Den - 22 - Sand Dunes a Cape Reinga
20.9.2008
Sobota
Den 22
Rano jsme byli svedky pekneho vychodu slunce. Mlha nad vodou postupne ustupovala slunecnim paprskum. Krasne rano.
Vyuzili jsme ho k prohlidce dalsiho kopce, kde drive bylo Maorske sidliste. Ma to ohromnou vyhodu. Maori si staveli sve vesnice na kopcich, z kterych meli dobry rozhled jak na more tak na okolni krajinu. Za takoveho jasneho rana, jako je to dnesni, videli nepritele z velike dalky.
Dneska uz se dostavame na nejsevernejsi vybezek Northlandu. Na jeho zacatku, tesne za Awanui je jakysi Gumdiggers park. Prilis nevime, co v nem najdeme, ale jsme rozhodnuti ho navstivit. Melo by to byt neco o vypalovani smuly z Kauri.
Pri vstupu do Gumdiggers parku nas velice zamrzelo, ze jsme nechali nase holinky v Katikati. Ten kdo jsem totiz prijde v holinkach, ma vstup zdarma.
Zaplatili jsme velice prijemnemu panovi a sli jsme se podivat, co ze se to tu tedy delalo. Prijemna expozice a pozustatky z dob minulych vas velice rychle vtahnou do deje. Velice cenena smula z Kauri stromu se tu tezila jako zlato. Gumdiggri (Smulokopove:-) tu meli rozdelene pozemky a kopali smulu. Ze smuly stromu Kauri se daji velice verohodne napodobit sperky z jantaru. Smula tenkrat vsak byla velice dobry artikl. Vyrabet se z ni zacalo vlastne vsechno gumove. Treba holinky bez kterych by zdejsi kopaci nemohli vykonavat svou praci. A kde se v takove hloubce smula vzala? To nikdo nevi. Je to soucasti vedeckeho badani. Zatim je nejpravdepodobnejsi domenkou, ze se tak stalo v dobe, kdy se srazila zemekoule s kometou, co zapricinila vyhynuti dinosauru. Vysoka teplota, ktera tu diky srazce vznikla, spalila Kauri na prach a zustaly po nich jen hroudy gumove hmoty. Kdo nasel hroudu velkou treba jako jablko, byl za vodou. Vetsinou se vsak vykopavaly jen male chipsiky a temi se prilis vydelat nedalo. V teto vesnicce byl nejbohatsim clovekem kopac, ktery se vyprdnul na kopani a zaridil si kramek s domacima a kopacskymi potrebami :-). Jeho kramek tu stoji dodnes. Asi nebude uplne prapuvodni, ale pro predstavu to staci dostatecne. Vubec si tu muzete na vsechno sahnout. Jita si treba sahla na syto, kterym se prave oddelovaly chipsiky od hliny. No nase konto nevzrostlo, ale byli jsme bohatsi o dalsi zazitek. Rozhodne Gumdiggers park doporucuji k navsteve.
To hlavni a nejkrasnejsi nas vsak dnes teprve cekalo. Je to obri vic, nez jsme cekali. Uz na 20km jsou videt. A to je krajina Northlandu hodne kopcovata. Rikate si, ze to neni mozny, ale je to opravdu tak. Monumentalni a dechberouci. Obri pisecne duny Te Paki.
Vauvauvau. Tady by se mi mel splnit muj Zelandsky sen o surfovani v pisecnych dunach. Uz cestou jsme potkali nejake pujcovny Sandboardu. Porad jsme si rikali, ze je na pujceni dost casu. Nyni jsme primo u dun a tady uz zadna pujcovna neni.
Hledame alternativy, protoze vracet se k pujcovne se nam nechce i kdyz to neni daleko. Napada nas nase nafukovaci karimatka :-). Vojtisek z firmy, kde jsme je koupili, by nam urcite za takovou propagaci vrele podekoval :-). Vyrobky firmy ...... jsou pro vsestranne pouziti a vydrzi vsechno. Uzijte si adrenalin s nasimi vyrobky. Ale ze jsme si nebyli zas tak jisti, zda by takovou zatez Cesky vyrobek vydrzel, vzali jsme si igelitove pytle a sli na prochazku do pouste :-).
Vyrazime bosi, protoze boty jsou v pisku velice neprakticke, obzvlast tu. Kdo se chce totiz z parkoviste dostat do kralovstvi pisku, musi prebrodit reku.
Hned z reky se zveda prvni dunka. Strmost je klasicka dunova :-) a vyska tak pet metru. Prave misto na vyzkouseni vasich sil. Neni to nic tezkeho, jen musite kmitat nozickama, dokud se nedostanete na vrchol:-). Udelate krok nahoru a o dva sjedete dolu :-). Trosku jsme se zadychali. Troska te fyzicke namahy vsak byla velice prijemna pro nase tela a hlavne duse :-). Nyni nas cekal delsi usek bez dun a pak ta nejvyssi. Poslal sem Jitu nahoru prvni a pokusil se natocit video, aby lepe vynikl sklon a obrovitost duny. Fotografie to vetsinou zkresli a nevypada to pak tak velke jako ve skutecnosti. Mezi tim, co se Jita splhala nahoru, pozoruji dva chlapky, co sli hned za nama. Musim upozornit, ze vypadaji celkem sportovne. Jsou tesne nad patou duny a snazi se dostat vyse :-). Po chvilce sve snazeni zdavaji, tise obdivuji Jiti vykon a s hambou se vraceji k autu :-). Prichazi okamzik pravdy, jak se poperu s tekoucim piskem ja. Mam dobrou motivaci, na vrcholku sedi moji mila a tak chci byt co nejdrive u ni :-). Je to narez. Nejstrmejsich a nejtezsich je poslednich par metru, kde je pisecna navej, zrovna v mistech, kde si clovek zacne rikat, ze uz je to dobry, ze uz je temer nahore :-). Vysvihl jsem to s eleganci atleta :-):-). Kazdy atlet se po vykonu musi poradne vydychat:-).
