Lake Waikeremoana track
Jezero Waikaremoana se nachazi v narodnim parku Te Urewera a track kolem jezera meri 46km. Mel by patrit k nejkrasnejsim na severnim ostrove a v pruvodci se uvadi, ze se jedna o 3-4 denni track.My se ale rozhodli ridit se vlastni uvahou a ujit ho za 2 dny.
25,4 maji na Zelandu statni svatek, ktery k nasemu poteseni vysel na patek a nas tak cekal prodlouzeny vikend. Pocasi melo byt slunecne a my se rozhodli pro ohromny test nasi odolnosti a vyjeli jsme 190km na sever na poradny track. Nas vylet zacal tedy ve ctvrtek po praci. Zabalili jsem si bagly a vyjeli nejdrive do supermarketu dokoupit zasoby a pak uz vstric nastraham drsne zelandske prirody. Ve 14:00 jsme vyjizdeli s dokoupenyma zasobama z Napier. Cekalo nas tri hodïnky cesty asi 200km. Maximalni mozna rychlost na Zelandu je 100km za hodinu, ale casto zde zdolavate velke prevyseni v prudkych serpentynach a tak se stane, ze na jejich rychlostni komunikaci (neco jako nase dalnice) vas znacka informuje, ze do teto zatacky neni vhodne jet rychleji nez 25km/hod. Ale doprava na Zelandu a jeji odlisnosti si vyzadaji specialni clanek a tak zpatky k nam. Za dve hodinky jsme byli ve Waiore, kde jsme navstivili mistni info centrum, abychom zjistili blizsi info k tracku. K nasemu prekvapeni jsme zjistili, ze musime predem nahlasit noclehy v byvacich a campech. Na 48km je jich 7 a vy musite predem presne nahlasti, kterou noc a kde budete spat, kdyz to nedodrzite, tak vam hrozi pokuta. Je to divny prece nemuzete predem vedet, jak vam to poslape. Vybrali jsme teda zhruba prostredek tracku a noc z patka na sobotu. Pani na icku byla vyplasena a rikala, ze nam fandi, aby pro nas nemusel vrtulnik a my v poradku dosli. Jeste nam poskytla informacema, ze si rezervaci k noclehu v campu musime vyzvednout v icku u jezera, kde by bylo nejlepsi nechat auto, aby nam ho nevykradli a jakym smerem jezdi vodni taxik. Track totiz nevede kolem dokola. Ale aby z lidi vyrazili vice penez, tak konci jinde a zbytek se mustite preplavit lodickou za 30kolacu. Babka se pokrizovali a my vyrazili na dalsi asi 60km usek mezi Wairou a jezerem,kde na nas cekalo silnicni prekvapeni. Upozornuju, ze se jednalo o NZ silnici nejvyssi tridy, ktera se z uhlazeneho asfaltu promenila v klasickou ceskou polnacku pro traktory. Zde se tomu rika gravel road a musim rict, ze sterkova dalnice s mostky pro jedno auto je opravdu zazitek.
