KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Ani současná vláda se neumí podívat občanům do očí

Necelý rok tu máme Sobotkovu vládu. Jak hodnotíte její zatímní práci?

 

Vláda Bohuslava Sobotky, která nastoupila po přechodné vládě Jiřího Rusnoka, se pokouší pokračovat v odstraňování nejkřiklavějších problémů, způsobených sedmi lety vládnutí pravicových koalic. Je třeba uznat, že alespoň došlo ke zrušení největších protilidových rozhodnutí vlád. Jde třeba o ústavně nekorektní placení zdravotnických poplatků, změny v odvodech na sociální a zdravotní pojištění a další věci, které likvidovaly sociální standard velkých skupin lidí. Zde měla vláda podporu. To se však vyčerpalo a už od září dochází k souboji uvnitř vlády o její další charakter.

Rok 2014 byl také rokem volebním, takže vládní strany alespoň zčásti respektovaly své volební programy kromě změny, resp. zrušení zákona o tzv. církevních restitucích. Návrh zákona KSČM o referendu o církevních restitucích neprošel kvůli vládním stranám a přitom podle volebních programů na to mělo být ve sněmovně dost hlasů. A návrh ČSSD, který pozměňuje původní návrh, je teprve ve druhém čtení a dovolím si odhadnout, že nebude doprojednán. Zařazení KDU-ČSL do koalice ukazuje na to, že jeden ze základních bodů volebního úspěchu stran se nebude řešit, což mě ani nepřekvapuje jak u ČSSD, ale ani u ANO. Je to podvod na voličích.

Politický rok výrazně poznamenalo i projednávání služebního zákona...

V necelém roce působení vlády bylo několik základních bodů, které měly vést k přeměně poměrů, které tu za sedm let pravicová koalice zanechala. Jedna ze změn měla být daňová, a já ji považuji za nesprávně uchopenou.

Druhá měla být stabilizace státního aparátu a jeho zefektivnění. Pokud jde o zákon o státní službě, který zabíral jednání sněmovny celé léto, šlo o souboj bývalých pravicových koalic udržet své lidi ve státním aparátu. Brutální reagence TOP 09 a ODS skončila až ve chvíli, kdy ČSSD a ANO přistoupily na to, že s nimi uzavřou kompromis a zákon z roku 2002 nebude platit. Služební zákon chybně, což se brzy prokáže, posílil postavení ministerstva vnitra jako orgánu, který nahrazuje i personální oddělení ostatních státních úřadů. Bude to na škodu státní službě.

A pokud jde o daňové změny?

KSČM kritizovala daňový systém, který zavedli Miroslav Kalousek zejména s Petrem Nečasem. Jeho změna je velmi chabá, nevede k žádné diferenciaci daní z příjmů, a jediné, co koalice nyní udělala, je vynucená změna v DPH. Ani současná vláda se tedy neumí podívat občanům do očí a říci: Potřebujeme takový daňový výběr, abychom změnili ekonomickou situaci v zemi. Raději to řeší stejně jako předchozí vlády změnou nepřímých daní. A tak i státní rozpočet 2015, který je postaven na těchto zákonech, nemůže odstartovat nutnou změnu ekonomické politiky státu a vyvázání z krizové situace, ve které se stále potácíme. Není pravda to, co tvrdí zejména ANO, že to ušetříme. Ušetřit se dá z toho, když se něco vytvoří, a nebude-li docházet k většímu výkonu v ekonomice, nebude na čem uspořit. Odstranění tunelů, které pravicová koalice nastavila, je nutné, ale to se dalo udělat mnohem efektivněji právě ve chvíli, kdy by se měnil daňový systém. A byl přijat návrh na majetkové přiznání, které více než půl roku máme předloženo ve sněmovně a stále jej vládní koalice odmítá na schůzi sněmovny projednat.

Jak hodnotíte chování vládní koalice ve sněmovně? Pracuje se lépe?

Uspořádání sněmovny lépe odpovídá principu poměrného zastoupení než v letech 2010-2013, kdy to pravicová koalice vůbec nerespektovala. Problém je však v neschopnosti nových politických subjektů pracovat lépe podle zákona o jednacím řádu. Snahy o jeho změnu, nápravu, sleduji spíše se skepsí. Jediné, co si zasloužilo podporu, je rozdělení času mezi druhým a třetím čtením zákonů, kdy doba na posouzení pozměňovacích návrhů, které padnou ve druhém čtení, nemá být třídenní, ale minimálně dvoutýdenní. To by mělo mít dopad do zlepšení legislativy.