Nejvyssi duna za nama a tak muzeme pokracovat v nasi prochazce. Je to nadhera, pisek vsude kam se podivate, jedna obri duna za druhou. Jednu z nich si vybirame na nase sankovani. Na pytlich nam to vsak moc nejede. Jite jakz takz, ja sem vsak asi moc tezky.
Moc si to tu uzivame. Cestou zpet chceme sjet na pytlich tu nejvyssi dunu. Se stejnym neuspechem jako pred tim. Moc to nefrci. Rika nam to i clovicek, co sedi opodal nahore na dune a sleduje nase snazeni. Pujcte si muj sandboard, na pytli to fak nejede. Ne to je dobry, diky. Ale jo jen si ho pujcte. Tak ja to teda zkusim. Vracim se ten kousek nahoru a sedam na prkno, ze si dunu sjedu pekne v sede. Klucina trosku nevericne kouka, rika ze by z takove vysky nejezdil, ze to jel z pulky a bylo mu blbe. Zbytecne, pro me se tato veta ztraci v prekladu. Je to prece pisek a siroko daleko nic do ceho bych mohl vrazit. Ptam se Jiti, jestli je opravdu nachystana me vyfotit, ze to bude fofr a nemusela by to stihnout. Jita prikyvuje. Ja se odrazim. Cekal jsem trosku veci treni :-). Vzalo to poradnej svunk a ja se jen tak tak udrzel prkna. Premlouvam organismus, aby se vydrzel drzet co nejdyl. Dole v ohybu duny je pretizeni tak velke, ze se mi zvednul kufrik :-O. Pomalu my dochazi, co chtel ten clovicek nahore rict. Jsem dole a nejak to nechce zacit zpomalovat. Nacase zacit nejak brzdit, jinak prelitnu na sandboardu cely Northland :-). A uz se zacinam priblizovat k takovemu mistu, kde je ztvrdly pisek a tam by pripadny nekontrolovatelny vystup mohl bolet :-). Zezhora tohle misto vypadalo hodne daleko, ani ve snu me nenapadlo, ze bych mohl dojet tak daleko a tak rychle. Asi jsem zabrzdil trosicku intenzivneji, zaprasilo se a zpomalil jsem ze stovky na nulu behem tri sekund :-). Nejspis karambol vypadal hruzostrasne. Usuzuji z toho, ze oblicej Jiti a clovicka byl bledejsi nez muj. Muj vlastne nebyl vubec bledy. Vykuckal jsem pisek a zaril stestim :-). To byla jizda panecku. Radostne mavam a bezim obri dunu nahoru, abych vratil sandboard. S ohromnym diky a se slovy, ze to bylo super. Prkynko vracim. Jeste s clovickem kecame, jak je to tu uzasny a tak. Pak nas prosi, abychom ho vyblejskli, jak surfuje a poslali mu to na email. Jasne, neni problem. Celkem mu to slo a tak jsem mu udelal par peknych snimku. Nevypadalo to slozite a tak abych si splnil svuj sen, pujcuji si od neho jeste jednou prkno a pokusim se sjet kus duny tentokrat ve stoje. Nejtezsi je asi nasednuti. Praxe ze snowboardu tu je naprd. Sandboard se ovlada jinak. Kus vsak ujedu a pak polikam zase pisek :-). Ted uz jsme celkem nizko a sklon neni tak velky. Znova nastupuji na prkno a frcim dolu. Tentokrat uz bez karambolu.
Tak tohle byl jeden z mych nejvetsich Zelandskych zazitku. Pisek jsme jeste dlouho vyklepavali, jak ze me, tak ze vsech veci. Dostal se opravdu vsude i do veci, ktere jsme sebou v dunach nemeli. Staci otevrit dvere od auta a vitr se postara o to, aby jste tam za chvilku meli piskoviste. I proto po nejhrubsim oklepani jsme rychle ujizdeli od pisecnych dun dale na Cape Reingu.
Cape Reinga je na Zelandu asi nejpopularnejsi ze vsech majaku. Je to uplny sever Noveho Zelandu. Tady se deli Pacifik a Tasmanovo more. Taky tu je, jak uz to na takovych bodech byva, ukazatel se vzdalenosti do hlavnich svetovych mest. Bohuzel pred nasi navstevou tu radili nejaci vandalove, co cedule urvali jako svou korist. Nevim, co z toho maji, rozhodne nam to ale trosku pokazilo dojem z tohoto mista.
Tak jsme se dostali na sever. Prohlidli si tento cipek Zelandu a nyni nas ceka navrat zpatky a objevovani sveta na zapadnim pobrezi Zelandu.
Spime v campu Rarawera. Maji tu studenou venkovni sprchu a tak jsme pod ni vlitli. Taky mooc fajn zazitek :-).