Uz se zaclo stmivat a my dojeli k icku u jezera, kde jsme si meli vyzvednout rezervaci na prespani v campu. Icko ma otevreno od 8 do 16 a tak vyzvednuti mohlo probehnout az rano. Pro nas to znamenalo neprijemne zdrzeni. Vedeli jsme ze nas druhy den ceka od zacatku tracku asi 9hodin pochodu a tak jsme chteli vyrazit co nejdriv. A to jsme jeste netusili, jak se k zacatku tracku vubec dostanem, protoze nechat tam auto neni bezpecne. Pripadala v uvahu tedy lodicka a nebo si neco stopnout. S myslenkama na zitrek jsme si preparkovali nase auticko, tak aby na parkovisti nebylo moc videt a bylo tak vhodne k nenapadnemu prespani. Za tmy jsme si za autem uvarili k veceri polevku, vycistili zoubky a jali se rovnat sva tela do naseho hundaje. Zvolili jsme variantu slozenych zadnich operadel a nohou v kufru. Z pocatku se to zdalo byt pohodlne, ale casem se ukazalo, ze jita spala primo na rezerve kryte kobereckem. No casem to spani v aute snad vypilujem. Rano jsme vstali tak aby jsme po nasem noclehu zahladili stopy nez zacnou proudit davy turistu a hlavne nez prijede obsluha icka. Prijela temer presne v 8 a tak jsme tam vlitli a chteli doklad k nasemu campu. Pan kdyz videl, ze mame zaplacenou jen jednu noc, tak se nas ptal jestli ten track pobezime. My se na neho usmali,abychom zakryli nase zdeseni a aby jsi neprisel trapne. Doporucil nam, abychom auto nechali v motorcampu, odkud nas lodicka v 9 doveze na zacatek tracku. Prejeli jsme tedy do motorcampu, n:asli misto pro auticko a sli zaplatit lodicku z campu na zacatek tracku a z konce tracku do motorcampu. Zde nam pani rekla, ze v 9uz nas lodi vzit nemuze, ale ze mame stastny den, ze nas tam hodi dede autem. Taky nas cekalo rozhodnuti na kdy si objednat zpatecni lodenku. Posledni jezdi ve 16 a to jsme si nebyli jisti, ze stihneme. Tak jsme volili radeji variantu spat nekde nacerno a na lodicku jit o den pozdeji prvnim moznym spojem v 11. Z toho plyne ponauceni nejdrive si zjistete, jak jezdi lodicka a podle toho si rezervujte chatu. Pokud nejste tedy jako ja prïznivcem tajneho spanku a na nepovolenych mistech.
pokracovani
A za usporeny peniz koupit svihadlo a potrapit telo:-)
Dosli jsme si pro bagli s vybavou na tri dny pobytu v prirode,rozloucili se s nasim Huyndai-treba uz ho vidime naposled a cekali na dedu ,ktery nas soupnul do sve dodavky a pak ji teprve zacal oplachovat hadici.To asi ,aby jsme si uzili trochu te vody a nebylo nam lito ze neplujem lodi.
Deda byl hodny ostatne jako jako vsichni lide na Zelandu a v 9:00 nam popral goood luck a my zacali nas prvni velky track.
Musim rict ze prvnich par minut se mi slo fakt docela spatne a predstava 48Km. me docela desila.Ale i kdyz jsme na zacatku zdolavali nejtezsi usek,tak se po chvilce clovek rozesel a bylo to fajn.Smer tracku jsme zvolili po smeru hodinovych rucicek tak,aby jsme na zacatku zdolali nejvatsi previseni na misto zvane Panekire hut(1180m.n.m.).Cesta je vedena pralesikem pro okraji skalisek nad jezerem.Vyhled je teda uzasny ,pokud vas zrovna cesticka nezavededal do pralesika kam koruny stromuuz moc svetla nepusti.i to je ovsem uzasny,jdete uzounkou pesinkou a vsude kolem dokola neprostupna jungle.
Za 4 hodinky jsme byli na nejvyssim bode naseho vyletu, u Panekire Hut.Pruvodce uvadi ze tento usek trva 5 hodin ,tak jsme byli radi ,ze jsme i pomalou chuzi a se svacou usetrili hodinku o proti puvodnimu planu a plni elanu se dali na namahavy sestup k bivaku Waiopaou.tento usek by mel oficialne trvat 3-4 hodiny.Tento usek bych si dovolil nazvat nejnarocnejsim,hlavne jeho prostredni cast kde je klesani opravdu prudke a lesik husty ,tak ze mate pocit ze se uz stmiva i kdyz nekde nad korunama stromu sviti slunicko jak ozlaty vidle.jeste zde dochazi k zajimavemu ukazu a to asi :-) aby hned na zacatku odpadli ty nejslabsi, no spis nejsilnejsi kusy :-).My jsme si to soukrome nazvali testem body mass indexu.A vypada to tak ze se pesinka asi tak 15 cm. siroka zareze asi tak metr dvacet hluboko do zeme.:-0Byla to chvile ,kdy jsem si vzpomenul na Vas moji drazi kamaradi a rikal si ze tudy by jste neprosli :-).
