neabsolvovala, ale za to jsem si to otestovala na svém příteli. Společně i s výkladem nám to trvalo něco málo přes tři hodiny. Ale počítám, že s dětmi to bude o něco déle, jelikož si budeme muset udělat pauzu na svačinu a taky na nějaké odreagování.
10. Použité zdroje
Nejl L., Křinecké památky, Pro svazek obcí Svatojířský les vydal ing. Ivan Ulrych - nakladatelství VEGA-L, 2006.
Křinec 1352 – 2002, vydal obecní úřad Křinec v roce 2002 k 650. výročí prvního písemného dokladu existence obce.
Internet
Veronika Kuncová