KONEČNĚ NÁZOR ODBORNÍKA
Tak v kostce:
Jaderná elektrárna je velice složitý komplex mnoha zařízení, z nichž většina jsou zařízení běžná
v kterékoli tepelné elektrárně. Jedině jaderný reaktor je záležitost specifická, i když jde vlastně jen o
zdroj tepelné energie na výrobu páry, tak jako v klasických elektrárnách.
V jaderném reaktoru se tvoří teplo tím, že v něm probíhá jaderná štěpná reakce, při níž se některé
(zdaleka ne všechny) izotopy uranu nebo plutonia štěpí v důsledku reakce s tzv. tepelným neutronem
(tepelným proto, že je pomalý, má kinetickou energii odpovídající kinetické energii molekul v běžném
plynu při dané teplotě) na dva štěpné produkty (radioaktivní izotopy mnohem lehčích prvků) a při
tom se uvolňují další dva až tři neutrony, které mohou pokračovat ve štěpné reakci, ovšem až po
příslušném zpomalení na zmíněnou tepelnou energii. Toho se dosahuje tzv. moderátorem, což je
látka s atomy o nízké hmotnosti, aby snáze přebíraly původně vysokou energii uvolněných neutronů.
Aby se činnost reaktoru mohla kdykoliv zastavit, jsou do něj zavedeny tzv. regulační tyče z látky,
která silně pohlcuje neutrony. Právě to, že tyto regulační tyče byly (nezodpovědně) příliš vytaženy
z reaktoru v Černobylu, vedlo k tomu, že tam došlo k prudkému zvýšení teploty, vývinu vodní páry,
která se rozložila na elementární vodík a kyslík. Tím vznikla výbušná směs, která skutečně vybuchla
(nešlo o jaderný výbuch!), nadzvedla víko reaktoru, odhodila ho kus stranou a otevřela reaktor do
volného prostoru. Tím do horkého reaktoru dostal přístup vzdušný kyslík a, protože jako moderátoru
(zpomalovače neutronů) bylo v tomto typu reaktoru použito grafitu (tj. uhlíku), začal tento grafit
jednoduše hořet, čímž se do ovzduší dostaly všechny těkavé štěpné produkty. Z nich jsou
nejnebezpečnější ty dlouhodobé, zejména cesium a stroncium, s poločasy rozpadu řádově desítky
roků. Jejich nebezpečnost ještě závisí také na tom, jak dlouho se v těle udrží při vdechnutí nebo
spolknutí (tzv. biologický poločas). Proto je mnohem nebezpečnější stroncium, které se v těle
chová jako vápník a zabudovává se do kostí. Cesium jako alkalický kov se chová jako sodík nebo
draslík a je poměrně rychle z těla vylučováno. Jod je také nebezpečný (ukládá se ve štítné žláze),
ale jeho poločas je řádově dny. V Černobylu se do ovzduší dostaly řádově miliony curie
radioizotopů.
Potud v kostce Černobyl.
Ve Fukušimě (pokud máme informace, potřebovali bychom jich víc) došlo k poškození tzv. varných
reaktorů, kde jako moderátor je použita normální voda. Po zemětřesení ihned zajely do jádra
reaktoru regulační tyče a ukončily štěpnou reakci. Podstatou problému byla následná vlna tsunami,
která zaplavila reaktory a odstavila přívod elektrické energie k čerpadlům chladící vody, která měla
zaručit ochlazení tyčí (ty se zahřívají v důsledku pohlcování energie uvolňované při radioaktivním
rozpadu již vytvořených štěpných produktů). Čerpadla se zřejmě také při tom poškodila. Přivedení
náhradního elektrického proudu ke spuštění čerpadel bylo velmi komplikované, také v důsledku
toho, že v celé oblasti přestala dodávka elektrické energie. Tyče s palivem se proto dále zahřívaly,
zřejmě došlo k částečnému roztavení alespoň některých tyčí. A podle posledních zpráv se zdá, že
zemětřesení poškodilo i tzv. kontejnment (tj. ochrannou ocelovou obálku reaktoru), který měl
zamezit únik jakékoliv radioaktivní látky do životního prostředí (v Černobylu žádný kontejnment
nebyl). Únik radioaktivních látek je značný, ale zvládnutelný, pokud se dostanou do moře, rychle se
zředí na hladinu, která není přímo nebezpečná. Horší to bude s koncentrací těchto produktů
v rybách, které tvoří významnou část potravy Japonců a jiných národů. Největší průšvih je ovšem u
reaktoru, v němž bylo jako paliva použito plutonium. Ne kvůli jeho radioaktivitě, ale protože to je
jeden z nejprudších chemických jedů (horší než kyanid draselný). Tady bude nutno odstranit velké
množství půdy, do které se dostalo a trvale ji někde bezpečně uložit, protože s tím se asi nedá nic
jiného dělat.
Je nesmysl, co se psalo o 600 000 palivových tyčí uložených v elektrárně, nikdy by se tam nevešly.
Jde zřejmě o záměnu palivových tyčí s palivovými elementy (peletami), kterých je v každé tyči
několik tisíc.
A ještě obecně k nebezpečí radioaktivity:
Ano, radioaktivita je nebezpečná, pokud se s ní neumí pracovat. Jako nestrkáme prsty do zásuvky,
abychom se přesvědčili, jestli tam je elektrický proud, tak taky nelze jen tak laicky pracovat
s radioaktivními látkami.
Ovšem: ne všechno, co je radioaktivní je taky nebezpečné. Žijeme v radioaktivním světě tak jako tak.
Jde jen o úroveň této radioaktivity, o její typ, poločas rozpadu, biologický poločas, energii, kterou
uvolněné záření nese, o tom zda zdroj záření je mimo naše tělo nebo uvnitř těla, atd. Málokdo si
uvědomuje, že tělo každého z nás je také radioaktivní „zářič“ o aktivitě cca 10 000 Bq (tj. každou
sekundu v našem těle dojde k 10 000 radioaktivních přeměn radioaktivních izotopů, které jsou
stopově přítomny všude). Také se málo ví, že nejběžnějším zářičem v životním prostředí je málo
zastoupený izotop draslíku, K-40.
Ostatně, celá naše lidská existence je naprosto závislá na jaderných procesech. Všechny prvky
(vyjma vodík) vzniky v dávných hvězdách první generace při výbuších supernov, jinak vzniknout
nemohly. Teplota na Zemi by byla pro život příliš n úzká, kdyby neexistovalo žhavé jádro Země,
jehož teplota je udržována radioaktivními rozpady přítomných radioizotopů. A to nemluvím o tom,
jak jsme závislí na termonukleárním reaktoru, který nám denně svítí a hřeje ze vzdálenosti 150
milionů kilometrů.
Zkrátka – radioaktivita není děs, ne všechno radioaktivní je smrtelně nebezpečné, na vše je nutno
dívat se s chladnou hlavou a hlavně dávat pozor ve škole, abychom tomu alespoň trochu rozuměli. A
pokud jsme ve škole pozor nedávali, tak si alespoň něco o tom přečíst nebo se poradit s někým, kdo
tomu rozumí (dával ve škole pozor a ne jako většina novinářů…)!!!
A ještě bych byl rád, kdyby si každý uvědomoval, že nukleární metody (s radioizotopy) v medicině
zachraňují každý rok celosvětově stovky tisíc lidských životů, což by bez jaderných reaktorů nebylo
možné.
S tím plutoniem z Fukušimy bude opravdu problém. Ale nikoli radioaktivní.
PRO SROVNÁNÍ
JAK TO BYLO
V
ČERNOBYLU