K chate jsme dosli o trosku dyl nez tri hodinky.Udelali par fotecek a oslavili to zatracene tvrdejma susenkama,proto ze nyni uz nas cekal jen jeden a pul hodinky usek do naseho kempu Korokoro,kde jsme meli rezervaci.Tak ten jsme usli za 45 minut,coz bylo fajn,protoze ted uz se zacalo opravdu stmivat.to vite je tu podzim a den se krati.vybrali jsme to nejlepsi misto ke spani v celem kempu,protoze jsme tam byli uplne sami,jen s kacenkama v zatoce,ohromnym pavoukem na zachode a Kiwikama co se nam porad nekde shovavaji:-).K veceri jsme si zase ucvarili nasi milovanou polivku a sli nabirat silu na dalsi den.Byla to nadherna noc plna zvuku prirody.Siroko daleko zadny clovek,proste jen vy a priroda.K me uplne spokojenosti chybelo jen to,aby nam skocilo nejake zvire na stan a videt Kiwiho :-).
Ranko jsme vstali v sest,protoze nam utkvelo v pameti ,ze posledni taxik jede ve 4 hodiny odpoledne a meli jsme nadeji ze by nas treba mohl vzit,tak jsme ho chteli zkusit stihnout.Bylo by to fajn bejt uz v sobotu v noci doma a vnedeli mit tak cas skocit na internet :-).tak bychom taky ozeleli spani v parku na cerno, coz je dalsi duvod to zkusit stihnout.
Cekala nas druha pulka a tak jsme vyrazili.Slapalo se nam celkem krasne,i kdyz unava byla znat.Druha pulka tracku je uz vedena temer cela pri brehu jezera a tak lemujete zatoky a kochate se vyhledem na lake.Cestu vam obcas zpestri zavesny most.vzdzcky kdyz takovy most prisel,tak to znamenalo ze si s Jitou od sebe na chvilku odpocineme.Celkem se to na nem houpalo a tak jita sla vzdy na pred abych ji most jeste vice nerozhoupal.Cesta nam odsejpala a oproti pruvodci jsme byli o dostr rychlejsi.Z Korokoro jsme byli u mista kde se nastupuje na vodni taxik za sedum hodin o proti 8:15 uvedenych v pruvodci.Za zminku k tomuto useku stoji ze me na nem zacalo z niceho nic zase zlobit koleno.je to hnus velebnosti.Po rovine to slo,ale z kopce a do kopce to znemoznovalo chuzi.
Na vodnim taxiku jsme byli va 14:00 a tak nas cekalo cekani do 16:00.Cekani to bylo zbytecne.to odpoledne se lodicka neukazala a tak nam bylo jasne ,ze si budem muset vyhledat mistecko na prespani.
Budouci cestovatele na Novy Zeland bych si dovolil upozornit ,ze zatim mame zkusenost takovou ze se na prespani na cerno nikde moc mistecko nenajde.Vetsinou je parkem vedena uzka cesticka a vsude okolo sraz a nebo neprostupny les.My meli kliku a po 15 minutach jsme nasli ukryt v rakosi,kde sice nebylo moc rovinky,ale vzhledem k stavu meho kolena a cetnosti takovych mist k nocovani to bylo uplne super.Postavili jsme tedy stan a udelali test neviditelnosti.uvarili vecu ,co to asi vite :-).Ranko jsme se snazili vydrzet ve stanu co nejdele ,aby jsme necekali na lodicku venku prilis dlouho.Nutno rici ze jidlo jsme meli vypocitany tak akorat a kdyby lodicka v 11 neprijela,zacali bycom lovit ryby z jezera :-).Lodicka se objevila s pulhodinovym zpozdenim.nechala nas tak pekne vycukat,ale jizda sni byla krasnym zakoncenim naseho vyletu.auto jsme taky nasli v celku a v nem i dalsi jidlo :-).Tak uz vime ze 3-4 denni Walk se da zvladnout za den a pul .Uz mame vycihnuty krasny 12 denni,ale nejdriv si budu nmuset v termalnich pramenech vylecit koleno.Ale o tom zas az priste.
Taky se omlouvam ale zatim sem nedame z tohoto vyletu fotecky.Zmenili jsme kavarnu a tady to nejde,ale zas je levnejsi :-).
Tak zatim ysta a jita.