Nyní koalice zkracuje už tak krátké lhůty mezi druhým a třetím čtením. Vy věříte, že se budou nově dodržovat dva týdny?

I když na to koalice přistoupila, na každé schůzi vidíme, že to jim bude vadit nejvíce, místo toho, abychom alespoň tři dny nechali na posouzení návrhů změn, zkracují se teď lhůty na 48 hodin, aby se stihly na jedné schůzi projednat zákony. Projednávají se amatérsky, zpravodajové bývají nepřipraveni a koalice si hlídá, aby zpravodaj byl nejen z koalice, ale přímo z politické strany, ze které je ministr. To považuji za nesprávné a do budoucna komplikující.

Jak vnímáte chování koalice k iniciativám opozice?

Jsem velmi zklamán, už jsme v situaci jako za Nečasovy vlády, čekáme na projednání návrhů zákonů opozice tři čtvrtě roku, a stále se na ně nedostává. Koalice zdržuje projednávání vlastních zákonů, není schopna reagovat na podněty, nedodržuje dohody, které se uzavřou ve sněmovně, třeba o opozičním okénku.

Ono opoziční okénko asi budeme muset čtenářům vysvětlit...

Opoziční okénko je doba vyhrazená k projednání návrhů z řad opozice. Opozice má šanci vystoupit se svými připomínkami jen v interpelacích, nebo může vyvolat mimořádnou schůzi sněmovny na určité téma.

Mohu to ukázat na dvou věcech. Byly to církevní restituce, o kterých jsem hovořil. A jde také o katastrofální situaci, která od roku 2006, 2008 panuje na ministerstvu obrany. Vyústilo to až ve výbuch muničního skladu ve Vrběticích. Museli jsme sáhnout k tomu, že všechny opoziční strany podepsaly návrh na uspořádání mimořádné schůze, protože vláda k tomu nechtěla mluvit, nechtěla říci sněmovně, a tudíž ani občanům pravdu.

Už jste vzpomněl, že rok 2014 byl rokem volebním. Můžeme se nejdříve vrátit k volbám do Evropského parlamentu?

Volby do EP poznamenal obrovský nezájem voličů. Nechuť přijít volit se odrazila i na výsledku KSČM, i když si myslím, že strana správně obsadila na vedoucí pozici kandidátky Kateřinu Konečnou, která si v preferencích vedoucí místo potvrdila. Ale tři získané mandáty jsou pod možnostmi KSČM, což je dáno právě tím, že naši voliči byli nejvíce znechuceni z politiky EU vůči jednotlivým členům, ze zatahování ČR do evropských tlaků vůči Rusku, poklonkování Spojeným státům. To se našim voličům nelíbilo a vzhledem k tomu, že frakce Sjednocené evropské levice nebyla aktivnější i kvůli síle mandátu, který v EP měla, se to vymstilo na výsledku, takže jsme ztratili jeden mandát.

Celkově však frakce posílila, zejména dobrými výsledky v Řecku a ve Španělsku. Výsledky našich europoslanců včetně jejich prezentace snad pomohou tomu, aby voliči uvěřili, že KSČM odvádí na úrovni Evropy dobrou práci.

A pokud jde o podzimní komunální a senátní volby?

Jsem zklamán tím, že některé okresní výbory nebyly schopny postavit více kandidátních listin ve více obcích. To se odrazilo na výsledku voleb. KSČM sice mezi politickými stranami zabodovala, zůstala ve své pozici na třetím místě. Vládní strany, které usilují o obsazení buď v části středového, středopravého, případně levicového spektra, proti KSČM neuspěly. Ale počet 2510 mandátů v obecních volbách je také pod možnostmi KSČM, přitom bylo evidentní, že tam, kde se práce dařila, kde naši lidé, starostové byli vidět, buď potvrdili počet mandátů, nebo ho dokonce v obcích, městech nebo i statutárních městech zvýšili. Mohu jmenovat Ostravu, Karvinou, Havířov. V Havířově máme opět po čtyřech letech primátora. V roce 2010 jsme ztratili představitele statutárních obcí, teď je máme zpátky.

Bylo tentokrát těžší vstupovat do koalic?

Bylo to naopak jednodušší. Koaliční potenciál na místní úrovni se pro KSČM výrazně zvětšil, a to nejen na straně nezávislých kandidátů. Zastupitelé za KSČM ve městech a obcích jsou obecně pokládáni za nejpracovitější, nejlépe připravené na jednání. To mě těší.

Projevila se nějak spolupráce v rámci SPaS, se zájmovými organizacemi?

