Brdy jsou jeho osudem
Základní školu dokončil v Příbrami, tamtéž absolvoval střední průmyslovku, pracoval v Mníšku pod Brdy, pak na okresním národním výboru v Příbrami, až se přiženil do Jinec. A jim zůstal věrný. Městysi s více než dvěma tisíci obyvateli se upsal jako zastupitel, radní a nyní již druhé volební období jako starosta. Přiléhající Brdy mu učarovaly a často v jejich dosud nedotčené přírodě čerpá sílu pro plnění dalších úkolů. Ten, komu se brdské planiny dostaly pod kůži, je doktor Josef Hála, jenž se v senátních volbách bude ucházet o přízeň voličů a voliček právě v příbramském volebním obvodu (volební obvod č. 18). Starosta Hála je našim čtenářům znám. Byl jedním z aktivních členů Ligy starostů proti radaru, která vznikla spontánně v roce 2007 poté, co vláda Mirka Topolánka (ODS) kývla na požadavek USA zbudovat na území ČR americkou radarovou základnu. V hledáčku vojenských plánovačů se ocitly právě Brdy. Hála coby člen vedení Ligy se zúčastnil či spolupořádal desítky, snad stovky protestů, sám vystupoval i na mírových demonstracích v Evropě. Vrací se v mysli k tomuto hektickému období rád. »To se lidé dali dohromady, táhli za jeden provaz, byla obrovská podpora veřejnosti.« I výsledky místních referend o možném umístění radaru vyznívaly z 90 procent proti, připomíná. Starosta je na tuto společnou práci tisíců, možná i desetitisíců lidí pyšný. Kde je však tato svornost dnes? V našem úsilí proti US radaru byly i veselé chvilky, vzpomíná. »V ten den, co vešlo ve známost, že Topolánkova vláda kývla na radar, zazvonil u mě doma v Jincích televizní štáb. Já měl zrovna za sebou velmi těžké dny spojené s řešením následků větrné smrště, tak jsem si trochu zdříml a nezaznamenal jsem tuto novinku.« - »Tak co říkáte tomu radaru?« vyhrkl na mě reportér. Jak jsem byl rozespalý, spustil jsem: »No, dostali jsme nějaké peníze od kraje, tak jsme koupili ty radary na měření rychlosti.« Přál bych vám vidět, jak se na to ten novinář tvářil. »Když mi věc vysvětlil, byl jsem tak rozčilen, že jsem nebyl schopen říct kloudnou větu,« přiznává po letech. Československo v srdci Jince jsou městys ležící v brdském údolí řeky Litavky, ohraničeném vrchy Koníčkem, Ostrým, Plešivcem a Pískem, asi 11 km severně od Příbrami. Kromě krásné přírody, která je zdejším velkým bohatstvím, se mají čím pochlubit. Tak například pěknou základní školou, do níž ve školním roce míří kroky 260 dětí. Procházím se starostou prázdninově opuštěné školní třídy. Škola je původně z poslední třetiny 19. století, ale dnes je všechno jinak: tam, kde se dříve učily děti, se nachází přívětivá jídelna, kterou navštěvuje přes dvě stě malých strávníků, a moderní školní třídy byly přistavěny. »Stále něco na škole vylepšujeme,« říká Hála. »Přibudovali jsme šatny, čtyři nové učebny, tělocvičnu, samozřejmě jsme zateplovali, a to díky dotaci ze Státního fondu životního prostředí. Všechny třídy mají interaktivní tabule a z dotace ROP Střední Čechy instalujeme tyto moderní vyučovací pomůcky i v naší mateřské školce,« může se pochlubit starosta. V budově potkáváme slovenské děti. Jsou to žáci bratislavské speciální školy, kteří pod vedením svých učitelů vyrazili na jízdních kolech na prázdninovou cestu přes Moravu až do Prahy. Jejich laskavým hostitelem se stal před poslední etapou do české metropole právě starosta Hála, který - tak jako mnozí z nás - stále nosí ve svém srdci Československou republiku. Slováci jsou tedy pro něho nejbližšími přáteli. Zvláště, když jeden z pedagogů malých cyklistů, Petr Orság jr., prožil v Jincích část svého dětství, neboť jeho tatínek působil ve zdejší vojenské posádce. A je milou souhrou náhod, že jinecký obecní úřad, kde má starosta svou kancelář, sídlí v ulici Československých dělostřelců. Projížďka po Jincích S potěšením přijímám pozvání na malou projížďku po starostově »hájemství«. Zajíždíme do jinecké ulice Na Vyhlídce. Již název předznamenává, že se jedná o lokalitu s nevšedním výhledem na Plešivec a brdskou náhorní plošinu. Zde městys zainvestoval a postupně prodává parcely pro výstavbu rodinných domků. Celkově tu bude stát 38 domů, prakticky všechny parcely kromě deseti jsou prodány. »Prodává se to pomalu, protože se snažíme, aby zde žili lidé, kteří sem opravdu patří,« vysvětluje Hála. Zdejší obyvatelé své nové sousedy vítají velmi hezky - polečným setkáním. »Každý rok se postaví párty-stan a stávající obyvatelé přivítají ty nové,« vysvětluje neobvyklou tradici. Ostatně, i o názvu ulice si rozhodli