STAŘÍČEK NEZMAR
Staříček nezmar
V Domově důchodců sedávaly babky na lavečkách
rozdělené po partyjách oblúbenkyň a nastavovaly slunéčku kostry v rozdílném
stupňu opotřebováňá. Partyja tých zachovaléjších si furt rozprávjala, co za
galány v životě potkaly, jak a co s nima všecko stvářaly a tak
všelijak, že by sa kolikráť aj chlap začerveňál.
Vjackráť po sobě ich z pozaroha počúvala Toncka
Práskalová, taká škaredá fúsatá tyčka. Ze zlomyslnosťú svojéj letoře vlastní sa
rozhodla, že si z tých starých fuchtlí urobí čurynu, že to svět neviďél. Jednúc
si lapla k robám a začala mleť o tem, že gdesi čula, jak v kerémsi
penzióně staré roby po večeroch vyvolávaly duchy svojich umřítých chlapú, aby
im došli pomocť v ich tělesném súžení a trocha si zadováďali jak za mlada.
A préj to fakt fungovalo!
Roby sa teho hneď chytly a že to vyzkúšajú už
dneskaj. A že gdyž o tem Práskalena toľ čula, tož temu všeckému bude předsedať.
Ta striga sa enem hihňala pod fúsy, jak ich napálí a tož že faň. Roby takéj
jednomyslno odsúhlasily, že nebudú vyvolávať duchy svojich starých. Tých, že
majú za celý život ešče včíl plné gágory – Česť jejich světléj památce. Že si
teda každá vyvolá takého, po kerém túžila celý život. Právo prvéj noci si
vylosovala Maruška Polňáková. A za galána si vybrala Jeana Gabina.
Před večerem jí uvolnily izébku pro jedného a jak sa
všeci odštrachali spať, začaly roby čarovať. Spojily paprče malíčkama okolo
svíčky a Práskalena začala zaříkávať. Maruška Polňáková vzdychala už včíl tak
mocně, že nekolikráť sfúkla svíčku a mosely začínať odznova.
Mezitým sa obudíl staříček, Francek Mikušú, kerý
usnúl u televízije, zakutaný v křesle v rohu společenskéj izébky. A
včíl počúval, jak roby bez téj erotiky blúznija. Už, už chcél vyskočiť, že sa
im vysměje, gdyž v téj chvíli ho to trklo. Šak přecaj Maruška je fešná
robka a jeho takéj ešče dagdy po ránu cosik tlačívá do břucha. Bylo rozhodnuté!
Jak šly roby doprovodiť Marušku k její prvéj
nevěře in memoriam, prosmýkl sa staříček na pokoj. Bleskem sa opásal plachtú
okolo břucha, přecaj enem nebyl tajak Gabin, přes lebeňu hodíl kus ubrusa zepnutého
sichrhajskú, vystřihl ďúry pro očiska a plížil sa na místo čina.
Jemňúčko zaklopkál, vstúpil a nechal sa čuť: „Bon soir, mademoseille Máruská.
Čakáte na mňa?“ „Do prčic, opravdický Gabin, ňa z teho asi klepne,“
zajíkala sa Maruška. To si nechaj až na
potem, pomyslél si staříček Mikušú a vstúpil životem do života.
Ráno Maruška do všeckých podrobností robám vykládala
jaké bylo milování z Gabinem. Staříček sa z teho mohli smíchy ponemraviť a
Práskaleně sa zaséj nezdálo, že by Polňáková dovedla tak faň lhať. To ale
netušila jaká je pravda.
A tak to šlo dalej. Roby ozdravěly, očerveněly jak
řípy, na oběd šest šišek z máčkú a teprvá potem nášup, a nemohly sa dočkať
večerú. V izébce sa střídali chlapi z celého světa – Vinnetou,
Oldřich Nový, J.F.Kennedy, Rasputin a iní. Jednúc sa staříček pjekně spotíl, gdyž
si kerási roba zmyslela Merilyn Monroe. No roby jí to rozmluvily, že na
experimenty už nemá roky.
Přišel ale deň, gdy sa dožrala Práskalena. Chcela si z rob vystřeliť a ony sú nakonec v sedmém nebi. Rozhodla sa teda, že na druhý deň si nekeho vyvolá pro sebja. Staříček celú noc tak fest přemýšlali jak sa jí zbaviť, že kerási roba si druhý deň sťažovala, že ten Caligula nestál za nic. Zato ráno přiletěla nafrněná Práskalena, že z duchama končí a strkala im pod nose dopis z ministerstva duchů. Tam stálo, že osoba pověřená kontaktem z duchama sa s nima zas až tak těsno kontaktovať nemóže. Roby teho nedbaly a zaučily si babku, kerá im za plucaňu halúzkovéj byla schopná vyčarovať aj napoleónské vojsko.
No přišla noc, gdy ich načapala sestra. Ale že to byla tá najfajnějša,
tož sa jí roby svěřily ze svojima čárama. A daly sa ju přemlúvať ať to takéj
vyzkúšá. A že keho si vybere? Smíla sa, cože je to za koniny, no nakonec, gdyž
ináč nedaly, že jí stačí dajaký chlap, kerý si pořádně odvede svoju robotu.
V ten moment sa staříček Mikuš spotili druhý raz. To už radšéj tu Merilyn.
Ale dal sa na vojnu, tož….
Gdyž sa po hodnéj chvíli plantál z izébky,
vyždímaný jak náčeňový hadr, ozvalo sa za ním potichúčku: „Můj starý je o dobrú
polovicu mladší, no vám néjni po kolena, staříčku Mikušu. To víte, Pražáček….Teprvá
včiléj temu rozumím, co znamená, gdyž roby vzdychajú „Valašsko moje milené“. Až budu měť noční, tož dám robám patáčky na
spaní a přiďte hneď navečer. A tu kápju zhoďte ať zmožete roboty aj
jazýčiskem.“
„Húúúúúúúú,“ ozvalo sa na celý Domov důchodců a ti si enem ze sna posteskli:
„Zaséj rok v prdeli. Vlci táhnú na jih.“
Komentáře
Přehled komentářů
Když mě toto povídání poslal kamarád z Valašska tak jsem normálně řvala smíchy a slzičky mě tekly ještě dlouhou dobu. V dnešní době, kdy člověk skuhrá a počítá si nemoci, kdy nadává na všechno kolem jsem si uvědomila, proč u nás na Valašsku jsem kdysi pochovala pradědečka ve 100letech. On měl pořád humor, ráno před jídlem štamprlička slivovice a potom dirigování těch mladých. Dnes mu v duchu závidím a proto i Vám všem přeji ze srdce zasmání a Milanovi - správci stránek - dožij se také stovky, jinak stránky zaniknou!
Staříček nezmar...
(Lidka, 7. 6. 2010 12:46)