Tam, kde nebyli schopni využít spolupracujících organizací, SPaS jako iniciativy, kterou KSČM pomáhala zakládat, se to nemohlo projevit. Tam, kde na tom pracovali, kde strana trvale spolupracuje s občanskými sdruženími, se to projevilo. Člověka potěší, když vidí, jak se v obci rozšířila spolupráce KSČM s občanským sektorem. Ale vždy to záleželo na konkrétní situaci v obci a okrese. Pokud okresní výbor organizoval v obcích a městech spolupráci s občanským sektorem, ukázalo se to jak při sestavování kandidátek, tak při výsledku ve volbách. Kde to neudělali, ukázalo se, že samotná členská základna bez spolupracujících organizací neuměla oslovit širší spektrum a hůř se jí sestavovala kandidátka a výsledek ve volbách nebyl takový, jaký funkcionáři očekávali. Ale je to otázka respektu k usnesení stranických orgánů, respektu k poznávací funkci strany i samotného ÚV KSČM, zda to v okresech berou za své či nikoli.

Mě to mrzí, protože po sjezdu byla dvě zásadní usnesení, která měla posílit KSČM, a z počátku se zdálo, že se to bude i dařit. Byla to právě iniciativa k založení a fungování Spojenectví Práce a Solidarity a pak usnesení k obnovení dynamiky růstu členské základny, k přijímání nových členů. Z ročního přijímání nových členů jsme se dostali z počtu 500-600 na 900 za rok. Léta 2012 a 2013 byla nejúspěšnější, letos ale dynamika zbytečně stagnuje, a budeme v předsjezdovém období k tomu znovu muset vytvořit organizační podmínky tak, aby jednotlivé základní organizace, které přijímají nové členy, se tím zabývaly ve své každodenní práci.

Nejde o všeobecnou nechuť mladších lidí se zapojovat do politické a veřejné práce? Nebo je to tím, že ne vždy dostanou šanci se uplatnit?

Důvodů, pro které se to nedaří, je několik. Jednak v tom okresní výbory a základní organizace nemají systém, vyhledávání nových sympatizantů a členů není jejich každodenní činností. Druhá věc je, že mladí opravdu chtějí mít hned nějaký výsledek a trpělivost, schopnost rozhlédnout se, počkat si, a začít pracovat na tom, aby se výsledek dostavil, je u nich menší než v minulosti. Je tam vidět i rozdílnost schopností některých okresů, leckde s mladými nepracují, nově přijaté členy brzy otráví. Jsem nespokojen třeba s vývojem v Opavě. Vadí mi, že se s mladými nepracuje - a někde téměř vůbec, nevytvářejí se pro ně příznivější podmínky pro konkrétní činnost, která by se mohla rozvíjet.

Není to třeba i tím, že někteří lidé ve funkcích mají hodně jiné práce, že na toto už nemají dost sil ani času?

Je tam zase několik základních momentů. Jednak tlak na volby byl velký, takže na práci s mladými nebylo dost času, někdy je to příliš stereotypní postup funkcionářů, kteří si zvykli na zažité praktiky a přestali být těmi, kdo nabízí nápady pro novou formu stranické práce. Přitom ji potřebujeme – v elektronických komunikacích, v prezentaci KSČM navenek v moderní komunikaci na sociálních sítích, v práci s dětmi, kde vedoucí dosáhli určitého věku a je třeba je nahradit mladšími. To vše je třeba brát v úvahu, žel, někteří předsedové okresních výborů tomu nevěnují dostatečnou pozornost. Ani třeba nevytvářejí dostatečný tlak na to, aby ze základních organizací přišli ti, kteří by mohli být v komisích mládeže na okresech, krajích nebo na ústředním výboru.

Takže jak SPaS, tak přijímání členů, jsme, žel, nedostatečně využili a budeme se k tomu muset vrátit, abychom zvýšili efektivitu naší práce, zejména v udržení masové základny strany.

V senátních volbách se KSČM nedaří. Jaké jsou hlavní důvody neúspěchu obhajoby jediného senátního mandátu?