občané sami v anketě vyhlášené městysem. Jedeme na koupaliště. Tak takové se hned tak někde nevidí. Vše je sice provedeno zásahem člověka - hladké dno, mělčí část pro děti i hlubší pro plavce, zálivy i pohodlný vstup do vody, ale celkově to působí jako přírodní rybníček, dokonce s vodními rostlinami a kamínky. Hřiště pro plážový volejbal doplňuje příjemný prostor, takže není divu, že se zde konají akce pro celou rodinu, jako například nedávno, na sklonku července. Otevřeno je do 20 hodin, o víkendu až do 22 hodin, vstupné vskutku lidové, takže »bezva letní relax«. Trilobiti i Josef Slavík V Jincích je i dále co k vidění. Kromě okolní nezdevastované přírody, dostupné po turistických a cyklistických stezkách (kvůli vojenskému újezdu o víkendech a svátcích), jsou zde místa, kde možno zakopnout o trilobita - např. na stráni Vinice. V téhle lokalitě působil i slavný Francouz Joachim Barrande, pochlubí se Hála a upozorní, že právě proto je trilobit součástí znaku městyse. »Je zde i několik historických památek. Například rodný dům slavného houslisty Josefa Slavíka. Dále zámek. Žel, objekt zámku, posléze pivovaru, který byl ještě v roce 1989 připraven k velkorysé rekonstrukci na víceúčelový komplex, v němž by bylo vše - restaurace, obchody, kulturní sál, dokonce byty a venku na zahradě amfiteátr - byl vydán v restituci, a staronový majitel nedělá nic,« líčí starosta. A na současného zámeckého pána samospráva prakticky nemá žádnou páku, i když zákony tak bezzubé nejsou. Vymahatelnost práva je však taková, jaká je... »Máme tu také bývalou huť Barbora (r. 1810), kde se poprvé ve střední Evropě tavilo železo dřevěným uhlím. Mělo to spoustu technických vychytávek, které se pak šířily po habsburské monarchii,« informuje dále starosta. Huť však na svou rekonstrukci teprve čeká. Snižují nezaměstnanost Bohatý život obyvatel je zřejmý i z jineckých webových stránek. Je to tak jistě i zásluhou starosty. Nejen, že se pořád něco v městysi děje po občanské linii (jsou zde činné spolky, např. pionýrská organizace, Český svaz žen, šachisté, hasiči, chovatelé, rybáři), velmi čilé je Kulturní středisko, které organizuje pro Jinečany mj. návštěvy divadel (vzpomínáte, jak to chodilo před devětaosmdesátým?) či dětské výlety, ale městys se zvelebuje i po technické stránce. Např. před krátkým časem se opravila obřadní síň, která je svědkem svateb, vítání občánků, slavnostního předávání vysvědčení; Jince získaly dotaci z ROP Střední Čechy na rekonstrukce strategických místních komunikací; Jinečtí zrekonstruovali budovu bývalé školy na Společenské centrum Josefa Slavíka, nyní se chtějí pustit také do opravy chodníků. Řadu úkonů si mohou zajistit vlastními silami. Jak je to možné? »Máme Správu služeb městyse Jince jako naši organizaci, kde zaměstnáváme šest stálých zaměstnanců a až deset nabíráme pravidelně z evidence úřadu práce s dotací státu, a tito naši pracovníci dokážou provést řadu technicko-údržbářských činností, které bychom si jinak museli najímat od dodavatelských firem,« vysvětluje starosta. Obnovili praxi, která byla bezhlavě rušena právě po devětaosmdesátém. Vše měly zařizovat již jen soukromé firmy. Ano, ale těm se také musí vygenerovat zisk, připomíná Hála. Správa služeb zajišťuje provoz vodovodu a kanalizace, včetně ČOV, celoroční údržbu komunikací, její zaměstnanci opravují, co se dá, pečují o veřejnou zeleň, obecní majetek, a jen to, co musí zajistit specializovaná firma, se vysoutěží ve výběrovém řízení, slyším od starosty. Organizace má bagr, traktor, avii, štěpkovačku, multikáry, provozuje sběrný dvůr s kompostárnou, kterou městys postavil opět z dotací SFŽP. Prostě to funguje! »Hovořím stále s lidmi, takže vím, že alfou a omegou je nezaměstnanost. Když táta či máma ztratí zaměstnání, tak je to mnohdy krok k rozvratu rodiny. Hrozně se pak mění vztahy, manželství se rozpadá, muž často ‚řeší‘ valící se problémy přes pivo. Proto umožnit lidem poctivě se živit prací, je to nejdůležitější!« vysvětluje svou filozofii kandidát, jenž by zkušenosti nabyté léty v komunální politice rád využil propříště nejen v pokračující starostovské misi, ale též coby senátor. A to v »dresu« KSČM. Jak jsem Josefa Hálu poznala z bojů proti americké vojenské základně, nyní z úsilí za ochránění prakticky netknuté brdské přírody před lačnými developery, i z každodenní práce pro občany Jinec, byl by to pracovitý, čestný a zodpovědný reprezentant svých voličů v Senátu. Monika HOŘENÍ
FOTO - autorka, A. a M. MARŠÁLKOVI