Příčiny letošního neúspěchu vnímám jednak ve výběru kandidátů. Ne všude se to podařilo a ukázalo se to na umístění kandidátů ve volebním výsledku. Měli jsme počítat při výběru kandidátů i s tím, že ANO je po volbách 2013 na vzestupu a náš vynikající výsledek z krajských voleb 2012 nemusíme zopakovat právě proto, že je tu nový subjekt, který je schopen převzít volební elektorát zleva i zprava. To naše volební oddělení v centru podcenilo. Tím se musíme zabývat, aby naše analýzy i z Klubu společenských věd lépe odpovídaly realitě. Zprávy pro ústřední výbor se minuly o mnoho procent, včetně zaměření výzkumu a soustředěných poznatků. Z toho vyplýval i neodůvodněný závěr, že stačí vybrat kandidáta dobře známého ve stranické základně, který pak má oslovit širší občanskou veřejnost.

V nejvíce sledovaném obvodě Znojmo se zopakovala chyba, která tam byla před 12 lety. KSČM voluntaristicky přistoupila k tomu, že je možné kandidovat dva lidi, kteří jsou spojeni s KSČM. Senátorku Martu Bayerovou potvrdil ústřední výbor a okresní výbor svou činností podpořil nezávislého kandidáta, který vedl kandidátku do města Znojma. To samozřejmě rozdělilo voliče KSČM a stejně jako před 12 lety jsme v tomto obvodu zbytečně propadli. Byla to zásadní chyba, okresní výbory si musí uvědomit, že KSČM je jednotnou politickou stranou a kandidáty do měst a obcí schvalují základní nebo okresní organizace, kandidáty do krajů krajské organizace (lídra schvaluje ÚV). Do centrálních orgánů a do EP je oprávněn schvalovat kandidáty pouze ústřední výbor. Aby se jeden okresní výbor povyšoval nad 90 členů ústředního výboru, vedení strany nikdy připustit nemůže. Je to velké poučení, a pro mě zklamání z nepochopení situace okresními funkcionáři.

Kde je podle vás příčina vzedmutí podzimních nálad proti hlavě státu?

Útok na prezidenta republiky má jeden původ a dva hlavní důvody. Původ v tom, že ČR měla být nesvéprávným subjektem EU, zcela kopírujícím politiku, která se podřizuje USA. Já jsem si znovu přečetl Zbigniewa Brzezinského, a když se podívám na některá slova a vyjádření evropských politiků, je mi z nich špatně. Důvod listopadového útoku na prezidenta je jednoduchý. První byli poraženi v prezidentské i parlamentních volbách, pravicové strany, které ničily ČR, devastovaly její ekonomický potenciál a podřizovaly ji diktátu nadnárodních korporací. Ony se s prohrou nesmířily, ale protože nemají čím oslovit občany ČR, našly si cíl svého útoku. A Miloš Zeman se ukázal jako snadný cíl. Svými výroky si vytváří řadu odpůrců, i řadu podporovatelů, ale odpůrci mohou posilovat na tom, že některé prezidentovy výroky nejsou zrovna z vybraného slovníku. Druhý důvod je ten, že pokud ČR začne chránit své národní zájmy, dostane se do střetu se zájmy zejména NATO. V ČR se ukázalo už potřetí, že občan ČR není ochoten se nechat zatáhnout do války. Ukázalo se to v roce 1999 při odporu českých občanů vůči mezinárodně právně neodůvodněnému útoku na bývalou Jugoslávii. To byl mezinárodní zločin NATO, neměl žádný původ v rozhodnutí Rady bezpečnosti a dodnes je třeba zkoumat, jakým způsobem budou ti, kdo útočili na bývalou Jugoslávii, hradit škody, které tam způsobili.

Druhým krokem, kterým se lidé vyjádřili proti válce, bylo hnutí proti umístění americké radarové základny na našem území. Čeští občané prokázali svou občanskou odpovědnost vůči českým národním zájmům, přestože se radar Topolánkova vláda snažila prosadit za každou cenu. Třetí odpor občanů se projevuje nyní, když USA tlačí na to, aby NATO vojensky zasáhlo proti Ruské federaci při sporu o Ukrajinu. Ukrajina není členskou zemí NATO, podle ústavy má neutrální statut, je bezjadernou zemí. Ocenil jsem vyjádření představitelů SRN, kteří řekli, že zablokují vstup Ukrajiny do NATO. To česká politická reprezentace kromě Miloše Zemana neřekla. Vidím jasnou chybu vlády v tom, že poklonkuje tomu, co si přejí v USA a co se pak odehrává v EU.

Ukrajinský konflikt se musí řešit diplomaticky, bez použití zbraní nebo může přerůst z občanské v horkou válku mezinárodního charakteru. Další důvod, který vede k útoku na Zemana, je jeho vystoupení na posledním zasedání NATO, kde jasně řekl, že není ochoten sledovat postup zahájení nějakých válečných operací.

Marie KUDRNOVSKÁ